Přes Trutnov do Brna - 17. den - okruh cca 8 km: Huť sv. Antonie - skalní reliéfy S. Rolínka (hlava lva, vojáka, bojovníků, spící dívka, sousoší husitských bojovníků) - část Archeologické stezky Bořitova - Bořitov (kostel sv. Jiří) - Huť sv. Antonie

Celou noc bylo horko, ale naštěstí nepršelo, i když večer to bouřilo a blýskalo se. Až k ránu se vyjasnilo a ochladilo se na 18 stupňů. To se spalo nejlíp. Vstáváme po půl deváté, venku je jasno, na sluníčku už horko, ale dnes to lehce profukuje. To kdyby vydrželo, bylo by příjemně. Neustále hlásí teploty okolo třicítky. To je moc a už to trvá dlouho.

Jedeme do Hutě sv. Antonie. To je osada, která patří k nedaleké obci Obora. V 17. století se zde těžil ledek a uhlí. Dnes tu jsou už jen patrné haldy porostlé březovými hájky. My si tu chceme udělat cca 8 km dlouhý výlet. Velké převýšení tam není, tak snad to i v tom horku zvládnu.

Parkujeme v obci na parkovišti. Stínu tu moc není, takže se opět vrátíme do rozpáleného auta. Co se dá dělat. Odcházíme po silnici - po červené na rozcestí Pod Malým Chlumem. Tam na kopci je rozhledna. Tu jsme navštívili před 7 lety, dnes tam tedy nemusíme. Vydáváme se po zelené, jdeme lesem, takže ve stínu, navíc z mírného kopečka. To je docela příjemné. Obcházíme po vrstevnici kopec Opálka nebo také Chloumek (411 m) a přicházíme pod kopec Velký Chlum (464 m).

Tady se nachází skalní reliéfy, které zde vytesal tehdy 25 letý český sochař – samouk Stanislav Rolínek z nedalekého Bořitova. Nejdřív v pískovci vytesal plastiku dívčí tváře. Používal k tomu hasičskou sekerku a půlku nůžek na stříhání ovcí. Zdejší lidé se mu však posmívali. On se uzavřel do sebe, ale ve své činnosti pokračoval. V lesích r. 1927 vytvořil sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. To naopak vyvolalo tak velký zájem, že se o tom psalo v celorepublikovém tisku. Starosta Kunštátu se s ním pak domluvil, aby vytvořil několik soch nedaleko obce, aby se zvýšila turistická atraktivita. Tak tady vznikly další 3 menší skalní reliéfy. Jsou bohužel trochu poničené, ale pravděpodobně hlavně vlivem počasí.

Nejdřív jdeme ke hlavě lva, která je kousek mimo značenou cestu. Pak se vracíme na zelenou trasu. Další tři reliéfy jsou blízko sebe, ale je nutno se pěkně dívat, abychom je mezi těmi kameny nepřehlédli. Otovi, který samozřejmě jde rychleji, právě jeden přehlédl. Hned ho vracím. Našli jsme hlavu vojáka, spící dívku i hlavy bojovníků. Je to každopádně zajímavé.

Přicházíme na rozcestí Reliéfy S. Rolínka. Právě tam je r. 1996 nádherně opravené sousoší husitských bojovníků. Jsou tu Jan Hus, Jan Žižka a Prokop Holý. Netušili jsme, že toto sousoší je tak zcela odlišné od těch malých reliéfů. Je to skutečně nádhera. Nyní je to oplocené, aby po tom lidi nelezli a zdá se, že to funguje.

Pokračujeme do Bořitova, stále z mírného kopečka. Vycházíme z lesa, už nás čeká skoro jen cesta po sluníčku. A neochlazuje se. Jenže jak jsme vyšli z lesa, fouknul na nás silný vítr, ale jako kdyby někdo pustil horký fén. Bylo to strašné. Naštěstí se po čase vítr lehce ochladil, ale stále to nepatřilo k příjemnému osvěžení. Tak to bude pro mne utrpení.

Tady na okraji lesa začíná Archeologická stezka Bořitova, která spojuje místa, kde archeologové našli předměty z nejrůznějších období. Území na obchodní stezce bylo osídleno už neandrtálci, ale pak i v době kamenné, bronzové, železné, hradištní. Žili tady Keltové, Kvádové a Herulové, později Slované. Na 11 km je celkem 10 zastavení se zajímavými informacemi. Není to okruh, resp. její část tvoří okruh, ostatní trasy vždy vybíhají do okolí. My projdeme jen to, co máme na naší trase tak, abychom se dostali nejdřív do Bořitova a pak zpátky do Hutě sv. Antonie.

Do obce jsme přišli v pravý čas. V centru má být ještě 15 minut otevřena jídelna Pod Chlumem, jediná občerstvovna. Hlad nemáme, svačinu jsme ještě nesnědli, v tom horku na ni ani nemáme chuť, ale žízeň máme velkou. Já už vypila skoro všechnu zásobu vody. Dávám si birella, na pivo chuť nemám. Do petky si nechávám nalít vodu na zpáteční cestu, takže to snad přežiji. Ota pije Starobrno a tupluje.

