Přes Trutnov do Brna - 18. den: Černá Hora - křížová cesta a kaple sv. Rodiny, zámek; Jestřebí - Spešovská rozhledna; Dolní Lhota - pivovar Lhotecký mlýn; Adamov - Stará Františčina huť

Večer jsem konečně usnula, až když okolo půlnoci klesla teplota k 21 stupňům. Jinak tu byl klid. Vstáváme v půl 9, v autě už je jen 18 stupňů, ale to už se k nám zase blíží sluníčko, aby nám pěkně zatopilo. Dnes má být jeden z nejteplejších dnů i nocí. Tak to mám radost. Hned ráno to na to vypadá. Krčíme se ve stínu za autem, kde chystám snídani. Tady i snídáme. Ale vedro už je všude. A to jsem si včera myslela, že větší teplo snad ani nemůže být.

V 9 hodin je ve stínu 27 stupňů. Překvapuje mne naše kompresorová lednice, která i když je většinu času vypnutá a my popojíždíme jen na krátké vzdálenosti, docela drží slušnou teplotu. Je pravda, že včera po příjezdu jsme nechali motor ještě 15 minut běžet a pak 15 minut ji nechali chladit z baterky. Déle jsme si netroufli, ať ráno nastartujeme. Ale povedlo se - pivo bylo večer téměř správně vychlazené a i ráno má máslo relativně slušnou teplotu. Ještě není úplně rozteklé. Ještě je nutno ho roztírat. Také je však pravda, pokud neběží, tak ji přikrýváme dekami, aby k ní to horko tolik nemohlo.

Když odjíždíme, je ve stínu už 29 stupňů. Tak to tu asi ještě nebylo. A to je září. Tvrdím, že na sluníčku vůbec nemohu existovat. No, plány velké nemáme a vím, že sedět někde celý den by mne nebavilo, i kdyby to bylo ve stínu a u vody. Já musím být pořád v pohybu. Aspoň trochu.

Dnes jedeme do Černé Hory, ale kupodivu ne do pivovaru. Tam jsme už byli před dvěma lety. Jdeme se podívat na křížovou cestu z r. 1864. Čtrnáct výklenkových kapliček je postaveno z ručně vyráběných cihel z poloviny 19. století. Jsou ozdobeny litinovými reliéfy zobrazující Kristovo utrpení. Po 2. světové válce neudržovaná cesta zarostla, kapličky chátraly. Až v letech 1999 - 2002 se začalo s jejich obnovou a rekonstrukcí, která byla letos dokončena. Je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Trasu však zkracujeme. Parkujeme ve stínu na malém parkovišti Zámecké ulici. Abychom si křížovou cestu prošli celou, museli bychom se kus vrátit po hlavní silnici plné aut a ještě po slunci. Ani jedno se nám nelibí. Nemusíme si cestu projít celou. Zajímá nás hlavně její provedeni, architektura. Proto se vracíme od auta po silnici jen kousíček a odbočujeme po lesní pěšině vlevo. Téměř po rovině a ve stínu jsme došli k 6. zastavení. Pět kapliček jsme tedy vynechali. Nyní už pokračujeme po křížové cestě serpentinami vzhůru, je to však mírné. Kapličky jsou hezky opravené, tato křížová cesta se nám líbí. Od 11. zastavení (opět 3 kapličky jsme vynechali) pokračujeme lesem vpravo přímo na vrchol Zámeckého vrchu (377 m), kde je barokní kaple sv. Rodiny o půdorysu pravidelného osmiúhelníku. Byla postavena jako kaple svatojosefského bratrstva r. 1720 - podle letopočtu na portálu. Za josefínských reforem byla zrušena a pustla. R. 1837 byla obnovena jako zámecká kaple. Při budování křížové cesty r. 1864 ji majitelé zámku rod Friesů z Friesenbergu upravili. Kaple fungovala jako hrobka jejich rodu. R. 1925 byly přistavěny dvoukřídlé ambity. Po válce stavba zase chátrala. R. 2012 byla dokončena její oprava a vypadá moc hezky.

K autu jdeme nejkratší cestou - kousek z kopečka. Jsme rádi, že jsme sem zašli. Je tu hezky. Ten 1 km mne ani moc nezničil.

