Přes Trutnov do Brna - 23. den - Brno: pivovar Starobrno; Nový Lískovec - naučná stezka a rozhledna Kamenný vrch; Žebětín - minipivovar Richard; Hlavní nádraží

Jestli předcházející noci bylo horko, tak dnes to bylo zoufalé. Místo v 5 začalo poprchávat v 7, to jsme však museli přivřít jediné střešní okno, aby mi nenapršelo do postele. Vstáváme v 8, v pokoji je jen slabě pod 27. Nespala jsem nejhůř, ale nemám pocit, že bych se vyspala.
Do 10 hodin jsme se zvládli nasnídat, já si dát kávu a studenou sprchu a odstěhovat poslední věci vč. lednice do auta. Byli jsme rádi, že parkujeme hned u schodiště, že nemusíme v dešti nikam daleko chodit. Jsme hotovi dokonce s předstihem. Pokoj jsme mohli opustit o hodinu dýl.

Už téměř nemáme co k jídlu, jedeme nakoupit do nedalekého Kauflandu.

Trochu přemýšlíme nad dnešním programem. Včera jsme mysleli, že už město opustíme. Dnes se s Brnem nemůžeme nějak rozloučit. Zas tak moc neprší, aby nám to vadilo. Ota tu má ještě asi 3 rozhledny a rád by navštívil i nějaký pivovar.
Odjíždíme na okraj města do části Obřany, kde jsem na břehu řeky Svratky objevila parkoviště Mlýnské nábřeží. Není velké a zdá se, že bychom tam mohli přespat. Povedlo se, i Otovi se místo zalíbilo. V dešti chystám rychlý oběd, dáváme si sladkou tečku koupenou v Kauflandu a jdeme na tramvaj. Chceme vyrazit na rozhlednu Kamenný vrch. Je to sice skoro přes celé město, ale Ota autem po městě jezdit moc nechce, jsou tu samé jednosměrky a ještě k tomu objížďky. A když pojedeme MHD, můžeme ještě zajet o kus dál do pivovaru.

Čekají nás dva přestupy. Ten první je u pivovaru Starobrno. Protože nepatří mezi minipivovary, tak jsme ho ani nevyhledávali, ale když už jsme tu, tak se na něj zvenku podíváme. To nám zcela stačí. Aspoň se při té příležitosti zmíním o historii pivovarnictví ve městě. Právo vařit pivo dostalo město už v polovině 13. století od Václava I.. První pivovar tak vznikl r. 1325 v těsném sousedství cisterciáckého kláštera. Protože klášter se jmenoval Starobrněnský, dostalo tento název i pivo. I když se později přejmenovalo na Starobrno, místo, kde se pivo vařilo, zůstalo do dnešních dnů. V letech 1900 - 1931 byl pivovar Starobrno největším pivovarem na Moravě a třetím největším v republice. Během 2. světové války - dne 20. listopadu 1944 byl poškozen při bombardování. Byla zničena hlavně sladovna a bednárna, poškozeny byly všechny přívody páry, vody, elektrického proudu a kanalizace. Sotva to stačili opravit, přišlo znárodnění. R. 1960 se sloučily Horácké pivovary, Středomoravské pivovary a Slovácké pivovary do národního podniku Jihomoravské pivovary se sídlem ve Starobrně.

R. 1990 se Starobrno jako soukromý podnik oddělil od Jihomoravských pivovarů a r. 1992 se změnil na akciovou společnost. R. 1992 se stal součástí rakouské pivovarnické skupiny BBAG. Konečně mohla začít modernizace. Starobrno získalo titul Pivovar roku 1998. R. 2003 ho koupil nadnárodní koncern HEINEKEN, který ho vlastní dodnes. Ale to už asi ví všichni, co se zajímají jen trochu o pivo.

