Tovačov - městská památková zóna – okruh 12 km naučná stezka Po stopách bitvy u Tovačova 1866 a prohlídka města (zámek, mlýn, kaple sv. Jáchyma a Anny, kostel sv. Jiří a sv. Václava, židovský hřbitov)

Večer bylo příjemné teplo, v noci horko. I když jsme měli boční dveře otevřené, bylo v autě 25 stupňů. Až k ránu teplota klesla ke 22 stupňům. I to je na spaní docela dost, dobře se nespalo. Tomu říkám teplotní šoky.

Na dnešek hlásí přeháňky. Kupodivu se okolo 9. hodiny ochlazuje – zvedá se poměrně silný a chladný vítr. Ten prodloužený víkend v Přerově se povedl i co se týká počasí. Loučíme se, odjíždíme.

Nejedeme daleko. Jen do Tovačova, kde si chceme projít naučnou stezku a spojit to s prohlídkou města, v jehož centru je vyhlášena městská památková zóna. Připravila jsem okruh 12 km dlouhý, ale je to téměř po rovině. Po několika dnech s minimálním pohybem se na to těšíme. Svítí sluníčko, ale v dálce jsou černé mraky. Ota si bere deštník, já pláštěnku, ta je lehčí.

Parkujeme v části Annín u kaple sv. Anny, v jejíž blízkosti vede naučná stezka. Kaple byla postavena ve stylu lidového baroka pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století v osadě, která vznikla ve 2. pol. 18. století v místech tehdy zanikajícího Skašovského rybníka. Nad oltářem je zajímavá malba.

Jdeme k Annínskému jezeru, které je jedním z tzv. Tovačovských jezer. Jsou to samostatné čtyři vodní plochy (ještě dvě Skašovská jezera a jezero Sever). V jezerech se těží štěrk, je zde areál Jacht klubu. Ve vymezeném prostoru je v létě možnost koupání.

Přecházíme Boleloucký náhon, který vznikl pravděpodobně už ve středověku pro pohánění vodních mlýnů. Z rozcestí Annín se vydáváme po zelené turistické trase vlevo po hrázi Annínského rybníka. Vlevo od cesty je pískovcový pomník neznámému rakouskému vojákovi, který zde padl 15. 7. 1866. Původně zde byl hrob s nápisem a dřevěným křížem. Od r. 1901 je zde pomník ve tvaru čtyřboké pyramidy.

Tady pro nás začíná jednosměrná 3,7 km dlouhá naučná stezka Po stopách bitvy u Tovačova 1866, která seznamuje s bitvou prusko-rakouské války r. 1866. Ve skutečnosti zde naučná stezka končí – zde je její 7. zastavení.

Pokračujeme dál po zelené i naučné stezce. Před hlavní silnicí přecházíme Splavský potok, který vytéká z náhonu. Za hlavní silnicí je částečně opravený bývalý mlýn Tovačov. Stojí na ostrově mezi dvěma rameny mlýnského náhonu. První mlýn zde stál již r. 1503, současná stavba je patrně z pol. 19. století. Mlynáři se zde střídali. Po r. 1900 vyhořel, byl zde obnoven válcový mlýn a turbína s dynamem, které sloužilo k osvětlení provozu, ale i obce. Poslednímu mlynáři byl mlýn r. 1952 zkonfiskován. V letech 1959 - 1982 se zde vyráběla krmiva. Dnes je zde funkční vodní elektrárna. Probíhá rekonstrukce mlýna a celková oprava budovy.

Naučná stezka vede přes náhon okolo mlýna do centra města. My pokračujeme ještě kousek po zelené rovně. Cesta vede alejí u rybníka Kolečko. Na rozcestí Tovačov – zámek, odb. odbočujeme vlevo březovou alejí ke zdejšímu zámku. Před necelými 20 lety jsme tudy projížděli na kole, ale musím se přiznat, že si toho moc nepamatuji a ráda si to zopakuji. Ota tu byl už několikrát, ale ani jemu nevadí si to tu ještě jednou projít.

Již ve 2. pol. 11. století odtud podnikali lovci své výpravy, později zde byla vodní tvrz. První zpráva o původně gotickém vodním hradu je z r. 1321. Majitelé se střídali a prováděli zde různé úpravy. Z přestavby ve 14. století je 90 m vysoká věž. Pravděpodobně je to nejvyšší zámecká věž u nás. V 17. - 18. století byl přestavěn na šlechtické sídlo. Současný neorenesanční čtyřkřídlý zámek je z 19. století.

Do zámeckého areálu vcházíme silně oprýskanou brankou ve zdi, která je tvořena pravděpodobně bývalými hospodářskými staveními. Dostali jsme se tak do zámeckého parku, ale jeho zatím ne příliš udržované části. Zámek, hlavně jeho dominantní věž již vidíme. I když je pondělí a zámek je uzavřen, je umožněn vstup na nádvoří s mohutnými arkádami, které jsou dokonce i v patře. Vcházíme tam přes bývalý vodní příkop po lávce pro pěší.

