Vesničkami Vizovických vrchů - 1.Kelníky a Částkov

Začátek letošního podzimu přinesl nečekané překvapení v podobě extrémních dešťů, které nás zastihly na dovolené v Českém Krumlově, později se ale počasí ustálilo. Za téměř letních teplot jsem v půli října podnikl cestu po dědinkách chřibského podhůří a dokonce i těsně před vánočními svátky bylo venku natolik hezky, že jsem se rozhodl v průzkumu neznámých vesniček pokračovat. V sobotu před Štědrým dnem jsem vyrazil na túru po sídlech nacházejících se v jižní části Vizovických vrchů. Mým startovním bodem se stala ves Kelníky, kam vedl ze Zlína spoj s přestupem ve Velkém Ořechově. Druhý bus řídila usměvavá řidička středního věku. Nejprve jsme v serpentinách klesli do hlubokého údolí Částkovského potoka, abychom v následných serpentinách vystoupali na protější odlesněný hřeben, na němž byla rozhozena stavení dědinky Kelníky. Tady jsem na točně z busu vystoupil a pod oblohou zataženou ještě nízkou oblačností si jednu z nejmenších dědin zlínského okresu celou prošel a přitom si prohlédl několik místních pamětihodností.

 

První zmínka o vsi pochází z roku 1372. Jméno získala buď podle velkých kamenů, kterým se zde říkalo kely (a jenž byly později využity při stavbě silnice do Velkého Ořechova) anebo podle sedačky na selském voze – kelniku.

Vesnička byla součástí částkovského statku. Později se majitelé střídali až do roku 1652, kdy ji zakoupil hrabě Lex Vilém z Kounic a ona pak spadala pod správu kounického uherskobrodského panství. Roku 1600 je v Kelnikách zmiňována tvrz, která zanikla za vpádu Bočkajovců v 17.století. Její zbytky byly přebudovány na hospodářský dvůr, z toho se mnohem později stalo JZD a dnes areál využívá soukromá firma.

Místní se v minulosti živili prací v zemědělství, chovem dobytka a včel. Bylo zde rozšířeno ovocnářství (dařilo se hlavně švestkám, slívám a jabloním) a plody se sušily. Vlastní sušárnu tu měl snad každý. Z trnek se vařila povidla, pálila slivovice a přebytky jablek se odvážely na prodej do Napajedel či Uherského Brodu.

Od padesátých let minulého století místní začali opouštět práci v zemědělství a většina si našla nové zaměstnání ve fabrikách v okolních městech. Škola byla v Kelníkách vystavěna 1906 a funkční až do roku 1977. Dnes v obci žije okolo 160 obyvatel a patří k ní i osada Paseky s pěti domy a desítkou obyvatel. Katastr obce má rozlohu 381 ha.

V Kelníkách se nachází knihovna s čítárnou a obecní dům se stálou výstavkou dobových předmětů a starých fotografií. Dědina již od svého vzniku spadá pod farnost ve Velkém Ořechově.

 

 

Na kelnické návsi stojí sakrální objekt zasvěcený sv.Zdislavě. Ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století proběhla mezi občany sbírka na zbudování vlastní kaple, po níž místní už dlouhý čas toužili. Bohužel vybrané peníze nestačily.

 

V dědince sice dál stála stará zvonice, ale ve 2.světové válce Němci její zvon zrekvírovali pro válečné účely. Zvon nahradilo provizorium: za lano byla na zvonici zavěšena 2 m dlouhá kolejnice, do níž zvoník stojící na žebříku údery kladivem místním oznamoval svítání, poledne, večerní klekání a také smrt některého ze spoluobčanů. Zvon se dva roky po válce do obce vrátil, jenže při zvonění se stará zvonice otřásala až v základech a v 60.letech už budila dojem, že co nevidět spadne.