Čeká nás ještě jeden přestup. Vystupujeme na zastávce Koniklecová, odkud vede zelená turistická značka až k rozhledně Kamenný vrch. Není to ani 1 km. Naštěstí už neprší. Ale stejně to víc prodlužovat nebudeme. Kdyby to bylo na jaře, asi bychom si ještě prošli 1 km dlouhou naučnou stezku Kamenný vrch, která vede přes louku, kde na jaře vykvétá obrovské množství konikleců. Teď už jsou odkvetlé. Nám dnes stačí ta rozhledna.

To všechno se nachází v lesoparku, který byl založen před 1. světovou válkou jako součást ozdravovacího areálu. Během 20. a 30. let 20. století bylo v parku vybudováno koupaliště, kuželna, rosarium i vyhlídková věž. V letech 1937 - 1939 tady vzniklo sanatorium. Ozdravovna byla r. 1948 zrušena, sanatorium bylo upraveno na nemocnici. Nevyužívané objekty začaly chátrat a park zarůstal náletovými dřevinami. Z vyhlídkové věže ukradli zábradlí, proto bylo schodiště vybouráno. Nebyla zbourána jen proto, že na to nebyly peníze. Parku hrozilo uzavření.

Když se město zapojilo do mezinárodního programu Urban Spaces Městské prostory – zvyšování atraktivity a kvality městského prostředí, začalo se i zde blýskat na lepší časy. Park prošel obnovou, byly obnoveny vycházkové cestičky. R. 2010 byl proveden nový vrt pro potřeby lesoparku. Z něho přitéká voda do okrasného jezírka, které bylo r. 2011 upraveno v místech původní plovárny. Dne 17. září 2011 byla slavnostně otevřena zrekonstruovaná funkcionalistická vyhlídková věž. U vstupních dveří je pítko. Věž je vysoká 3 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 4 m vedou uvnitř věže točité schody - 4 betonové + 15 kovových. Před tím je ještě nutno vystoupat 7 kamenných schodů na kopeček, na kterém věž stojí. Pokud se přijde z druhé strany - od západu, vystoupá se do kopečka bez schodů.

Od zastávky jdeme do mírného kopečka. I když je tady spousta cestiček, tak zelená značka nás spolehlivě dovedla k rozhledně. Je hezky opravená, zatím není pomalovaná, tak snad to tak dlouho vydrží. Bohužel okolní stromy ji převyšují, takže z ní toho moc vidět není. Dnes je silně zamlženo, takže bychom stejně toho moc neviděli. Aspoň nám to není líto.

V parku jsou informační tabule, které seznamují se zdejším přírodním parkem Kamenný vrch, na dalších tabulích se seznamujeme s dalšími plány pro tuto oblast. O kus dál má stát nová rozhledna, která z plošiny ve výši 28 m umožní výhled na město, ale i na Moravský kras, Buchlovské kopce i na Pálavu. Plánuje se zde obnovit rosarium v místech Růžové vyhlídky a překlenout rokli 12 m dlouhou dřevěnou lávkou. Je otázka, kdy se to bude realizovat. Podle toho, jak ty tabule vypadají, tu jsou asi dost dlouho. Uvidíme, jestli se toho dočkáme.

Trochu jsme se tu ještě prošli, dali si svačinu a vracíme se zpátky na zastávku autobusu. Máme před sebou skoro celé pozdní odpoledne, nemáme kam spěchat. Jsme na západní straně města. Ještě západněji je městská část Žebětín. Je to původně samostatná obec, která byla k městu připojena r. 1971. Tam byl r. 2004 otevřen pivovar Richard. Je to blízko místa, kam Vilém Mrštík zasadil děj své Pohádky máje. Hlavním hrdinou je Richard - odtud je i název pivovaru. V době vzniku měli varnu přímo v restauraci. R. 2006 postavili pivovar v přilehlé budově a tím zdvojnásobili kapacitu. Vaří spodně i svrchně kvašená piva.

Ota už včera měl chuť zajet do tohoto pivovaru. Jenže to bylo doslova přes celé město a moc času jsme neměli. Dnes si to můžeme užít. Opět nás čekají dva přestupy. Už zase prší, ale to nám už nevadí. V půl čtvrté vystupujeme na zastávce Helenčina, která je kousek od pivovaru. Jen by mne zajímalo, zda zastávka je pojmenována po Helence, která v Pohádce máje byla Richardovou celoživotní láskou.

