Vintířova stezka - 2. trasa - 11 km: Praha/Stodůlky (restaurace Kolkovna) - Praha/Třebonice (Chaby, bývalá obec Krteň, Krteňská cesta, kostel sv. Jana a Pavla) - Jinočany a Nučice (zbytky bývalých dolů, historický kamenný most) - Rudná (pivovar Parovar)

Noha se trochu zlepšila, aspoň v tom směru, že mne nebolí lýtko. Když si vezmu botu volnější přes nárt, tak to snad zvládnu. K tomu si vezmu turistické hůlky. Ven mne to láká. Má být slunečno, teplo 15 stupňů, jen to trošku má narušit nárazový SZ až západní vítr. Teď je venku 5 stupňů, takže docela zima.

Tím, že jsme minule celou plánovanou trasu neprošli, ale zkrátili, udělala jsem ze zbytku 1. trasy a z 2. trasy dvě trasy dlouhé cca 10 km. Takže by to dnes nemělo být náročné. Proto jedeme z Plzně později - ze Zastávky odjíždíme až v 10,17 hodin. Vystupujeme na Smíchově a pokračujeme metrem do stanice Stodůlky. Dál půjdeme pěšky.

Jenže je poledne a Ota si pamatuje, že v restauraci Kolkovna Stodůlky mají dobré pivo. Hned navrhuje tam zajít na oběd. Nabízí polední menu, tak si snad něco vybereme.

Dorazili jsme v poledne, restaurace je velká, ale je skoro plno. Naštěstí se jede stůl uvolnil. Meníčka mají v ceně 180 až 200,- Kč, což je na Prahu docela přijatelné. Ota si vybral kuřecí prsa na nějakou zajímavou úpravu s bramborovou kaší. Já hlad nemám, dávám si jen polévku za překvapujících 45,- Kč. Čekala jsem mini porci, ale nakonec to byla velká porce. Zatím mi to stačí. S sebou máme nádivku, až dostanu hlad, bude co jíst. Ota oběd zapil pivem z pivovaru Kolkovna a vyrážíme. Za půl hodiny jsme venku. Obsluha byla skutečně rychlá.

Poutní cesta Vintířova stezka je na mapy.com zakreslená, ale to je bohužel vše. Doufali jsme, že na trase budou nějaké informace k této trase, ale to snad někdy později. Až do Prahy byla z Blatné trasa prodloužena r. 2025 a vypadá to, že ji jen vyznačili. Ale protože jsme se rozhodli ji projít, tak to neměníme. Třeba sem někdy později zavítáme a informační tabule objevíme. Samozřejmě to sem potom i doplním. Zatím musíme pečlivě sledovat mapu.

Restaurace je na náměstí Junkových. Zhruba uprostřed náměstí odbočujeme vpravo hezky upraveným parčíkem s vodními prvky. Už teď to tady kvete. Tady se mi líbí. V letních vedrech zde musí být příjemně. Uprostřed tohoto prostoru odbočujeme vlevo. Stodůlky jsme chtěli opustit Thomasovou ulicí - tudy vede Vintířova stezka. Jsme v relativně nové Britské čtvrti, stále se tady mohutně staví. Thomasova ulice je uzavřená, obcházíme to vpravo vedlejší ulicí do Bessemerovy ulice. Staví se i tady. Na konci staveniště, před velkým obchodním centrem přicházíme do Třebonic, další pražské čtvrtě, původní vesnice z 13. století. Ale až do jejího centra nepůjdeme. První možnou cestou odbočujeme vlevo a dostáváme se zpátky na poutní cestu v bývalé samostatné osadě Chaby, která dnes patří pod Třebonice. První písemná zmínka o ní je z r. 1360, ale osada byla pravděpodobně starší. Stále tu jsou zachovalé pěkně velké statky. V jedné zahradě na východní straně této osady se tyčí nejmohutnější a nejstarší lípa srdčitá na území Prahy. Obvod má 6,65 m, je 21 m vysoká a její stáří se odhaduje na 260 let. Současně je to první památný strom, který byl v Praze vyhlášený. Také je to prý rodový strom - takové stromy se vysazovaly při významné rodinné události - při založení nového statku, dokončení stavby, narození prvního syna a pod.