 

 

Proto se znovu začalo uvažovat o výstavbě nové kaple. Plán nečekaně podpořil kelnický rodák František Minařík žijící v USA, který své rodné vsi zaslal jako dar částku 15 tisíc korun. Zjara roku 1972 byly na místě bývalého objektu MNV zbudovány základy a místními dobrovolníky vystavěna kaple dosahující pouze poloviční velikosti té současné. Kaple byla zastřešena, ale její dokončení se odsunulo až do roku 1978, kdy se sloučil místní národní výbor s MNV ve Velkém Ořechově. Oficiálně měla stavba sloužit jako márnice.

Po sametu lidé doufali, že se v kapli začnou sloužit i mše. Což se po opravě stropu skutečně stalo a první bohoslužbu zde 23.listopadu 1994 vykonal duchovní P.Herbert Wojczik. Na mši se dostavilo okolo padesáti věřících, jenže dovnitř do kaple se vešla jen polovina. Brzy poté padlo rozhodnutí svatostánek rozšířit, ale to bylo povoleno až za dva a půl roku. Ještě před zimou byly vyhloubeny základy a nový duchovní správce – P.Antonín Hráček pak 18.listopadu 1998 sloužil první mši svatou už v nových prostorách.

 

I když je místní svatostánek vzhledově spíše skromný, přesto náves ve středu dědinky nepochybně zkrášlil a místní jsou na něj právem hrdi. Ještě dávno před výstavbou v dědině probíhal průzkum, který světec či světice se stane patronkou obce a většina farníků navrhla svatou Zdislavu - patronku rodin.

 

 

Kelníky jsou sice malou obcí, ale kupodivu se v ní nalézá dost památek a zajímavostí.

K těm kulturním patří sušárna venkovské usedlosti č.p.4 a stodola u téhož domu, dále stodola u stavení č.p.9 a dům č.p.19. Za kaplí sv.Zdislavy je umístěn balvan (podoby patníku) s pamětní deskou obětem obou světových válek.

Jen o pár metrů dál se vypíná pískovcový kříž, který byl roku 1898 zbudován na náklady zbožných manželů Josefa a Anny Miklových ze stavení č.17. Ze čtverhranného kamenného podstavce obehnaného nízoučkým zábradlím vystupuje zdobný sokl s reliéfem Panenky Marie. Nad profilovanou římsou je uprostřed umístěn krucifix s vyobrazením kalicha a po stranách stojí socha světce a světice v podživotní velikosti.

 

Při pochodu přes dědinku jsem viděl zajímavé staré stodoly i bývalé grunty (některé už i s novou přístavbou) a za areálem firmy jsem u cesty klesající mezi pastvinami narazil na další, velmi pěkný kamenný kříž. Jeho podstavec zdobí pozlacená plastika Madony a nahoře je na jedné straně umístěn reliéf hlavy anděla s doprovodným rostlinným motivem a na straně druhé reliéf dubového listu, hroznu vína, větvičky a kalicha. Tento kříž nechali roku 1932 vystavět manželé Jan a Marie Grecůrkovi z usedlosti č.8.

 

 

Ačkoliv jsou Kelníky „vyvýšenou“ obcí rozkládající se na hřebeni jižní části Vizovických vrchů naproti Velkému Ořechovu, nadmořská výška 340 m nesváděla k příliš optimistickým představám dálných výhledů. Po obhlídce kamenného kříže za dědinkou ale začala polní cesta vinoucí se mezi okolními pastvinami více klesat a přede mnou se náhle otevřelo široké panoráma. Zahrnovalo nejen celý zbytek jižní části Vizovických vrchů, jež se zove Prakšickou vrchovinou a jejíž poslední úpatí jsou omývána vodou Olšavy, ale poskytlo také pohled na modravé pásmo Bílých Karpat, tyčící se na obzoru nalevo a naproti za ní. Při mé návštěvě Kelníků bylo bohužel nebe pokryto mraky nízké oblačnosti, která se nad Karpaty jen velmi pomalu rozpouštěla. Přestože nejvyšší temena hor ještě tonula v oblacích, sluneční paprsky se již intenzivně draly jejich skulinami a dávaly tušit, že se původní meteorologická předpověď krásného slunečného prosincového dne za hodinku za dvě přeci jen naplní. Tolik času jsem bohužel neměl, ale ještě předtím, než mé nožky zamířily po hřebeni stále dolů až do v údolí rozložené obci Částkov, očička převelice potěšil pohled k západu, kde nad sníženinou Moravy vystupovala dlouhá a už nijak nezamlžená impozantní hradba Chřibů s Holým kopcem, Modlou a hradem Buchlovem.

