Řecko 2011 pokračování III.část
23.5.
Cestou jsme projížděli Kalamatu. Dle informací tam měl být hrad. V centru města jsme marně hledali IC I hrad. Nenašli jsme ani jediného člověka, který by nám rozuměl a pochopil, co hledáme. Do Mavromgati(též Mavrommati) jsme přijeli přes bývalou Arkadskou bránu s navazujícím opevněním bývalého města Messéne ze 4.stol. př.Kr. (N37,18675 E21,91330). Hradby byly 9km dlouhé, 3m široké, 5m vysoké a měly 30 bastionů. Nedaleko je I zřícenina bývalého hradu kupodivu se směrovkou od křižovatky. O kus dále a níže u vesnice Mavromgati se nalézá velký archeoareál (N37,1787 E21,9177) s menším parkingem a pitnou vodou. V době naší návštěvy bylo otevřeno I když bylo pondělí. Vstup zdarma, ačkoli běžně bývá 6 €. Celý areál se nám líbil. U vchodu dva velmi příjemní pánové. Viděli jsme zde antické divadlo, zbytky chrámů, Asklepiův chrám vč. lázní a sněmovny, půdorys římské vily s mozaikovými podlahami, agoru, stadion s gymnasionem a další menší objekty. Cestou ke stadionu jsem pojednou spatřil asi 2 m před sebou tlustého černého hada. Navzájem jsme se oba vyděsili. Zatím co já se zastavil, černý a škaredý tlusťoch se kvapně odkroutil do trávy. Spěchal jsem dolů ke stadionu varovat manželku, která přes bifokální brýle špatně vidí dolů před sebe na zem. Hrozně se vyděsila a hned šlapala poslušně za mnou. No, poslušně, za chvíli už šla vedle. Musel jsem kontrolovat cestu nejen před sebou, ale I před ní. Od stadionu jsme se vraceli nahoru. Cestou okolo agory kráčela manželka po velkých kamenných obrubnících lemující agoru. Najednou kouknu, dva kroky před ní se vyhříval na slunci malý štíhlý hádek s barevnými příčnými proužky na těle. Skoro bych řekl, že se spokojeně usmíval. Zařval jsem na manželku Stůj!! Manželka pokračovala dalším krokem. Opětovně jsem zařval, jak nejvíc jsem mohl. Další krok už naštěstí nedokončila. Jen hádek se asi přestal usmívat a maličko zvedl hlavu. Okamžitě jsem ho cvakl do foťáku a hned jsme začali zrychleně opouštět areál. No, rychle to nešlo, protože tento hádek měl docela krycí barvu do zelené I suché trávy a byl malý. A já musel zvolna slídit, kam klademe nohy. U vstupu jsem to nahlásil jednomu z příjemných pánů. Bohužel neuměl ani německy, ani anglicky. Nakonec jsem z něj vydoloval, že černý „megalo“ had není nebezpečný, zato malý barevnější hádek ano. Doma jsem se ho na internetu snažil identifikovat, ale moc se mi nedařilo. Vycházela mi zmije paví, s jedem 5x silnějším než disponuje kobra. Ta by se však v Evropě neměla vyskytovat, pochází z Asie a Cejlonu. Nebo trochu méně podobnější zmije rohatá žijící v Severní Africe a Blízkém Východě. Případně na Balkáně žijící zmije růžkatá, která by ale měla být větší. Poslal jsem fotku do brněnské ZOO a ta se vyjádřila, že to vypadá na velmi vzácného hroznýška tureckého z rodu Fryx. Takže, v Řecku pozor na hady! Od tohoto incidentu jsme chodili na úzkých pěšinkách velmi pomalu a s vytřeštěným zrakem před sebe.
Při zpáteční cestě na jih od Kalamaty jsme přespali na pobřežní promenádě u moře v malé vesničce poblíž Avie (N36,94877 E22,14397). A aby toho nebylo málo, při večerní procházce jsme vylekali slepýše. Aspoň deset roků jsem neviděl hada, a teď v jedno odpoledne hned tři! Možná je to statistickou pravděpodobností, protože v hospodách se téměř nevyskytují. Leda vycpaní.
24-25.5.
