Z Javorníků přes Přerov domů - 2. den: Vysoké Pole - vodní kaple, studánka a Cesta zdraví, rozhledna Vysoké Pole; Vsetín - pivovar Valášek; Oznice - rozhledna Oznička; Valašské Meziříčí - pivovar Holendr

Včera jsem usnula, sotva jsem ulehla a spala asi do 3 hodin. Pak už to byl přerušovaný spánek, jak se říká jako na vodě. Však je úplněk, není čemu se divit. V autě bylo příjemně, teplota se pohybovala mezi 14 a 15 stupni.

Budíme se v 8, ale vstávat se mi nechce. Nakonec jsem se přesvědčila v půl deváté. Venku je lehce oblačno, hlavní je, že to téměř nefouká. Ještě teď vzpomínáme na to včerejší zatmění měsíce. To bylo hodně zajímavé.

 

Než jsem udělala snídani, Ota došel pro vodu ke zdejší zázračné studánce U Vysocké kaple u poutního místa Bojatín. Jde k ní Cestou zdraví. Lemují ji ovocné stromy a záhony s bylinkami. Tam jsou i cedulky, kde si můžeme přečíst, které bylinky na co jsou prospěšné. Kromě vody přináší jednu krásně zralou žlutou hrušku a 2 sladké švestky. Je jich tam hodně, už to padá, ale na stromě jsou vysoko.

Po mé ranní kávě tam jdeme spolu. Ještě pro další vodu, ale máme s sebou pohrabáč, ať si můžeme nějakou větev přitáhnout a něco si na cestu natrhat. Používáme ho v autě, když potřebujeme něco přitáhnout z vnitřního prostoru auta pod postelí. K autu se vracíme tedy nejen s vodou, ale máme i pár hrušek a švestek.

Dnešní den budeme mít pivně rozhlednový, takže žádné velké turistické akce nebudou. Sice jsme to tvrdili už včera - to nám moc nevyšlo, ale dnes je to skoro jisté. Na dlouhou trasu nejdu. Začínáme rozhlednou. Však už se Ota těší. Není to daleko - ve Vysokém Poli. Autem jedeme po nové cyklostezce, až kam to jde. Naštěstí jsou na rozcestí nějaké chaty, tam se nechá zaparkovat. Cyklostezka vede dál, ale jsou tam závory. Jsou sice otevřené, ale asi bychom tam autem jet neměli. Respektujeme to a dál jdeme pěšky. Tam a zpátky to je cca 1,3 km, je to po rovině, takže ideální.

Rozhlednu zde chtěla postavit obec Vysoké Pole, která na její stavbu získala dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje v rámci programu Podívejme se z vrchu k sousedům i k nám. Místo zde bylo vybráno i z toho důvodu, že jižně od rozhledny je plánováno vytvoření vodního díla Vlachovice (termín dokončení r. 2030). Právě na tuto vodní plochu bude odtud krásně vidět. Je z modřínového dřeva, tak doufám, že ji budou pečlivě udržovat, aby se toho dočkala. Spoje jsou kovové pozinkované, prý zvyšují odolnost a trvanlivost namáhaných spojů. Tak snad vydrží dlouho.

Byla postavena v letech 2022 - 2023 na vyšším betonovém podstavci, který tvoří 1. patro. Dál jsou čtyři dřevěná patra. Má připomínat jehličnatý strom. Dole jsou silné kořeny. Směrem vzhůru je hustá koruna - prkna jsou hustěji u sebe. Je vysoká 15 m. Uvnitř věže vede dřevěné dvouramenné schodiště se 65 stupni na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 12,5 m, odkud jsou vidět Javorníky a Bilé Karpaty s dominantou Velký Javorník, Vizovické vrchy s rozhlednou Doubrava a vrchem Klášťov, kde je pravěké oppidum, nejvýše položené na celé Moravě. My jsme měli výhledy pěkné. Jen panoramatické tabule tam nejsou, snad zatím. Ale Ota spoustu kopečků poznal, mně nezbylo nic jiného, než mu věřit.

Okolo rozhledny je zpevněná plocha z kamenné dlažby. Je tam i lavička. Další lavička je dokonce i nahoře na rozhledně. Ta se mi hodila.

Když jsem odjížděli, zjistili jsme, že jsme hned na začátku jednou zvednutou závorou projeli. Té jsme si nevšimli, stejně jako jsme si nevšimli šipky Parkoviště - rozhledna. Ta však byla trochu stranou od silnice, po které jsme jeli. Dopadlo to dobře, tedy pokud tam nemají kameru. Ušetřili jsme i kilometry, to by bylo cca 3,5 km a ještě zpočátku do malinkého kopečka.

