Předsilvestrovské Vizovice
Loňský předvánoční i následující týden byl ve znamení slunečného počasí s absencí sněhu a zimní období připomínal jen všudepřítomný mírný mrazík. Proto jsme se s ženou ještě den před koncem roku 2024 rozhodli pro kratší výlet do Vizovic. Namísto koštu slivovice se našim hlavním cílem stala procházka po obou náměstích a návštěva zámeckého parku, který jsme zahalený do zimního hávu ještě nikdy neviděli.
Z busu jsme vystoupili na hlavním městském rynku nesoucího jméno po prvorepublikovém „tatíčkovi.“ Folkrocková skupina Fleret jej opěvuje v jednom ze svých velkých hitů tak vroucně, že by člověk při jeho poslechu myslel, že se snad jedná o jedno z nejhezčích náměstí u nás, jenže to se ogaři z Fleretu při jeho propagaci trošínku sekli. Odmyslíme-li si srdcervoucí příběh textu, je zdejší rynek sice pěkný a úpravný, bohužel jej ale kromě domů zbudovaných v historizujícím slohu lemují i stavení z období „socrealismu“ (předchůdce Alberta a Obchodního domu), jenž mu z jeho půvabu mnohé ubírají.
Kromě pohledu na restauraci, hospůdku, pizzerii, cukrárnu a několika obchůdků naše zraky nejvíce potěšil pohled na krásně opravený Lidový dům, který je v současnosti využíván radnicí. Za zmínku stojí i budova staré školy, ale daleko hezčí je sousední dům „U Bílé Růže.“ Náměstím prochází hlavní silniční tah a pohyb je tak omezen toliko procházkou po jeho obvodu. Maličkou oázu klidu před projíždějícími vozy nalezneme pouze v jeho trujúhelníkovém středu, kde se vedle busového nádražíčka nachází relax „koutek" s moderní fontánkou. Vedle stojí velmi pěkný Mariánský sloup z roku 1690, z něhož na okolní ruch a shon udiveně zhlížejí sochy sv. Florána, sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a "vévody" České země - svatého Václava.
Pod morovým sloupem zůstal z Vánoc umístěn pěkný Betlém se skulpturami svaté rodiny i figurami tří příchozích králů a na zemi se povalujícími oslíky. Po prohlídce zajímavého řezbářského díla jsme pokračovali přes most klenoucí se přes říčku Bratřejovku směrem k zámku. Tady už jsme se dostali na druhý městský rynek – trojúhelníkové Palackého náměstí. Na jeho jižní straně a západní straně se nacházejí hlavní historické památky města, jimiž je kostel sv. Vavřince, budova barokní nemocnice a ve stejném slohu vystavěné objekty předzámčí zámku s hlavním vstupem k bývalému feudálnímu sídlu. Na tyto pozoruhodnosti se ale nemůžeme v klidu pokochat pohledem z jakéhokoliv libovolného místa, neboť kromě malého ostrůvku zeleně v jeho středu je Palackého náměstí v podstatě rušnou křižovatkou!
Tady jsme se s Janou na nějaký čas rozdělili: ona zamířila do zámeckého parku, kde mne zůstane čekat a já zase ke dvěma interesantním objektům nacházejícím se nedaleko odtud na Říčanské ulici.
Tím prvním byl jednopatrový měšťanský dům jménem Frigo, který stojí na horní jižní straně komunikace a patří k nestarším dochovaným městským stavením. Byl zbudován na půdorysu obdélníka v první třetině 18.století v barokním duchu s klenutými místnostmi a trámovými stropy. Přiléhá k němu trojúhelníkový dvůr se samostatně stojícím hospodářským stavením. Dvorní průčelí má v patře pavlač přístupnou jednoramenným dřevěným schodištěm. Vstupní část je podsklepena, sklepy mají valenou klenbu. Dům má zděné štíty a sedlovou střechu. K přízemí byla na začátku třetího tisíciletí přistavěna kuchyň. Rovněž byl upraven celý interiér a trámové stropy zakryly podklady. Původní hospodářské stavení, jehož zadní štít je bedněný z vertikálně položených desek, prošlo adaptací na bydlení. V současnosti tuto kulturní památku krášlí růžovobílá fasáda křísnutá secesí a eklektismem.