Další den jsme zaregistrovali možnost kempování na klidné pláži u Neo Oitilo(~N36,69386 E22,3888), kde stála 4 obytná auta. V okolí Pirgos Dirou jsme hledali známou vodní jeskyni Glyfadu. Nalezli jsme však jen Vlychadu. Usoudili jsme, že přes podobný název to nebude ona a jali se pročesávat okolí. Podle mapy by se tam měly vyskytovat tři, nebo čtyři jeskyně. V místě Vlychady je na mapě vyznačena jeskyně Spileon Dirou. Asi o 5 km jižněji měla být Alepotrypa a asi další 1 km jižněji pak námi hledaná Glyfada. Obě posledně jmenované jsme však nenašli. Nikda žádná cedule, směrovka, nic. Bolest Řeků. Řekli jsme si, nejkrásnější vodní jeskyni Macochu máme doma pod nosem, tak na ty jejich kašlem. A jeli jsme dál.
Oblast Mani - velmi zvláštní krajina. Zejména úplně jiná architektura lidských sídel. Všechny stavby z kamene. Staré I nové. Žádné červené střechy. Jako země hradů. Většinou dům jako kostka s vedle přilepeným kvádrem na výšku. Nebo jinak. Dům s vedle přilepenou hranatou věží. Některé nahoře dokonce náznak cimbuří. Jindy komplex hranatých budov. Jako hrad bez hradeb. Také doporučuji k návštěvě. Ve vesnicích z těchto hradů a hrádků se klikatí úzké kamenné uličky. Ale průjezdné. Ovšem jen zvolna a opatrně. I místní tady jezdí opatrně s ohledem na možný protisměr. V ostrých záhybech jsou často zrcadla dobrými pomocníky. Líbila se nám kamenná vesnice Lagia, ale perlou je Vathia. V Porto Kagio je malá pláž. Možnost přenocování (N36,4283 E22,48674) již dříve popsaná jiným autorem v jiném cestopisu z Řecka. Právě z této vesničky bylo jedno z nejhorších stoupání na jedničku. Velmi úzká silnice bez svodidel a na boku strmá děsná hloubka. V jednom místě dole na dně rozbité auto. Kdo jen trochu trpí závratí, nejezdit! V Kotronas jsme přímo na molu u rybářského přístavu uviděli 3 obytňáky. Malá vesnička se nám zalíbila a rozhodli jsme se zůstat aspoň dvě noci. Na večeři jsme si zašli do místní taverny dát si čerstvou grilovanou rybu. Zapili jsme ji Retsinou. Velmi příjemný stařík-majitel taverny prostřel na terase ubrus. Když zjistil, že jsme z ČR, trochu se rozpovídal omezenou angličtinou. Dokonce byl v obraze s rozdělením Československa. Všude jinde na Balkáně ČR neznali, ale když se řeklo Československo, hned se jim rozsvítilo. To tam má pořád zvuk. Na molu jsme měli možnost pozorovat zblízka život rybářů a jejich slabé úlovky, když je vykládali z bárek. Zřejmě je pravda, že ryb v moři ubývá. Vedle mola se nachází menší písčitá pláž. A zase velmi čistá a tmavě modrá voda. Ti Řekové snad do moře lijí inkoust, nebo co.
26.5.
Menší přesun na tip z internetu. Ageranos, pláž vhodná pro malé děti, 3 obytňáky s mrňaty, bez vody, bez WC. (N36,67973 E22,52201). Vzhledem k zamračené obloze a velkému větru s vysokými vlnami jsme se rozhodli následující den popojet a učinit páteční nákup v Githiu. A navíc si udělat neplánované prodloužení naší trasy do Monemvassie.
27.5.
Po nákupu na pátečním trhu v Githiu jsme cestou zpozorovali romantickou pláž u Agios Konstantinos s vrakem lodi. Na parkovišti u pláže 5 obytňáků (N36,78905 E22,58223).
Monemvassia (N36,68647 E23,05429), byla založena v 7.stol. uprchlíky před Slovany na poloostrově, původně spojeném s pevninou, později odděleném překopáním a následně zase spojeném kamenným mostem. Romantické staré městečko s úzkými uličkami a bizarními domečky na boku hory se zříceninou hradu nahoře. Část je v ruinách, část udržovaná v původním historickém stavu a několik domků je obydlených. V uličkách a u domů tvořilo výzdobu množství různobarevných květin a solitér. Velmi romantické místo. Trochu nám připomenulo francouzský Mont St. Michel. Byli jsme nadšeni a fotili a fotili, natáčeli a natáčeli. Z pěkné Monemvassie jsme se přesunuli podle původního plánu do města Sparti. Zde jsme nouzově s dalšími dvěma obyt.auty přespali na parkovišti u Lidlu, protože nahoře na parkovišti u Mystry byl zákaz. V noci k nám trochu doléhal hluk z nedaleké hlavní silnice.
