Podorlicko 2025 – jarní cyklistika u Písečné pt.1
Takřka pravidelně (s občasnými výpadky) vyráží naše kdysi volejbalová parta na nějaký ten prodloužený výlet s cyklistickou náplní. Většinou je to nějaký ten jarní termín, po té podzimní (ačkoliv loni jsme ten podzim jaksi vynechali). Po návodu našeho kamaráda jsme na ten aktuální rok zvolili relativně blízké okolí Letohradu, tedy řekněme oblast, kterou bychom mohli nazvat Podoorlicko. Od našich trvalých bydlišť to nemáme tak daleko a navíc alespoň zhruba část lokality známe z občasných vyjížděk (např. na skvostnou cyklostezku Tichá Orlice). Po nějakém tom hledání jsme objevili celkem zajímavé ubytování v obci Písečná, poblíže zmíněného Letohradu. Není bez zajímavosti, že v letošním roce (2025) získala obec titul Vesnice roku Pardubického kraje (a celkem zaslouženě).
22.5.2025
V poměrně skromné sestavě 3 účastníků se naše menší cykloskupina schází dopoledne na šumperském nádraží. Některým tradičně povezou věci automobiloví „dopravci“, já jsme svěřil Pepíčkovi kytaru a výjimečně si vzal batožinu na nosič, ono toho zas na tři dny není potřeba přes příliš, byť vezu i nějaké to teplejší oblečení, letošní květen byl paradoxně relativně chladiví víc než jsme v období globálního oteplení zvyklí. Ostatně cesta nebude dlouhá, jeden přestup v Zábřeze na osobák směr Česká Třebová a výstup v Rudolticích. Odtud naše jízda míří k Lanškrounu. Silnice č. 43 od Svitav (a Brna) je sice značně frekventovaná, ale naštěstí kousek za potokem začíná souběžná cyklostezka, která má jen poněkud nešťastně označený nájezd, tak na ni zajedeme přes trávu. Cestou nám ještě pořád mírně mží, takže se celkem hodí i bundy, nicméně podle předpovědi by se počasí mělo vylepšovat. Do Lanškrouna je to přes menší kopeček a tady se jen chvíli zdržíme, protže jak jsme zjistili, ve výbavě chybí nějaké náhradní duše. Cykloobchod je na náměstí, poblíže je i IC, kdo by potřeboval nějaké upomínkové nebo informační předměty. Vracíme se pod náměstí ještě před kruháčem na odbočku k Lanškrounským rybníkům, kolem kterých míří náš směr. Jak je patrné, je aktuálně vypuštěn Dlouhý rybník, dlouhodobě je zavřená i přilehlá hospůdka, tak i tady není důvod k zastávce. Okresní silnička tu vlastně nenápadně stoupá mezi poli a remízky, téměř i lesy způsobem, že mi ani nevadí bezmotorové kolo, na rozdíl od elektrifikovaných spolucyklistů.
Za chráněnou borovicí dosahujeme zhruba nejvyššího bodu, po té pomalu sjíždíme k Dolní Čermné a dál k Verměřovicím. Tady jsem sice přehlédl značení, ale kontrolou v mobilu obracíme k zelené cyklotrase. Ta je víceméně celá terénní, místy i navlhlá, ale díky faktu, že sleduje koleje, je bez nějakých prudkých výjezdů. U Kunčic se naštěstí přidá asfaltový povrch a brzy podjíždíme Orlickou tvrz. Měli jsme tak trošku v plánu stihnou nádražku v Letohradu, ale dojeli jsme kolem 15.40, když už pomalu zavírali. Tou dobou nám už ale volali někteří kamarádi, že už jsou v cíli a sedí v hospodě. Na dotaz, jestli se v Písečné vaří dostáváme kladnou odpověď, tudíž se v Letohradu příliš nezdržíme. Znamená to projet náměstím a pokračovat ulicí Komenského do posledního dnešního kopce, překonat asi 50 výškových metrů a serpentinou se vrhnout přímo centra Písečné s kruhovým objezdem, na jehož opačné straně je zmíněná hospoda. No hospoda, správně restaurace Růženka. Budova slouží i jako místní kulturní dům a podle všeho místní obyvatelé svou obec zvelebují vším možným. I díky tomu se zřejmě v poměrně malé vísce (585 obyvatel) uživí i hostinec s kuchyní. A rovnou se přiznám vaří se dobře. Domlouvám si po té schůzku s ubytovatelkou, ta mi předvede všechny vymoženosti v chalupě pro 12 ubytovaných (vlezlo by i více). Rovnou ohodnotím fakt, že v ceně skoro za pár kaček je bazén, vířivka, sauna (tu jsem nevyužili). Jen malou nevýhodou je zmíněné chladnější počasí, ale topení je v krbových kamnech.
