Plzeňský kraj-sever - 4. den: Kladruby - klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta; Ostrov u Stříbra - kaple sv. Václava a Vojtěcha; Přehýšov - vyhlídka Na Cihelně

Tentokrát jim noční předpověď vůbec nevyšla. Včera bylo ještě v noci chladno, dnes bylo teplo, v autě teplota klesla jen na 16 stupňů. A to jsme nechali dveře pootevřené až do rána.

Klidnější místo jsme si nemohli vybrat. Bylo to super. Tentokrát nám ty noclehy skutečně vychází. Vstáváme v půl 9, zdraví nás modrá obloha. Stále to však profukuje, takže ve stínu po ránu vydržím v mikině. Na sluníčku je už vedro. Tam ale nechci.

Po snídani si děláme malou zajížďku do Svojšína. Na severním okraji obce je chatový tábor. Je v místě, kde byl před mnoha a mnoha lety pionýrský tábor od uhelného dolu Vintířov, kam jsem dva roky (byl to r. 1969 a 1970) jezdila jako praktikantka. Tehdy to byl perfektní tábor. Děti spali ve stanech s podsadou, pro ty malé tam byly dřevěné chatky. Stravovali jsme se v otevřené, jen zastřešené jídelně v dřevěném domku, kde byla kuchyně a také zdravotnice a marodka. Moc se mi tu líbilo. Tábor nebyl oplocen, byl na trojúhelníku, do areálu se vstupovalo po lávce přes potok, který se vléval o kousek dál do Mže - ta dělala další hranici tábora a třetí hranice byl zalesněný sráz. Od silnice k potoku nás dělila ještě louka. Ráno i večer jsme se chodili mýt do řeky. Vím, že po pár letech ho zrušili - asi nevyhovoval po stránce zdravotní tehdejšímu režimu.

Dnes je vchod, či spíše vjezd do areálu o kus výš, od vjezdu je vidět krytý bazén, prostě už je to trochu luxus. Ani jsem se dovnitř nešla podívat. Těžko tam něco z toho původního zbylo. A to nové moderní vidět nechci. Stále mám v představě tehdejší super tábor. Pořád však areál patří Uhelné a.s.

Pokračujeme do Kladrub. Je tam klášter a klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta. V září 2017 se nám podařilo se dovnitř podívat. Prohlídky se tam běžně nedělali, protože konvent byl v havarijním stavu. Tehdy byla mimořádná možnost si ho před rekonstrukcí prohlédnout. Nyní jsme zvědavi, co se povedlo opravit, jak to tam nyní vypadá.

Při pohledu z ulice žádnou změnu nevidíme. Objekt stále chátrá. Změna je vidět už na nádvoří, i když jedna část fasády prve už byla opravena. Dnes je toho opraveno víc a stále se další fasády opravují.

Prohlídka je ve 12 hodin, tj. za 35 minut. Využíváme služeb zdejší restaurace, dávám si citronovou limonádu, Ota točený Chodovar. Ten už dlouho neměl. V poledne jdeme na prohlídku. Minule jsme dovnitř šli vchodem z nádvoří, dnes jdeme přes kostel. Ten minule byl v poměrně slušném stavu, teď vypadá moc dobře. Procházíme do konventu, procházíme krásně opravenou křížovou chodbou. Přístupné jsou i cely, kde tehdy bydleli. Jsou zařízené zhruba tak, jak vypadaly. Prosklenými dveřmi je vidět stále ještě neopravené schodiště do vyššího patra a neopravená kaple. Byli jsme se podívat i do rajské zahrady, kde je nyní převážně bylinná zahrádka. Prohlídka měla trvat něco přes hodinu - trvala 1,5 hodiny. I když jsem si sebou vzala svetr, byla mi ke konci zima. Bylo to však zajímavé a hezky opravené, i když se toho ještě opravit musí hodně.

V půl druhé opouštíme vnitřní areál. Shodli jsme se na tom, že máme hlad. Jdeme se do zdejší restaurace najíst. Do 250,- Kč se tady jídlo nechá vybrat. Oba jsme si k tomu dali nealko Chodovar. Pochutnali jsme se a nacpali jsme se až až.

