Z Javorníků přes Přerov domů - 9. den: Kunštát - prohlídka zámku a jeho okolí; Domanín - Zítkova rozhledna Horka; Nové Město na Moravě - pivovar Hejkal; Račín - minipivovar Richard

Jak jsme včera prohlásili, dnes už skutečně odjíždíme. Se vstáváním tradičně nepospícháme. Stejně jako jindy vstáváme v 9 hodin, snídáme. Ještě si na cestu trhám hroznové víno. Heda nám natrhala košíček rajčat a cuketu. Ještě je nešťastná, že nám toho nemůže dát víc. Ona je prostě zlatá.

Před 11. hodinou odjíždíme. Nejdřív jedeme do podnikové prodejny zdejšího pivovaru koupit si domů basu Zubra graduse. Otovi chutná moc a zrovna tohle pivo se u nás neprodává. Já si kupuji dvě balení plechovek Holby nealko. Mají ho v akci za 5,90 Kč. Už jsem ho ochutnala, docela mi chutná. Ať mám nějakou změnu.

Teď už opouštíme i město. Po dálnici nejezdíme. Jedeme směr Prostějov a dál po hlavní silnici západním směrem. Zastavujeme až na parkovišti zámku v Kunštátě. Je pondělí, zámek sice bude zavřený, ale aspoň si vše ostatní můžeme v klidu projít a prohlédnout.

První písemná zmínka o městě je z r. 1279. Založili ho páni z Kunštátu, stejně jako hrad, o němž jsou písemné doklady z r. 1360. Zhruba z pol. 13. století však pochází průčelí románsko-gotického hradního paláce, které bylo objeveno za arkádou západního zámeckého křídla. Z té doby jsou i hradby, hradní palác a vstupní věž. To dokladuje, že zámek patří mezi nejstarší moravská sídla. Zde jsou i nejstarší parkety ve střední Evropě. Byly objeveny v jedné místnosti po sejmutí prošlapaných parket. Jsou nádherné, vykládané. I průvodci po nich smějí šlapat pouze v pantoflích.
R. 1448 se majitelem panství stal Jiří z Kunštátu a Poděbrad známý jako Jiří z Poděbrad, český král z řad šlechty, který nechal přebudovat hrad v pohodlnější sídlo. Páni z Kunštátu rodové panství vlastnili až do r. 1521 a až do poč. 16. století hrad rozšiřovali a přestavovali. Pak se majitelé střídali. V 50. letech 16. století ho přestavěli na renesanční zámek, r. 1678 byl přestavěn na reprezentační raně barokní rodinné sídlo. V té době získal zámek nynější půdorysnou dispozici a částečně i vzhled. Barokní přestavba se jen minimálně dotkla předzámčí. Od konce 18. století hlavní zámecká budova, dnešní Horní zámek byl pojmenován jako Nový zámek, pro dnešní Dolní zámek v předzámčí se vžil název Starý zámek. Následovaly ještě klasicistní úpravy. R. 1948 byl zámek zestátněn a sloužil jako depozitář Moravského zemského archivu v Brně a mobilizační sklad ministerstva vnitra. Od 1. 1. 2005 je pod správou Národního památkového ústavu, který ho 1. 6. 2005 slavnostně zpřístupnil veřejnosti.

Lze říct, že parkoviště je v areálu bývalého zámku. Severovýchodně od parkoviště je bývalý barokní Podzámecký panský dvůr. Byl postaven jako hospodářské zázemí zámku na přelomu 17. a 18. století. Ve 30. letech 19. století byly provedeny klasicistní úpravy. Součástí areálu byla konírna - na poč. 20. století byl celosvětově proslaven chov zdejších anglických plnokrevníků. Po r. 1948 vše chátralo. Zachránil to až nový vlastník r. 2015, který mu vrací původní vzhled.