23.5.2025
Jak bylo avizováno, počasí se má vylepšit a platí to už v pátek dopoledne. Sice teploměr sice zůstává v nižším rozsahu stupnice, ale určitě dnes nezaprší. Po nezbytných ranních procedurách (a dojezdu Standy) může naše zatím malá výprava vyrazit. A to hned do kopce, ono to skoro jinak nejde, kromě jednoho směru je to všude do nějakého vršku. Ten nejbližší se jmenuje Žampach, což upomíná na přítomnost malé zříceniny na samotném vrcholu 546 m vysokého kopce, níže pak zámku s parkem. Samotný zámek je dnes sídlem sociálního ústavu, park je ale volně přístupný a chlubí se spoustou domácích i cizokrajných dřevin. V Arboretu se dá najít na 600 druhů všemožných stromů, keřů i nějakých těch kytek, takže by bylo na co koukat. Kratší zastávka tak byla samozřejmě nezbytná. A nebude jediná. Od Žampachu ještě zase do kopce, sledujeme cyklotrasu 4215, která nás svede do Českých Libchav k půvabnému rybníčku se sochou víly Libušky a čerstvě hnízdícími čápi.
Libchavy prochází silnice č. 14 od Ústí (n.Orl) k Potštejnu, tu musíme přejet a odbočit na druhotřídní 312. Ta se vyznačuje faktem, že jede do celkem prudkého kopce, navíc i s celkem hustým provozem.
Bohužel jsem si nepohlídal správnou odbočku na Velkou Skrovnici (chtěl jsem pokračovat k Homoli), takže rychlejší jezdci mířili stále po hlavnější silnici. Ale plány jsou na to, aby se daly změnit. Nuže tedy u další křižovatky volíme sjezd na vedlejší cestu s trasou 4048, tedy do Brandýsa nad Orlicí. Tak trošku jsme samozřejmě doufali, že když už je to město, mohla by být přítomná nějaká otevřená hospoda či bufet. Navíc když už je pátek. Nicméně vše kolem cesty otevírá až později, i půvabný bufet u cyklostezky. A to se chystá na sobotu lunapark k místní pouti, ale občerstvení až nejdřív za hodinu. Musí nám tak zbýt nějaké zásoby vody v bidonech. Ještě že je ta zima. I tak je to „Suchá etapa“.
Cyklostezku Tichá Orlice většina z nás důvěrně zná. To znamená kolem pomníku Komenského, Babylonské dělo, bohužel už zaniklou hospodu U Pildy, i další občerstvovny jsou zatím zavřené. Hlavním cílem tak zůstane až Ústí nad Orlicí, kde určitě něco bude. Na radu místních míříme k výstavné budově Hernychovy vily. Majitelem a stavebníkem byl místní průmyslník, majitel textilky. V současnosti je zde sídlo Městského muzea, ale v přízemí i restaurace. Oficiálně Pizzerie Domino, ale naštěstí je v nabídce i normálnější strava než jen italský import.
Před námi je tak další spanilá jízda údolím Tiché Orlice, nemůžeme tak vynechat i pár odpoledne již dostupných stánků. K menší radosti je sice ještě zavřeno v oblíbených Caklích, i ještě pozapomenuté stodoly u Černovíra, ale jak dojíždíme pod Lanšperk, obsluha již otevírá, byť ještě není avizovaných 15.00…
Na sluníčku se konečně trošku oteplilo, tak volně pokračujeme k Valdštejnu, kde nás část výpravy upustí (zkratkou přímo do Písečné). U Letohradu funguje i Miluška. Poslední úsek podobně jako včera.
Pt. 2
Písečná
Příspěvky z okolí Podorlicko 2025 – jarní cyklistika u Písečné pt.1





