Vintířova stezka - 7. trasa - 15 km: Dobříš, Na Hradci – Čtyřmezí – vrch Kuchyňka a Malý vrch - Buková u Příbramě (zámek, kaple) – Pičín (tvrz, kostel Narození Panny Marie) – Hluboš-Kardavec (kaple)

K ránu byla snad ještě větší zíma než včera. Teplota klesla k 10 stupňům. Vstáváme v pů osmé, ve stínu je ještě chladno, ale sluníčko už pěkně hřeje. Zdá se, že zase bude hezky. Snad ne až moc velké vedro.

Dnes nás čeká docela dlouhá trasa. Uvidíme, zda to po včerejšku zvládnu. Chtěla jsem to zkrátit a skončit v Bukové u Příbramě. Jenže spojení do Dobříše, Na Hradci je hrozné. Buď několikrát přestupovat nebo čekat v Dobříši 1,5 hodiny. Do cíle bychom se dostali dost pozdě. Budeme se proto držet našeho plánu.

Autem jedeme do cíle dnešního dne – na zastávku Hluboš-Kardavec.

Cestou musíme ještě nakoupit – nemáme pečivo, ani brambory. V Pičíně je zavřeno - obchod rekonstruují. Jsou tam však hezké venkovní šachy. Těch se však nenajíme. Naštěstí v Hluboši je otevřeno. Jsou však jak u snědeného krámu. Brambory nemají, mají jen pár rohlíků, ještě se zdá, že včerejších. Buďme rádi, že mají aspoň něco.

U zastávky Hluboš-Kardavec se nám podařilo zaparkovat, ale moc místa tam není. Parkujeme na trávě vedle vysekané cesty. Je vidět, že nejsme první, tak snad problém mít nebudeme.

Autobus tu má být v 10,11 hodin. S přestupem v Hořovicích nám cesta bude trvat 1 ¾ hodiny. Dorazil o 5 minut déle. Na přestup máme 18 minut, to snad zvládneme. První problém máme už při koupi jízdenky. Všude tu jezdí PID (Pražská integrovaná doprava). Chci jízdenku do Dobříše, Na Hradci s přestupem v Hořovicích. Dotaz řidičky "Za kolik, já tam nejezdím", mne odrovnal. Až pak se zeptala "Za jak dlouho tam dojedete?" To už jsem věděla, ale vpředu sedící chlapec byl rychlejší. Konečně dostáváme jízdenku na dvě hodiny a autobus může pokračovat v jízdě.

Zpočátku cestu bereme jako vyhlídkovou jízdu. Všimli jsme si, že zámek v Jincích je už opravený. Jenže paní jede pomalu, už se moc nekocháme. Máme strach, že nám v Hořovicích autobus ujede. Jdu se zeptat vepředu sedícího šikovného chlapce, zda autobusy nemají kousek společné trati. Podíval se do jízdního řádu a hned nám poradil, abychom vystoupili U nádraží. Musíme však přejít přes silnici - autobus nám pojede v 11,02 hodin. Tak to máme štěstí. Zeptali jsme se včas – vystupujeme hned na další zastávce. Po 5 minutách sedíme ve správném autobuse a pokračujeme na určené místo. Opět z toho máme vyhlídkovou jízdu, tentokrát jedeme místy, kde jsme včera procházeli. V 11,56 (přesně podle jízdního řádu) vystupujeme na zastávce Dobříš, Na Hradci. Bylo to dobrodružné, ale vyšlo to.

 

Vyrážíme po červené směr Pod Studeným vrchem, je to tedy na druhou stranu než včera. Vždyť na tu včerejší trasu navazujeme. Také dnes projdeme část pohoří Hřebeny. Začátek je jen mírně do kopečka, pak jdeme dokonce i z kopečka – chvilku. Na rozcestí Pod Studeným vrchem míjíme odbočku k rozhledně na Studeném vrchu. Tam jsme byli, Vintířova stezka tam nevede, pokračujeme rovně dál.

Opouštíme pohoří Hřebeny, vcházíme do CHKO Brdy. Oboje je však součástí Brdské vrchoviny. Takže se vlastně nic nemění. Stále jdeme krásnou krajinou.