28.5.
Hned ráno jsme se přesunuli na horní parkoviště(N37,01256 E22,36432) u rozsáhlého historického areálu mrtvého města Mystras. Kousek pod ním býval pramen pitné vody, dnes tekoucí jen slabě. Ale další, vydatný pramen pitné vody, je o kus dál západněji(~N37,07673 E22,36787) u silnice pokračující nahoru. Mystras je také velmi zajímavá lokalita. Nemyslím tím u parkoviště kozu na stromě okusující čerstvé listy, ale ruiny byzantského města ze 13.stol. Hodně turistů, hlavně ze zájezdů, vyplivnou autobusy nebo auta na horním parkingu a dole na ně počkají. Já jsem to štěstí neměl, a tak jsem po uhrazení vstupného 5 € u horní středověké brány vystoupal nejprve nahoru na zříceninu hradu dokud nebylo horko a měl jsem dost sil. Zříceniny hradů u nás, nebo v Řecku se v zásadě až tak moc neliší. Hlavně dobou vzniku a rozlehlostí. Myslím, že v Mystře vzhledem ke kopci a teplu nic nikomu neuteče, když hrad vynechá a půjde rovnou dolů do středověkého města. Individuální turisty, stejně jako mně, čeká pak výstup zpátky nahoru k autu. Mně trval 25 minut rychlejším krokem. Celkem jsem v areálu strávil 3 ½ hod. Ve městě je dost poměrně neporušených kaplí, kostelů a klášterů byzantského stylu s různě zachovalými malbami a vnitřní výzdobou. Nejhezčí byl ten nejspodnější. Jen v jednom se nesmělo fotit s bleskem. Ani výhledy nejsou k zahození. Opravdu se mi areál líbil a doporučuji k návštěvě. Ta koza ze stromu už slezla, tak tu tedy asi neuvidíte. I my jsme byli zvědaví, jak se dostane dolů. A z ničeho nic, koza už tam nebyla.
Z Mystras jsme ještě stihli přejezd do Mykén. Zde, přes úplně novou a velkou ceduli zákaz kempování na parkovišti(37,73041 E22,7539) u areálu, jsme se po domluvě s rakouskou dvojicí z menšího obytňáčku a vzhledem k časné předsezoně, rozhodli přespat. Noc proběhla úplně klidně, až na občasné tlumené poznámky nám neznámého nočního ptáka. Sousedé ho zřejmě znali, protože ho pojmenovali nějakým mně neznámým jménem. Ale u nás se určitě nevyskytuje.
29.5.
Mykény, po řecku Mykines. Nejedná se o druh oděvu, nýbrž o původce mykénské kultury sestávající z ruin hradu a šachtových hrobů. Vstupné 8€, 8-18h. Do zbytků hradu jsme vstoupili hned zrána, ještě než se oteplí, známou Lví branou. Po pravé straně míjíme 10m hluboké šachtové hroby z obrovských kamenných kvádrů. Dál se v místě schodiště vstupuje do míst bývalého hradního jádra. V zadní části se nalézá výpadová branka a podzemní pramen. Na ten jsem byl připraven baterkou. Na co jsem však připraven nebyl, bylo po asi 4 schodech do temné hlubiny obrovské a solidně husté mračno malých mušek. Nekousaly. Jen bylo tak husté, že pro jiné návštěvníky bylo neprůchodné. Zatajil jsem dech, rozhodnut po vyčerpání jeho poloviny v plicích okamžitě se obrátit k úprku ven, abych se dostal ven nezadušený. Má výdrž byla odměněna dalším sestupem po 33 mokrých, nebezpečně kluzkých schodech. Málem jsem na nich v zatáčce havaroval. Dole na konci byla v blátě kaluž vody. Určitě nepitné. Venku na slunci už čekal dav lidí, zvědav s jakou vylezu. Tvářil jsem se, jako bych byl ve sklepení sám a žádnou mušku nepotkal. Jen ať si to taky zkusí. Při zpáteční cestě jsme se stavili v muzeu. Jak nejsou muzea nějak zvlášť mojí prioritou, jeho expozice byla zajímavá. Jelikož jsem ještě podle mých materiálů postrádal Lví hrobku a známá slabina řecké logistiky ji tajila, zkusil jsem se optat ochranky. Ochotně mně ukázala do málo prošlapané části areálu. To svědčí o tom, že ji zřejmě polovina turistů neobjevila. Také impozantní. Po odchodu z areálu jsme se ještě zastavili o kousek níž v tzv. Atreově pokladnici, což byla velká kupolová hrobka z doby bronzové. Přitom jsem si uvědomil, že jsme nahoře minuli další hroby, umístěné před hradbami. Tak jsem se tam ještě vrátil a nafotil.
