Velký okruh Rumunskem aneb mezi Drákulovou Transylvánií a Ceaușescovou Bukureští V. (závěrečné shrnutí a rumunské postřehy)
Jestliže je člověk někde poprvé – a navíc se jedná o lokalitu, od které lze leccos očekávat v tom pozitivním i negativním slova smyslu - bývá občas dobré udělat si pro příště i pro klid duše takovou „krátkou zprávu ze služební cesty“. Prostě si shrnout základní postřehy a dojmy, a to nejlépe pár dní po návratu, kdy jsou ještě čerstvé, ale už člověk získává alespoň nepatrný odstup. A je dobré i nějaké to srovnání s jinými – nejlépe relativně nedávno navštívenými – lokacemi. Začnu různými „překvápky a zavedenými mýty“ ...
V rumunských městech jsme potkali podstatně méně žebráků než třeba ve Švýcarsku. Ti rumunští byli možná lehce ošuntělejší, ale na rozdíl od svých švýcarských kolegů občas alespoň něco nabízeli. Nechci se na toto téma pouštět do žádných politicko-sociologických studií, ale je to zajímavé už kvůli faktu, že na rozdíl od zemí EU je švýcarský sociální systém znám tím, že si do své země nepustí hned každého, aby ho následně živil, šatil a štědře dotoval.
O Rumunsku se často tvrdilo, že je to „zadrátovaná země plná cikánů“. Je pravda, že těch drátů tady všude (snad kromě Bukurešti) pořád visí požehnaně, ale města jsou čistá a silnice i těch nejnižších tříd budeme Rumunům brzy závidět (dálnice se zde staví podstatně rychleji a levněji než u nás a i v průměrné mzdě nás Rumuni zřejmě velmi brzy předběhnou). Cikáni tady své lokality jistě mají (podobně jako třeba na východním Slovensku), ale v našich městech na ně narazíte častěji. A stále platí, že jsou obyvatelé této země velmi alergičtí na záměnu slova Română (Rumun) a novodobého označení etnika z Indie.
Poté, co jsme během zájezdu vytvořili nezávislou, nestrannou, neúplatnou a vysoce odborně znalou porotu, shodli se její členové na tom, že (zejména mladé) Rumunky jsou většinou velmi pohledné, ale téměř ve všech případech nemají hezké nohy. Netušíme ovšem, jak je na tom ona třetina národa, která žije v zahraničí.
Rumunsko se může právem pyšnit čarokrásnou přírodou, zejména horami často převyšujícími 2.000 nadmořských metrů. Hodně se zde mluví o nebezpečných – a občas i smrtí končících – setkáních s medvědy. My byli ubytováni přímo vedle sjezdovky, na které vzniklo ono slavné video, kde medvěd pronásleduje lyžaře, ale žádného huňáče jsme ani nezahlédli (tedy kromě těch na výstražných tabulích na stromech, které jsem si ovšem zapomněl vyfotit). Teď je jen otázkou, jestli jsme měli smůlu nebo štěstí ...
U nás se většinou říká, že v Rumunsku je velice levně. Osobně s tím ale zase až tak moc nesouhlasím, protože na obyčejnou jednochodovou večeři se třemi pivy (0,4 l) nám 600 Kč na osobu nestačilo (jednou jsme to tu ale dali i za 450 Kč). Naopak na velmi slušnou obrazovou galerii či muzeum mnohdy nepotřebujete ani 150 Kč (což ovšem neplatí pro „hollywoodské“ atrakce typu Draculův hrad Bran) ...
Informace o dostupnosti významných rumunských památek se dosti liší a často si nejsou jisti ani renomovaní průvodci CK (navíc se to poslední dobou dost mění). Faktem je, že se vám může stát, že uspějete jen na místě nebo telefonickou objednávkou předem, někde naopak tolerují jen objednávku přes internet. A dnes už se dá vstupenka na některých památkách zakoupit také v prodejních automatech u vstupu, což ve finále vůbec není špatné.
Večerní Bukurešť mi i v sobotu přišla až překvapivě klidná a bezpečná. „Chlastá a hulí“ se tady ovšem také na téměř extraligové úrovni ...
