Pondělí 1. 9. 2025
Večer jsem usnula snad dřív než Ota. A to tvrdím, že ještě neleží a už spí. Perfektně jsem spala asi do 4 hodin a dlouho jsem si myslela, že už snad neusnu. Povedlo se. I když bylo celou noc i ráno jasno, moc velká zima nebyla. V autě teplota klesla jen pod 15. stupňů.
Vstáváme v devět hodin, sluníčko svítí, ale ne na naše auto. Nefouká to, tak snídáme ve stínu, kde je 17 stupňů. Takže nic moc. Zjišťujeme, že z okraje parkoviště je krásně vidět Lysá hora. Od západu - od Malého a Velkého Smrku se sem valí ošklivé mraky.
Do půl 11 tady byl úžasný klid. Ani auto neprojelo. Pak během chvilky přivezly 3 autobusy omladinu s batohy a kufry. Do hotelu Charbulák už jdou pěšky. Mladí mají pěkný začátek školního roku. Zase to na horách bude žít.
Po snídani jsme se chtěli jít podívat opět ke kostelíku Panny Marie Pomocnice křesťanů.
Včera byly daleké výhledy, ale zamlžené, dnes je jasno, mohly by být hezčí. Rozdíl je nepatrný, kopečky jsou stále zamlžené. Daleko nejdeme - odjíždíme.
Zastavujeme se pod kopcem ve Starých Hamrech. Je pravda, že v katastru Staré Hamry jsme od včerejška, ale dnes jedeme do bývalého centra. Obec byla založena někdy mezi léty 1636 - 1639. První zmínky jsou z doby okolo r. 1640. V té době zde byly založeny první železárny - hamry. Byly poháněny vodou. Když se v okolních obcích začaly budovat nové hutě, začalo se této osadě říkat Staré Hamry. Rozkládala se na pravém břehu řeky Ostravice. Řeka tvořila několik staletí přirozenou hranici mezi Moravou a Slezskem. Dochovalo se i několik hraničních kamenů.
R. 1951 vešlo v platnost nové správní rozdělení, byla nově vytyčena oblast Starých Hamrů. Od té doby zaujímá obrovskou plochu od Lysé hory až po Bílý Kříž na hranici se Slovenskem. Celkem zahrnuje 55 horských osad.
Když byla v letech 1964 - 1969 na Ostravici vybudována údolní přehradní nádrž Šance, která slouží jako zásobárna pitné vody, k regulaci průtoku a ochraně proti povodním, došlo k zatopení údolí - původního centra této obce. Tím byla rozdělena na dvě části. Nové centrum bylo vybudováno na levém břehu, tedy na protějším, než kde se my zastavili.
Parkujeme na parkovišti u hlavní silnice jen kousek od zdejšího kostela, který nás zaujal už včera při průjezdu touto obcí. To byl hlavní důvod, proč se zde zastavujeme. Tady je úvodní tabule 10 km dlouhé naučné stezky Gruň - Bílý Kříž, jejíž menší část jsme si včera prošli. Tady si čteme, jak to tady kdysi vypadalo, jak se tady žilo před tím, než oblast zatopila voda vodní nádrže Šance.
Jdeme z kopečka hezky upraveným parčíkem. Tam je i odpočinkový přístřešek, který je upravený jako malé infocentrum. Jsou tam informace o Starých Hamrech i o některých sousedních obcích, jsou tam staré fotografie, ale také tipy, kam se nechá vyrazit. Tady se dozvídáme, že tuto oblast si oblíbil básník Petr Bezruč, zde našel svůj druhý domov. Právě tomuto kraji věnoval báseň Maryčka Magdonová, která se stala stala nejznámější z básní jeho díla. Právě dole u hřbitova je pomník Maryčky Magdónovy, který byl odhalen 14. srpna 1933 při příležitosti básníkových 65. narozenin. Tam je i básnička, kterou tomuto děvčeti věnoval. Tento pomník se hřbitovem, kostelem a farou je vlastně to jediné, co se na této straně řeky z obce zachovalo po napuštění přehradní nádrže r. 1971.
Konečně jdeme ke kostelu. Ještě se krátce díváme na vodní nádrž Šance. Je obrovská, ale odtud jí moc nevidíme. Ráno cestou z auta však byly pohledy na ní rozhodně zajímavější. Novogotický kostel s. Jindřicha byl vystaven v letech 1863 – 1865 z neomítaného kvádříkového zdiva. Kámen s datem položení základního kamene 21. července 1863 je zasazen do zdi kostela u schodů k hlavnímu vchodu. V průčelí má malou hodinovou věž. Jeho velikost napovídá tomu, že tady byla původně velká obec. Kostel je bohužel zamčený, nahlédnout do něj nelze.
Dlouho jsme se tady nezdrželi, odjíždíme na
Bumbálku. Cestou jsme však neodolali a zastavili se na chvilku v obci
Bílé u
dřevěného kostela sv. Bedřicha s vysokou a štíhlou věží.
