Praha - procházky městem - 4. den – dopoledne: Nové Město - Šítkovská vodárenská věž, budova Mánes, Slovanský ostrov (palác Žofín a historický vláček); Staré Město - Střelecký ostrov; Nové Město - pivovar Šohajka

Předpověď jim vyšla téměř přesně. Pršelo celou noc. V noci bylo i chladněji, spalo se perfektně. Dokonce ani noha mne nebolela. Budím se v půl 9, pobolívá mne hlava. To potvrzuje změnu tlaku. Ota se zavrtěl a spí dál. Budím ho v půl 10, už mam hlad. Venku prší už jen slabě.

Dnes nespěcháme. Na dopoledne máme naplánovanou jen krátkou procházku po dvou pražských ostrovech a oběd v pivovaru. Na odpoledne je plánována procházka trochu delší do blízkého okolí hradu a hlavně do Zlaté uličky.

Podle aktuální předpovědi má okolo poledne přestat pršet. Doufáme, že to vyjde. Odjíždíme za drobného mrholení autobusem 225 v 11,12 hod. Na zastávce Slánská přestupujeme na tramvaj 9, to jsme našli snadno. Zato na Arbesově náměstí nám dalo trochu problém najít zast. autobusu 176. Věděli jsme, že to je o kousek dál, ale kde? Brzy jsme zjistili, že autobusy jezdí na druhé straně náměstí. Aspoň jsme si ho trošku prohlédli, vč. bronzové sochy Jakuba Arbese, českého spisovatele a novináře, která sem byla umístěna r. 1962.

Po chvíli už nastupujeme a věříme, že už se do cíle dostaneme. Jenže jsme zvyklí jezdit vždy dlouho, trochu jsme se zapovídali a zastávku Jiráskovo nám. jsme zaregistrovali, když jsme z ní odjížděli. Vystupujeme na Karlově náměstí. Pěšky by to nebylo daleko, ale těmi davy se proplétat nechceme. Autobusem se ten kousek vracíme. Tentokrát je zastávka na Jiráskově mostě. Je to betonový most z r. 1931, který spojuje Nové Město se Smíchovem. Je dlouhý 310 m. Ota samozřejmě hned konstatuje, že je dobře, že jsme přejeli. Teď vystupujeme na správné straně a nemusíme přecházet přes žádnou silnici. Dokonce už ani neprší.

Naproti přes křižovatku vidíme známý na první pohled odlišný Tančící dům. Krátce jsme zavzpomínali, jak jsme před 5 lety poseděli nahoře na terase a kochali se pohledy na Prahu zase z jiného úhlu. Jsme v centru Prahy, je tu všude spousta krásných domů, ale také spousta lidí, kteří skáčou do vozovky jen proto, aby měli unikátní pozadí pro svoji fotku.

Kousek musíme po Masarykovo nábřeží. Už vidíme Šítkovskou vodárenskou věž. První dřevěná vodárenská věž byla postavena r. 1495, po jejím shoření postihl stejný osud i další roubenou věž. Až tato kamenná věž, která byla postavena v letech 1588 – 1591, přečkala do dnešních dnů. Při opravě r.  1651 dostala střešní barokní báň. Je pojmenována po mlynáři Janu Šítkovi, který zde měl mlýn. Je vysoká 47 metrů, je to nejšikmější věž v Praze. Od své osy je vychýlena přibližně o 115 cm k jihovýchodu. Voda odtud tekla až do r. 1847 samospádem do kašen a domů na Novém Městě. R. 1882 bylo vodárenské zařízení demontováno a chystalo se odstranění věže. Vložil se do toho spolek Umělecké besedy. Díky němu tady věž stále stojí. V letech 1977 – 1989 ji využívala StB - v posledním patře měli pozorovatelnu, odkud sledovali vchod do domu s bytem Václava Havla.

Hned za věží je funkcionalistická budova Mánesa, která byla postavena v letech 1928 – 1930 na místě Šítkovského mlýna jako galerie pro Spolek výtvarných umělců Mánes. Výstavní síň je zde i nyní, je zde i restaurace. Je tady i průchod na Slovanský ostrov. Tady je umístěna pamětní deska z doby ukončení stavby.

