Loading...
I když se to možná na první pohled až tak zcela nezdá, je portál Posledního soudu nejen největší chloubou bernského münsteru, ale akutečně i cennou pozdně gotickou památkou, navíc v téměř původní podobě. Velký západní portál s předsíní byl vždy hlavním vchodem do katedrály a jeho ikonografie představuje – kromě „výběru“ vyvolených a zatracených - rovněž další biblické scény. Ona demonstrace důsledků „životního stylu“ věřících v Soudný den je zde však tématem jednoznačně ústředním.
Ježíš Kristus je tady zpodobněm jako Soudce světa, po jehož stranách trůní Panna Marie, Jan Křtitel a dvanáct apoštolů. Centrální oblouk obsahuje osm postav proroků s deskami a vnitřní oblouk pět andělů s Kristovými mučícími nástroji. Tympanon pak nabízí hlavní scénu, tedy Poslední soud. Ohlašují ji andělé troubící na trubky po obou stranách kulatého okna a vévodí jí středový archanděl Michael s váhami duší a mečem. Na levé straně jsou vyvolení vedeni v uspořádaném průvodu ke Zlaté bráně nebeské, kde je korunuje anděl (v nebi se objevují představitelé Starého zákona s mučedníky a mučednicemi). Napravo můžeme vidět – tradičně mnohem dynamičtější a zajímavější – scénu s průvodem zatracených a dramatickým znázorněním jejich muk.
Pod tympanonem se původně nacházela postava Panny Marie, kterou později nahradila Spravedlnost (Daniel Heinzt, 1575), doprovázená dvěma anděly. Pod nimi dvě postavy drží svitek s odkazem na položení základního kamene katedrály v roce 1421. Po obou stranách portálu je vyobrazeno podobenství o moudrých a pošetilých pannách. Obrazový program doplňuje zpodobnění holubice Ducha svatého, sedmi planet starověku jako symbolů dnů v týdnu, symbolů čtyř evangelistů, devíti kůrů andělských a čtyř velkých erbů Bernu. Boční stěny jsou pak zdobeny velkými nástěnnými malbami – na té severní stěně je zobrazeno Zvěstování Panny Marie, na jižní můžeme vidět Pád člověka (Prvotní hřích).
Je překvapivé, že celá kompozice prostor hlavního portálu přežila téměř bez následků období reformační destrukce. Odborníci se domnívají, že se tak stalo z důvodu uznání jeho vysoké umělecké hodnoty i zvolené tématiky, která byla významná i pro nové náboženství. To však neznamená, že by se na portálu v průběhu staletí nic neměnilo. Většinou k tomu ale vedla vlhkost a znečišťující látky v ovzduší. Díky tomu došlo např. k několika přemalbám architektonických prvků a postav.
Během poslední velké rekonstrukce, která zde proběhla v letech 1964 až 1991 byly také všechny volně stojící postavy (údajně jich bylo 47) na portálu nahrazeny kopiemi a originály byly přemístěny do Bernského historického muzea. Na všech zbývajících původních částech byla navíc provedena řada drobných oprav. Současné barevné schéma odpovídá poslední variantě z let 1913 až 1914 (kopie byly polychromovány na základě nálezů z originálů). Nástěnné malby byly vyčištěny a zakonzervovány.
Hlavní portál bernské katedrály je považován za poslední gotický chrámový vstup s rozsáhlým obrazovým programem v celém Švýcarsku. Portálové figury od mistra Erharda Künga a jeho dílny jsou mistrovskými díly pozdně gotického sochařství, a to i v celoevropském měřítku. Na pískovcovém portálu Posledního soudu je zobrazeno celkem 294 precizně provedených postav (podle jiných informačních zdrojů jich je ovšem „jen“ 234).