TURISTIKU PODPORUJÍ
57 801 turistů a cestovatelů
90 469 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
880 268,- odměny za články
Lisabon
Lisabon je hlavní a největší město Portugalska.
Historické památky: Torre de Belém, katedrála Sé, Diamantový dům a další...

více o Lisabon

Reklama
Turistika.cz doporučuje
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Lisabon
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Babyfriendly
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Prima Port
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Aquapark
Cyklisté vítáni
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Články redakce vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Lisabon 2015 / 4 (podruhé do Belému, na noční vyhlídku … a domů)

Cestopisy

Naše lisabonská výprava pomalu, ale jistě, končí a je zajímavé, jak stále překvapuje rychlost, se kterou vždy uteče vše pěkné. Poslední den toho chceme v každém případě stihnout co nejvíce, protože plán jsme až do této chvíle – zcela nestachanovsky - naprosto neplnili. Bohužel si hned na úvod můžeme prozradit, že v tomto ohledu se nakonec nic nezměnilo. Téměř celý den jsme totiž strávili ve čtvrti Belém a ani tady jsme žádný velký rozlet nezaznamenali. Na druhé straně je to pochopitelné, protože nádherných památek, z nichž některé se – zřejmě už navždy – staly symbolem hlavního města Portugalska, je do Be(t)lému umístěno dost a dost. Je možné, že jsme za celý pobyt viděli ze všech účastníků zájezdu nejméně míst a objektů, ale troufnu si tvrdit, že určitě jsme je viděli nejpodrobněji V každém případě se teď vrátíme do úterý 27. října 2015, kdy nám další poznávací den začínal skutečně krásně. Slunce, modrá obloha a teplota konečně stoupající někam směrem ke dvacítce.

Hned ráno tedy vyrážíme do Belému. Vystoupíme však z tramvaje o něco dříve, abychom se trošku prošli, očekávajíc nějaké ty výhledy na Most 25. dubna (Ponte 25 de Abril). Stavba mi je velmi sympatická již tím, že ji pojmenovali po datu mého svátku. Jedná se o dvoupodlažní (silnice a železnice) „červený“ most přes řeku Teju, přibližně 1 km dlouhý, a je to vlastně o něco menší kopie slavného Golden Gate v San Franciscu. Projdeme se pod jeho nadpevninskými nájezdovými „nástavci“, a poté - nevím proč – jsem se s foťákem k břehům řeky proběhnul jen já. Odměnou mi byl krásný pohled na jeden ze symbolů města. Bohužel jen z jednoho místa, přes silnici a navíc proti slunci. A také socha Krista byla příliš vzdálená … a i tak to určitě stálo za to. Podíváme se také na depo historických tramvají a její mladší sestřičkou pak dojedeme ke klášteru.jeronymitů. Vzhledem k tomu, že fronta na lístky je ještě delší než v neděli (a už to byl masakr), sedneme znovu na tramvaj a vyrazíme k Belémské věži, kterou ovšem vzápětí přejedeme. Očekáváme zde totiž menší frontu a stejně chceme koupit kumulovaný lístek do obou památek. Ještě předtím objevíme uličku, kde není nic, jenom obrovské stádo – převážně černých a na slunci se vyhřívajících – koček. Braňo si tuto scenérii ještě vyfotit stihne, já už ale ne. Nějaký, mentálně zřejmě narušený, portugalský tatík totiž vezme do náruče své dítě, dá si ho do polohy beranidla a s hlasitým řevem se proti kočkám rozběhne. Moc ho to pobavilo a já uvažoval o vraždě. Nenáviděl jsem ho i ve chvíli, kdy se mi omluvil za zkažený záběr.

Pak už se pomalu zasouváme do fronty. Tedy já nejpomaleji, protože ještě předtím okouknu památník prvního přeletu přes Atlantik. Kamarád aviatik by mi to jinak jistě neodpustil. Fronta na vstupenky je zde opravdu o dost kratší (později se to ale výrazně zhorší), takže v ní strávíme jen asi půl hodiny. Pasáž o tom, jak jsem pak musel na záchod, který – což jsem zjistil později – ve věži není, vynechám a zůstanu pouze u toho, že po našem vstupu do věže se najednou poměrně rychle zatáhlo, ochladilo a zvedl poměrně silný vítr. To však nebránilo tomu, abychom si tuto zajímavou fortifikační stavbu, postavenou na počátku 16. století v tzv. manuelském slohu, pořádně prohlédli. Věž je vysoká 35 metrů a pohyb po jejím vnitřním uzounkém točitém schodišti přehledně řídí semafory s časovým počítadlem, které bohužel téměř nikdo nerespektuje. Zejména výpravy studentů jsou zcela mimo čas i prostor, takže nám ve finále nezbude nic jiného než dolů sejít takřka přes mrtvoly.