Z Mykén jsme pokračovali v kličkování Řeckem prohlédnout si hrad Tyrins před Navpliem. Evidentně jsem tuto rozsáhlou zříceninu podcenil. Jedná se o rozvaliny mohutného hradu z doby bronzové s hradbami z kyklopského zdiva 5–10 m širokými, původně až 20 m vysokými a váze jednoho kamenného kvádru kolem 15 tun. Dle báje je postavili Kyklopové. Odtud jejich pojmenování. Takové hrady mám rád. Neleží totiž na žádném vysokém kopci. Parkoviště (N37,6009 E22,799) zdarma, 8,30-15h, vstupné 3€.
Po obědě jsme díky asi mému překlepu v navigátoru nemohli najít cestu na pevnost Palamidi v Navpliu. Kroužili jsme snad 2 hodiny v jeho okolí a navigace nás pořád posílala nějakými úzkými uličkami kamsi do vrchu. Ale ne do toho správného. Nakonec jsme to vzdali a jeli do centra. Zde se stal pro Řecko logistický zázrak a objevili jsme značení, po kterém jsme úspěšně vyšplhali až nahoru k parkovišti (N37,5614 E22,8047). Tady nás štěstí opustilo, neb 8 minut předtím ukončili prohlídky. varování pro následovníky, zavírají už ve 14,45h. Ani těch pár minut jsme neusmlouvali. Nevěřili, že si jen prstíček ohřejeme a hned vypadneme. Měli jsme časovou rezervu, tudíž jsme se rozhodli počkat do rána. Zatím jsme se pokochali výhledem na pod námi rozložené Navplio. Pak jsme se spustili dolů, prověřit jedno z míst na eventuální nocování. Jednalo se o parkoviště nad městskou pláží a pod 900 schody na pevnost. Manželce se v tom horku nikam nechtělo, tak průzkum širšího okolí zbyl na mně. Vydal jsem se k nedalekému vršku s ruinou druhé, menší pevnosti. Za ní se nacházel francký hrad a dál k němu přilepená byzantská pevnost. Všechny tři objekty jsou na skále, spadající na jižní straně strmě do strašně modrého moře. Celé jejich nejbližší okolí je pěkné, s romantickou uličkou kroutící se mezi baštami. Shora je rovněž pěkný výhled na Navplio a přístav s nedalekým opevněným ostrůvkem Bourtzi (loď 4€). Při pozorování města jsem si pojednou všiml poblíž kotvící velké nákladní lodi v přístavu 4 stojících obytných aut. Vida, tam se dá také přespat. Po návratu k autu jsem ho tam přemístil (N37,5689 E22,8011). Vypadalo to na klidné spaní. Později se přidala ještě tři auta. Nakonec nás tam spalo osm.
Odpoledne a podvečer jsme strávili pěší prohlídkou města, přístavu, parku a uliček. Také jedné večerní nedělní svatby. Na nábřeží jsme objevili hejno zvláštních dvou druhů nožních samohybů pro dvě a čtyři šlapací osoby. Jednalo se o čtyřkolky, se dvěma volanty a samostatnými pedály I bubnovými brzdami pro každou osobu. Byly předmětem studia pro hlouček turistů. Také jsem se o to pokusil, ale bez praktického vyzkoušení se nedalo moc pochopit, jak to funguje dohromady. Nebyl vidět žádný diferenciál, ani rozdělovač brzdného účinku. Ani žádné hlasovací zařízení pro sjednocení točení volanty. Večer před zalehnutím nás znepokojil příjezd velkého nákladního auta k nákladní lodi. Naštěstí noc proběhla rozumně. Až brzy ráno se na lodi probudil bagrovitý vykladač a začala překládka štěrku. Měli to dobře zorganizované, včetně opatření proti rozsypávání štěrku mimo.
Pokračování viz Řecko 2011 pokračování IV.část
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Řecko
Půjčovna aut