Z Javorníků přes Přerov domů - 4. den - okruh 5,5 km: Tučín - rozhledna Římská věž - NS s Tučňákem za poznáním (rybníček Plavisko s altánkem, kovová vyhlídka, discgolf, bývalý větrný mlýn s vyhlídkou, bývalý travertinový důl a další památky obce)

Zase jsem spala mizerně. Já mam pocit, že snad spím častěji špatně než dobře. Je to však počasím. To se neustále mění. Na to jsem citlivá. Teď se má ochladit a pršet asi 3 dny.

V noci se však neochladilo a já svlékla jednu noční vrstvu. Pršet začalo asi v šest hodin. Vzbudili jsme se po 8. hodině, stále prší. Pokud mělo pršet celou noc a celé dopoledne a pokud se to jen posunulo, bude pršet do večera. Zatím čekáme, co z to bude a přemýšlíme, co dál.

Před devátou se zdá, že déšť slábne, vstáváme. Ota by nejraději odjel do Přerova a snídal až tam. Ujišťuji ho, že potřebuji něco sníst hned, aspoň trochu. Nebo aspoň teplý čaj. Jinak mi bude špatně. Tu hodinu určitě nevydržím.

Řešíme druhou variantu - nasnídat se někde pod přístřeškem. Koukám na mapu. U silnice na naší trase je přístřešek Chvalčov - lesní školka. Jedeme tam, třeba to vyjde. Samozřejmě na včera slibovanou vyhlídku na Radhošť v tomto počasí nejdeme. Navíc jsme na to ani nevzpomněli. Vyšlo by to však stejně.

Přístřešek jsme našli snadno, je to tu skvělé. Autem se nechá zajet až k němu. Je tu velké prázdné parkoviště, i když neoznačené. Je to spíš plocha na uložení dřeva, ale pro nás je to tady ideální. Dokonce lavičky pod přístřeškem jsou suché. Celou cestu totiž pršelo a tady najednou už neprší. O to je to příjemnější. Dokonce na chvilku vylezlo sluníčko, aby nám ukázalo, ze ještě existuje. Než jsme se nasnídali, je opět zataženo, ale zatím neprší. I když jsem spala špatně, cítím se po ranní kávě docela dobře.
Tady je i turistické rozcestí Chvalčov U Revíru - bus. Zjišťujeme, že na Hostýn je to odtud jen 2 km. Dnes tam nejdeme, ale tohle místo si musíme pamatovat. Tudy protéká říčka Bystřička. Je tu vidět, jak je málo vody. Před jezem je stavidlo, které umožňuje pouštět vodu do nedalekého asi chovného rybníka, ale moc vody tam neteče.

Už jsme se domluvili, že spát budeme dnes v Přerově. Výlety na trase odkládáme na dobu pozdější. Jednu zastávku však udělat musíme. Jedeme do Tučína, kde byla vloni otevřena nová rozhledna. Její prohlídku spojíme s procházkou po okružní naučné stezce S Tučňákem za poznáním, která vede kolem nejvýznamnějších památek obce, vyhlídek apod. Samotná naučná stezka měří 3,6 km.

Parkujeme na parkovišti na severovýchodním okraji obce, odkud je to nejblíž k rozhledně. Je tu jedno ze zastavení naučné stezky a také atrakce pro děti. A nejen pro ně. Já stárnu, blbnu a dětinštím. Ale myslím, že bych se takhle chovala před 50 lety a třeba i před 20 lety. Je zde na pohyblivých patkách upevněná dřevěná plošina. Na desce je bludiště s míčkem velikosti tenisáku a je zakryté sklem. Samozřejmě jsem chtěla vyzkoušet, jak to funguje. Nejhorší pro mne bylo na to nastoupit. Jenže to jsem zjistila, až když jsem si na to stoupla jednou nohou a tou druhou se chtěla odrazit. V ten moment jsem si řekla, že to dopadne špatně. Chytit se něčeho nešlo, ale nešlo už ani slézt. Nakonec jsem se záhadným způsobem na tu desku ve zdraví dostala. Nejdřív jsem měla strach se pohnout, ale pak jsem se otrkala a úspěch se dostavil. Podařilo se mi přenášením váhy míček dostat přes celé bludiště na jeho původní místo. To už Ota šel ke mně a nakonec mne pochválil, jak mi to jde. Viděl mne prý nastupovat - to prý měl o mne strach. Ale myslím, že se i bavil. Ale to přece nepřizná.

Pak mi pomohl dostat se zpátky na pevnou zem a musím říct, že se mi nohy kudrnatily. Bylo to horší, než když jsme byli na jachtě a po týdnu vystoupili na pevný břeh. To se to s námi také všechno houpalo. Kousek od této atrakce je kříž z r. 1791. Dřív tudy vedla cesta do Pavlovic, kde byl kostel a hřbitov. Tady se pozůstalí loučili se svými zemřelými na jejich poslední cestě. Kříž obci věnoval zdejší sedlák Václav Konupka.