Přicházíme na rozcestí Čtyřmezí, kde je křižovatka turistických tras a lesních cest. Tady se setkávají hranice katastrů obcí Buková u Příbramě, Rosovice, Hostomice a Dobříš. Zde je hraniční kámen, který pochází z doby vlády Marie Terezie. Aby byl více zdůrazněn, je okolo kamene od r. 2014 do země zapuštěný kovový kruh, na kterém jsou vyznačeny výseče zde setkávajících se katastrů obcí. Na jednom místě jsou malé schůdky pro malé živočichy – to pro případ, že by do kruhu spadli. Vypadá to legračně, ale určitě je to funkční.

Na okolních stromech jsou barevné značky, které slouží ke geodetickému ověření polohy bodu a tvoří tak pomyslnou kružnici okolo hraničního kamene.

Pokračujeme po červené. Čeká nás pořádné stoupání. Je to náročné. Naštěstí to není moc dlouhé. Přicházíme na vrchol Kuchyňka (636 m), který je součástí přírodní rezervace Kuchyňka. Ta slouží k ochraně jednoho z posledních zbytků přirozených lesních ekosystémů Brd. Je to cca 1,3 km dlouhý suťový svah. Jdeme po hřebeni a je tu nádherně. Kameny různých velikostí jsou porostlé mechem, náhle o kus níž je spousta mechem porostlých malých kamenů. Vypadají jako male bochánky. Je to hřebenovka, jak má být. Chvilku nahoru, pak zase dolů,, ale nejsou to žádné prudké kopce. I Ota říká, jak je tu krásně. Různorodá je i cesta. Chvílemi jdeme zatravněnou cestou, pak kamenitou.

Přicházíme na Malý vrch (628 m), kde je krásná plošinka, prý s vyhlídkou. Moc toho však odtud vidět není. Místo by bylo ideální na nějaký přístřešek. Chceme se najíst, ale zatím jsme lavičku žádnou nenašli. A když si zde sedneme na zem, tak se asi už nezvedneme.

Začínáme klesat. Ani na rozcestí Pod Malým vrchem není žádné posezení. Zato jsme tam objevili dva pěkné pařezy blízko sebe. Jdeme se najíst. Moc neodpočíváme, jsou už skoro 3 hodiny. V nedaleké obci by měla být otevřená restaurace. Tam si odpočinu.
Na tomto rozcestí opouštíme červenou značku a jdeme vlevo po zelené přes rozcestí Pomník ruského partyzána – k němu je to po zelené 0,8 km a samozřejmě totéž zpět. Není to na trase poutní cesty. Zbytečně si to prodlužovat nechceme. Nejdeme tam. Dokonce ani Ota.

Značka nás dovedla na silnici, která vede z Hostomic do Bukové u Příbramě. Po ní naše poutní stezka nevede, ta vede oklikou po zelené a od rozcestí Náves po modré značce. Na silnici provoz velký není. Proto jsme se rozhodli si naši trasu po ní zkrátit. Ušetříme tak 1,5 km, to je pro mne docela dost. I tak budu mít asi co dělat to dojít.

Po necelém kilometru se k nám modrá značka i s poutní trasou připojuje a společně jdeme do obce. Zastavujeme se u zámku. Byl postaven v letech 1751 - 1764 v pozdně barokním slohu na místě tvrze - staršího panského sídla. Později byl rokokově upraven. Dnes spatříte trojkřídlou patrovou stavbu s mansardovou střechou. Od pol. 20. století byl v zámku domov pro seniory. Nyní je prázdný a veřejnosti nepřístupný.

Naproti je restaurace Na zámecké. Jdeme se napít a odpočinout si. Ještě nám do cíle zbývá skoro 6 km. To je ještě docela dost. Do Pičína je to 1,5 km po silnici. Tam jezdí autobus. Jeden jede za 25 minut. Místo odpočinku rychle dopíjíme a spěcháme na autobus. Zastávka je nedaleko - u malé, hezky opravené kapličky. Jsem ráda. Cítím, že i tak toho budu mít dost.

