Loading...
Bernský katedrální dóm, jehož stavba byla zahájena roku 1421 a trvala téměř pět století, je nejen jednou z nejvýznamnějších pamětihodností nepsaného hlavního města Švýcarska, ale díky své více než 100 metrů vysoké věži i jeho hlavní dominantou. Jedná se o nejvyšší kostelní věží ve Švýcarsku, která současně slouží jako rozhledna. K dosažení její vyhlídkové plošiny je ovšem potřeba nejprve zdolat 344 schodů (z toho je 222 kamenných, které vedou spirálovitě k první galerii ve výšce 46 m).
Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že tuto pozdně gotickou stavbu z pískovce najdeme na adrese Münsterplatz č. 1 a že je zde pro veřejnost otevřeno denně od 10:00 do 17:00 hod. (jen v neděli se otevírá kvůli bohoslužbě až o 2 hodiny později). O katedrále, která se majestátně tyčí nad střechami dolní (jižní) části bernského Starého Města, se říká, že je to středověké mistrovské dílo představující architektonickou dokonalost, kulturní rozmanitost i svědectví bohaté historie města.
Katedrála sv. Vincence ze Zaragozy je také největší pozdně středověký kostel ve Švýcarsku. Koneckonců se münster začal v roce 1421 stavět jako hlavní svatostánek největšího městského státu severně od Alp. Původně na tomto místě stávala malá kaple, kterou postupem času nahradil větší kostel známý jako Leutkirche. Ten pak vystřídal tzv. třetí kostel a právě kolem něj byla postavena současná katedrála.
Počáteční fázi výstavby vedl známý ulmský stavitel Matthäus Ensinger. Stavební práce na gotické katedrále však v I. etapě trvaly více než 150 let, takže se zde postupně vystžídali mnozí stavitelé, sochaři a kameníci. Všichni se soustředili na využití skeletové konstrukce a maximálního průniku světla díky pečlivě dimenzovaným oknům.
Když byla v průběhu 16. století dokončena třetí fáze výstavby katedrály, byla její věž vysoká „pouhých“ 50 m. Vzápětí byla stavba zastavena kvůli nestabilnímu podloží a nedostatku financí. Věž pak byla přestavěna v pozdně gotickém slohu a dosáhla své konečné výšky. Definitivně však byla stavba z bernského – a částečně i saského (horní část věže) – pískovce dokončena teprve v roce 1893,
Jak už je zřejmé z předchozích řádků, bernský münster se pyšní mnoha NEJ. Nachází se zde např. také největší zvon ve Švýcarsku. Odborníci vyzdvihují umělecky zpracovaná okna se souborem vitráží z 15. století, pečlivě navrženou klenbu chóru s 86 figurálními svorníky (mj. Nejsvětější Trojice, Mojžíš, Panna Marie a sv. Josef, dvanáct apoštolů, čtyři evangelisté, církevní otcové apod.), cenné fresky nebo mimořádná díla sochařů a kameníků: Unikátní je také výstup na věž, při kterém vás „přivítají“ skulptury osmi mistrů stavitelů, kteří se na vzniku katedrály podíleli.
Nejviditelnější částí katedrály je sice její 100,6 m vysoká věž, ale nejvýznamnější a nejznámější částí tohoto chrámu je jeho hlavní portál. Toto dílo vestfálského sochaře a architekta Erharta Konga z let 1460 až 1480 zobrazuje Poslední soud. Jeho součástí je celkem 294 postav, mj. proroci, andělé troubící na trubky, Kristus jako Soudce světa, Spravedlnost, moudré i pošetilé panny, mučedníci a zatracenci.
Během reformace z trojlodní katedrály – bohužel – zmizely oltáře (např. hlavní oltář v kněžiští nahradila kazatelna), sochy, obrazy i dvoje varhany, tzv. vlaštovčí hnízda. Dnes se zde nachází dokonce sedm nástrojů, z nichž nejstarší jsou velké katedrální varhany Gottlieba Leuwa pocházející z roku 1729 (později byly několikrát upraveny i rozšířeny a současné „vlaštovky“ jsou novodobým nástrojem z roku 1982). A např. někdejší oltář Všech duší nebo různé cenné textilie najdeme v Bernském uměleckém muzeu.
Na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:
Stavebníky katedrály byly město Bern s Řád německých rytířů, za využití financí z odpustků a různých „státních fondů“. Jednotlivé kaple a chórová okna pak financovaly místní bohaté rodiny, cechy a bratrstva. Zajímavé je, že první stavitel Ensinger postavil svou typickou stavbu s jednou západní věží o šířce celé lodi, ale zcela výjimečně vytvořil vstupní část v podobě tří západních portálů spojených do bohatě zdobeného portikulu.
V roce 1517 byl pod vedením Petera Pfistera dokončen gotický chór s klenbou známou jako Nebeský dvůr, ale hned roku 1528 byla stavba kvůli reformaci zastavena. Pokračovala pak až v roce 1571 pod vedením stavitele Daniela Heintze, který také roku 1573 dokončil síťovou klenbu lodi a roku 1596 do 3/4 výše průčelní věž. Chórové lavice s postavami apoštolů v letech 1522 až 1525 zhotovil tesařský mistr Jacob Ruess se svým tovaryšem Heinim Seewagenem. Autorem jejich návrhu byl ale Niklaus Manuel. Základní stavba katedrály byla ukončena okolo roku 1590. Skutečné dokončení znamenala dostavba věže v neogotickém slohu a v letech 1891 až 1893, kterou iniciovala stavební spořitelna Minster Building Society.
Za samostatnou zmínku stojí určitě chórová okna i kaple. V chóru se nachází celkem šest velkých, čtyřdílných, pozdně gotických kružbových oken s vitrážemi. Ty nejvýznamnější pochází z období let 1441 až 1451 (tři okna – vč. okna Jesseho stromu – se dokonce dochovala téměř v původním stavu, když zničení částí oken mají paradoxně na svědomí hlavně dvě krupobití z počátku 16. století). Kaplí se zde nachází celkem 12 a až do reformace byly financovány rodinami nebo bratrstvy a zdobeny oltáři, erby, vitrážemi a dalšími uměleckými díly.
V katedrální věži se ve výšce 46 m nachází někdejší byt věžního hlídače, který byl zodpovědný za hlášení požárů až do poloviny 20. století (věžní hlídači zde však prý žili nepřetržitě v letech 1798 až 2007). Bývalý byt hlásného a galerie byly v roce 2016 a od roku 2017 jsou pronajímány pro různé kulturní akce. Ve dvou patrech věže je umístěno celkem devět katedrálních zvonů. Největší je 9,9 t vážící Velký zvon, který v roce 1611 odlil Abraham Zender (jedná se o největší i nejtěžší zvon v zemi a navíc i o nejtěžší historický zvon protestantského kostela na světě), nejstarší Hugo ze 14. století a Burger z roku 1403 (úplně nejstarším je ale jeden z požárních zvonků, který na předchůdci münsteru fungoval již ve 13. století).
Pro nás může být zajímavý také fakt, že stavbu bernské katedrály mj. umožnil soubor krrálovských privilegií, které městu v roce 1415 udělil Zikmund Lucemburský.