 

 

Pěšinou ve starém sadu jsem prošel až na jeho spodní konec, přelezl plot a ocitl se u polní cesty, která zprava obtáčela kuželovitý a nahoře zarovnaný travnatý ostroh, na němž stávala částkovská tvrz. Místní tvrziště dodnes nazývají „Hradem.“ Tvoří je kruhové travnaté návrší, na jehož temeni bývaly tři jámy po propadlých sklepech. Po 2.světové válce témě upraveno na hříště a jámy zasypány.

Od klesajícího hřbítku s náhorní planinou tvrz odděloval 12 m široký a v současnosti 1.5 metru hluboký příkop. Původně chránil celou obytnou plošinu a na svazích byl doplněn vnějším valem. Val zanikl zbudováním polní cesty spojující dědinu se sady nad bývalou tvrzí a také těžbou hlíny. Ta narušila centrální ovál tvrziště dosahující délky 30 a šířky 16 m. Podle zde nalezené mazanice archeologové usoudili, že obytná stavení tvrze byla pouze dřevěná. Nálezy z archeologického průzkumu jsou uloženy v historických sbírkách Moravského muzea v Brně a datovány do 14.století.

 

Tvrz Částkov vznikla ve druhé půli století třináctého a první zmínka o ní se objevila o sto let později, kdy byla sídlem vladyků z Částkova. Ve zprávě se píše, kterak Jaroslav (syn šlechtice Vlčka) Léta Páně 1321 vizovickému klášteru věnoval díl „Újezda.“ Částkov zůstal i nadále samostatným statkem. Poté připadl ke Kunovicím a roku 1497 již označován za tvrz opuštěnou. Ke zpustnutí došlo zřejmě za česko - uherských válek. Později byla další tvrz vystavěna přímo ve vsi a připomínána 1637, kdy byla spolu s dvorem, mlýnem, ovčírnou a pivovarem prodána. Po připojení Částkova k uherskobrodskému panství tento novější týn zcela zanikl.

 

V nedávné době byl areál místními pěkně upraven. Pod tvrzištěm se nachází travnatá plošina s ohništěm a bytelným posezením. Od polní cesty je přístupna dřevěným schodištěm se zábradlím. Stejného materiálu bylo použito i na sloupovitou bránu, jíž se vchází dovnitř a jejíž vysoké pilíře jsou po stranách ozdobeny zajímavými keramickými výtvory.

Zmíněnou polní cestou jsem po chviličce doklesal na severovýchodní okraj Částkova. Je menší vesnicí ležící v údolí stejnojmenného potoka v jižní části Vizovických vrchů (Prakšické vrchovině), o které se první zmínka v análech objevila LP 1321. Dnes v obci žije okolo 380 obyvatel. Památkově chráněn je ve vsi špýchar a sušárna stojící u usedlosti č.p.65, sušárna u č.p.33, špýchar u stavení s č.p.37 a č.p.21 a také dům č.p.29, který je typickou ukázkou zdejšího venkovského stavení.