Na konci této osady odbočujeme vlevo. Cesta vede alejí po historické Krteňské cestě. Její vznik ve 14. století souvisí se stavbou Karlštejna. Císař Karel IV. právě tudy projížděl již během výstavby hradu a samozřejmě i později. Císařská rodina si tuto obec oblíbila. V té době však cesta vypadala trochu jinak. Dokonce vedla o pár metrů vedle. Byla lemována ovocnými stromy. Jak se po ní chodilo mezi obcemi, cesta vytvořila hluboký příkop. Vedla do obce Krteň, ta však zanikla, cesta se přestala využívat, zarůstala a z kdysi hlubokého úvozu zbyl jen hlubší příkop. Staré původní stromy samy spadly nebo musely být poraženy. Dnešní cesta byla obnovena v letech 2021 - 2022, vede v těsné blízkosti původní cesty. Bylo zde vysazeno 20 ovocných stromů - jabloní, třešní, hrušní, ořešáků. Jsou tu vysazeny i duby letní a 18 vzrostlých keřů - hlohy, šípkové růže, dříny. Setkáváme se tady  i s tabulkami naučné stezky Historická Krteňská cesta. Čteme si zde o historii osady Chaby, obce Krteň, o tom, co zde roste a samozřejmě i o této historické cestě. Na trase jsou i pro děti připravené panely, kde jsou vyobrazeny zde žijící zvířata, rostoucí byliny i stromy. Na druhé straně destiček jsou o nich informace. Jsou tu i lavičky, posilovací zařízení, je tu moc pěkně. Sluníčko svítí, občas to foukne, ale je teplo. Bundu nesu v ruce.

Kousek za alejí přicházíme k odbočce z hlavní silnice. Po ní odbočujeme i s Vintířovou stezkou vlevo. Jsme v místech bývalé vsi Krteň. R. 1434 byla součástí majetku českých králů. Zanikla pravděpodobně po skončení třicetileté války. Do dnešní doby se z doby založení vsi dochoval na kopečku jen kdysi farní kostel sv. Jana a Pavla se hřbitovem. Je na polovině historické královské cesty z Pražského hradu na Karlštejn. K němu se jdeme podívat. Cestou míjíme netypickou dřevěnou lavici, kde je deska s povídáním o sv. Vintíři a deska s mapou trasy. Konečně vidíme, že skutečně jdeme po Vinťířově stezce. Je to však spíš jen náznak toho, že tudy cesta povede. Jak jsem se z informací, které jsem získala z QR kódu na lavici, dozvěděla, tak v době umístění této lavice s povídáním o Vintíři se prodloužení stezky teprve chystalo.

Ke kostelu je to kousek. Pozdně románský kostel ze 13. století má pravoúhlý presbytář, v průčelí je čtverhranná věž. I když během jeho existence byl často upravován, jeho původní sloh je na něm znát. Románské okno se dochovalo v kněžišti. Uvnitř jsou i původní fresky. Náhodně je objevil r. 1890 farář Ottman. Bylo mu jasné, že se jedná o vzácné fresky, ale neuměl je zařadit do správného období. Tehdy je zakryl látkovou tapetou. Když se domy v zaniklé obci začaly rozpadat, vtrhli sem zloději a ukradli, co se dalo. Ukradli i zvon a dokonce i varhany a oltářní stůl. R. 1951 se začalo s opravou kostela. Stavbaři odkryly zakryté vzácné fresky a začaly se restaurovat. Malba byla zčernalá od kouře, ale její obnova se povedla na výbornou. Je možno je však vidět jen jednou za rok - na svátek zdejšího patrona sv. Jana, kdy se zde koná slavnostní mše. Ta dnes není, máme tedy smůlu. S tím jsme počítali. Hřbitov je velký, pěkně udržovaný.

R. 2010 byl před kostel po vzoru megalitických staveb dávných civilizací postaven dolmen - stůl z prvohorní břidlice. Připomíná tak pohanskou tradici. Má zde být i extrémně silný zdroj energie.

Pod kostelem v blízkosti Dalejského potoka je obnovená prastará zděná Krteňská studna. Prý to byla zázračná studánka. Kdo se ve zdejší studánce namočil, získal nezničitelné zdraví. Běžně je zde prý silně podmáčený terén. Teď je však všude sucho, je sucho i tady. Domeček je zamčený, vody je málo, takže voda do malého korýtka neodtéká.

