Apt – katedrála sv. Anny (Cathédrale Sainte-Anne)

Nejvýznamnější památkou třináctitisícového provensálského města Apt zůstává i dnes románsko – gotická katedrála sv. Anny. Její stavba probíhala v období 11. až 16. století a již od roku 1846 je zařazena mezi významné francouzské historické památky. Jistě plným právem; už jen proto, že se jedná o jeden z nejstarších evropských chrámů, zasvěcených babičce Ježíše Krista. Nic na tom nemění ani fakt, že v dobách středověkých byl tento svatostánek pod patronací Panny Marie a sv. Castora, což byl na přelomu 4. a 5. století aptský biskup. První sakrální stavba, zasvěcená sv. Pavlovi i Janu Křtitelovi a sloužící jako křesťanská nekropole, zde však jistě stávala již někdy ve 3. století. Je přitom zajímavé, že skutečnou katedrálou byla tato stavba pouze v pradávných dobách zdejší první diecéze, zatímco od roku 1867 se kostel honosí titulem basilika minor.

Úctyhodně dlouhou historii katedrály raději omezíme pouze na tu část, která se týká současné stavby. S přestavbou staré katedrály Sainte-Marie et Saint-Castor bylo započato v roce 1056 s tím, že z ní zůstaly zachovány částečně jen základy a dvojpodlažní podzemní krypta. Práce na tzv. páté katedrále byly dokončeny roku 1096 a ve své době se katedrála z 11. století nacházela o dva metry níže než je úroveň té současné. Nová – neboli šestá – dvoulodní katedrála pak byla postavena v průběhu 12. století a díky „autogramu“ v kryptě známe i jejího stavitele (nebo alespoň jednoho ze stavitelů). Byl jím Hughes, řečený VGo a na jeho práci byl evidentně patrný silný východní – tedy byzantský - vliv.

Jistého rozšíření a úprav se katedrála dočkala v průběhu 14. (nové věže, gotická severní loď) a v polovině 16. (klenby, vstupní dveře, nové varhany) století. V letech 1643 až 1664 se součástí chrámu stává také kaple sv. Anny, kterou vybudoval známý avignonský architekt Francois de Foyere de la Valfeniere. Současně došlo rovněž k obnově horní krypty. Poslední velké stavební úpravy zde proběhly v roce 1721 - jednalo se tehdy o rekonstrukci hlavní lodě a pokladnice katedrály. Tou byla sv. Anna až do Francouzské revoluce a definitivně o tento titul přišla v prvním roce 19. století. Ani drobné úpravy v polovině minulého století nevymazaly artefakty z období, kdy (nejen) architektuře vládl románský sloh – např. apsidový oltář.

Co se týče exteriérové podoby katedrály sv. Anny, stojí za zmínku minimálně několik „unikátů“ a zajímavostí. Například arkády s obličejíky panen a ženichů, nacházející se na jižní zdi katedrály (zřejmě někdejší prostup mezi klášterem a kryptou). Pozoruhodné je také západní průčelí, které bylo původně románské a které se později výrazně rozšířilo směrem severním. Dnes má šířku 42 metrů, což ze sv. Anny dělá jednu z největších katedrál v jižní polovině Francie. Vzhledem k délce katedrály, která je pouhých 50 metrů, je tento objekt, svou podobou nejvíce odpovídající 14. a 17. století, vlastně postaven téměř na půdorysu čtverce. Vstupní portál lemují postranní sloupky, zakončené kompozitními hlavicemi s akantovými listy. Jednopodlažní zvonice s pěti zvony je čtvercová a románská. Kopuli nad Královskou kaplí završuje zlacená bronzová socha sv. Anny od J.E. Solliera. Jedná se však pouze o kopii, protože originál byl roztaven roku 1877 v Paříži.

Samostatnou kapitolou jsou pak obě chrámové krypty, přičemž ta dolní je dlouhá 7 metrů a pochází ještě z původní raně křesťanské svatyně. ta horní se nachází na úrovni starověkého města, tedy pod transeptem kostela z 11. století, jehož je současníkem. Původně byla přístupná z boku, současné schodiště bylo dokončeno teprve v roce 1861. Charakterizují ji oblouky arkád a monolitický kamenný oltář z 8. století. Většina postranních sarkofágů pochází z 13. století, ale najdeme zde také např. hrob aptského biskupa Jeana-Baptiste de Vaccon, který zemřel v roce 1751. .

Chybou by jistě bylo nenavštívit temný katedrální interiér, který charakterizuje zejména centrální loď z 11. století, která si dodnes zachovala svou románskou strukturu. Valená klenba, dvojité oblouky, hlavice s rostlinnými motivy ... a přesto před sebou většinou vidíme pouze 16. a 18. století (tehdy také byla loď o 2 metry zvýšena a starou apsidu nahradil neogotický chór), doplněné postranními kaplemi z 18. století. V jedné z nich najdeme mj. Parrocelův obraz Sestoupení Ducha svatého. Z dílny tohoto malíře vznikly i další plátna, zobrazující Kristův život. Nechybí však ani oltář z pyrenejského bílého mramoru, vytvořený ve 12. století. Vitráže, chórové lavice, varhany, cyklus Život sv. Uršuly od avignonského malíře P. Sauvana a devatero mariánských obrazů (zdejší malíři C. Delpech a A. Marron) pochází v drtivé většině ze století 18., ale najdeme tady i krásnou vitráž se sv. Annou, Pannou Marií a Ježíškem, která byla ve 14. století vyrobena ve slavných sklárnách Audiberta Chacharelliho. Pozlacené dřevěné sochy sv. Rocha a sv. Jeronýma byly vytvořeny koncem 17. století. Na jednom ze sloupů centrální lodi pak můžeme obdivovat Pannu Marii nesenou anděly a modlící se u hrobu své matky, tedy sv. Anny – v tomto případě se jedná o malbu ze 17. století.

Z chrámových kaplí je, pochopitelně, nejvýznamnější ta, která také „patří“ patronce katedrály, tedy zde „relikviované“ sv. Anně. Tato kaple je současné nazývaná Královská a je zde i kaplí největší (hloubka cca 16 m). Charakterizuje ji čtvercový půdorys s „oříznutými“ rohy, a kupole s kazetovou klenbou, silné pilastry a oltářní andělské sochy Jean-Claude Rambauda z Aix. Nechybí zde ani další skulptury (čtyři evangelisté, sv. Anna, Panna Marie, aptští biskupové) nebo pomník válečných obětí. Vysoce ceněný je však zejména relikviář, který vyrobil v 19. století Armand Caillet a který obsahuje rameno sv. Anny. Další umělecké poklady najdeme v sakristii kaple Sainte-Anne, která slouží jako pokladnice. Nechybí zde např. Annina rouška, kolébka sv. Anny ze 14. století, předměty ze slonoviny, svatební i liturgická roucha a staré rukopisy. Další relikviáře obsahují ostatky sv. Auspice, Martiana, Castora a Jáchyma.