Pod ochranou památkářů je i kaple Panny Marie Lurdské, jenž byla roku 1898 vystavěna v novorománském slohu. Základní kámen byl do země vložen 4.října 1898 a dle přání zakladatele - učitele Jana Kořínka, kaple zasvěcena Panně Marii. Důvody k výstavbě byly ty, že obecní zvonice nacházející se na školní budově se nacházela ve špatném stavu a každým rokem procházela větší a nákladnější opravou... a pak také to, že si školní úřad již dlouho přál její odstranění ze školní budovy. Navíc byla zvonice nízká a řada občanů si stěžovala, že zvonění vůbec neslyší!

Kaple byla zbudována díky financím z dobrovolných sbírek a darovanému materiálu. Na stavbě se podíleli místní dobrovolníci. Ti odvedli velmi dobrou práci, protože po dokončení nebylo třeba sto let žádných větších oprav, nepočítaje v to zavedení elektroinstalace a dalších moderních prvků. 14.dubna 1998 kaple vyhlášena kulturní památkou, neboť se jedná o vcelku hodnotnou ukázku drobné sakrální architektury. Při následné renovaci, na níž peněžními dary přispěli místní, rodáci a sponzoři, byl starý vetchý oltář nahrazen novým.

 

Kaple stojí naproti obecnímu úřadu a na malém prostranství mezi objekty jsem se ocitl hned po sejítí z kopce od bývalé tvrze. Jak jsem si povšiml, je kaple jednolodní orientovanou stavbou o půdorysu obdélníka s pětibokým uzávěrem, sakristií a hranolovou věží nad vstupem. Kaple má sedlovou a nad závěrem zvalbenou střechu, věž zvonice je kryta jehlancovitou helmicí.

 

 

Odtud jsem pokračoval po cestě okolo Částkovského potoka, lemovaného po obou březích zástavbou až na křižovatku v centru vsi. Naproti prodejně COOP stojí socha sv.Jana Nepomuckého. Skulptura nese klasickou podobu a je umístěna na vysokém polygonálním podstavci vyzdobené nahoře kol dokola rostlinným motivem. Na zadní straně soklu je nápis: „Zbudován LP 1892 nákladem manželů Jana a Anny Jurák čís.2.“ Pískovcový podstavec se sochou spočívá na nízkých odstupňovaných čtvercových kamenných stupních, ten nejhořejší obklopuje železná mříž.

 

Další mé kroky vedly po chodníku vedle silnice protáhlou návsí ke dvěma pomníkům, mezi nimiž byl pás země parčíkově upraven. První hezčí pomník je věnován obětem I.světové války, ten následují padlým a válečným obětem ve světové válce druhé.

 

Na konci návsi protnuté hlavní silnicí jsem za parkovištěm narazil na velmi zajímavý kamenný krucifix- rozkošnou to ukázku naivního lidového sakrálního umění. Základní pískovcový sokl má podobu hranolu a na čelní straně směrem k silnici se na něm skví nápis POCHVÁLEN BUĎ JEŽÍŠ KRYSTUS 1869, lemovaný ze stran štukovou „rostlinnou“ ozdobou. Nad ním vystupuje již užší, zato velmi členitá střední část podstavce, kde v malé „kapličce“ se sloupy stojí polychromovaná Madona (či nějaká světice). Nad trojúhelníkovou střechou „kapličky“ vykukují dvě hlavy andělíčků a teprve nad nimi se tyčí vlastní menší kříž s ukřižovaným Ježíšem.

 

Po obhlídce milého naivního dílka jsem hodil „navrátila“ k soše sv.Jana u prodejny obchodu se smíšeným zbožím a zástavbou Částkova dokráčel na jeho severozápadní konec. Odtud mne čekal výšvih sadem a lesíkem až nahoru na odlesněný hřeben a překonání zabláceného pole ke zpevněné cestě, po níž se dostanu k další „neznámé“ dědince čekající na můj fotoprůzkum. Útěchou při průstupu blátivým polem bylo, že se nízká oblačnost konečně roztrhala, krajinu zalilo slunce a to hezky osvítilo i horkovzdušný balon vznášející se v dálce nad hradem Buchlovem...