Jedeme 2 zastávky. Vystupujeme v Pičíně u kostela Narození Panny Marie. Raně gotický kostel byl postaven ve 2. pol. 13. století, v pol. 18. století byl barokně přestavěný a rozšířený. Z té doby je i hranolová věž. Hřbitovní zeď se zdobenou branou je z r. 1691. Před kostelem stojí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. V presbytáři prý jsou pozůstatky gotických maleb. Byl však zavřený, nic jsme neviděli.

Naproti jsou vidět zbytky středověké tvrze ze 13. století. V 18. století přestala plnit svou funkci a byla přestavěna na sýpku. Dnes je součástí areálu zemědělského družstva a není veřejnosti přístupná.

Když jsme vystoupili z autobusu, zjistila jsem, ze jsem děsně unavená a že potřebuji konečně odpočinek, snad někde brzy něco šikovného najdeme. Náhle mám pocit, že sotva jdu.
Obec opouštíme po neznačené cestě. Asi po půl kilometru jsme u rybníčku a tam je ve stínu lavička. Přesně to potřebuji. Po rybníce plavou odrostlá kachňata. U nás šplhají na břeh. Je pěkné je pozorovat, jak to některá nezvládají a padají zpátky do vody. Pak si větrají na sluníčka křídla, zobákem si čistí peří. Pak si zastrčí zobák pod peří a postupně se ukládají k odpočinku. Úplně jsem se odreagovala. Náhle jsem se cítila líp.

Pokračujeme po neznačené cestě k lesu, je tady zase krásně. Hezké jsou i výhledy. Po lesních cestách jdeme až do Kardavce. Museli jsme koukat na mapu, abychom nezabloudili. Cesta je tady všelijaká a je jich tu hodně. Na křižovatkách kolikrát tápeme. Na mapě je 5 cest, ale ve skutečnosti vidíme čtyři. Ale zvládli jsme to bez bloudění, to je důležité.

Obcí procházíme okolo kaple. Je vidět jen kousek horní části. Před ní je zahrada a stromy. Ani jsem se nesnažila k ní hledat cestu. Byla jsem ráda, že už budeme u auta, i když jsem došla relativně v pohodě. Čekala jsem, že to nakonec bude horší. Dnes mne koleno téměř nebolelo. To bylo včera horší, a to jsem ho bandážovala.

Na noc se vracíme do Hostomic na rozcestí Pod Velkou Babou, odkud jsme ráno vyjeli. Je to sice trochu zajížďka, ale je to jistota.

Já si pořád něco vymýšlím. Cestou v autě mne najednou začalo bolet lýtko. Nebyla to přímo křeč, ale tuhle bolest neznám. Problém se žilami, vazy? Ani nevím, jak to popsat. Když jsem vystupovala z auta, noha se mi podlamovala. Od té doby, co se léčím z té ošklivé nemoci, mne vše vyděsí. To jsem dřív neměla. Nejdřív jsem nohu namazala francovkou s konopím, pak kaštanovým gelem na žíly. Jako poslední jsem si s předstihem vzala večerní prášek na ředění krve, který jsem si ráno zapomněla vzít. Pak jsem si rozložila křesílko, nohu dala na židličku a odmítala cokoli dělat.

K večeři jsem slíbila lečo s rohlíkem, ale zatím nedělám nic a skoro usínám. Až Ota přišel s tím, že se do večeře pustí, ale že mu musím říct, co má dělat. On totiž vařit neumí, ale snaží se, když je nejhůř. Nakonec jsme to zvládli společně. Vše oběhal, vyndal, vše nakrájel, já seděla u vařiče, míchala, dala vejce, sůl a pálivou papriku. Na závěr jsme si oba pochutnali. Mně se noha trochu zklidnila, ale stejně jsem prohlásila, že zítra je odpočinkový den.

Spát jsme šli v půl desáté a kupodivu jsem hned usnula.

Vintířova stezka - 7. trasa - 15 km: Dobříš, Na Hradci – Čtyřmezí – vrch Kuchyňka a Malý vrch - Buková u Příbramě (zámek, kaple) – Pičín (tvrz, kostel Narození Panny Marie) – Hluboš-Kardavec (kaple) na mapě