Poté co věž opustíme, se udělá opět hezky. Ani nás to nepřekvapí a uděláme si delší pauzu. Krom návštěvy toalet, konzumace sendvičů, kterých Jana nachystala jako pro celoškolní výlet, a chytání bronzu i vitamínu D se jako bonus ještě dozvíme, že Miguel je gay (musíme tomu věřit, protože je to tam černé na bílém). Následuje pěší cesta zpět k belémskému klášteru. I tu si patřičně protáhneme. Nejprve nás čeká zastávka na pravou portugalskou zmrzlinu, poté úžasný mýval sestavený z vraků starých automobilů a nakonec belémské muzeum moderního umění ve zdejším kulturním centru. Lisabon v tomto případě opět dokázal, že mu titul „Město s duší umělce“ opravdu sluší. I když rozhodně nejsem nadšeným příznivcem moderny, tak je to muzeum velice zajímavé, potěší vstup zdarma a poměrně silně zastoupený Warhol (moji slovenští přátelé jsou proto vlastenecky nadšeni). Nechybí ani jména jako Picasso, Moholy-Nagy, Miró nebo Ernst. Přesto, že jsme muzeum opravdu „proběhli“, tak z plánovaného nakouknutí byla nakonec hodinka.

Foto: markyz63

No a pak už je konečně na řadě vrchol dne, klášter řádu sv. Jeronýma s kostelem Panny Marie Betlémské (ono slovo Belém totiž skutečně v češtině znamená Betlém). Údajně jeden z nejkrásnějších klášterů světa a zářivý příklad dokonalosti portugalské manuelistické pozdní gotiky. Vstupné máme zaplaceno, takže „s nosem nahoru a jako páni tvorstva“ projdeme kolem nekonečné fronty čekatelů a … nastane konec světa. Koukáme a fotíme, fotíme a koukáme (já sám ten den naflákal téměř 1.000 kousků) a jako bonus ještě dostaneme koncert pěveckého sboru (my z kraje Motýlů umíme posoudit kvalitu a i mezi Slováky jsou znalci, takže velká spokojenost). Kromě pobíhání po dvoupodlažním ambitu nás čeká výstup na kruchtu klášterního svatostánku, spousty pakoboltů a přesto, že jsme původní plán 1,5-hodinového pobytu protáhli jen o půlhodinu, stejně už bylo na všechno tak nějak pozdě. Koneckonců bychom zážitky z kláštera těžce něčím přebíjeli.

Ke klášternímu areálu alespoň pár slov. Jedná se o stavbu z počátku 16. století (1502 – 1511), která vznikla údajně na počest úspěšné plavby Vasco da Gamy, který je zde také pohřben. Tuto památku UNESCO ročně navštíví více než 800.000 návštěvníků a já osobně jsem velice rád, že jsem se do tohoto davu také začlenil. Stavba kláštera i kostela měla dvě významné etapy a dva vynikající stěžejní stavitele (celkem se jich zde vystřídalo pět). Tím prvním byl Diogo de Boitaca, autor spodní části chrámu i přízemní křížové chodby; tím druhým João de Castilho, který vybudoval horní patro křížové chodby a kostel zaklenul. V obou případech je dolní část ještě gotická, ta horní spíše renesanční. O kostelu se říká, že vypadá jako palmový háj, o chóru, že pochází z jiného světa. Rozhodně je neuvěřitelné, že takto křehká stavba přežila ničivé zemětřesení v roce 1755 takřka beze ztráty kytičky.

