O černém rytíři v Platnéřské ulici

Když jste někdy vycházeli z Městské knihovny v Praze, jistě jste si všimli Šalounova mohutného rytíře na nároží Nové radnice. Možná ale nevíte, že Šalounovi „stál“ modelem černý rytíř, který kdysi zdobil meziokní prvního patra domu čp. 119 v prastaré Platnéřské ulici. Probíhala kdysi jižněji od východu k západu. Od „Zelené žáby“ až k vltavskému nábřeží.

Původně se jmenovala Ostrožní nebo Ostrožná a asi od poloviny 14. století také Platnéřská. Pod dvoumetrovým nánosem, je zde hřbitov staré Prahy. Když tady šlapeme, ani netušíme, jaký život tady pulzoval před mnoha Lety.

Starobylá Platnéřská ulice byla typickým kouskem Prahy. Nebyla sice tak živá jako Celetná a její další pokračování, Karlova ulice, které byly kdysi hlavními dopravními tepnami staré Prahy. Dnes již nenajdeme pamětníky, kteří by si Platnéřskou pamatovali třeba jen z posledních slavných let, kdy úzké domy, nejvíce jedno- a dvoupatrové, podivných nakloněných úzkých průčelí, každý dům jiný, prejzových střech, nepravidelných oken, domy originálních domovních znamení, tmavých ještě středověkých kvelbů s dvojkřídlovými vraty na železnou závoru, dokazovaly svá staletá stáří.

Zdejší domáci páni nebyli tedy žádní nuzáci. Ulice dostala jméno po zbrojířském řemesle, platnéřské výrobě středověké kovové zbroje ocelových plátů. Znakem tohoto řemesla byl rytíř v brnění, gotická socha na cechovním domě hlásala slávu řemesla. Před asanací dům koupila Živnostenská banka. Sochu sundali, ale „dali si do těla“, protože rytíř byl kamenný. Originál putoval do Městského muzea a odlitek na dům. Ale v této ulici nebyli jen platnéři. Jako domácí páni zde žili ručníkáři, uzdaři, sedláři a dokonce i zvonaři. Z lepších kruhů se zde usazovali dvořané, ale také šlechta – a dosti vysoká. Hofrychtéřský palác na nároží Žatecké ulice s balkóny a dvěma dvory, palác pánů z Lipé, Hynka Berky z Dubé, z roku 1648 dům primátora Mikuláše Turka. Jednu dobu tady nalezl obživu i tisk: Dům s tiskárnou zde měl první impressor (dnes bychom řekli tiskař) po roce 1500 Mikuláš Konáč z Hodíškova, tiskař melandřišské doby Ondřej Krokocius, i zlatinštělý Šafránek. Roku 1864 si zde tiskař Seyfried zřídil tiskárnu, vycházel zde Mikovcův „Lumír“ a „Zlatá Praha“. Podle některých autorů ( např. L. K. Žižky) se v jednom z těchto zamlklých domů narodil filozof Bolzano. Ovšem po nějaké době se tato rušná ulice stala útulkem chudých lidí v malých bytech.

Stojím na východním konci ulice. Ještě dnes nade mnou vypouluje oči žába. Dívá se na mne očima staletí. Lidé pospíchají, ale já mám čas. Lépe řečeno, udělal jsem si ho. Přede mnou se táhne Platnéřská ulice, je mírně vyklenutá k severu. Ne, nemůžeme se dívat dnešníma očima Jak to tenkrát bylo? Nalevo byl byl temný dům, kdysi Adlarovský, s krátkým podloubím a věčně zavřenými okny. Na nároží průčelí od Linhartského náměstí (později Linhartská ulice) byl namalován jako znak černý orel. Nároží zlomilo obraz uprostřed tak, že bylo na každé půlce půl hlavy, jeden pařát a jedno křídlo. Dům snad patřil mezi nejstarší v ulici. Když ho začali roku 1909 bourat, zjistili, že přízemí a podzemí (které byli kdysi přízemím) bylo z románské doby, tedy dům byl stavěn někdy za prvním Přemyslovců. To ovšem nebyl důvod pro to, aby památka nemohla být zbourána.

A co bylo napravo? Přece kořalna Batalion. Ale příběh, nebo lépe příběhy, doktora Uhra známe každý. A tak si to šinu ulicí dolů, kolem domů, kolem kterých jsem mnohokrát nevšímavě prošel. Vpravo jdou do Kaprovy ulice, ty vlevo byly zadní částí u mne, přední na tehdejším Linhardském náměstí. Procházím kolem šéfa platnéřů černého rytíře, který se na mne shůry mračí. A maně si vzpomínám, že Svátek o něm znal pohnutou pověst s nevinnou pannou. Žatecká ulice přetíná Platnéřskou od severu k jihu. Na severním konci byla tak úzká, jako průchod v hradbě. A není taky divu. Byla tu kdysi branka do Židů. Býval tu dům kupce Beutelschmida, přen ním kupecký učeň, který v hmoždíři neustále tloukl nějaké koření. Býval tu dům hostinského Světa, který se po asanaci odstěhoval do Libně. Domy byly po středověkém způsobu spojeny průchody z domu do domu, dvorů a jiných ulic. Možná, že jste měli v rukou Jiráskova F. L. Věka s Kašparovými ilustracemi. Je tam obraz Platnéřské ulice zatopené povodní, která tu bývala každý rok. A není divu. Vltava byla blízko a dlažba ulic byla nízká.

A když někdo někomu řekl, že byl u tapecíru? To byla urážka. Tapecír byl pražský Kat, pan Piperger a měl mezi vraty oválnou plechovou tabulku.

Sdílet s přáteli