Na druhé straně silnice je rybníček Plavisko. Byl vybudován r. 1865 v nejníže položené části obce pro plavení koní. Dno i stěny byly zpevněny kamenem z místního lomu. Sloužil také k napájení dobytka a k zachycení splaveného bláta a vody z polí při prudkých bouřích. Jenže občas voda přetekla a zaplavila část obce.

Proto zde byla v letech 2010 - 2012 vybudována retenční nádrž. Zemní hráz o výšce 3,9 m je sypaná ze zdejšího materiálu, je dlouhá 185 m a široká 3 m. Bylo upraveno i okolí, cesty byly zpevněny. Od té doby nádrž ochránila obec před zaplavením blátem a vodou při přívalových deštích. R. 2016 byl na vodní hladině postaven zastřešený dřevěný altán pro pozorování vodní fauny a flory. Vede k němu dřevěná lávka. Je tam možnost i posezení. Tam jsme se samozřejmě také zašli podívat. Je to tady hezké.

Pak jsme se vydali k rozhledně - po asfaltce do mírného kopečka. Nohy se mi srovnaly, tak už jsem šla v pohodě. Cesta vede nově vysazeným Tučínským stromořadím. Až poporoste, bude zde příjemný stín. Na cestě je i nové odpočívadlo, které jsem kupodivu nevyužila a došla až k rozhledně Římská věž, která byla pro veřejnost otevřena v neděli 10. listopadu 2024.

O tom postavit zde u vodárny vyhlídkovou věž se uvažovalo již r. 2003. Jenže stále byly důležitější věci. Její podoba se začala nakonec řešit až r. 2021. Návrh na stavbu je od archeologa Zdenka Schenka z Muzea Komenského v Přerově, který zde prováděl archeologické průzkumy. Je upomínkou na pobyt římského vojska v oblasti Moravské brány. Věž je z betonu a je obezděná lomovým kamenem. Stavět ji z travertinu, který se zde těžil a využíval dřív na výstavbu domů, statik nedoporučil. Z travertinu je vydlážděn prostor okolo rozhledny. Do věže se vchází zhruba v úrovni 1. patra, kam vede 15 dřevěných schodů. Po dalších 30 vnitřních dřevěných schodech se vystoupá na dřevěný vyhlídkový ochoz ve výši 10,8 m. Celá věž i se střechou měří 15,30 m. Ochoz zdobí dřevění dravci. Za nepříznivého počasí je možno se dívat ven z oken ve věži, kde jsou fotografie panoramat s popisky. Venku na zábradlí pak jsou umístěny cedulky s názvem a vzdáleností a směrovkou. Jsme sice na rovinaté Hané, ale snad právě proto jsou vzdálené kopečky pěkně vidět.
Podle informací, které jsme měli, je v září věž otevřena jen od pátku do neděle. K našemu velkému překvapení je otevřeno i dnes. Uvnitř je dřevěná truhlička pro dobrovolné vstupné. Už šlapeme nahoru. Viditelnost je poměrně dobrá. Mají být vidět Hostýnské vrchy s Kelčským Javorníkem a Svatým Hostýnem, Oderské vrchy, Jeseníky s Pradědem, pohoří Maleník s Helfštýnem, Moravskoslezské Beskydy s Radhoštěm a Lysou horou, Drahanskou vrchovinu, Chřiby, Zlín, Přerov, Olomouc se Svatým Kopečkem, Kroměříž, Tovačov, Dub nad Moravou i Velký Kosíř. Ota si to užívá, ani by nepotřeboval cedulky. Je v kraji, kde se narodil, kde dlouho žil a kam se rád vrací.

Vedle věže je nový dřevěný altánek. Jsou tam i další lavičky se stolky. Určitě není problém se posadit ani v plné sezoně. My se zde víc nezdržujeme. Odpočinula jsem si nahoře, když jsem se kochala výhledy.

Za rozhlednou odbočujeme po pěšině vpravo. Jdeme až k lesíku, kde je kovová vyhlídka, dá se říct, že skoro posed. Nahoru vede 7 kovových špriclí. Samozřejmě musíme vylézt i tam a pokochat se. Je to tak akorát pro dva lidi.

To jsme už na cyklostezce, po které odbočujeme vpravo do obce, na jejím okraji se připojíme na již zmiňovanou naučnou stezku. Ta nemá speciální značení, ale na každém rozcestí jsou směrovky s určením vzdálenosti. Samozřejmě to vše ještě kontroluji na mapě v tabletu.

Na okraji obce odbočujeme po naučné stezce vlevo. Vynechali jsme tak kousek naučné stezky, kde bylo muzeum Spolkový dům tradic a řemesel, ale to přežijeme. U dalšího přístřešku odbočujeme vpravo a jdeme 370 m dlouhou ovocnou alejí (švestky, ringle, třešně).

Po naučné stezce jsme došli do obce k obecnímu úřadu. Před ním je malý parčík se zajímavě udělaným pítkem pro ptáky a na kamenném podstavci barokní socha sv. Isidora z r. 1749.