Po opuštění kláštera se vydáme tramvají zpět do centra města. Vypouštíme se slzou v oku hrad sv. Jiří (ono se už stejně stmívá a více než hrad samotný by nás zajímala vyhlídka na město), naposledy si vyjedeme stařičkou Glorií na vyhlídku nad zahradami sv. Petra … a zůstaneme stát s hubou dokořán. Pod námi je rozsvícené město, nad ním obrovský jasně svítící měsíc a nám se najednou vůbec nechce – nejen domů – ale nikam. Zkusíme s Braněm pár romantických záběrů (u mě ve finále nic moc, ale jsem alespoň – tedy pouze coby fotograf - zneužit velmi půvabnou Asiatkou), aby nás vzápětí z vyhlídky vyhnaly poměrně rychle klesající teplota a v nepřímé úměře narůstající hlad. To už se asi projevil pavlovovský reflex, protože hned při první lisabonské vycházce jsme se dohodli, že musíme zajít alespoň jednou do nějaké místní staré hospůdky a dát si na večeři rybu. A dnes máme poslední možnost. Nejprve se ale naposledy projdeme historickou čtvrtí Alto Bairro, při čemž nenápadně okukujeme místní podniky.

Když jsme tu byli poprvé, hrozně nás upoutali jakési smažené ryby, vzhledem k tomu, že jsme v Portugalsko, jednalo se zřejmě o tresky. A něco takového máme v plánu. Prostě typickou lisabonskou tresku nebo sardinku. Na výraz bolinhos de bacalhão (smažené kuličky z tresky s trojobalu) však rychle zapomenu a nad lístkem pak sedíme dost zoufale. Pochopíme, že co sníme z předkrmu, to zaplatíme. Bez problému objednáme červené víno a potom dlouze a bez valného úspěchu bloudíme jídelním lístkem. Hlavonožce zavrhnu (a pak se závistí pokukuji k vedlejšímu stolu, kde jakási ženština červenou chobotničku s chutí konzumuje) a zastavím se u slova swordfish. Coby rocker a milovník historie vím, že sword je meč a tudíž tipuji na mečouna. A tam se nedá šlápnout vedle. Nakonec nejsem jediný, kdo si ho dá. Bohužel to není ta pečená věc, co nám tak voněla, ale i tak je vynikající. Kámen úrazu spočívá v tom, že jsme tak důsledně ochutnávali sýrový předkrm, že se naše – za celý den dosti scvrklé – žaludky totálně přežraly. Díky tomu absolutně nezvládneme hlavní chod, který pak se smutným pohledem z poloviny (v průměru) vrátíme. Trpíme – s nadsázkou řečeno – nejenom tím, že vracíme krmi výbornou, ale i nelevnou.

Pak už jen zaplatit, vyčůrat a vydat se nejkratší cestu na náměstí Praça da Figueira. Kupodivu jsem ji trefil přesně - a je současně zřejmě i nejhezčí – takže jsme na místě právě včas. Zanedlouho nám jede autobus a ve chvíli kdy se rozjedeme, nám skončí platnost poslední celodenní jízdenky (v Lisabonu rozhoduje moment nástupu, kdy u řidiče musíte zeleně zasvítit). Rychle dobalit, poslední místní malé lahvové pivo (a je poměrně pitelné) a hlt červeného vína (to je většinou výborné) a za chvíli velmi brzké vstávání. Odjezd na letiště, odbavení a odlet. Je středa 28. října, rychle se rozednívá a já díky tomu alespoň z ptačí perspektivy konečně uvidím stadiony obou místních nejslavnějších klubů (fotku nestihnu, resp. totálně rozmáznu). Dalším bonusem je krásně romantický východ slunce. Následuje „pár“ fotek mraků pod námi, hodně nekonzumovatelné pokrm (tak hnusné umělohmotné párky jsem snad ještě v životě nejedl) a hladké přistání v Praze.

Z někdejší Ruzyně se chystáme odjet autobusem na Hlavní nádraží, ale jsme zaskočeni, kam až sahají zlodějské mafie jménem České dráhy. Tuto Dopravu totiž zajišťují jejich autobusy a místo běžných lístků v hodnotě 24 až 36 Kč si řeknou rovnou o 60 Kč za osobu. To odmítneme a raději hrdě a protestně objíždíme linkovým autobusem půl Prahy a na Hlaváč přijedeme metrem. Trenčínská část výpravy si ještě dovolenou prodlouží o jednodenní pobyt s noclehem v Praze, my ostatní nasedneme do vlaků a vyrazíme směrem na východ a domů.