Druhá stavební památka se nachází přímo naproti Frigu na nižší straně Říčanské ulice. Objekt s mansardovým patrem byl vystavěn na počátku dvacátého století a od doby svého vzniku byl ušetřen jakýchkoliv stavebních zásahů. Podsklepené stavení má obdélníkový půdorys. Vysoký sokl je prolomen mírně segmentově zakočenými okny s cihlovým ostěním, osvětlujícími sklepní prostory. Průčelí je směrem do ulice prolomeno pravoúhlými okny a fasáda je zdobena plastickými secesními geometrickými ornamenty. Průčelí je zvýšeno o mansardu, kterou kryje střecha s valbičkou. Také fasáda mansardy s trojúhelníkovým oknem je zkrášlena secesními motivy v podobě geometrických obrazců. Boční stěny domu jsou, co se týče výzdoby, mnohem skromnější. Sedlová střecha je nesena ozdobně vyřezávanými krokvemi a jsou na ní umístěny dva nové vikýře. Tato kulturní památka je hezkým příkladem secesního stavitelství na malém městě.
Odtud návrat zpět na Palackého náměstí na jeho horní stranu, nad níž se vypíná hmota farního kostela. V encyklopediích se uvádí, že nejvýraznější dominantou valašských Vizovic jest zdejší barokní zámek, což se ale nezakládá na pravdě. Jeho hlavní budova totiž není z centra města a ani z obou náměstí vůbec vidět, neboť je skryta za stěnami budov předzámčí. Opravdu nepřehlédnutelnou památkou Vizovic Nr. 1 se proto stává kostel sv. Vavřince s vysokou čtyřhrannou věží, která je pod střechou opatřena ochozem.
Jeho předchůdcem byl dřevěný kostelík zmiňovaný v análech již roku 1200. Ve Vizovicích byl o něco později založen cisteciácký klášter na území, jenž bylo panovníkem odňato a darováno z ohromného panství hradu Brumova. Dřevěný kostel se v průběhu času již nejevil dostatečně reprezentativním a LP 1495 přestavěn na kamenný svatostánek. Z této éry se zachovala již zminěná kostelní věž a zbytek - trojlodní chrámová loď s půlkruhovým kněžištěm, byla k věži přistavěna až roku 1795 a má tudíž pozdně barokní podobu. Stejně tak sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána a budova fary, stojící u kostela. Tato současná podoba chrámu prý byla velmi nutná a urychleně se na ni sháněly finance, neboť bohoslužby v nevelkém kostele navštěvovalo takové množství věřících, že budova praskala ve švech a hrozila rozsypáním!
(Při jedné naší návštěvě Vizovic v minulosti byl v pozdním odpoledni interiér chrámu volně přístupný a já se až zajíkl překvapením nad monumentální a překrásnou výzdobou jeho interiéru. Naštěstí jsem měl sebou fotoaparát a tak nebyl problém pořídit několik snímků, jenže tu zvláštní atmosféru ticha, velebnosti a míru se bohužel do fotek převést nepodařilo. Než jsem tuto tak trochu tajemnou svatyni opustil, zalétl mi zrak mezi kostelní lavice a já se snažil si představit, ve které lavici asi sedával mladičký Bolek Polívka... pokud tedy tento rebel za mlada vůbec chodil do náboženství!
A ještě bych z té doby připomněl jednu zajímavost: v areálu kostela a fary se na vydlážděném nádvoříčku nachází opravená stará studna s mříží. Je velmi hluboká a na jejím dně se od odrazu venkovního světla leskne tajemná vodní hladina.)
Při mé dnešní návštěvě byl interiér chrámu uzamčen a já při pohledu na vysokou věž zvonice zalitoval, že její ochoz dosud není zpřístupněn veřejnosti. Vyhlídka na střed města a na jeho nejvýznamnější historickou památku - barokní zámek s parkem, by z něj byla více jak skvělá!
Od chrámu jsem zamířil na samostatnou terasu s kolumbáriem nacházející se pod hřbitovem, na níž je na konci umístěn Pomník padlým v I.světové válce. Sestává z napodobeniny skály, na němž je umístěna pamětní deska a skulptury kázajícího Krista, stojícího na skalisku před křížem. Údaje o počtu padlých a jejich jména na pomníku chybí, ale z webu Vizovic jsem se dozvěděl, že v 1.světové válce město přišlo celkem o 48 spoluobčanů. Třicet mužů padlo na bojištích, dva zůstali nezvěstní a 16 jich zemřelo na následky válečných útrap.
Od pomníku již návrat na Palackého náměstí, odtud vchodem do areálu zámku, kde jsem se šťastně shledal se ženou a na nějakou dobu následovalo focení holých dřevin a krajek námrazy pokrývající půdu zámeckého parku. Dalším bodem dnešního výletku měl být oběd v protější „Zámecké Vrátnici“, jenže tam bylo hosty tak přeplněno, že nevybýval jeden jediný prázdný stůl. No a protože restaurace na spodním Masarykově náměstí byla nyní v mezisvátkovém období zavřena, nezbylo než vyčkat příjezdu nejbližšího autobusu a umlčet hladem protestující bříška návštěvou jednoho restauračního zařízení až u nás ve Zlíně...
Vizovice
Příspěvky z okolí Předsilvestrovské Vizovice