Najednou Otovi volá bratranec, se kterým byli domluveni, že zajdou někdy na pivo. Jenže Vítek zítra na prodloužený víkend odjíždí na ryby. My v neděli už zase chceme odjet. Domluvili se tedy na dnešní odpoledne. Najednou je vše zase jinak. Ota zkracovat cestu moc nechce, také ho to zajímá. Snažím se tedy jít aspoň co nejrychleji. Procházíme obcí na severozápadní okraj, kde je hřiště na discgolf, ale také vyhlídka v podobě bývalého větrného mlýna německého typu, který byl r. 1743 postaven na skále na nejvyšším místě obce. Dnešní maketa mlýna byla postavena r. 2010. Jsou zde popisky na panoramatické tabuli. Výhled je západním směrem na Moravskou bránu.
Míjíme hřiště na košíkovou a koupaliště, které je napájeno minerálním pramenem o teplotě 21°C. Bylo vybudováno r. 1940 na místě po vytěženém travertinu. R. 1973 byla vyvrtána 20 m hluboká studna jako náhradní vodní zdroj, protože vlivem intenzivní těžby v okolí došlo k ohrožení provozu. Zdá se, že vše dobře dopadlo - podařilo se zachránit původní vrt s minerálním pramenem.

Travertin se zde těžil v době od 20. let do poloviny 80. let 19. století. R. 1938 byla těžba obnovena. K ukončení došlo r. 1969 a r. 1978 byly následky těžby zahlazeny. Na místě tehdejšího lomu již stojí rodinné domky a byl vysazen lesopark.

Tady u pozdně barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z r. 1791 cestu lehce zkracujeme. Místo vlevo odbočujeme vpravo a přes podlouhlou náves jdeme kratší cestou k autu. Ještě míjíme v horní části malou kapli sv. Anny z r. 1833. Je čtvercového půdorysu s trojúhelníkovým štítem v průčelí.

Uprostřed návsi je kaple čtvercového půdorysu se zvoničkou z r. 1732. Do dnešní podoby byla upravena r. 1922. U ní je socha Panny Marie s dítětem z r. 1890 a o kousek dál památník obětem 1. světové války z r. 1922, který připomíná jména 12 padlých.

Na dolním konci v parku, pravděpodobně u budovy muzea je ještě kamenný památník, postavený na památku vybudování silnice přes obec r. 1938. Ale až tam jsme nedošli, protože jsme u dětského hřiště odbočili vlevo k rybníčku a k autu.

Jenže máme problém s obědem. Když budu někde vařit, tak nás to zdrží. Navíc bomba už dochází, vaří to pomaleji. Heda nás na oběd nečeká. Řekli jsme, že přijdeme k večeru. Půjdeme na oběd. V nedalekých Želatovicích, přes které projíždíme, nás vítají otevřené dveře - bohužel do kuchyně. Restaurace otevírá až ve 4 hodiny.

Pokračujeme, do Přerova je to už kousek. Do centra se nám jezdit nechce, tam se špatně parkuje. Jedeme do restaurace Na Jižní - to je kousek od Hedy. Tam pro změnu zase zavírají. Začíná poprchávat. Jedeme k Hedě. Nic jiného už nehledáme. Po uvítací štamprličce slivovice (já jen tiše závidím) jdu rychle dělat oběd. Vaříme brambory a otvírám konzervu Moravská šunka. To je nejrychlejší. Nakonec jsme to vše zvládli tak, aby Ota skoro včas odešel. Byl to sice fofr, ale podařilo se.

Venku mezitím přestalo pršet, Ota má štěstí. Znova prý začalo, když dorazil do hospody.

My zůstali s Hedou a Otou, jejím manželem, doma a jako obvykle jsme si povídali. Vždyť jsme se rok neviděli. Sice si často telefonujeme, ale to není ono. Sedíme na verandě, ale jak začalo pršet, ochladilo se. Stěhujeme se dovnitř.

Ota přišel asi v osm. I když měl s sebou deštník, je celý pěkně mokrý. Prohlásil, že se mu nechtělo deštník roztahovat. Prší vytrvale a má pršet celou noc. To nám to dnes dobře vyšlo. Stejně jako loni touhle dobou jsme sem přivezli období dešťů. Heda to však vítá, zahrada potřebuje už pořádně prolít.

Sedíme, povídáme si, pijeme víno. Tedy já si skutečně jen trošku cucla na připití. Nechci to pokoušet, raději ať jsem zdravá. Večer utekl, je deset, jdeme spát. A že bude zítra pršet, to nám vlastně vůbec nevadí.

Z Javorníků přes Přerov domů - 4. den - okruh 5,5 km: Tučín - rozhledna Římská věž - NS s Tučňákem za poznáním (rybníček Plavisko s altánkem, kovová vyhlídka, discgolf, bývalý větrný mlýn s vyhlídkou, bývalý travertinový důl a další památky obce) na mapě