Nyní váháme, kterým směrem se vydat. Jsme na silnici K Řeporyjím, která vede z Třebonic a ostatních nedalekých obcí k přivaděči na Pražský okruh. Po ní právě vlevo odbočuje Vintířova stezka a pokračuje po přivaděči do osady Mirešice, části obce Jinočany. Mysleli jsme si, že zdejší silnice nebude frekventovaná a že 1,3 km dlouhý úsek po přivaděči nějak přežijeme. Jenže už tady je na silnici slušný provoz. Nakonec jsme se rozhodli Vintířovu stezku opustit a vydat se cestou o 0,8 km delší, ale doufáme, že klidnější. Jdeme tedy vpravo. Od kempu do Třebonic dokonce vede pěšina v trávě vedle silnice, což je příjemné. Pokračujeme klidnou částí přes obec, nejdřív čtvrtí s novou jednotnou výstavbou, později mezi vilkami. Končíme u Třebonického rybníka. Tady jsou lavičky, dávám si lehkou svačinu. Na větší odpočinek to tady není. Jsme ve stínu a zrovna teď fouká ten studený vítr.

Vyšli jsme na silnici K Řeporyjím. Čeká nás 1,1 km po relativně hlavní silnici. Naštěstí je i tady vedle silnice vyšlapaná cestička. Zatím jsme poměrně spokojeni, i když provoz je tu velký. Přecházíme nad Pražským okruhem, opouštíme Prahu a po Třebonické silnici přicházíme do obce Chrášťasny, která je pro nás první obcí těsně za hranicemi našeho hlavního města. Provoz nepřestává. Kousek se nechá jít pěšinou v trávě, ale posledních asi 200 metrů musíme po silnici. Když jsme přišli k prvním domům obce, jsme příjemně překvapeni. Vedle silnice je chodník. Provoz sice nepřestal, ale cesta je bezpečnější. Navíc po chvilce odbočujeme do obce vlevo. Jdeme Žižkovou ulicí a největšího randálu se zbavujeme. Jdeme z mírného kopečka do další samostatné obce - do Jinočan, které byly ve středověku majetkem Břevnovského kláštera. Na jižním okraji obce - na Karlštejnské ulici odbočujeme vpravo a současně se spojujeme s Vintířovou stezkou. Shodli jsme se na tom, že jsme asi udělali dobře, že jsme nešli po poutní cestě. Provoz tu byl sice poměrně velký, ale s tím přivaděčem se to srovnat asi nedalo.

V blízkosti vlakové zastávky Jinočany přecházíme přes trať a hned za ní odbočujeme vpravo, abychom se konečně dostali do poklidných míst. Jdeme pěkně upravenou cestou bez aut, která spojuje Jinočany s Nučicemi. Je vidět, že tato cesta patří mezi historické trasy. Nedaleko od cesty jsou pozůstatky dolů na železnou rudu. Bývalý důl č. II je ještě v Jinočanech. Vznikl v místě bývalé škrobárny. R. 1845 se začalo s kutáním, r. 1856 s těžbou, později s hlubinou. R. 1914 zde byla šachta hluboká 176 m a dlouhá 700 m. Až 140 horníků tu pracovalo na 3 směny. Tím samozřejmě došlo i k rozkvětu obce. Těžba byla r. 1919 dočasně zastavena. Jestli došlo k obnovení těžby, to se nikde neuvádí. Dnes tu jsou vidět jen mírné terénní nerovnosti.

Po chvíli přicházíme k technické památce. Kdyby tady nebyla velká informační tabule, snadno bychom ji minuli. Vlevo od nás vidíme jen lesní cestu, je to však kamenný most. I jeho existence souvisí s těžbou rudy. Původně se ruda z dolu č. II po této cestě vozila na povozech. Když byl r. 1903 v sousedních Nučicích otevřen důl č. IV-Východ, byla toho roku postavena úzkokolejná dráha, která tyto doly spojovala. Ta vedla tady pod tímto kamenným mostem. Její provoz byl ukončen spolu s těžbou dolu č. II r. 1919. Dnes je vidět z oblouku již jen jeho horní část.

Na rozdíl od doby těžby, je tu dnes klid a moc hezky. Vše se začíná zelenat, prostě jaro je tady. Najednou se vpravo vedle nás otevřel rovný volný prostor osazený několika lavičkami. Toho samozřejmě musím využít a na chvíli si odpočinout. Tentokrát si Ota dává svačinku. Nad námi je kopeček a pod ním stojan s rámečkem - pravděpodobně zde přibude nějaká informační tabule. Samozřejmě mne zajímá jaká, ale mám smůlu. V našem nabitém programu se sem znova asi těžko někdy podíváme.

Pokračujeme po cestě. Na stromy je připevněno několik dřevěných desek se zajímavými citáty. Blížíme se do Nučic - obce, která byla založena již v 11. století. Tato dříve zemědělská obec začala s mohutným rozvojem a výstavbou až díky těžbě železné rudy. Z našeho směru na jejím okraji byl r. 1903 otevřen důl č. IV-Východ. Využíval se k vytěžení staré šachty, kde se těžilo již od r. 1853. I tady byla těžba zastaven r. 1919. Byly částečně zbořeny i provozní budovy. My v místech, kde měl důl být, vidíme mohutné valy a na louce horní část odvětrání.