Ještě pokračujeme dál do obce. Náměstí U Václava dominuje socha sv. Václava z r. 1941 od zdejšího rodáka sochaře Josefa Šmerdy. Naším cílem v obci je na mírném kopečku v jihovýchodní části obce románský kostel sv. Jiří, jeden z nejhodnotnějších pozdně románských kostelů na Moravě. Byl postaven kolem r. 1200. Věž kostela byla přistavěna r. 1305, dnešní podoba je z r. 1840. Kostel byl přestavěn v pozdně gotickém slohu. Také interiér je vyzdoben gotickými nástěnnými malbami. V průčelí kostela jsou sochy slovanských věrozvěstů.

Je to skutečně nádherný kostel, jsme rádi, že jsme sem zašli, že jsme to v tom horku nevzdali. Okolo je středně velký hřbitov nepravidelného půdorysu. Dokonce se mi podařilo najít hrob kameníka Rolínka. Žádné informace tu nejsou, ale usoudila jsem, že by náhrobek mohl být z kamene a povedlo se. Našla jsem ho poměrně rychle.

Najednou se objevují mráčky, že by se to zatáhlo? Bylo by to příjemné. Čekají nás 3 km po cyklostezce do mírného kopečka a bohužel po sluníčku. Občas nám stínily stromy při cestě, ale horko bylo stejně. Cyklotrasa je silnice, naštěstí provoz tady není veliký. Zhruba polovinu trasy do Hutě nás doprovází Archeologická stezka Bořitova. Zastavení č. 5 jsme měli u silnice, tak si Pitra aspoň mohl číst, když na mne čekal. Samozřejmě jsem mu nestíhala. U jednoho zastavení dokonce byla ve stínu lavička. Tady dáváme svačinu, i když k autu už to máme asi jen km. Už však máme hlad. Konečně.

Kdyby nebylo takové vedro, byla by to skutečně příjemná procházka. Ze silnice se nám otevírají zajímavá panoramata. Vidíme také Velký Chlum i Malý Chlum s rozhlednou.

Konečně přicházíme k autu. Poslední úsek byl dokonce ve stínu. I když se vytahují mraky, sluníčko sálá, auto je rozpálené. To jsme ostatně předpokládali. Větráme a mezitím jdeme k nedaleké studni doplnit do kanystrů užitkovou vodu. Už máme jen pitnou. Tou chceme šetřit. Tahle na mytí stačí.

Cestou jsme se všimli odbočky Archeologické stezky, na kterou se nechá jet autem. Asfaltová silnička vede kamsi k lesu a také k vodojemu. Zkoušíme tam zajet, zda by se tam nedalo přespat. Je tam 3. zastavení stezky, ale také pramen, který dovede při přívalovém dešti nebo zjara udělat pěknou neplechu. Dnes je témě vyschlý. Buduje se tu pravděpodobně nějaký poldr - stavba financovaná EU. Přes silnici je dokonce vybudován brod.

Jen kousek za brodem se nám líbí, jedeme se ještě podívat k vodojemu. Jenže tam už vede jen prašná cesta a chybí nám tam stín. Vracíme se a parkujeme hned vedle silnice v trávě, ale ve stínu. Snad nebudeme mít problém. Otevíráme litrovku piva a začínáme odpoledni siestu. Je něco po 3. hodině, ale aktivit bylo v tom horku dost. Stále je přes 30 stupňů. Občas projede auto, ale jinak je zde klid.

Na 6. hodinu vařím večeři, začíná být příjemně, kupodivu teplota docela rychle klesá. Utichl i ruch, i když nebyl velký, občas prošli s psíkem. Zdá se mi to jako ideální doba na řádnou očistu. Vyšlo to, nikdo mne nevyrušil. Otvíráme poslední 1,5 l piva. Vyšlo nám to akorát. Na zítra máme domluvenou koupi piva v rodinném pivovaru Lhotecký mlýn.

Přes den až do večera foukal silný, i když opravdu teplý vítr, večer se uklidnil. Je 9 hodin, venku je 22 stupňů. Na posezení venku je příjemně, ale 24 stupňů na spaní v autě je skutečně opět dost. Budeme muset nechat otevřené boční dveře, aspoň na půl, i když vedou do silnice. Nakonec necháváme i škvíru u zadních dveří. Jenže já stejně v tom horku nemohu usnout. Jen Ota si spokojeně pochrupuje.

Přes Trutnov do Brna - 17. den - okruh cca 8 km: Huť sv. Antonie - skalní reliéfy S. Rolínka (hlava lva, vojáka, bojovníků, spící dívka, sousoší husitských bojovníků) - část Archeologické stezky Bořitova - Bořitov (kostel sv. Jiří) - Huť sv. Antonie na mapě