V zámecké zahradě si ještě prohlížíme sochu Jana Nepomuckého z r. 1717 a kašnu z pol. 18. století s alegorií soutoku Moravy s Bečvou. Zámecký areál opouštíme hlavní bránou a po kamenném mostě. Dostáváme se tak na parkoviště u zámku a opět na naši naučnou stezku. Tady nás čeká překvapení. Tady je 1. zastavení naučné stezky s plánkem a seznamem zastavení. Naučná stezka pokračuje vpravo – tam je 2. - 5. zastavení, na druhou stranu je pak zastavení 6. a 7.
U parkoviště je historický měšťanský dům č. 41. V jádru je to renesanční dům ze 16. století, jsou tam částečně dochované klenby. V 19. století byl přestavěn. Sídlil tam i tovačovský pivovar. Dům je z venku přestavěn a vypadá jako tuctový dům. Rozhodně zajímavěji vypadá portál jednoho ze sousedních domů, i když ten dům silně chátrá.

Z parkoviště odcházíme vpravo okolo opravené historické budovy hotelu U Tří králů. Již r. 1678 tady byl panský šekovní dům. Dnešní název je z r. 1863.

 

Z města odcházíme po naučné stezce. Jen krátkou zastávku děláme na zdejším hřbitově. U silnice obestavěná zdí je kaple sv. Jáchyma a sv. Anny z r. 1673. Je to to jediné, co zbylo z městského špitálu, jehož základy byly z konce 16. století. Pro značnou zchátralost byl zbourán.

Na hřbitově je hezky opravený kostel sv. Jiří s vysokou věží. První zmínka o něm je z r. 1297. Je to nejstarší kostel ve městě. Dnešní barokní podoba je z r. 1752.
Město opouštíme u Hradeckého rybníka, největšího rybníka v okolí města. Původně byl součástí opevnění tvrze. Na konci 18. století byl zrušen, r. 1953 obnoven. Nyní je rozdělen na čtyři samostatné vodní plochy.

U posledních domků města je 2. zastavení s nenápadným kovovým křížem a s povídáním o bitvě i lazaretech ve městě. Další nápadnější kamenný kříž je o kus dál, ale s bitvou nemá asi nic společného.

Po hlavní silnici jdeme ještě asi 600 m, kde je kromě povídání o Tovačovu 3. zastavení naučné stezky. Zde 15. 7. 1866 propukla bitva mezi pruskými a rakouskými jednotkami. Bitva trvala asi 2 hodiny a zahynulo tu přibližně 300 vojáků, kteří tu jsou pochováni. Vyhráli Prusové a rakouská vojska zahnali dál k Vídni. Tady je možno si přečíst i podrobnější informace o bitvě (2. fáze) i o tom, co tomu předcházelo. Je zde mohyla - ústřední pomník bitvy se seznamem padlých. Samostatně tu stojí kamenný památník rakouskému důstojníkovi Emanuelu Souczkovi.

Také však vidíme, že v dálce před námi prší. Kdy začne u nás? Odtud se kousek po hlavní silnici musíme vrátit a odbočit vpravo po polní cestě - naučné stezce. Vedle cesty je pískovcová pyramida - je podobná té na 7. zastavení u Annínského jezera. Tento pomník je věnován 108 padlým rakouským a jednomu pruskému vojákovi, kteří zde padli také 15. 7.. Na informační tabuli 4. zastavení si čteme o 1. fázi boje toho dne.

Naučná stezka vede ještě dál. Kousek od cesty vidíme kopec s památníkem. Jen cesta k němu nevede. Obcházíme to po normální cestě, ale jediný přístup je úzkou v kukuřici vyšlapanou cestičkou. Trošku pracně, ale přece jen jsme se dostali k 5. zastavení naučné stezky a k pomníku pruskému podplukovníkovi Eduardu von Behrovi.

Stejnou cestou - kukuřicí se vracíme. Tady naučná stezka končí.

My se vracíme do města, ale jinou cestou. Za památníkem se stáčíme vlevo a po vyšlapané cestě míříme zpátky k městu. Náhle se zvedá silný až ledový vítr a začínají padat první kapky. To není dobrá kombinace. Ota má co dělat, aby se mu neotočil deštník. Moje pláštěnka má tu výhodu, že je v ní tepleji. Ale kapuce na hlavě mi držet nechce. Ona i pláštěnka se ve větru nadouvala, takže mne chránila tak asi od pasu vzhůru. To vše trvalo snad 15 minut. Za tu dobu jsme prošli po polní cestě k pěšině, která nás dovedla do Tovačova na nádraží. Najednou vysvitlo sluníčko, je teplo. Na cestě rostou špendlíky. Některé jsou už krásně zralé. Tak jsme si aspoň pochutnali.