My parkoviště opouštíme západním směrem. Hned na parkovišti je tabule s plánkem celého areálu. Vidíme tak, co vše tady je, a myslíme, že nic nevynecháme. U každé z památek je pěkně udělaná tabule s fotografiemi a povídáním o historii i současnosti objektu. Přicházíme k místu, kde byl před r. 1546 postaven původně renesanční pivovar. R. 1869 byla k němu postavena pivovarská lednice a chladírna, v letech 1883 - 1889 lihovar, nová sladovna, bednárna a nová lednice. Pivo se zde vařilo do 30. let 20. století, pak areál chátral. Po r. 1971 byla větší část pivovaru zbourána, hlavní budova byla přestavěna na byty. Svoji historickou podobu si zachovala jen kamenná stavba pivovarské lednice.

Za chvilku před sebou, lze říci nad námi vidíme vlevo Horní zámek a vpravo Dolní zámek. K němu vede cesta, ale končí zamčenou bránou. My se kousíček vracíme a jdeme z rozcestí vlevo. Na terase nad námi je zámecká zahrada Habrůvka. Tento terasový park vznikl poč. 19. století. Zámek obklopuje ze severní, východní i jižní strany. Je protkán sítí cest a pěšin, terasy jsou zpřístupněny po schodištích. Přírodní hradbu východní části tvoří živý plot z habrů, odtud je název Habrůvka. Po r. 2005 byla chátrající zahradě vrácena původní podoba.

Okolo Habrůvky jdeme k zámku. Vlevo od vstupu k zámku je Psí hřbitov. Byl založen posledním z rodu Honrichsů z Wolfswarffenu kolem r. 1890 - z té doby je nejstarší čitelný letopočet na pomníčku psa Luxe. Celkem je zde 16 pomníčků, 12 z nich má čitelné jméno a letopočet.

Za tímto hřbitůvkem ve svahu se rozkládá zámecká obora. Vznikla a byla upravována vždy v souvislosti s úpravou zámeckého areálu. Na počátku 19. století byla protkána cestičkami, na větších terénních nerovnostech byly kamenné nebo cihlové schody. Úzká vyšlapaná pěšinka vede z kopečka, vpravo odbočuje na střeleckou terasu. Cestičku jsme viděli, jen jsme si mysleli, že pouze obchází zámek. Plánek areálu jsme si špatně zapamatovali. Proto jsme nevěděli, že na druhém rohu zámku je zámecká střelnice. Byla postavena kolem r. 1800 v souvislosti s úpravou obory. Je to patrová budova, dnes chátrající. V patře si mohlo odpočinout přihlížející panstvo, v přízemí bylo stanoviště střelců. Z našeho směru na okraji této terasy byla terčová zeď a stanoviště cihelného - malá přízemní kulatá stavba. Po této cestičce se opravdu nechá obejít zámek zezadu až na cestu k Dolnímu zámku. Cesta vede okolo Jiříkovy lípy. Podle pověsti byla vysazena r. 1458 na počest korunovace krále Jiřího z Kunštátu a z Poděbrad. R. 1954 byla poškozena větrnou smrští. Torzo bylo staženo obručemi. Tak lípa přežila až do 70 let 20. století. Dne 5. května 1980 - při příležitosti 550. výročí korunovace krále byla vysazená nová lipka.

My jsme směřovali k zámku. Na jeho jižním okraji je kašna a altán v neogotickém stylu, jehož součástí je romantické osmiboké cimbuří. Ve štítu je svislé dřevěné laťování. R. 1859 nahradily tyto stavby květnou zahradu z poč. 17. století a salu terrenu. Obojí vzniklo na místě zrušené pozdně středověké fortifikace a zasypaného hradního příkopu.

Přes vysokou hradbu nevidíme upravenou jižní plochu s fontánou. Vidíme však budovy Horního i Dolního zámku, vidíme i zbytky vodního příkopu. Přes zamčená vrata vidíme i nádvoří s arkádami.

Proti vchodu do zámku je na terase vyhlídka, ze které je vidět zahrada Habrůvka i celý Kunštát.

