Severní Čechy – 7. den - České středohoří: Markvartice – cca 6 km dlouhý místní okruh Veselíčko – Triangl - vrchol Vysoký les; Olešský rybník

I když včera celý den tvrdili, že budou v noci bouřky a že se ochladí, nic z toho pravda nebyla. V noci nepršelo, teplota v autě klesla k 19 stupňům, ale stejně nám bylo horko. A to jsme měli dveře otevřené až do rána. Dokonce mne v noci začala bolet hlava. To jsou ty neustále avizované změny počasí, které poslední dobou snáším čím dál hůř. Vstáváme v 9. Snídáme.

V 10 hodin sem přijelo osobní auto lesáků a 2 vozy s návěsy na klády. Jeden nechal dokonce běžet motor. Je po idylce. Káva nebude. A to bych ji dnes potřebovala víc než kdy jindy. Začínáme balit a chystat se k odjezdu. Oni byli rychlejší. Udělali si tu krátkou poradu a odjeli - všichni. A je klid. Dávám tu kávu, zase je tu pohodička. Ve stínu je stále ještě příjemně.

 

Naše cesta směřuje stále k severu. Na trase máme Benešov nad Ploučnicí. Ota musí do infocentra pro pohlednici rozhledny Ploučnická vyhlídka, kde jsme byly před čtyřmi lety. Infocentrum je na náměstí na radnici, nechá se tady dopoledne i ve stínu dobře zaparkovat. Kromě pohlednice jsme přinesli i několik zajímavých prospektů. Také jsme si všimli, že před obecním úřadem je pumpa s vodou – prý určitě pitná. Tak to je dobrá zpráva. Je nejvyšší čas doplnit vodu. S pitnou bychom vydrželi maximálně do zítřka, s užitkovou možná o den dýl. Plníme všechny nádoby, zase bude pár dnů bez starosti. Zdejší centrum jsme si prohlédli před 11 lety. Víc se tedy nezdržujeme a odjíždíme.

Pokračujeme v cestě na sever do Markvartic. Parkujeme v jedné z uliček, kde snad bude ještě dlouho stín. Ať v autě zbytečně nemáme horko. Zatím nemáme odvahu nechat lednici celý den zapnutou, i když má mít v sobě údajně zabudovanou kontrolu napětí baterie. Při poklesu na určitou hranici by měla vypnout. Moc tomu nevěříme. Raději to vyzkoušíme na nějakém frekventovaném místě, kde by nebyl problém, aby nás přes kabel někdo nastartoval. Mrazit už nepotřebujeme, zatím tam máme teplotu jen těsně nad nulou. Uvidíme večer.

Markvartice je lánová obec, která byla podle potoka Bystrá založena již v 1. pol. 13. století - v první kolonizační vlně. Tehdy zde žilo německé obyvatelstvo. Nejdřív si však museli zdejší les vykácet, aby si tu mohli postavit domky. Mezi nejstarší dochované objekty patří pravděpodobně tvrz z r. 1568, později zvaná Červený dvůr. Po r. 1945 se dostala do majetku JZD, které ji neudržovalo. Její stav tomu odpovídá.

My si tady chceme projít místní červeně značený cca 9 km dlouhý okruh Veselíčko – Triangl, přičemž Triangl je vyhlídková plošina. Procházíme vsí, je tu celá řada hezkých podstávkových domů. Cesta vede do relativně mírného kopce, ale po sluníčku. Je horko a dusno. Nespěcháme, času máme dost. Však také to jinak nejde. Cestou se kocháme výhledy na kopečky Českého středohoří. Po půlhodině a necelých 2 km jsme konečně v lese, ale nezdá se to lepší.

NS je pěkně značená červenými šipkami v bílém poli. Zabloudit nelze. Stále stoupáme, sice pomalu, hlavně já. Cesta se začíná trochu rovnat, když se blížíme k vrcholu Vysoký les (464 m).

Konečně jsme tam a žasneme. Tady je to skutečně moc pěkné. Vrcholu vévodí dřevěná vyhlídková věž ve tvaru trianglu, která připomíná tehdejší měřičské věže. Právě od 20. do 60. let 20. století tu taková stála, když se budovali jednotné katastrální trigonometrické sítě. Ta současná byla postavena r. 2015 na částečně zalesněném vrchu. Rozhledna není vysoká, vyhlídková plošina je ve výši 3 m, kam se stoupá po žebříku se 13 kovovými roksory, ale výhledy jsou daleké. To umožnil orkán Kyrill, který v lednu 2007 zničil část lesa severním směrem. Je vidět část Česko-saského Švýcarska (s dominantou Růžovského vrchu), Lužické hory a České Středohoří. Co přesně je vidět, k tomu slouží panoramatická tabule na vrcholu. O rok později byl v těsném sousedství vybudován turistický přístřešek s lavičkami a se stolky. Tam visí skutečný triangl. Je tady ohniště s hezkým posezením i kadibudka. Z přístřešku je dešťová voda svedena do sudů, aby byla k dispozici voda na uhašení ohně. Jsou tady sekery, pila. Je tu i konvice na vodu, pánev, hrnečky. Je tu prostě vše, co je třeba.

