Údolím Doubravy
Údolím Doubravy.
Vzal jsem si do hlavy údolí Doubravy. Je konec července a začátek srpna, horké dny bez kapky deště. Jsem na víkendovém turistickém srazu v Sobíňově, vesnici na pomezí Železných hor a Žďárských vrchům nedaleko Chotěboře.
Přijíždím v pátek odpoledne, prezentuju se v základním táboře, restauraci U Štefana, dávám uvítací pivo a zabírám klajm v ubytovně. Pak ještě procházím několikakilometrovou Naučnou stezku Sobíňov přes osadu Sopoty, kolem Zahajského rybníka a osadu Hlína s pamětní deskou cestovatele a spisovatele Františka Vyšaty - Čecha ( 1881 - 1942). Valnou část svého života strávil na několika dobrodružných a nebezpečných výpravách po Jižní Americe a já se tu s ním setkávám poprvé.
Pak ještě starou historickou Liběckou stezkou k rozcestí Březinka a přes hlavní silnici zpátky do Sobíňova. Krátké posezení U Štefana, plánování zítřejší trasy a večer, pokud to několik chrápajících kolegů dovolí, usínám spánkem spravedlivých.
Na sobotu plánuju trasu která mne povede přes osadu Bílek a odtud turisticky nejatraktivnější cestou údolím řeky Doubravy s odbočkou na Libici nad Doubravou a zpáteční cestou přes Chotěboř do Bílku a Sobíňova. Měl bych se vejít do třicítky. Kdysi, dávno již tomu, jsem tady podobnou trasu procházel ale osvěžit si paměť nikdy neškodí.
Vyrážím za ranního kuropění kolem sedmé, u Štefana stíhám jednu zážehovou desítku a pokračuju kolem nádraží a znovu přes Sopoty kolem kostela a fary Navštívení Panny Marie, poprvé přes Doubravu a za chatovou osadou Babín krajem lesa do asi tři a půl kilometru vzdáleného Bílku. Předpověď věštila horko a nebe bez mráčku, zatím to vypadá že jim to vyjde, takže rád beru stinnou cestu lesní pěšinou. Ještě před Bílkem odbočuju pár metrů k vojenskému bunkru. Byl postaven na sklonku třicátých let k obraně nedalekého vojenského prostoru. V obci ještě jdu kolem kaple a zvonice Panny Marie a starého kamenného mostu a pak ze silnice Doprava na Naučnou stezku Údolím Doubravy s červenou turistickou.
Po pár stech metrech podél řeky přechod přes lávku a viaduktem pod tratí cesta vstupuje do hluboce zaříznutého skalnatého údolí Doubravy z obou stran zastíněného lesem. Dál už jen úzká pěšinka kolem řeky přes kameny a balvany. Místy, bohužel, díky nízkému stavu hladiny (dávno pořádně nepršelo) je možno jít i korytem řeky po kamenech a pohodlně fotit. Trochu to ubírá na romantice, zvláště při průchodu soutěskou a kolem vodopádu, kde se dneska voda sotva převaluje.
Pár set metrů za vodopádem na rozcestí Pod Sokolohrady odbočuju Doprava po lávce přes Doubravu a stoupám příkrým železným schodištěm k vyhlídce a zřícenině hradu Sokolohrad. Vyhlídka samozřejmě totálně zarostlá, zřícenina totálně zřícená, snad jen nadšenec by byl ochoten rozeznat zbytky valů. Vracím se dolů na protější břeh a pokračuju po červené.
Další víc než kilometr divokým údolím řeky, opatřený občas železným schodištěm k překonání nebezpečných míst (chodí tu ale i malé děti) mne přivede k rozcestí Točitý vír. Tady řeka tvoří zpáteční zákrut skoro o 180 stupňů, já jí opouštím a mířím po modré k severu přes Dolní Sokolovec do Libice nad Doubravou kde je kontrolní stanoviště v hospodě U Bambuchů na návsi s kostelem a mariánským sloupem. Dostávám kontrolní razítko, dávám jednu orosenou a po chvíli se zvedám a v poledním horku jdu po zelené k jihu přes Libickou Lhotu, a pak opět kolem Doubravy přes Dolní a Horní mlýn. Žádný z obou samozřejmě už dávno původnímu účelu neslouží.
U Horního mlýna se dávám k západu po červené směrem na Chotěboř. Cesta vede lesem, napravo míjím nevysoké skály Koukalky, pak velká zahrádkářská osada a za kaplí sv.Anny už vcházím do předměstí Chotěboře. Hledám místo odkud bych s trochou odstupu vyfotil kostel sv.Jakuba Většího, jdu na náměstí TGM a na zahrádce hospody Niklovna ochlazuju útroby jedním kozlíkem.
Z náměstí přecházím na modrou turistickou směrem k nádraží, míjím další výtvor Michala Olšiaka, Čertův stolek a za nádražím podél trati a pak lesem k rozcestí Kamenný potok. Tady se rozhoduju pro romantickou cestu dál po modré podél Kamenného potka až k jeho ústí do Doubravy. Hezká cesta lesem se mírně svažuje po proudu potoka lemovaného nízkými skalami a kapradím. Tedy po proudu moc ne, Kamenný potok dneska dělá čest svému jménu, vodu abys pohledal, občas loužička, kámen na kameni. Škoda.
Kousek za ústím Kamenného potoka jsem znovu u rozcestí Točitý vír. Rozhoduju se že projdu stinným údolím tentokrát proti proudu řeky zpátky do Bílku a podle trati cestičkou do Sobíňova. Sluníčko už svítí na druhou stranu údolí takže se možná otevřou nové možnosti pro focení. Času mám dost, nespěchám, vychutnávám Pohledy na meandry kamenité řeky a skalnaté břehy, dobíjím baterky.
Je hezký podvečer, potkávám místní sváteční výletníky s malými dětmi. Cesta ubíhá v poklidu a kolem šesté jsem zpátky v Bílku. Ještě poslední tři kilometry pěšinou podél trati a po sedmé už sedím u Štefana a objednávám si pizzu jako kolo od vozu. Měl jsem s ní co dělat ale pochlapil jsem se, koneckonců jsem toho dneska moc neměl. Spíš byla žízeň. I tu zaháním, pohovořím s kolegy o těžkém životě a večer jdu na kutě.
No a co dodat. V neděli ráno balím pasti a spokojen s výletem svěřuji se do péče Českých drah a uháním k domovu. Snad jen té vody mohlo být víc. Ale dneska je posledního srpna a moc se to nezlepšilo. Možná naopak.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy
Přidat do oblibených uživatelů
Dolní Sokolovec
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Údolím Doubravy