Pomalu se vracíme. Ještě se jdeme podívat na zatravněnou bývalou baštu z 50. let 15. století, kde je kamenný pomník, který připomíná, že zde na hradě se r. 1420 narodil Jiřík z Kunštátu, pozdější slavný český král. Jeho otec Viktorin z Kunštátu zde žil od r. 1417. R. 1427 se Jiřík přestěhoval na své sídlo do Poděbrad. I odtud je výhled na zahradu Habrůvku a celý Kunštát, ale také ještě na Panskou zahradu v Podzámčí.

Vracíme se po hlavní cestě, ale náhradním průchodem scházíme do Panské zahrady. Byla založena již v období renesance, první písemná zmínka o ní je z r. 1546. Zásadní úpravy byly provedeny na poč. 19. století, v té době byl vybudován klasicistní skleník, jehož součástí byl i sklad ovoce, a domek zahradníka. Ve 2. pol. 19. století byl uprostřed založen rybník. Na jihozápadním okraji zahrady je původně barokní drábovna z 2. pol. 18. století. K ní patří i dvojice historických sklepů.

Jenže my už máme hlad. Vařit se mi nechce. Jenže zdejší hospůdka V Podzámčí má dovolenou. Musíme ještě chvíli vydržet.

Procházíme se zahradou, chceme odejít přes lávku a přes poloostrůvek. V blízkosti rybníka je z keramických dlaždic udělaná brána. Byla vyrobena r. 2021 v rámci akce Dobrý den, keramiko. Polostrůvek je upraven jako malý odpočinkový parčík.

Opouštíme zámecký areál a pokračujeme podle plánu západním směrem. Většina cesty vede lesem nebo přes malé obce, kde jsme o restauraci nezavadili. Zastavujeme se v Bystřici nad Pernštejnem. Jdeme rovnou do infocentra, aby nám poradili, kde bychom se mohli najíst. Sami přiznávají, že tu toho moc není. Posílají nás do restaurace, která má bohužel v pondělí zavřeno. Naštěstí vyšel ten druhý typ. Ota si dává svíčkovou, já těstoviny s výbornou omáčkou z pečené zeleniny. Pochutnali jsme si oba, Ota se prý docela přejedl. Snědl všech 5 velkých knedlíků. Já toho kupodivu měla tak akorát.

Severozápadně od centra v části Domanín je na návrší Horka Zítkova rozhledna. Byla postavena r. 2022. Od té doby jsme zde nebyli. Dnes tam samozřejmě musíme. Autem jedeme až k posledním domkům, tam ho necháváme a dál jdeme pěšky. Není to daleko, jdeme jen do mírného kopečka. Už ji vpravo od cesty vidíme, ale mám obavu, zda se k ní dostaneme. Zatím se zdá, že je uprostřed pastvin. Naštěstí se ohrazení pastviny stáčí vpravo, pěšina vede hned vedle. Takže se k rozhledně dostáváme v pohodě.

Je to malá soukromá dřevěná rozhledna se zvoničkou. Tam je zvon, který pochází z období 2. světové války. Byl v domanínské kapličce. Obec tam pořídila nový a souhlasila s přemístěním starého na rozhlednu. Celková výška stavby je 8 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 3,8 m vede 18 schodů. Dalekému výhledu brání okolní vyšší kopce. Je vidět hlavně město a Žďárské vrchy. Provaz od zvonu dosahuje na plošinu a Otu samozřejmě láká k zazvonění. Zní to pěkně, ale hodně silně. To musí být slyšet až do města.

U rozhledny je malá bílá stavbička. Oba si myslíme, že je to malá kaplička, která se dívá do údolí směr město. Je to vysoký bílý hranol se stříškou, nemá žádnou niku. Na jeho jižní straně je připevněný kameninový křížek a na něm upevněný věnec z proutí. I takhle prý vypadají boží muka.

Je zataženo, dokonce spadlo pár kapek, ale naštěstí se nerozpršelo. Spokojeně se vracíme k autu.