I když se to stále v dálce, ale i nad námi černá, zatím neprší. Míříme do centra. Ještě se zastavuje na židovském hřbitově, který byl založen snad po pol. 17. století. Je tu 291 náhrobků, některé jsou cenné barokní a klasicistní. Ve hřbitovní zdi jsou zazděny dva náhrobky z r. 1614 a 1615, které pochází ze starého, zlikvidovaného hřbitova. Hřbitov je bohužel zamčený. Sice mizerně, ale trochu je vidět přes poměrně vysokou zeď. Součástí hřbitova je novorenesanční obřadní síň z r. 1889. V letech 1994 - 1996 byla zrekonstruována.

Došli jsme na Náměstí. Je 15 hodin, jdeme restaurace Esko bar na opožděný oběd. Najedli jsme se dobře a levně. Řízek s americkými brambory za 150,- Kč - to je dobrá cena. V teto cenové relaci tam toho měli dost. Ota si dokonce může dát i slabší pivo. K autu to máme skoro 2 km. S naším kocháním určitě neodjedeme dřív než za hodinu.

Nejdřív si prohlížíme Náměstí, kde je několik historických objektů. Na kratší severní straně je patrový měšťanský dům č. 17. Původně renesanční dům s dochovanými klenbami byl upraven na poč. 20.století. V přízemí jsou nyní prodejny. Je významným dokladem stavebního vývoje města.

Na severu východní strany je jednopatrový řadový měšťanský dům č. 20 ze 17. století. Klenby má částečně dochované, historizující průčelí je z konce 19. století. V přízemí je prodejna. Dům by však potřeboval novou fasádu.

Vracíme se na východní stranu, kde jsme obědvali. Dům restaurace je pěkně opravený, ale mezi historické stavby zařazen není.

Mezi ně patří sousední dům č. 13 - typický renesanční jednopatrový dům ze 16. století uvnitř s dochovanými klenbami.

Na této straně pozornost upoutá radnice - opticky nejvyšší dům, i když je to také dům jednopatrový. Je totiž zvýšený atikovým štítem. Pochází ze 16. století, r. 1892 byl upraven. I dnes tady má sídlo městský úřad.

Uprostřed Náměstí je raně barokní pískovcová kašna z r. 1684. Socha sv. Václava je tam od r. 1872.

Náměstí opouštíme Förchtgottovou ulicí, kde je dům č. 8. Nechal ho postavit r. 1475 držitel zámku a města Tovačova Ctibor Tovačovský z Cimburka. Používal se jako vdovské sídlo tovačovských šlechtičen. Na jinak běžném domě je nejzajímavější ozdobný pás pod střechou.

Nedaleko vidíme původně gotický kostel sv. Václava, o kterém je zmínka již r. 1359. Barokní přestavba je z r. 1793. Nad průčelím kostela je čtverhranná věž. Pod kostelem je krypta s ostatky některých majitelů tovačovského panství.

Proti kostelu je mohutná budova základní školy. Základní kámen byl položen 7. 7. 1890. Slavnostně vysvěcena byla za rok - dne 30.8.1891. Ve štítě je ve výklenku umístěna socha J. A. Komenského. Nad okny v přízemí je umístěna pamětní deska zdejšímu rodákovi, hudebnímu skladateli Arnoštu Förchgottu Tovačovskému, po kterém je pojmenována ulice, po které jdeme z Náměstí.

Poslední historická budova je vedle školy – je to fara, která byla postavena r. 1812.

Už opouštíme centrum. Za kostelem se napojujeme na naučnou stezku. Po ní se blížíme k nám již známému mlýnu. U něj je 6. zastavení naučné stezky s povídáním o bojích ve městě 15. 7. 1866 a s kovovým křížem na mohutném pískovcovém podstavci. Je umístěn na hrobě rakouského důstojníka, který zde 15. 7. 1866 padl.

Okolo mlýna a náhonu se nám známou cestou vracíme k autu.

Čas je perfektní, jenže se musíme se vrátit do Přerova. Ota tam zapomněl odlepené pivní etikety. Bez nich být nemůže. Na noc tam však nezůstáváme. Domácí si už zaslouží klid. Cestou si ještě kupujeme chléb, nějak jsme na něj zapomněli. Máme štěstí, mají poslední půlku Křupavého chleba, který je moc dobrý a skutečně křupavý i druhý den.

 

Na noc jedeme na parkoviště Bunička, odkud vede značená cesta na Velký Kosíř. Máme to skoro na cestě. Tady jsme spali před 4 lety, když jsme se tady toulali. Je půl sedmé, parkuje tu dost aut, ale během půl hodiny všichni odjeli. Jsme tu sami. Před námi vidíme Prostějov, postupně se rozsvěcuje.

Venku chladně fouká, v autě je teplo. Oba jsme nějací unavení, ospalí. Já zívám, Ota usíná u rádia. Jdeme se umýt, uvolnit spací prostor a v půl 10 jsme v posteli. Dveře nedovíráme, v autě je přes 23 stupňů.

Tovačov - městská památková zóna – okruh 12 km naučná stezka Po stopách bitvy u Tovačova 1866 a prohlídka města (zámek, mlýn, kaple sv. Jáchyma a Anny, kostel sv. Jiří a sv. Václava, židovský hřbitov) na mapě