Švýcarsko 2011 - 6. den - Rhétská dráha a Curyšské jezero

Cestopisy

Nádraží v Churu • Fotografie (22) • Foto: TondaJ

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Centrum Churu

Historická část města Chur

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Předpověď počasí na tento den je všelijaká. Proto volíme z naší nabídky výletů další z památek zapsaných na seznam UNESCO. Tím je jízda po železniční Rhétské dráze. Bohužel časově není možné, abychom si ji projeli celou, a proto volíme pouze úsek z Churu do Svatého Mořice. O tom se v průvodci píše, že je to klasické horské středisko vyhledávané hlavně luxusní klientelou. Lepší místo, kam si zajet na oběd, ve Švýcarsku neexistuje. Na zpáteční cestě plánujeme prohlídku v nejstarším švýcarském městě Chur a učinit druhý pokus o plavbu lodí, tentokrát po Curyšském jezeře. Takže vzhůru na nádraží!

Ale znáte to, člověk míní a osud mění. Vlak, který nás měl odvézt z Curychu do Churu, odjíždí o tři minuty později (skandál). Po několika ujetých metrech nouzovým bržděním zastavuje a dalších osm minut se vůbec nic neděje (katastrofa). Nakonec se celková doba zpoždění vyšplhala na 12 minut. Pro nás to znamená, že nestihneme přípoj v Churu. Nepropadáme však trudomyslnosti a operativně prohlídku města přesouváme z odpoledne na dopoledne. Díky taktovému hodinovému jízdnímu řádu, nám to nemůže náš itinerář nabourat. Průvodčí se celou cestu omlouvají seč můžou a je na nich vidět, že to částečně nesou jako osobní selhání. V duchu to srovnávám s podobným případem, který se mi stal u nás. Průvodčí mi s potěšením smíšeným se škodolibostí oznámil, že přípoj na nás rozhodně čekat nebude (předtím tvrdil, že určitě počká).

Chur je sice nejstarší město ve Švýcarsku, ale kdysi dávno celé od základů shořelo. Z toho důvodu je v podstatě unifikovaným švýcarským městem. Abyste tomu rozuměli, rozhodně to není myšleno nějak špatně. Ale ve Švýcarsku mi přijde většina měst hodně podobná. Všude jsou opravené pěkné baráčky, historické centrum, upravená veřejná prostranství, katedrála, řeka s několika mosty a povětšinou i jezero. Necelá hodinka strávená ve městě nám stačí. Celí nažhavení usedáme do vláčku. Podle průvodce nás čeká jízda horskými scenériemi Alp doplněná o několik viaduktů, točivých stoupání a dalšími technickými zajímavostmi. Nasyceni zážitky přijíždíme do Svatého Mořice a u nádraží se nám do cesty staví příjemná restaurace.

Spokojeni po chutném obědě odcházíme přes zahrádku a díky tomu zjišťuji, že na zahrádce je možnost poobědvat i v upraveném železničním voze. Tak třeba příště. Do odjezdu vlaku máme hodinku, a proto se vydáváme autobusem podél Svatomořického jezera. Městečko je naprosto mrtvé a jediný náznak života obstarávají třepetající se vlajky u pamětní desky o dvojím konání olympijských her. Zpátky k nádraží volíme autobus jedoucí horem přes kopce, kde už potkáváme i několik bloumajících osob. Po movitých podnikatelích, kteří se mají dle bedekru po Svatém Mořici potloukat, nejsou nikde žádné stopy. Jediné, co připomíná jakýsi vyšší standard, jsou luxusní obchody na hlavní třídě v centru města.

V poloprázdném vláčku zabíráme místo na opačné straně než při cestě sem. Za chvíli už se opět ocitáme v horských údolích a za neustálého kochání okolní krajinou klesáme zpátky do Churu. Občas si dokonce i na chviličku klimbneme. Švýcarský dopravní systém už naštěstí nedopustil žádné komplikace a my přijíždíme do Churu na minutu přesně, jak se v této dopravní velmoci sluší a patří. Přesedáme na vlak a míříme do Thalwilu. Zde sbíháme z kopečka k Curyšskému jezeru a dychtivě hledíme na jízdní řád. Oproti včerejšku se na nás dnes štěstí usmálo a po půlhodinovém čekání jsme odměněni přijíždějící lodí. Usedáme na příď a vyplouváme směrem k Curychu.

Navzdory nepříznivým předpovědím počasí byl den převážně slunečný. Během naší podvečerní projížďky tomu není jinak. Díky dobré viditelnosti pozorujeme zasněžené vrcholky Alp a zapadajícím sluníčkem osvícené břehy jezera, které se postupně zaplňují domorodci, kteří posedávají v restauracích a kavárnách na břehu. Poklidnou příjemnou atmosféru doplňuje příjemný vlahý vánek. Cesta do Curychu trvá necelou hodinku. Zde doplňujeme naše neustále ztenčující se zásoby čokolád a další láhev vína pro naše večerní hrnkové dýchánky. Po příchodu na pokoj probíhá pro nás už klasický postup přestavování pokoje - šatna, kuchyň, jídelna, obývák a ložnice.

Poslední aktualizace: 14.7.2011

Švýcarsko 2011 - 6. den - Rhétská dráha a Curyšské jezero na mapě