Z kopečka scházíme přímo k zámku Černá Hora. Již ve 13. století tady byl postaven hrad. Z něho tu zbyla válcová věž u brány a nízká čtyřhranná věž, odkud prý vedla tajná chodba až k rybníku. V 60. letech 16. století byl rozpadající se hrad přestavěn na renesanční zámek se severním dvoupatrovým křídlem, předhradím a konírnami. Při požáru r. 1724 vyhořel. Až r. 1830 ho nový majitel částečně opravil. R. 1848 byl obnoven zcela. Dnes je zámek státním majetkem a po rekonstrukci r. 1975 slouží jako domov důchodců. Nádvoří prý jsou přístupná. Vrata však byla zavřená, tak jsme dovnitř nešli.

Jak jsme vyšli z lesa, Ota hned ucítil slad. Však pivovar Černá Hora je hned pod námi. Zajíždíme do jejich podnikové prodejny, zda nemají nějaké nám neznámé pivo. Ota by si tak rozšířil sbírku etiket. Povedlo se, mají, bohužel není chlazené. Maji tady dokonce domácí pivní sýr. Ten také kupujeme. Dlouhé zdrženi to nebylo.

Teď daleko nejedeme. Jen do Jestřebí - části obce Rájec - Jestřebí. Zajíždíme Lesní ulicí až na jižní okraj obce. Parkujeme ve stínu u posledního rozestavěného domku. Kousek nad námi je dřevěná Spešovská rozhledna, tam už musíme pěšky. Je to cca 1 km, samozřejmě do mírného kopečka, ale po rozpáleném poli. Byla postavena r. 2012 na místě, kde stával myslivecký posed. Asi se o ni dobře starají nebo je z kvalitního dřeva. Řada dřevěněných rozhleden se po 10 letech začne rozpadat, obec je uzavře a tím jejich existence konči. Tahle vypadá stále dobře. Je dvoupatrová, vysoká 7,7 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 5 m vedou dva žebříky po 8 příčkách. Jen se po nich stoupá dost špatně. Příčky jsou poměrně daleko od sebe. To kupodivu tvrdí i Ota. Ale zvládli jsme to a jsme tam. Výhledům na západ brání vzrostlé stromy, ale od severu přes východ k jihu je vidět pěkně na Drahanskou vrchovinu a Boskovicko. Je vidět rozhledna Malý Chlum, má být vidět i rozhledna Podvrší, ale tu jsme nezvládli identifikovat. Kdysi tam býval panoramatický obrázek, dnes po něm zbyl jen rámeček. Někdo si asi myslí, že má doma pěkný suvenýr.

 

Původně jsme si zde chtěli udělat cca 3 km dlouhý okruh. Jenže by to znamenalo ještě kus nastoupat. I když to tady nahoře trošku fouká, tak je to tak teplé, že to neosvěží. Vždyť je 34 stupňů. Dál se nechce ani jednomu, vracíme se k autu stejnou cestou. Ota je spokojený, že si konečně může odškrtnout další rozhlednu.

Snad stejně spokojený odjíždí do Dolní Lhoty do pivovaru Lhotecký mlýn. Včera jsme se domluvili, že když přijedeme do 15 hodin, že je tam zastihneme. Zvládáme to perfektně.

Pivovar své pivo vaří v nádherném objektu se zajímavou historií. Původní dřevěný moučný mlýn zde stál již r. 1597. Když r. 1891 vyhořel, byl postaven nový, zděný. R. 1908 u něho byla zřízena elektrárna. Samozřejmě, že po znárodnění vše chátralo. Dnešní majitel mlýn koupil r. 1996, r. 2018 přikoupil i elektrárnu se šalandou. Oba objekty zrekonstruoval tak, že zachoval jeho historickou cenu. Nejdřív v objektu otevřel restauraci.

R. 2019 se rozhodl začít i s vařením piva. Varnu umístil do restaurace. Ostatní zařízení do bývalé elektrárny. Jenže covid mu to vše naboural. Pivo už vaří, ale krásně zařízená stylová restaurace byla zatím zavřená. Ještě dělá některé další opravy a doufá, že se mu povede to vše brzy uvést do provozu. Protože vaří pivo ve mlýně, odpovídají tomu i názvy piv. Vaří piva Mládek, Tovaryš, Stárek, Sekerník. Má piva spodně i svrchně kvašená, vaří i speciály Vídeňský ležák nebo Medový ležák.

Kupujeme 4 litrovky, dnes víc druhů nemá. Jsme spokojeni.

Teď bychom jen rádi našli místo, kde se ve stínu nechá uvařit oběd. Kdyby tam šlo přespat, bylo by to ideální. Už nikam jít nechceme. Jenže je to docela problém.