Trasu ze Vsetína po části NS Tesák rušíme. Je poměrně dlouhá s větším převýšením. Necháme to na jindy, určitě tu nejsme naposledy. Dnes opravdu odpočívám. Ve Vsetíně ale potřebujeme zastavit. Potřebujeme koupit pečivo a tvrdý sýr na dnešní těstoviny. Jenže město je rozkopané, vždy někam zajedeme, dál to nejde, až jsme to nakonec vzdali. Jedeme raději do pivovaru Valášek. Ten je severně od centra, tam se snad dostaneme. Tady se na nás usmálo štěstí. Hned vedle pivovaru je pekařství. Kupujeme chleba a samozřejmě i sladkou svačinku. Pivovar známe, byli jsme zde před třemi lety. Pivo mají dobré, aspoň něco dovezeme do Přerova. Heda se vždy těší, že ochutná něco, co nezná. Ota kupuje 4 litrovky. Dělají i vlastní nealko pivo, bohužel ho nemají v lahvích. Jsou ochotni mi to natočit do mé petky, i když jim to pění. Až mi bylo paní líto. Nakonec jsme se domluvili, ať to nedotáčí, ať mi zbytek natočí do sklenky, že to u nich vypiji. Myslím, že spokojenost byla oboustranná. Paní byla ráda, že se už nebude trápit s pěnou a já na tom vydělala. Určitě jsem toho ve sklence měla víc, než co chybělo v petce. Chutná mi moc. Je vynikající, ovocné, udělala jsem dobře, že jsem ho chtěl natočit.

Jenže ještě potřebujeme aspoň ten sýr. Rozhodli jsme se zajet do nějakého obchodního centra. Když to vypadalo, že jsme to zvládli, je parkoviště uzavřené, okolí rozkopané. Je to u nádraží, staví nové. Naštěstí je zde neupravená plocha, kde se parkuje. Sláva. Parkujeme a jdeme do Alberta, vracíme lahve, které se nám zde hromadí. Kupujeme sýr, ale také hroznové víno a červené papriky, vše za akční ceny.

Konečně opouštíme Vsetín. Jedeme na sever - k další rozhledně. Z hlavní silnice odbočujeme do Oznice. Na jižním okraji obce parkujeme. Za posledním domkem je vysekaná tráva, nám se to jevilo jako parkoviště. Podle vyjetých kolejí asi někdo jel až k rozhledně. Těch 200 m do mírné kopečka pěšky však zvládneme. Když jsme se k ní blížili, prohlásila jsem, že mi to připomíná obydlí čarodějnic. Rozhledna Oznička je postavena na betonových patkách ze silnějších stromů, jsou ponechány i větve, které slouží jako opora, ale také jako zábradlí schodiště. Jen to bylo zbaveno kůry, snad možná i natřeno. Jen podlaha, zábradlí a střecha jsou z nařezaných ohoblovaných prken. U jednoho sloupu - stromu je dřevěná socha. Tak tomu říkám rozhledna s nápadem. Nic takového nemůže být snad nikde jinde.

Je to soukromá dřevěná rozhledna, byla postavena r. 2019, ale od r. 2023 je přístupná veřejnosti. Jen v zimním období může být poklop pod vyhlídkovou plošinou zamčený. Je vysoká 7,5 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 5 m vede 1 betonový schod a 26 dřevěných. Nejsou to však klasické schody. Široký strom byl rozřezán na cca 20 cm vysoké špalky. Ty byly rozříznuty na půl a tyto poloviny jsou spirálovitě položeny do točitého schodiště. Chodit se po nich skoro nedá, ale když se jeden snaží, jde to. Nahoru se po nich nechá ještě jít, ale cesta dolů je hodně nepohodlná. I když jdu pozadu. Stupně jsou hodně úzké a jak je to točité, tak tedy skutečně nic moc. Ale spát se nahoře nedá, dolů se každý musí nějak dostat. Nahoře je možnost posezení - samozřejmě na špalcích. Dole je ještě kryté posezení udělané ve stejném stylu jako rozhledna

A co je vidět? Na jih a východ nic - tam výhledu překáží les. Na dalších stranách jsou vidět kopce Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Severovýchodním průzorem je možné spatřit vrcholek Radhoště v Beskydech. Tak tohle se mi líbí i přes ty nepohodlné schody.

U auta chystáme opožděný oběd, resp. ohřívám to, co jsem včera uvařila. Obědváme tedy za chvilku.

Pěkně to střídáme, jedeme do Valašského Meziříčí, kde je další pivovar. I tady je centrum uzavřené, musíme ho objet. Do pivovaru jsme se však dostali.

