Pernes les Fontaines, město kašen a fontán (Pernes-les-Fontaines)

Desetitisícové provensálské městečko Pernes les Fontaines zůstává zcela mimo zájem našich CK a většinou i individuálních turistů. Na jedné straně je to dobře, protože „náhodný a vzácný“ návštěvník města si má možnost prohlédnout (téměř) vše „v klidu a míru“. Na té druhé je to škoda, protože město nebohatne ( např. příjezdová silnice je v tomto úseku opravdu dost otřesná a přitom se říká, že Pernes je městem řemesel, květin … a cykloturistiky) a turista zaměřený zejména na pozoruhodné historické památky přichází o spoustu zajímavostí (i když ti pravověrní si to své nakonec stejně vždy a všude objeví). V každém případě si ale hned na úvod můžeme prozradit, že Pernes-les-Fontaines najdeme ve francouzském regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur a že těch pamětihodností zde najdeme opravdu požehnaně. A nejedná se o žádné „bezvýznamné cetky“, vždyť jen v samotném městečku a jeho nejbližším okolí najdeme celkem tři hradozámky. To ovšem v Provence není žádnou překvapující výjimkou …

Již ze samotného názvu města, ležícího nedaleko Avignonu a v rovině na úpatí vápencových vrcholků Vaucluse, je jasné, že v hlavních rolích zde budou zejména nejrůznější kašny a fontány. Mělo by jich být 41 (některé informační prameny jsou skoupější a spokojí se s číslovkou 38 – původně jich zde však prý bylo možno napočítat celou stovku), většinou pocházejí z II. poloviny 18. století a ne všechny se pyšní dechberoucí výzdobou. Jedná se však o město velmi staré, protože již v dobách římské Galie zde existovalo město Paternus. To pak bylo od roku 994 nazýváno Pernes a od roku 1936 současným jménem Pernes-les-Fontaines. V období let 1125 až 1320 se dokonce jednalo o hlavní město papežské oblasti Comtat Venaissin. Tehdy zde také vzniklo opatství a možná i díky tomu bylo město poměrně výrazně poškozeno při náboženských válkách. A po nich se opakovaně objevila epidemie moru. Ta nejhorší Pernes zasáhla v letech 1720 až 1723. Není divu, že se zde následně obnovila kaple sv. Rocha.

O městu se říká, že ho živí zejména zemědělství, částečně cestovní ruch a do jisté míry i pořádaní pravidelných a tradičních trhů. Zde to údajně jsou trhy Provensálský (v sobotu) a „Blešák“ (ve středu). Vraťme se však ale raději k již avizovaným pamětihodnostem.

Těm zřejmě vévodí kostel Panny Marie Nazaretské, který je sice románskou stavbou pocházející z 11. století, ale byl pak ještě ve stoletích 14. a 17. přestavěn. Nechybí kamenné věže (např. věž Ferrande z 13. století zdobená cennou vnitřní freskovou výzdobou a Hodinová věž bývala součástí starého hradu vévodů z Toulouse), kaple (17. a 18. století), mairie neboli Radnice (monumentální stavba ze 17. století), historické domy (převážně ze 16. až 18. století) a městské opevnění prolomené několika věžovými branami (např. Saint Gilles ze 14. století a Villeneuve z poloviny století 16.). Velmi zajímavý je vstupní komplex Panny Marie, nacházející se poblíž „starého“ kostela. Ten je tvořen dvouvěžovou bránou z 15. století, kaplí, kamenným mostem, městskou tržnicí ze 17. století a kašnou Kormoránů. Opomenout bychom neměli ani různá malá muzea (včetně toho, které je určeno všem milovníkům bicyklů a cykloturistiky), úzké uličky, příjemná náměstíčka nebo bývalý augustiniánský kostel, ve kterém dnes mimo jiné sídlí i zdejší informační centrum.