Je zde milá obsluha, příjemná muzika, moc hezké prostředí a vynikající pivo. Ota dal 4 ležáky. Já jsem pivní barbar. Ráda ochutnávám různé speciály. Dala jsem si tedy kyseláč a na závěr višňový ležák, do kterého při servírování vkládají višně. Višně - to je moje slabost. Jak vidím něco s višněmi nebo višňového, musím to ochutnat. A je mi jedno, jestli je to jogurt nebo pivo. Už jednou jsem pila višňové pivo. To bylo z pivovaru Rohozec. To mi moc chutnalo. Stejně tak i tohle. Dokonce i Ota ho ochutnal a prohlásil, že by se na tom nechalo přežít. To beru jako pochvalu.
Spokojeni odcházíme před 6. hodinou. Ještě si vezeme zavařený guláš, ale také nějakou směs italskou, thajskou a tuším řeckou. Vaří to tady, měly by to být 2 menší porce. My zase tolik už nejíme, mělo by nám to stačit. Stojí to 65,- Kč, což je přijatelná cena. Uvidíme, zda nám to bude stačit a jak nám to bude chutnat.

K autu bychom to měli zvládnout se dvěma přestupy. Jeden přestup je na Hlavním nádraží. To Ota uvítal. Chtěl se tam jít podívat, protože za dob studií sem jezdil vlakem. Jenže nám to nikdy nevyšlo nebo jsme na to zapomněli nebo jsme už spěchali. Jen jsme vždy z tramvaje zahlédli hezky opravenou budovu.

Nádraží je v provozu od r. 1839 a spolu s nádražím v Břeclavi patří mezi naše nejstarší nádraží. Výpravní budova leží na jižním okraji historického centra, na jižní straně Nádražní ulice. Je to důležitý dopravní uzel. Vedou sem železniční tratě ze sedmi směrů.

Jdeme se podívat dovnitř. Vstupní hala je pěkně opravená, ale nástupiště jsou prý ve stavu, jak byly před 60 lety. Takhle to Ota pamatuje z dob svých studií. Mne překvapilo, že jsme tu neviděli jezdící schody. To v Plzni je máme už dávno. Tak to je pro mne docela šok. Vzhledem k tomu, že plánují výstavbu nového nádraží, které by mělo být otevřeno r. 2035, tak se tady asi skutečně už nic nezmění.

Jdeme na tramvaj a jedeme na konečnou Babická a pěšky k autu. Téměř už neprší. Dorazili jsme v půl osmé. Jdu dělat večeři. Máme tvrdý chleba, oběd byl slabší, jdu dělat topinky s vajíčkem a sýrem. To je hned. Už se oba těšíme. Dojídáme samozřejmě za tmy.

S pomocí čelovky uklízím nákup, který jsme tam v dešti strčili. Naštěstí věci, co jsme měli na hotelu, jsem skoro všechny uložila už včera a ráno na své místo. Jsme rádi, že už neprší, hned je vše jednodušší.

Za chvilku už sedíme v kabině a večeři zapíjíme pivem, hlavně Ota. Já už jsem nějak přepivovaná. Odpadáme v půl 10, ani jazz v rádiu jsme nedoposlechli do konce. I když jsme toho moc nenachodili, tak oba vsedě usínáme. Těšíme se, jak se konečně vyspíme. Venku je 16 stupňů, v autě 17. V noci se určitě ještě ochladí. Dnes tedy určitě horko nebude.

Na zítra už déšť nehlásí, tak snad zvládneme navštívit další dvě rozhledny. I to bude příjemné.

Přes Trutnov do Brna - 23. den - Brno: pivovar Starobrno; Nový Lískovec - naučná stezka a rozhledna Kamenný vrch; Žebětín - minipivovar Richard; Hlavní nádraží na mapě