Minipivovar Holendr založili r. 2015. Bylo to přesně toho roku, kdy jsme se ve městě stavěli cestou na Slovensko. Tehdy jsme neměli tušení, že zde vzniká (možná už vznikl) pivovar. Sídlí v bývalém Dělnickém domě severně od centra města. R. 1934 tady začala stavba Spolkového domu, ve kterém byly restaurační místnosti, divadelní i tělocvičný sál. Činnost byla nuceně přerušena r. 1942, ale již r. 1946 byla obnovena. Divadlo se zde hrálo až do r. 1952. Pak se zde již jen cvičilo a točilo pivo. Již tehdy se budově říkalo Dělňák a nic na tom nezměnil ani nově vzniklý pivovar. Dělňák prostě zůstal. Vaří zde spodně a svrchně kvašené nefiltrované pivo. Současný majitel tvrdí, že Holendr je hořký a poctivý jako život na Valašsku.

Je sice po sezoně, ale stále mají otevřené venkovní posezení i s venkovním prodejem piva. Ota doplňuje zásoby, kupuje další 4 litrovky. S takovou zásobou sestru určitě překvapí.

Tak jsme to pěkně prostřídali. Další rozhlednu na trase nemáme. Je jich tu v okolí sice několik, ale na těch jsme už byli. Teď se o své hlásí i naše auto. Prý má také žízeň. Ota preferuje OMV. Po chvíli váhání jedeme do Rožnova pod Radhoštěm. Je to sice zajížďka, ale je tam nejen OMV, ale také pivovar. Ten sice známe, naposledy jsme tam byli před dvěma lety, ale, jak říká Ota, piva není nikdy dost.

Tam začínáme, kupujeme další 4 litrovky a konečně jedeme pro naftu. Ota má v mobilu aplikaci, ale vlastně ji využíváme jen ke sbírání bodů. Jen jednou jsme si za body koupili nějakou dobrotu. Nějaké body nám dokonce propadly.

Dnes jsem řekla, že si musím koupit kávu, protože jsem neustále jak mátoha. Dopoledne se zdálo, že se to zlepšilo, ale jak jsem se najedla, zase se se mnou všechno točí. K mému velkému překvapení jsem po spuštění aplikace zjistila, že Ota k srpnovým narozeninám dostal kupón na kávu zdarma. To jsem se dočetla, ale stejně jsem nevěděla, co dál. Nějak se v těch technologiích přestávám orientovat. Abych nezdržovala, nechala jsem si poradit. Paní byla milá a ochotná. Mohla jsem si vybrat mezi americano, cappuccino a latte. To poslední mám nejradši. Překvapilo mne, že kupon byl na XL kávu, takže k autu jdu skutečně skoro s kýblem kávy. Samozřejmě jsem hned hlásila, ze on dostal kávu k narozeninám, ale že má smůlu, vypiji ji já. On ji totiž nepije. Ale neopomněl hned podotknout, že jsem si samozřejmě musela dát tu největší, když je to zdarma. I já bych si radši dala menší, takhle se obávám, že ještě o půlnoci budu tancovat okolo auta, jak budu nadopovaná kofeinem. Uvidíme. Tím jsme ukončili náš odpočinkový den.

Jedeme do Rajnochovic k přístřešku Kopaná. Jen ten fotbalový stadion tu nikde není. Tady u pramene pitné, prý dokonce kojenecké vody jsme spali už před 3 lety, když jsme se vraceli z celodenního výletu. Voda je tak vyhlášená, že sem přijížděla auta s demižony, kanystry a petkami až do tmy. Dokonce i fronty se zde tvořily. Ti poslední si svítili čelovkou.

Přesto se mi podařilo krytá autem, přístřeškem a Otou se pořádně umýt. Vodou šetřit nemusím, tak to mám nejradši. A z auta je docela lehce prohřátá. Co mohu lepšího chtít. Jen doufám, že brzy usnu a dobře se vyspím, ráno chceme vyrazit na výlet z Tesáku, oblíbeného Otova místa. To bych mu nemohla udělat - říct mu, že to nezvládnu.

Večer je tepleji než předcházející dny. Přesto sedíme v kabině a i já si pochutnávám na svém nealko pivu. Jdeme spát v 10 hodin. Nad námi je jasno, velký kus oblohy vidět však tady v lese není. Svítí hvězdy i měsíc, ale v dálce se blýská. V autě je 16 stupňů, přesto si nechávám teplou deku. Jen po té kávě se mi spát nechce.

Pozoruji blesky, zdá se, že blýská snad ze všech stran. Později jsem slyšela i hromy. Pak to vše ustalo a já konečně usnula

Z Javorníků přes Přerov domů - 2. den: Vysoké Pole - vodní kaple, studánka a Cesta zdraví, rozhledna Vysoké Pole; Vsetín - pivovar Valášek; Oznice - rozhledna Oznička; Valašské Meziříčí - pivovar Holendr na mapě