Šumava - pokračování - 4. den - částečný okruh 4 km: Sedýlko - Rohanovský vrch; Prachatice - Lázně sv. Markéty, křížová cesta, kaple sv. Filipa Neri a sv. Markéty, průsečík 14. poledníku a 49. rovnoběžky, pivovar

Spalo se krásně, jen teplota neklesala. Bylo mi horko, v noci jsem měnila peřinu za tenčí deku a spala dál. Vstáváme po 9. hodině. Je polojasno, houby hned vystrkuji na sluníčko. I přes noc trochu seschly. Včera podušené houby dávám do ledničky do nejspodnější části - tam je nejchladněji. Včera přes den jsme ji docela nachladili, přes noc to tam nezteplalo. I máslo, které bylo nahoře, je pěkně ztuhlé.

Snídáme, houby dáváme do auta tak, aby na ně svítilo za oknem sluníčko. Odcházíme na malou procházku na Rohanovský vrch (1017 m). Třeba ještě nějaké houby najdeme. Zítra večer už budeme doma, tak to vše vydrží.

Chtěli jsme jít po modré, jenže z afaltky odbočuje cesta, která vypadá, že tam z auta vysypali kameny a jen trochu to rozhrnuli. O kousek dál vidíme vodu a bláto. Raději se budeme držet asfaltky. Z rozcestí, kde je studánka, vede směrem k modré hezky vypadající cesta, samozřejmě do kopce. Jdeme po ní a pak po modré k vrcholu. Už cestou vidíme skalní hřeben s vysokou skálou, další zajímavá skaliska jsou na vrcholu. Občas jsme našli hříbek, na vrcholu nejvíc. Je tady houbařský ráj a navíc je tu moc hezky. Jak jsou někde skály, líbí se mi to o to víc.

Zpátky se vracíme po modré, tady vypadá dobře, snad ten škaredý úsek nějak překonáme. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak se zdálo.

V autě houby trochu proschly, minimalizuju prostor, který zabírají, a na uvolněné místo krájím další. Menší suché houby dávám do otevřené krabičky do lednice. Tam do zítra vydrží.

 

Obědváme a odjíždíme. Nejedeme daleko - jen do Prachatic. Město jsme si prohlédli před pěti lety. Dnes bychom si chtěli projít křížovou cestu, která je ve svahu vrchu Libín a vede ke kapli sv. Filipa Neri.

Parkujeme na parkovišti areálu lesních her v blízkosti bývalých Lázní sv. Markéty. Byly založeny r. 1783 u pramenů, jejichž léčivé účinky byly využívány již v 17. století. Již od pol. 16. století tato voda byla sváděna dřevěným potrubím do kašen ve městě. V lázních se léčila nervová soustava a pohybové ústrojí. Byly zde využity Prissnitzovy a Kneippovy léčebné metody - léčba studenou vodou. Využíval se pitný režim, běhání v ranní rose, bylinné, rašelinné a uhličité koupele, sluneční a elektrické procedury, včetně masáží. Jezdili sem hlavně Rakušané a Němci. Lázeňský provoz byl ukončen r. 1935 a lázeňské budovy se proměnily v rekreační středisko. V současné době je většina budov zbourána. Zbytek areálu vlastní soukromník. 

Prameny stále slouží jako zdroj vody pro město. Až r. 1985 byl původní renesanční vodovod nahrazen novým systémem a dodnes je významným doplňkovým zdrojem pitné vody.

My se od parkoviště vydáváme lesní pěšinou, která nás dovedla ke křížové cestě a po ní ke kapli sv. Filipa Neri. Již r. 1691 tady byla postavena malá dřevěná kaplička, aby ochraňovala zde nalezený obraz světce Filipa Neri. R. 1803 byla kaplička nahrazena zděnou kaplí se šindelovou střechou.