Teď jsem se dočetla, že 3. srpna 2023 se tady stala tragická událost. Vedoucí z dětského tábora v Kerharticích se rozhodli s dětmi u rozhledny bivakovat a pozorovat úplněk. Podle provozního řádu rozhledny byla plošina určena pouze pro čtyři osoby. V době neštěstí tam bylo 15 dětí ve věku od 8 do 15 let a vedoucí. Plošina se propadla a 8 dětí i s vedoucí se zřítilo dolů. I když byla vyhlídka pravidelně vizuálně kontrolovaná, část plošiny byla prý napadená hnilobou. My tam byli o 6 týdnů dříve, ale ničeho takového jsme si nevšimli. A to zpravidla ty dřevěné stavby hodně kontroluji a někdy si říkám, že je i riziko na ně vylézt. Tady se mi to zdálo naprosto bezpečné. Ale 16 lidí místo čtyř je skutečně dost velké přetížení. Z výše uvedeného byla v polovině srpna 2023 vyhlídková věž odstraněna. Je mi líto zraněných dětí, snad jsou už v pořádku, i když z toho mohou mít hodně dlouho trauma. Ale je mi líto i té rozhledny. Byl to moc hezký koutek.

Pokračujeme po okruhu, konečně už z kopečka. Po chvilce je odbočka k vyhlídce. I tady je panoramatická tabule, ale odtud není skoro nic vidět. Chtělo by to tady trochu prořezat.

Cesta po červeném okruhu pokračuje z kopečka, zpočátku lesem, pak mezi loukami, poli. Je strašné horko a dusno, i když časem i tady bud snad stín. Obnovují tady ovocné stromořadí s původními ovocnými odrůdami. Jsou tam vysazeny hrušně, jabloně, třešně i višně, švestky.

Původně jsme chtěli odbočit po neznačené cestě k torzu kaple sv. Kříže, u kterého je křížová cesta a k autu dojít po zeleném místním okruhu Soutěskou Olešničky. Ale to horko nám už vadí. Nechceme si pobyt na sluníčku už prodlužovat.

Konečně jsme u auta. Je stále ve stínu, venku je 29 stupňů. Dokonce ani teplota v lednici se téměř nezvýšila. Je to i tím, že přes ní vždy hodíme deky, aby se k ní teplo tak snadno nedostalo.

Pro dnešek končíme s turistikou, jedeme k Olešskému rybníku, kde má být možnost koupání i občerstvení. Parkoviště je plné, aspoň máme jistotu, že se tady koupat nechá. Auta parkují, kde se dá, takže jsme také někde zaparkovali. Na spaní to tady však nebude. Je to tady samý kemp, navíc tady bude živo určitě dlouho do večera.

Rybníkem protéká potok Olešnička, voda je bezvadná, docela teplá, hlavně u povrchu. Točí tady pivo, mají i jídlo. Ota si dal klobásu, já langoše, oba pivo a je nám fajn.

Když jsme si pořádně několikrát zaplavali, odcházíme. Kupodivu jsme se všimli, že žlutě značená turistická trasa, která vede soutěskou Olesničky, je uzavřena. Jak jsme zjistili, jsou tam popadané stromy, probíhá tam těžba. Chodit tam nám místní nedoporučují. Mohli by nás z prostředka cesty vrátit. Je to škoda, ve skalách by mohlo být konečně příjemně. Máme tedy po zítřejším programu, ale také po vytypovaném místě na spaní.

Po chvíli váhání pokračujeme v cestě na sever. Podle mapy se nám líbilo místo u mostku přes Kamenici severně od Srbské Kamenice. Silnice tady končí, dál vede jen zelená turistická trasa. Jenže je tady víc chat, než jsme předpokládali. U jedné stojí auto a pán je na zahradě. Jdu se ho raději zeptat, zda mu tu nebudeme vadit. Je lepší, když se domluvíme, než aby na nás volal policii. To jsme jednou už zažili, to nám stačilo. Pán je sympatický, náš plán nám schválil.
Dokonce je tady i šikovný přístup do čisťounké vody. I stromy jsou dál od nás. Vyhrožuji s deštěm, i přívalovým, s kroupami. Tak snad to tu přežijeme ve zdraví. Zatím tu ani komáři nejsou, jen to dusno je úmorné.  Snad se skutečně zítra už ochladí. Chtěli bychom si udělat pořádný výlet v CHKO Labské pískovce.

Večer bylo nakonec příjemně. Možná i ten potok to zpříjemňoval. Ochlazuje se.

Místo na spaní je romantické, jak řekl Ota. Zajímavé je, že známe soutok, ale tady je roztok, jak jsme to nazvali. Říčka se tu rozděluje. Místo má jedinou chybu. Ota tu nemůže naladit svoji oblíbenou rozhlasovou stanici. Večerní poslech rozhlasové hry na pokračováni nebude.

Jdeme spát v 10, najednou se to zatahuje, asi přece jen něco přijde. Snad tady nespadnou ty 5 cm velké kroupy, co předpovídají. Dveře nechávám otevřené, je 24 stupňů, v autě je hrozné dusno.
Těšila jsem se, jak mne bublající potok uspí, ale nic takového se nestalo. Jen se mi rozbolela hlava. Ota - ten samozřejmě lehl a usnul. Asi za půl hodiny registruji venku blesky, ale je to daleko. Ani hromy nejsou slyšet. Pak zase vše přestalo. Až okolo půlnoci začíná padat pár kapek. Ani dveře nezavírám, tak to trvá snad další půl hodiny, když začne trochu přidávat. Konečně dveře zavírám, nechávám jen mikromezírku. Pak to vše začalo. Blesk střídá blesk, hřmí a leje, samozřejmě dovnitř zatéká i tou mikromezírkou. Než jsem je otevřela, abych pořádně zabouchla, dostala jsem pěknou sprchu. Ale je to osvěžující. Když liják přešel v déšť, konečně usínám. Asi se tlak srovnal.

Severní Čechy – 7. den - České středohoří: Markvartice – cca 6 km dlouhý místní okruh Veselíčko – Triangl - vrchol Vysoký les; Olešský rybník na mapě