Do večera bychom chtěli být doma. Daleko to nemáme. Přímo však ještě nejedeme. Zastavujeme se v Ostrově u Stříbra, kde je architektonicky vzácná kaple sv. Václava a Vojtěcha od architekta a stavitele Jana Blažeje Santiniho - Aichela. Tato barokní stavba byla postaveny někdy mezi lety 1720 - 1756. Věž byla postavena později, patro věže bylo upraveno v 1. pol. 19. století. Zajímavostí kostela je, že střešní plášť není uložen na trámech krovu, ale střešní krytina je položena přímo na vnější stranu klenby kopule. Tento způsob je naprosto neobvyklý. R. 2010 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce, kdy se podařilo obnovit všechny fresky. Kostel je otevřený a fresky vypadají moc hezky. Kostel má i perfektní akustiku.

Původně jsme se chtěli zajet podívat do Heřmanovy Hutě, kde je rozhledna na upravené bývalé vodárenské věži. Betonový vodojem byl postaven r. 1908 pro potřeby pivovaru ve Vlkýši. Jenže ten ve 30. letech 20. století zanikl. Zemědělci vodojem využívali až do r. 1960. Od té doby chátral. Byla to však technická památka. Nádrž drží šest sloupů po obvodu a uprostřed jeden válcový sloup o průměru 1,2 m. Takto řešený vodojem je jedním ze dvou dosud existujících pivovarských věžových vodojemů u nás. Radnice nechala vodojem opravit r. 2011 díky dotaci od Evropské unie. 20 m vysoká stavba dostala novou fasádu a vnější točité schodiště se 75 kovovými schody. Horní plošina ve výši 16 m byla upravena na vyhlídkovou plošinu. Slavnostně otevřena byla v říjnu 2011. Vidět je pohoří Brdy a Český les. My jsme tam byli v březnu 2013. Času moc nemáme, proto tam nejedeme. Fotky jsem však našla.

Poslední zastávku plánujeme u další rozhledny v Přehýšově. Chtěli jsme zastavit na jihozápadním okraji obce, odkud vede neznačená cesta do mírného kopečka. Jenže tam zaparkovat nelze. Je však vidět, že nahoru jezdí auta. Tak tohle beru. Dnes je skutečně vedro, teplota se blíží třicítce, i ten vítr se uklidnil. Cesta vede po sluníčku. Jsem ráda, že to nemusím šlapat pěšky.

Tato dřevěná krytá patrová věž - vyhlídka Na Cihelně - byla postavena r. 2019. Nahoru vede 10 poměrně vysokých schodů. I Ota řekl, že mohli jeden přidat. Nahoře je dokonce lavička, jen panoramatické obrázky chybí. Je odtud však pěkný výhled do dálky. Je vidět Radyni, Křížový vrch u Stoda, klášter v Chotěšově, Heřmanovu Huť, zámek Rochlov, části Přehýšova Bítov a Radějovice, ale samotný Přehýšov je pěkně ukryt. Vidět není.

Tím jsme vyčerpali náš program. Dokonce ušetřili víc jak hodinu času, protože jsme původně měli v plánu udělat si zde cca 4 km dlouhý okruh. Takhle už nejdeme pěšky nikam.

Jedeme domů. Je sobota odpoledne, je nádherné počasí, tak doufáme, že by mohlo být v ulici volno, že bychom mohli docela slušně zaparkovat. Nakonec se to docela povedlo. Místo bylo trošku od našeho vchodu vzdálené, ale stále to bylo v našem bloku. Než jsme vynesli z auta první část věcí, jedno auto odjelo a uvolnilo nám místo skoro u našeho domu. Co víc jsme si mohli přát. Ota přeparkoval a ostatní věci jsme už vynesli snadno.

V pondělí Ota odjíždí s kamarády na jachtu, tak se zítra aspoň trochu vydechne a v pohodě sbalí.

A já budu plánovat výjezd na dobu, až se vrátí. Snad nám to tedy všechno vyjde.

Plzeňský kraj-sever - 4. den: Kladruby - klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta; Ostrov u Stříbra - kaple sv. Václava a Vojtěcha; Přehýšov - vyhlídka Na Cihelně na mapě