R. 1859 nechal nájemce Lázní sv. Markéty, měšťan Anton Pachlhofer, osadit cestu z lázní ke kapli 14 kapličkami křížové cesty. Začalo se i se stavbou nové kaple. Trvalo to však dlouho. Cihly byly přivezeny na okraj lesa, odkud byly mnoha občany města a okolí odnášeny nahoru. Kaple byla pokryta šindelem a 9. července 1861 byla vysvěcena. Také tady se nacházel pramen údajně léčivé vody. Zde se scházeli poutníci a místní věřící, jezdila sem i řada vzácných návštěv. Sem - k prameni směřovaly i vycházky lázeňských hostů.

V letech 1999 - 2004 bylo vše zrekonstruováno. Dnes tedy vše vypadá moc hezky. Od dveří je vidět i do kaple, je to tam moc hezké. Vedle kaple je ještě jeden malý domeček, o kterém se však mlčí. Možná to bývala kaple Božího hrobu. Má novou střechu, je volně přístupná, prázdná a uvnitř neopravená.

Sem vedoucí křížová cesta byla poměrně náročná, zvlášť ten konec nám dal zabrat. Proto jsme se pro zpáteční cestu rozhodli zvolit jinou cestu. Je sice trochu delší, ale zdá se, že bude pohodlnější. Od kaple pokračujeme dál z mírného kopečka. Když jsme se dostali na další širokou cestu, prudce po ní odbočujeme vlevo a dostáváme se tak zpátky. Tentokrát nezahýbáme k autu, ale jdeme ještě rovně, abychom viděli i 1. zastavení křížové cesty, ale také abychom si prohlédli zbytek lázeňských budov. Vlevo se zastavujeme u novogotické kaple sv. Markéty, která byla stavěna v letech 1873 - 1880 jako začátek křížové cesty. I tato kaple je po rekonstrukci.

Na rozcestí jsme se dostali na zelené značení Vyhlídkové stezky kolem Prachatic a po ní se vracíme k autu. Vpravo v lese je zajímavý bod - kamenný podstavec s připevněnou zeměkoulí - přesně tam je údajně průsečík 14. poledníku a 49. rovnoběžky. Takových průsečíků je u nás prý 10.

Zahlédli jsme pár pravděpodobně původně lázeňských domů. Jsou hezky opravené. Za chvilku jsme u auta. Zase máme spoustu hub. Není to ani moc na počet, ale jsou velké. A to jsem řekla, že sbíráme jen suché, mokré už nechci.

Rozhodli jsme se změnit plán. Původně jsme chtěli popojet blíž k domovu a udělat si zítra v Kasejovicích jeden okruh. Jenže jsme se trochu zdrželi, je půl páté a máme ještě práci s houbami. Zítřejší program rušíme. Zajedeme si do města do pivovaru pro pivo a vrátíme se na parkoviště Pod Libínem. V neděli večer by tam už mohl být klid.

Nejdřív se věnujeme houbám, aby se ještě na sluníčku předsušily. Všechny se mi tam však nevejdou. Pak jdeme večeřet.

Je před 8. hodinou, sluníčko zalézá, dnešní houby pěkně proschly. Ty včerejší už jsou skoro suché. Ty musím přesypat do uzavíratelné krabičky, jinak by v noci zase zvlhly. Kam se podívám, všude máme houby. Na uvolněné místo ještě krájím další, přes noc trochu proschnou. Zbylé houby dávám do lednice. Tam jim snad přes noc bude nejlíp. I když váhám, zda je na noc nevyndám. Jsem trochu bezradná. Uvidíme, jak to bude s teplotou vypadat v noci. Do zítřka to musí vydržet, doma už to nebude problém si s nimi poradit.

Teď se docela ochlazuje, stěhujeme se do auta. V rozhlase je zajímavý pořad o historii plzeňského Fernetu. Tvrdím, že v autě mám 2. domácnost, to znamená, že mi tu nesmí Fernet chybět. Na žaludek je jedinečný. Takže si tím Fernetem připíjíme a po půl 10 jdeme spát.

Šumava - pokračování - 4. den - částečný okruh 4 km: Sedýlko - Rohanovský vrch; Prachatice - Lázně sv. Markéty, křížová cesta, kaple sv. Filipa Neri a sv. Markéty, průsečík 14. poledníku a 49. rovnoběžky, pivovar na mapě