 

Nahoře na křižovatce jsme se prodírali mezi davy, tady na Slovanském ostrově jsme najednou jak v jiném světě. Jsme tu téměř sami. Jen na dětském hřišti si hrají dvě děti.

Procházíme po ostrově, velký není. U jeho jižní části je plavební komora s malým majáčkem. Vedle dětského hřiště je vláček Český lvíček. Připomíná historii naší železniční dopravy. Právě Český lev se jmenoval první parovůz, který byl vyroben r. 1841 u nás, konkrétně v pražské Breitfeldově továrně. Čtyři roky tato souprava jezdila na ostrově na kruhové trati. Až 20. 8. 1845 začala jezdit na olomoucko – pražské trati, která spojovala Prahu s Vídní. Tento dřevěný dětský vláček pro 12 dětí je funkčním modelem původní parní soupravy. V provozu je zde od r. 2009. Jezdí na trati dlouhé 53 m rychlostí 3 km/hod, ale zvládne i rychlost až 60 km/hod. V těchto malých podmínkách to však není možné.

Uprostřed ostrova stojí majestátní patrový novorenesanční palác Žofín. V letech 1835 – 1837 ho postavil tehdejší majitel ostrova přestavbou původního hostince a pojmenoval ho podle manželky rakouského arcivévody Františka Karla, kteří se zúčastnili 1. slavnostního plesu. Vždy se zde pořádaly společenské a kulturních akce. Rozsáhlá přestavba se konala r. 1884. Palác je postaven na dubových trámech a kolem budovy jsou větrací dutiny. V suterénu jsou čerpací studně, které slouží ke snížení hladiny spodní vody. Dne 2. června 1848 zde byl Slovanský sjezd, od té doby má ostrov jméno Slovanský. Na budově jsou pamětní žulové desky s reliéfem Ľudovíta Štúra, představitele slovenského národního života poloviny 19. století, spisovatele a novináře, Ivana Franka, ukrajinského básníka, který zde r. 1891 promluvil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže, Zdeňka Fibicha, hudebního skladatele, a bratrů Julia a Eduarda Grégrových, zakladatelů moderní české politiky.

Myslela jsem, že bude otevřena restaurace a že se podíváme dovnitř, ale to máme smůlu. Mělo by být otevřeno. Proč není, těžko říct.

V severní části ostrova je od r. 1955 bronzová socha Boženy Němcové, která se často účastnila zdejších plesů. Přicházíme na nejsevernější okraj ostrova, kde je první hmatový model Pražského hradu, který je odtud vidět.

Když je hezky, možná hlavně o víkendu, to tady asi žije. Ostrov je lemovaný šlapadly, lodičkami. Dnes o ně zájem není. Nedostatek lidí nám nevadí. Je tu krásně a klid nám vyhovuje.

Ostrov opouštíme po jednoobloukovém betonovém mostě, který v letech 1947 – 1948 nahradil původní železný most, poničený povodní.

Po nábřeží jdeme jen kousek. Na další ostrov přecházíme u budovy Národního divadla po žulovém mostu Legií, který od r. 1901 vede přes Vltavu na místě původního řetězového mostu císaře Františka I.. Dvě věže na obou koncích mostu naznačují, že se zde dříve vybíralo mýto.

Most spojuje břehy řeky, ale nechá se z něj dostat na Střelecký ostrov. Název ostrova souvisí s dobou Karla IV., kdy získali pražští střelci privilegium cvičit se zde ve střelbě z luků a kuší. Již v té době se zde konaly soutěže ve střelbě na plechový terč ve tvaru makety ptáka na tyči. Cech pražských ostrostřelců zde sídlil až do 19. století a každoročně se zde pořádali střelecké slavnosti.

K mé velké radosti jsme zjistili, že se na ostrov nemusí sejít jen po mohutném schodišti, ale je zde i výtah pro 4 osoby. Kruhová šedá kovová stavba nevypadá zrovna stylově, ale svůj účel plní. Fronta tu není, jedeme dolů.