To už vcházíme do obce. Naštěstí sleduji mapy.com. Kdybychom šli stále rovně, došli bychom do slepé ulice a museli se několik bloků vracet. Neznačená poutní cesta u dětského hřiště odbočuje vpravo a vede po okraji obce. Až na křižovatce silnic schází do civilizace a za křižovatkou pokračuje kus po hlavní silnici K nádraží. Přecházíme trať, ale na zastávku ještě nejdeme. Dokonce zjišťujeme, že i když se jedná o spojenou zástavbu, za tratí už jsme ve městě Roudná. Tudy budeme procházet v příští části Vintířovy stezky. Dnes máme ještě jeden - jiný plán.

Ve městě je pivovar, jsme domluveni s majitelem, že se tam dnes zastavíme. Za tratí jdeme ještě 2 bloky po hlavní silnici V Brance a odbočujeme vpravo do ulice Na Výsluní. Vlevo přicházíme k pivovaru Parovar. Jak to často u malých pivovarů bývá, nejdřív začali vařit pivo pro sebe. Od r. 2018 mají funkční pivovar. Nabídku piv často obměňují. Vaří piva spodně i svrchně kvašená, speciály. Mne potěšilo, že měli i vlastní nealko pivo. Zaplňujeme batohy pivem. Tentokrát si batoh vzal i Ota, který většinou má jen malou taštičku přes rameno. Ota získal dokonce i několik prospektů a jejich vizitku. Na tácek jsme se zapomněli zeptat, ale to můžeme příště napravit. Už jsme domluveni, že se zde zastavíme na začátku naší 3. trasy.

Teď se vracíme na zastávku Nučice. Noha mne moc nebolí, ale jsem už docela unavená, jdu pomalu. Najednou mne napadlo podívat se do itineráře, kdy jede vlak. Z pivovaru bych touto rychlostí došla na zastávku cca za 15 minut. Nejsme ještě v polovině, když zjišťuji, že vlak jede za 11 minut, další za hodinu. Ještě jsem se vzchopila, přidala do kroku, dohonila Otu a poslala ho napřed zjistit, zda je otevřená pokladna, abychom se pak zbytečně nezdržovali. Sama však docela spěchám. Pokladna je zavřená, stačili jsme zjistit, na kterou kolej přijede náš vlak a za chvilku už v něm sedíme. Tak tohle se povedlo. Jak si Ota sedl, už otvírá pivo. Však se na něj těší snad celou cestu.

Jedeme do Berouna, odkud nám jede přímý vlak do Plzně, dokonce k nám na Zastávku. Jedeme asi 5 nebo 6 zastávek, ale průvodčí nepřišel. Budeme si muset v Berouně pospíšit, abychom si stačili koupit jízdenku. Máme trochu zpoždění, budeme mít na to asi 10 minut. Zvládli jsme i to a už sedíme v poměrně plném vlaku. Dvě místa vedle sebe jsme našli a to je hlavní.

Ota během té doby stačil dopít litrovku piva. Já si své nealko nechávám na doma. Ještě mám co pít. Když jsme doma vystoupili, padla na mne děsná krize. Domů to daleko nemáme, ale já najednou sotva jdu. Mám pocit, že mne bolí vše. Ota na mne neustále čeká, tak pomalu prý jít ani nemůže. Až sprcha doma mne trochu srovnala.

Shodli jsme se na tom, že dnes se nám to povedlo. Až na tu prostřední část po silnicích plného provozu byly cesty pěkné a zajímavé. Povedlo se i počasí. A i ta noha zátěž téměř vydržela. Jen by se mi cestou líbila nějaká větší pauza - snad by to šlo v Jinočanech, tam se zdá, že je nějaká restaurace, jenže jsme se nějak moc dlouho kochali a četli tabule naučné stezky a už jsme se nechtěli víc zdržovat. 
Kdy vyrazíme na další etapu, to záleží i na počasí. Zítra to určitě nebude.

Vintířova stezka - 2. trasa - 11 km: Praha/Stodůlky (restaurace Kolkovna) - Praha/Třebonice (Chaby, bývalá obec Krteň, Krteňská cesta, kostel sv. Jana a Pavla) - Jinočany a Nučice (zbytky bývalých dolů, historický kamenný most) - Rudná (pivovar Parovar) na mapě