Při tvorbě programu tohoto zájezdu bych změnil směr cesty a obměnil ubytování, takže by se ušetřil čas trávený v autobuse a přibylo chvil poznávacích – na některá významná místa jsme opravdu jen lehce pohlédli. Ale sto hlav, sto názorů a po bitvě je každý generálem, že ano ...
Přesto, že je Rumunsko soběstačné, co se týče ropy, na zdejších benzinkách nijak levně není, což platí např. také pro víno.
Přátelé mi preventivně zapůjčili sprej proti medvědům (přece jen zmíněné video s medvědem pronásledujícím lyžaře člověku až tak nepřidá), a tak jsem si večer v Temešváru nastudoval návod k použití. Představa, jak se stavím tak, aby šel vítr ode mě k medvědovi, a potom mu to do mordy „napálím“ z 80-120 cm, mě střídavě bavila i děsila.
S gotikou jsme se setkávali v podstatě jen u několika kostelů (hlavně těch opevněných), jinak je všechno postaveno na přelomu 19. a 20. století nebo v I. třetině 18. století, kdy zde ovšem nevládlo baroko, jak ho známe u nás, ale styl známý jako Brancoveanu.
Zejména v Bukurešti mě zaujalo množství monumentálních objektů, u kterých se jen těžko odhadovalo, zda se jedná o palác, činžák nebo administrativní budovu. Obtížně identifikovatelná byla také doba vzniku, protože často nebylo rozpoznatelné, jestli se jedná o modernu konce první třetiny minulého století, výdobytek reálného socialismu nebo eklektismus. Některé budovy byly krásně upravené, jiné budily dojem Norimberka na konci II. světové války. Některé lehce evokovaly kubismus, jiné známý římský památník Viktora Emanuela II. Téměř vždy se však jednalo o stavby zajímavé, ladné a svým způsobem i půvabné. O budově Parlamentu bych si totéž ovšem říct nedovolil …
Pro nás „celoživotně sešívané“ je někdy téměř až nepříjemné, že se v rumunských městech cítíme málem jako na letenském stadionu jednoho velmi nesympatického pražského fotbalového klubu. Urazit Rumuny přirovnáním ke Sparťanům bychom si ovšem nikdy nedovolili ...
Co se týče rumunských piv, tak v podstatě ve všech případech zde dostanete klasické „euronic“, které vaří nějaký nadnárodní koncern a pro které platí velmi starý vtip o manželkách (také uspokojí, ale nenadchne). Nejčastěji jsme zde pili brašovský Ciucaș nebo Ursus (zase ti medvědi) a temešvárskou Timișoreanu (oba pivovary patří japonské skupině Asahi). Rumuni mají pivo rádi (svého času se zde dokonce vařilo ze surovin dovážených z Československa) a např. v roce 2021 bylo Rumunsko čtvrtou nejpivnější zemí světa.
Doposud mi byl z celého Rumunska nejsympatičtější Nicolae Stanciu (tedy v období, kdy kopal za Slavii), ale teď jsem si – alespoň zběžně - prověřil, že je to opravdu krásná země se spoustou pohodových a sympatických lidí. Takže ještě ty malované kostely i další divy zdejší přírody. A klidně si to tady dám znovu bez setkání s příbuznými Médi Bédi a šestice pana Cibulky ...
A úplně na závěr ještě krátká poznámka. Je hrozné, že díky absenci nočních vlaků se i okresní města typu Šumperka stávají po třetinu dne zcela nedostupná. Noční odjezdy i příjezdy se tak mohou stát zásadním problémem i v nedaleké Olomouci (pokud tam nemáte kamarády nebo si nevezmete hotel na 3-4 hodiny) a cestu z Valašska jsme takto nedávno vzdali úplně …
napsáno v září 2025
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Bukurešť
Půjčovna autPříspěvky z okolí Velký okruh Rumunskem aneb mezi Drákulovou Transylvánií a Ceaușescovou Bukureští V. (závěrečné shrnutí a rumunské postřehy)