Pobyt v Lisabonu mi přinesl několik – většinou lehce překvapivých – postřehů a zjištění. Snad poprvé mi někde vůbec nevadila multikulturnost města, skoro bych řekl, že naopak. Jenomže tady všichni ti bílí, černí, hnědí, žlutí, Indové, Arabové i Židé vedle sebe skutečně dlouhodobě žijí a společně pracují. Nikdo z nich po nás nic nechtěl (spíše nám sami něco nabízeli; většinou lehké drogy) a cítil jsem se zde – na rozdíl např. od současného Německa – velmi bezpečně. Toto konstatování však přináší i výrazná negativa. Vzhledem k mezinárodní situaci mám totiž obavu, že se do Lisabonu hned tak znovu nepodívám. Ne, že by tady hrozilo nějaké nebezpečí, ale spíše bych očekával prudký nárůst zájmu turistů i cen letenek, zájezdů a pobytu. Něco podobného jsem již zažil v Bulharsku a v roce 2014.

PS: Nikdy neříkej nikdy. Než jsem tento text dopsal a publikoval, rozhodli jsme se, že do Portugalska vyrazíme na podzim i letos. Tentokrát s manželkou a se snahou obsáhnout větší teritorium. Snad to vyjde …

Na závěr ještě posledních pár vět o hlavním městě Portugalska.

Samostatnou kapitolou jsou tramvaje a vlaky. Tramvaje představují tradici zdejší veřejné Dopravy a poprvé se v Lisabonu objevily již v 19. století. Na slavné historické lince č. 15 ještě stále jezdí „vytuněné“ žluté vozy, pocházející z počátku 20. století a bez problému zvládající výjezdy strmých kopců i pohyb v úzkých uličkách centra města. Příměstské vlaky pak spojují hlavní město Portugalska např. s Cascais, Sintrou nebo Setúbalem. Pozoruhodná jsou místní nádraží, např. Rossio nebo Oriente, které je skutečným a nezpochybnitelným architektonickým skvostem. S dopravou ve městě i zajímavou architekturou také úzce souvisí dálniční síť a dva lisabonské mosty. Tím prvním je již zmíněný červený Most 25. dubna z roku 1966. Někdejší Ponte Salazar byl v té době nejdelším visutým mostem Evropy a na jeho jižním konci si můžeme prohlédnout monumentální sochu Krista Krále (Cristo-Rei), která nás pro změnu na chvíli přenese do brazilského Ria. Tím druhým mostem je pak úchvatný Ponte Vasco da Gama, který byl slavnostně otevřen v květnu 1998 a se svými více než 17 kilometry délky je nejdelším mostem v Evropě.

O Lisabonu se také říká, že je městem s duší umělce. A nejen s uměním, ale rovněž se vzděláním a sportovními aktivitami se zde setkáme na každém kroku. V hlavním městě Portugalska se nachází množství soukromých i veřejných škol a také u historických památek lze použít bez uzardění výrazu nespočetně. V seznamu organizace UNESCO najdeme dvě památky ze čtvrti Betlém; Belénskou věž a klášter řádu sv. Jeronýma. Zastoupena je architektura ve slohu románském, gotickém, manuelistickém, barokním, moderním i postmoderním. V blízkosti památek se nacházejí zajímavá náměstí, ulice, uličky i celé čtvrti. Navštívit zde můžeme rovněž množství pozoruhodných muzeí. Jen jejich výčet zabere pěkných pár řádků. Prim zřejmě hrají Muzeum starých umění neboli Antiga (Museu Nacional de Arte Antiga), muzeum národního fenoménu modrobílých kachliček (Museu Nacional dos Azulejos) a Muzeum starého i moderního umění, zkráceně nazývané Gulbenkian (Museu Calouste Gulbenkian). Tuto silnou trojku doplňují např. Národní muzeum oděvů a módy, Muzeum moderního umění v Belému, Museum elektřiny, Národní muzeum kočárů (Museu Nacional dos Coches) s největší sbírku královských kočárů na světě, Lékárnické muzeum, Národní přírodopisné muzeum nebo Námořní muzeum. Spíše jen místní dokážou ocenit muzeum lisabonského rodáka sv. Antonína Paduánského..Muzea pak doplňují další kulturní instituce a stánky Thálie, např. Opera, Národní divadlo (Teatro Nacional de Sao Carlos) nebo Divadlo královny Marie II.