Na tomto ostrově je překvapivě víc lidí, ale narváno zde není. Možná je to i kvůli vinnému festivalu, který se zde chystá. Některé stánky mají již otevřeno. Ráda bych ochutnala nějaké víno, ale mám smůlu, alkohol nesmím. Aspoň jsme si koupili degustační kousek francouzského sýra, který zraje na seně. Byl výborný.

Tady toho k vidění tak moc není. Zajímavostí v severní části ostrova jsou po břehu běhající a žebrající nutrie. Jižní část ostrova vlastní (možná má pronajatou) sportovní klub Start Praha, který pronajímá volejbalové hřiště i tenisového kurty a umožňuje výuku různých sportovních dovedností.

Jižně od mostu je restaurant Střelecký ostrov v patře s otevřenou terasou, odkud jsou výhledy na Národní divadlo. Pravá část budovy je uzamčena, možná tam má své prostory sportovní klub. Na budově jsou pamětní desky. R. 1932 tady byla odhalena deska k 50. výročí sokolského sletu, který se zde konal 18. 6. 1882 pod vedením M. Tyrše. Další deska je vzpomínkou na 1. květen 1890, kdy zde pražští dělníci oslavili poprvé svůj 1. máj. Je tu i deska z r. 1990 ke 100. výročí oslav prvních májů v Praze. Poslední deska připomíná rekonstrukci objektu v letech 1967 - 1969

Slovanský ostrov na nás působil důstojněji, svátečněji. Určitě je to i samotnou luxusní budovou v jeho středu.

Výtahem vyjíždíme na most a k Národnímu divadlu jdeme na tramvaj. Ještě si všímáme naproti stojící monumentální budovy novorenesančního paláce Lažanských, který byl postaven v letech 1861 – 1863 pro hraběte Prokopa Lažanského. V 60. letech 19. století zde pobýval hudební skladatel Bedřich Smetana. Od r. 1884 je zde otevřena kavárna Slávie, která se stala místem setkávání pražských herců, spisovatelů a dalších intelektuálů a také studentů. Lze říct, že právě tady se dlouhodobě koncentrovalo české myšlení.

Tramvají č. 9 odjíždíme do Vodičkovy ulice, kde je hostinec Šohajka s vlastním pivovarem. Není to daleko, normálně bychom to asi prošli pěšky. Musím však šetřit nohu a navíc je tady všude strašně lidí. Takhle se jim trošku vyhneme.

Víme, že tam přes poledne nabízí levnější menu, to nám vyhovuje. Je to česká folklórní restaurace. Servírky jsou oblečeny stylově, stoly zdobí erby českých a moravských vesnic. Pivovar Bohemia Goose byl založen r. 2023, na stránkách Pivnici.cz je napsáno, že byl r. 2024 uzavřen. Pravděpodobně se nyní proměňuje na pivovar Šohajka.

Od rána tvrdím, že mám krizi 4. turistického dne. Jsem unavená, sotva jdu. Může v tom hrát i změna počasí. Po nočním a dopoledním dešti se najednou otepluje se, sluníčko se dere přes mraky. Vím, že se na změnu počasí neustále vymlouvám, ale vím, že jsem jak rosnička. Všechny změny cítím. Dřív jsem si dala štamprličku a hned mi bylo fajn. Teď mne to trápí, ale musím to přežít bez slivovičky. Obávám se, že po obědě to bude ještě horší.

Sedíme s výhledem na varnu, nespěcháme. Ota začal na žízeň pivem, já limonádou. Jsme tady v tuto dobu sami, večer tady prý bývá plno. Číšník se stále chodí ptát, zda něco nepotřebujeme. Dobře jsme se najedli – menu i tady v centru Prahy nabízí v ceně do 200,- Kč. Pitra si dal ještě pivo, já kávu. Snad mne trochu probere. Už si nic víc dát nechceme a sedět tu jen tak naprázdno, příp. u zvětralého piva a studené kávy se nám nechce. Platíme a odcházíme. Program na odpoledne máme ještě pestrý.

Praha - procházky městem - 4. den – dopoledne: Nové Město - Šítkovská vodárenská věž, budova Mánes, Slovanský ostrov (palác Žofín a historický vláček); Staré Město - Střelecký ostrov; Nové Město - pivovar Šohajka na mapě