Na dnešek žádné další výlety neplánujeme. Chceme se hlavně dostat co nejvíc na západ. Projíždíme Novým Městem na Moravě, kde je pro nás nový pivovar Hejkal.

Myšlenka vařit pivo a založit vlastní pivovar vznikla již na poč. r. 2014. Tehdy se budoucí sládek rozhodl nastudovat vaření piva. První pokus dopadl dobře, i když to první pivo uvařil z koncentrátu. Tehdy ani jinou možnost neměl. Ale potěšilo ho to. Pořídil si 30 litrovou varnu a další potřebné technické součásti, kde své první pivo ze sladovnického ječmene uvařil v březnu 2015. Protože pivo chutnalo a s kamarády ho vždy brzy vypili, rozhodl se postavit skutečný pivovar. Rok a půl objížděli jiné malé pivovary, sbírali vědomosti a zkušenosti se vším, co se kolem pivovaru točí. R. 2017 založili společnost Hejkal s.r.o. a podařilo se jim po 111 letech obnovit zdejší pivovarnickou tradici. Jako hlavní produkty mají spodně kvašené ležáky, ale vaří i piva svrchně kvašená a občas i nějaký speciál.

Otevírají ve 3 hodiny, takže nám to perfektně vychází. Vlastní pivovar je za budovou restaurace, ve dvoře je i venkovní posezení. Ota kupuje 5 piv a já sobě višňovou limonádu. K tomu získává etikety a tácek. Rozšiřuje se tedy svoji sbírku. Kdyby to vždy tak snadno vycházelo byl by snad nejspokojenější člověk pod sluncem.

Spokojeně odjíždíme k dalšímu pivovaru - Račínskému minipivovaru Richard. Je to vlastně druhý pivovar tohoto jména a stejného majitele. Ten první je v Brně, v části Žebětín. Tam jsme se zastavili vloni při prohlídce tohoto krajského města a jeho okolí. Je blízko místa, kam Vilém Mrštík zasadil děj své Pohádky máje. Tento druhý otevřel r. 2014 téměř uprostřed lesů v CHKO Žďárské vrchy v malé obci Račín v penzionu - dnes hotelu Leopold, kde přespával slavný herec Oldřich Nový. Hotel nabízí ubytování v prvorepublikovém stylu. Má vlastní restauraci, kde je mimo jiné možnost pivo Richard ochutnat. Jenže je po sezóně, mají otevřeno jen od pátku do neděle. Smutně odjíždíme. Piva máme dost, jen srdce sběratele truchlí.

Dnes už nikam dál jet nechceme. Je půl šesté, domů to máme přes jednu rozhlednu cca 4 hodiny. To si necháme na zítra.

Kdysi jsme spali u rybníku Velké Dářko, ale je to zbytečně kus zpátky. Koukám, zda by to nešlo tady někde poblíž. Přejíždíme přes hlavní silnici, jedeme okolo obecního úřadu, hřiště a pokračujeme po pěšině k lesu. Tam se nechá šikovně zaparkovat, ani nejsme pod stromy. To je hlavní. Celý den se honí mraky. Neustále čekáme, kdy to na nás spadne.

Navečeřeli jsme se v autě, lítají tady komáři. Za chvíli slyšíme z dálky hřmění. Rozsvěcují se hvězdičky, ale také vidíme blesky. Ale jaké. Blýská se snad ze všech stran. V osm se spustil liják, ale takovým fofrem, že kdybychom byli někde venku, ani bychom nestačili deštník vytáhnout a rozložit. Už by to bylo zbytečné. Pršelo asi čtvrt hodiny a jak rychle to začalo, tak rychle to přestalo. Za chvíli bylo nebe plné hvězd.

Uvidíme, jak bude vypadat naše poslední noc v autě. Stále ještě v dálce blýská.

Z Javorníků přes Přerov domů - 9. den: Kunštát - prohlídka zámku a jeho okolí; Domanín - Zítkova rozhledna Horka; Nové Město na Moravě - pivovar Hejkal; Račín - minipivovar Richard na mapě