Město je multi opravdu ve všem. Každoročně se zde koná festival filmů s Lesbian & Gay tematikou i Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Festival varhanní hudby střídá Festival horrorových filmů. Lisabon je vůbec městem festivalů. Pravidelně se zde setkávají rovněž příznivci kouzelníků, animovaných filmů, knih, ryb, módy, fotografií, nezávislého filmu, designu nebo jazzové hudby. Nechybí pochopitelně ani velké mezinárodní akce zaměřené na rock a pop. A zřejmě proto, že zde sídlí Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti – významná to agentura EU – nabízí se ve městě drogy opravdu na každém kroku.

Foto: markyz63

Přehlédnout nelze ani sport. Největším fenoménem je zde, pochopitelně fotbal, kterému vládne tým orlů ze stadionu Estádio da Luz, tedy veleslavná červenobílá Benfica. Té na paty šlape zelenobílý Sporting se svým Estádio José Alvalade. Na stadiony těchto dvou týmů se vejde dohromady 115 tisíc fanoušků a ti se už mohli radovat z více než 50 titulů. Jedním titulem se může pyšnit i tým ze čtvrti Belém, tedy Belenenses. Z mezinárodních klání se nejvíce vzpomíná na fotbalové ME 2004 (jsme přece jenom v malé Brazílii), kde český tým zanechal vynikající dojem, získal bronzové medaile a Milan Baroš se stal nejlepším střelcem turnaje. Lisabon však hostil také mnohá významná sportovní klání z oblastí mimo fotbalovou kategorii, např. světový šampionát házenkářů nebo evropský judistů. Tři roky po sobě byl také Lisabon místem startu slavné Rallye Dakar.

Jo, a abych nezapomněl, Lisabon mám opravdu rád.

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (38.692, -9.215)
Poslední aktualizace: 11.3.2016
Autor: markyz63
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Lisabon

Příspěvky v okolí Lisabon 2015 / 4 (podruhé do Belému, na noční vyhlídku … a domů)

