Barcelona – Gaudiho pavilony Finca Güell (Pabellones Güell, Pavellons de la Finca Güell)

Gaudího pavilony jsou prvním rozsáhlým projektem, který tento slavný modernistický architekt pro Eusebi Güella realizoval. Komplex Pavellons de la Finca Güell vznikl v letech 1883 až 1887, najdeme jej na adrese Avegunda de Pedralbes 7 a jistým paradoxem tohoto – od roku 1969 jako národní památka chráněného - letního hraběcího sídla je fakt, že jeho nejznámější částí je „obyčejná“ kovaná mříž vstupní brány.

Pavilony Güell v barcelonské čtvrti v Pedralbes patří mezi projekty, u kterých se Antoni Gaudí nechal inspirovat orientálními stavbami Dálného i Blízkého Východu a mudejárskými stavbami islámských zemí. Původně se jednalo o letní sídlo (panský dvůr), které postavil Gaudího učitel Joan Martorell i Montells a které bylo v roce 1919 přebudováno na “Královský palác Pedralbes”. Antoni Gaudí i Cornet byl vlastně jen pověřen jeho rekonstrukcí a dostavbou oplocení a vstupních brankových pavilonů. Jeho práce na paláci (monumentální schodiště, vyhlídková terasa) tak byly v roce 1919 většinově zničeny a zůstaly jen stáje, kruhová jízdárna, vstupní pavilon (tedy vlastně vrátnice) a ohradní zeď s bránami.

A tím se dostáváme k mistrovskému dílu, které na bráně vytvořil umělecký kovář Joan Oñós. Tím je Ládón, legendární obludný drak strážící v zahradě Hesperidek strom se zlatými jablky. Drak se později stal obětí Herkulova násilí a tady má symbolizovat  souhvězdí Hada, ve kterého byl za trest proměněn. Oñós dal železnému monstru skleněné oči a drak prý byl původně polychromovaný a vybavený mechanismem, který mu vysouval drápy. Gaudí při návrhu draka vycházel z popisu katalánského básníka Jacinta Verdaguera v jeho epickém díle L'Atlàntida.

Kromě severní “Dračí brány” měl komplex ještě tři další Gaudího vchody (na každou světovou stranu jeden), které přestaly být funkčními po otevřením třídy Avinguda Diagonal. Jeden z nich zůstal sice zachován před hřbitovem Les Corts, ale jeho kovaná brána  se stala součástí muzea v Parku Güell, druhý byl obnoven v roce 1982 jako univerzitní a třetí roku 1957 zcela zmizel z povrchu zemského (přesněji řečeno byl tehdy zcela přestavěn).

Pavilony Güell tvoří stáje s obdélníkovým půdorysem a katalánskou klenbou, jízdárna, tedy čtvercová aréna s kopulí zakončenou lucernou a tři malé vstupní pavilony (vrátnice s bytem domocníka), z nichž dva mají půdorys čtvercový a jeden polygonální. I zde se setkáváme s typickými Gaudího komíny, částečně i glazovanými. Jako stavební materiál použil geniální architekt cihlu v různých barevných odstínech, kterou doplnil betonovými prefabrikáty (tvárnice).

Gaudí byl také částečně autorem architektonického návrhu podoby zdejších zahrad, kterou osadil mj. borovicemi, palmami, cypřiši, eukalypty a magnóliemi. Vystavěl zde také dvě fontány (mj. Herkulovu s chrličem v podobě čínského draka) a pergolu.

Dnes je součástí celého památkově chráněného komplexu Katalánská univerzita. I díky tomu byly v roce 2015 pavilony zrestaurovány a následně zpřístupněny veřejnosti. Komplex je považován za dokonalé spojení fantazie a technické inovace, krásy a barevnosti.

A protože většina návštěvníků Barcelony dojde max. před vstupní bránu s drakem, řekněme si alespoň pár informací o ní i o vedlejším pavilonu. Vstup má kamennou základnu a cihlové parabolické oblouky s keramickými dekoracemi geometrických tvarů. Na jedné straně brány je umístěna věžička s erbem majitele panství, kterou korunují rostlinnými motivy. Na druhé straně je umístěn menší pavilon s lucernou. Mezi nimi je umístěn malý vstup pro pěší a 5 m široký majestátní vjezd pro kočáry. Jeho bránu střeží drak Ládón s křídly připomínajícími netopýra. Těsně nad drakem se nachází strom se zlatými jablky, který je vyrobený z antimonu. Na obě strany se pak rozbíhá původní cihlová ohradní zeď, ve které Gaudí využil i surové „hlíny“.

Vzhledem k tomu, že se jedná o památku poměrně novodobou, je neobvyklé množství rozporů s ní spojovaných. Ať už jde o zahájení stavby (1883 nebo 1884) a adresu (č. 7 nebo č. 15). Různé informační zdroje zkrátka k pavilonům přistupují po svém.

Zmínit je třeba také fakt, že některá zdejší architektonická řešení a funkční i stylistické varianty později Gaudí použil při návrhu hlavního vstupu do parku Güell. Poprvé se zde také objevují „gaudiovsky modernistické“ mozaiky.

Na závěr ještě krátká informace o pozdějších osudech tohoto areálu.

Po smrti průmyslníka a mecenáše Eusebi Güella nechali jeho dědicové panský dům přestavět na královské sídlo. Architekt Nicolau Maria Rubió i Tudurí navrhl a následně zrealizoval stavbu nádherných zahrad. V roce 1958 byl zakoupen pozemek v blízkosti královského paláce, aby zde byl vybudován nový univerzitní kampus. Tehdy také došlo k rekonstrukci pavilonů, takže ty mohly být následně prohlášeny národní památkou. V jednom z nich vznikla ubikace pro univerzitní zaměstnance, bývalé koňské stáje se pak v roce 1977 staly sídlem ředitelství Gaudího institutu. O mnoho let později byla podepsána dohoda barcelonskou univerzitou a městskou radou, podle které bylo právo využívání pavilonů Güell převedeno po dobu deseti let (2015 – 2024) na město Barcelona s tím, že městský institut zajistí jejich komplexní obnovu, včetně regenerace zahrady. V rámci provozních podmínek by měl být komplex otevřen pro milovníky památek a měly by se zde také pořádat kulturní a vzdělávací akce.