Až kdesi v Klepačově jsme vpravo objevili hezké místečko s kvetoucím rybníčkem a malým stínem. Rovinka na spaní by se tu těžko hledala, ale stín na přípravu oběda nám stačí. Spěchat nemusíme, na žízeň dáváme jednu půllitrovku desítku z pivovaru Černá Hora. Pak jdu vařit oběd.

Hledáme, kde budeme spát. Nikde nic šikovného nevidím, navíc se dostáváme do CHKO Moravsky kras. Tady se ani nesnažíme něco najít. Pokračujeme tedy po naší trase směr Brno. Zastavujeme v Adamově na parkovišti u Staré Františčiny hutě. Tady jsme původně měli v plánu udělat asi 8 km dlouhou procházku. To dnes v žádném případě nepřichází v úvahu. Možná zítra. Jdeme se jen podívat do areálu, kde byly dřevouhelné pece, vápenické pece, budova modelárny, zavážecí rampy i vodní náhon. Je to pěkně opravené. Jenže jak vyjdu na sluníčko, mám chuť se hned vrátit do stínu. Vedro je fakt nesnesitelné.

Po skutečně krátké prohlídce se vracíme k autu. Náhle jsme si všimli pána, který do auta nese kanystr s vodou. Koukám na mapu, jsou tu dva prameny a potok. Bereme kanystry na užitkovou vodu a jdeme na průzkum.

Tak tohle je fantastická zastávka. Pramen je silný. Z pravidelného rozboru je vidět, že voda není pitná, ale to nám nevadl. Na mytí to stačí. Perfektní je i potok. Není moc hluboký, ale voda je čistá, na lehnutí to stačí. Odnášíme vodu do auta a vracíme se k potoku s osuškou. Voda je ledová, kameny trochu kloužou, ale je to skvělé. Lehla jsem si do vody než na chvilku, déle to nejde, ale na spláchnutí potu a osvěženi to stačí. Než jsem se po kamenech dostala na břeh, měla jsem pocit, že mám nohy úplně omrzlé. Ale ještě jsem si je umyla pod ještě studenějším pramenem a jsem jako znovuzrozená. Jen nevím v tom horku, jak dlouho mi to vydrží.

Tady jsme zjistili, že cesta ke skalnímu masívu Býčí skála, kam jsme se chtěli v rámci procházky jít podívat, je uzavřená. Tak už víme, že tam zítra nejdeme. Má to také svoji výhodu, nemusíme se sem vracet a výlet odkládáme na dobu budoucí.

Na trase jsem měla vytypované místo u vysílače v Útěchově. Jedeme se tam podívat. Je to tu fajn - rovné místo je dokonce ve stínu, víc nepotřebujeme. Stále se ještě cítíme osvěžení, je nám fajn. Trošku třídím věci - zítra dopoledne dáme ještě jeden výlet, ale odpoledne už chceme být v Brně, kde máme zaplaceny 4 noclehy. To bude stěhování, hrůza. Pak vytahujeme křesílka a věnujeme se už jen odpočinku. Pivo máme, je tu stín. Víc nepotřebujeme. Je však vidět, jak je tady všude sucho. Tráva je povadlá. Jsou tu duby a při každém sebemenším vánku je slyšet, jak padají. Naštěstí nám nepadají na střechu, takže nás to v noci rušit nebude.

Netušili jsme, že jsme tak blízko obce. Je to tady oblíbené místo k venčeni psů. Ale to nám nevadí. Jak se začne stmívat, bude klid a ráno půjdou lidi do práce, takže by nás nemělo rušit nic. Zdá se, že ani ranní sluníčko na nás svítit nebude.

Dáváme lehkou večeři, moc hladu nemáme. Je stále horko. Je ještě tepleji než včera. Venku je 24, v autě 26 a to je vše dokořán. Má být tropická noc. Tak na to se netěším.

Když jdeme spát, tak necháváme otevřené boční dveře, ale u zadních necháváme jen malou mezerku. Venku to trochu fouká, průvan mi vadí. Zmoženi horkem nakonec usínáme poměrně brzy. Dokonce i já.

Přes Trutnov do Brna - 18. den: Černá Hora - křížová cesta a kaple sv. Rodiny, zámek; Jestřebí - Spešovská rozhledna; Dolní Lhota - pivovar Lhotecký mlýn; Adamov - Stará Františčina huť na mapě