Byli jsme zde před 3 lety, ale kostel je tak hezký, že si to chceme zopakovat. Minule jsme se dostali dovnitř, dnes se jen můžeme dovnitř podívat od dveří.
Pokračujeme směrem
Velké Karlovice, kam potřebujeme nejdéle k večeru dorazit. Teď je ještě brzy. Jedeme na sedlo Bumbálka. Odbočujeme však k Masarykově chatě. Až sem to známe. Tady na parkovišti jsme dokonce spali,
když jsme jeli před 10 lety na Slovensko.
Dá se říct, že tuto oblast známe.
Na kole jsme jeli podle Rožnovské Bečvy, byli jsme se podívat i na
nedaleké rozhledně Čarták. Ale za Masarykovou chatou už to neznáme. Ota projevil zájem vydat se dál po hřebenovce. Čas máme. Navrhla jsem vycházku k chatě Kmínek. Tam i zpátky po hřebenovce je to 4 km. Když se nám to bude líbit, můžeme si to prodloužit. Čas máme.
Turistická Masarykova chata na Beskydě byla budována KČT v letech 1923 - 1924. Tehdy byla celá dřevěná, stála na kamenné podezdívce, na střeše měla rozhlednu. Bohužel r. 1952 zcela shořela. Zbyly jen rozvaliny základové podezdívky. Až v 70. letech 20. století došlo v blízkosti shořelé chaty k výstavbě nové, tentokrát zděné chaty s dřevěným obložením. Název nové chatě zachovali. R. 2013 byla chata zrekonstruována a rozšířena o další prostory. Má velkou terasu, odkud je nádherný výhled severním směrem na centrální část Beskyd s dominantou Lysou horou.
Od chaty vyrážíme po červené. Cesta vede po česko-slovenské hranici. Jen kousek za chatou je sjezdovka. Přesně od ní jsou nádherné výhledy směrem na Lysou horu. Tady je dřevěný Sloup česko-slovenské spolupráce s motivem moravskoslezské orlice prolínající se s slovenským křížem. Byl sem umístěn r. 1934 k 10. výročí postavení Masarykovy chaty, r. 2014 byl obnoven s nápisem Poznajme sa, buďme priaťelia.
Noříme se do lesa. Až na rozcestí Smutníky (0,5 km) poměrně prudce klesáme po kamenité cestě. A když jsme klesli, tak zase musíme stoupat. Už ne tak daleko a ne tak vysoko. Takhle jsme si hřebenovku nepředstavovali. Shodli jsme se, že jsme se měli vzít hůlky. Šlo by se nám lépe. Terén je docela náročný.
Když jsme tuto terénní vlnu zvládli, následuje naštěstí téměř rovina. Je tady hezky, občas se otvírají výhledy, i když stále skoro stejným směrem. Míjíme horské chaty - malé soukromé i větší, které nabízí ubytování i občerstvení, ale pouze v pátek - neděli. Po chvíli zjišťujeme, že i chata Kmínek, kam směřujeme, je otevřena také pouze od pátku do neděle. Od pondělí do čtvrtka mají turisté smůlu.
Přicházíme na rozcestí Nad Kmínkem, kde červená prudce odbočuje vlevo a vede z prudkého kopce. Ota, který tam byl samozřejmě dřív na mne čeká s tím, že odmítá k chatě Kmínek klesat jen proto, aby chatu viděl. S tim souhlasím. Určitě by to bylo jiné, kdyby měli otevřeno. Otáčíme se a jdeme zpátky. Chatu jsme mezi stromy pod námi zahlédli. To nám stačí.
Vracíme se opět zpočátku po rovině, pak přes ďolík. Protože už víme, co nás čeká, tak jsme to zvládli docela dobře. Je vedro, ale naštěstí je cesta ve stínu, tak to není tak velký problém.
Myslela jsem, že se na Masarykově chatě zastavíme na oběd, ale když jsem viděla cenu polévky 75,- Kč a za držkovou polévku 90,- Kč, chuť mne přešla. Hlad jsem ani v tom vedru neměla. Ota dokonce prohlásil, že tady se jíst nebude. Nejdřív se pojedeme ubytovat a pak se najíme, ať si pak může dát pořádné pivo. Když to vezmeme přes Slovensko, jsme tam za 10 minut. Bez dalšího zdržování
přejiždíme do Javorníků.
Poslední aktualizace: 10.12.2025
Přes Trutnov do Javorníků - 15. den - Beskydy: Staré Hamry - kostel sv. Jindřicha a pomník Maryčky Magdónovy, vodní nádrž Šance; Bílá - dřevěný kostel sv. Bedřicha, procházka 4 km: Masarykova chata - chata Kmínek na mapě
Diskuse a komentáře k Přes Trutnov do Javorníků - 15. den - Beskydy: Staré Hamry - kostel sv. Jindřicha a pomník Maryčky Magdónovy, vodní nádrž Šance; Bílá - dřevěný kostel sv. Bedřicha, procházka 4 km: Masarykova chata - chata Kmínek
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!