Památník zámořských objevů stojí na břehu řeky Tejo v Belémě naproti Jeronýmskému klášteru. Byl postaven v roce 1960 k pětisetletému výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce. Má tvar styliz…
Velké množství lisabonských památek i památníků vstupuje v současné době do čím dál širšího povědomí, ale právě monument, kterému je věnován tento článek, stále zůstává pro většinu návš…
Pevnost, opevnění
Belémskou věž nechal postavit Manuel I, řečený Veliký, někdy Šťastlivý. Věž byla postavena mezi lety 1515 a 1521 vojenským architektem Franciskem de Arruda, který také postavil několik…
Monumentální železobetonový pomník, nacházející se v lisabonské předměstské čtvrti Belém, má celému svétu připomínat slavné cesty portugalských mořeplavců. Koneckonců slavný Památník…
V překladu Památník objevitelů. Tento 52 metrů vysoký památník se nachází v Lisabonu v části Belém nedaleko místního klášteru.
Při toulkách evropskými velkoměsty narazí turista často také na nejrůznější ukázky prací „pouličních“ umělců. Každý jednotlivec může mít k tzv. street artu  postoj zcela odlišný, protože někdo řadí vzniklá díla mezi vrcholy současného umění a někdo může pro zločinecké tvůrce street artu žádat minimálně trest smrti. Autor tohoto článku má v této souvislosti asi…
Belém je jednou z nejznámějších městských částí hlavního města Portugalska. Někdejší předměstí je jednou z mála lisabonských čtvrtí, které se současně „pyšní tituly“ freguesias i b…
Lisabonský kostel Panny Marie, součást unescového kláštera jeronymitů, je považován za jednu z nejkrásnějších goticko-renesančních památek Portugalska. Stejně jako klášter pochází ze 16. století a svou interi…
Klášter jeronymitů, klášter Panny Marie Betlémské nebo klášter řádu sv. Jeronýma. To všechno jsou názvy pro jediný stavební komplex, kterým je nádherný goticko-renesanční klášter na předměstí L…
Pro mnohé návštěvníky Lisabonu je hlavní prioritou lisabonských toulek vklouznout alespoň na pár hodin do prostor zdejšího uměleckého muzea Museu Nacional de Arte Antiga, nazývaného…
Hlavní město
Město ležící na samém okraji Evropy, jehož charakter ovlivnily spíše portugalské zámořské kolonie než evropské země. Toto hlavní město Portugalska je harmonicky architektonickým celkem a…
Historická centrální lisabonská čtvrť Bairro Alto, jejíž název bychom mohli přeložit jako Horní Město, je bezesporu jednou z nejmalebnějších částí hlavního města Portugalska. Je totiž čtvrtí, charakterizovanou úzkými dlážděnými uličkami, několik staletí starými domy, malými tradičními obchůdky i neuvěřitelným množstvím nejrůznějších restaurací, vinárniček, barů a nočních podniků s živou hudbou. Právě tady tráv…
Vyhlídková a relaxační dvoustupňová terasová zahrada, zasvěcená španělskému františkánskému mnichovi sv. Petrovi z Alkantary, vznikla na okraji historické čtvrti Bairro Alto v roce 1864…
Za jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst hlavního města Portugalska můžeme bezesporu považovat zdejší náměstí Karmelitánů. Jedním dechem také musíme, bohužel, dodat, že se jedná i o místo poměrně d…
Přesto – anebo právě proto – že se jedná o zříceninu, mnohdy dokonce označovanou jako ruiny, jsou zbytky někdejšího lisabonského karmelitánského kláštera bezesporu jednou z nejkrásnějších a nejromantičtějších…
Velice oblíbenou lisabonskou atrakcí jsou technické památky, zejména pak historické tramvaje a výtahy. V podobě výtahu Gloria se tyto dvě záležitosti spojí do jedné, aby nejvíce ze všeh…
Kdo navštívil někdy Portugalsko, ví, že zdejší vlaková nádraží bývají velmi často vrcholnou ukázkou moderní architektury i pozoruhodnou historickou památkou. Jedním z nejkrásnějších v zemi je jistě monum…
Jestliže stále ještě platí, že co je malé, to je milé, tak toto muzeum musí patřit k těm nejmilejším na světě. U těch malých věcí to sice vždy až tak úplně pravda být nemusí, ale v případě lisabonského karmelitánského archeologického muzea to platí dvojnásob. Navíc to není žádný „jednopokojový krcálek“, ale plnohodnotné muzeum s vnitřní i venkovní expozicí a …
Významnou pamětihodností i symbolem leckterého města může být také památka technická, která nepamatuje ani mnohá století ani různé architektonické styly. Typickým příkladem je Paříž a právě …
Hlavní město
Lisabon je hlavní a největší město Portugalska. Historické památky: Torre de Belém, katedrála Sé, Diamantový dům a další...
Centrální městská čtvrť Baixa Pombalina neboli Dolní město je, jak již název napovídá, částí města, kterou silné zemětřesení v roce 1755 v podstatě zničilo a která se poté znovu zvedla jako bájný pták Fé…
Hlavní město Portugalska Lisabon - neboli Lisboa - leží na řece Tejo, která se zde čte jako Težu. Od této řeky prý také pochází název města, protože Římané ji nazývali Olissipona. Město má…
Město Lisabon zaujímá rozlohu asi 85 km2 a mnoho lidí ho zná zejména díky fotbalovému klubu Benfica a Boschovu obrazu v tamním muzeu Antiga. Tvoří jej 24 okrsků neboli civilních farností (freguesias). Do roku 2012 jic…
Lisabonský vítězný oblouk Arco da Rua Augusta je stavbou z roku 1875 a její celý název bychom mohli přeložit jako Vítězný oblouk třídy Rua Augusta. Tuto ulici oblouk odděluje od Obchodního náměstí (Pra…
Možná nejznámější a nejkrásnější lisabonské náměstí nese jméno panovníka Petra IV. Portugalského, který byl současně také Petrem I. Brazilským. Zřejmě proto, aby se to nepletlo, nazývají vši…
Jedno z nejznámějších, nejkrásnějších a nejrušnějších míst v hlavním městě Portugalska najdeme na nábřeží řeky Tejo. Dokonce se občas říká, že kdo chce zažít pravý portugalský kolorit, musí se vydat do c…
Kostel sv. Dominika v Lisabonu je dnes převážně barokní stavbou, ale jeho základní kámen byl položen již v roce 1241. V každém případě se jedná o jednu z nejznámějších a n…
Hlavní město Portugalska nebylo nikdy tak oblíbeným cílem „cestovatelů - památkologů“ jako třeba Řím, Atény nebo Paříž, ale bylo v této oblasti upozaďováno tak nějak nespravedlivě. Na druhé straně je pravda, že někde v podvědomí měli mnozí uloženu informaci o silném zemětřesení z roku 1755, které udělalo z Lisabonu „nezajímavou novostavbu“ se širokými…
Hlavní město Portugalska je bezesporu krásným místem, nabízejícím množství pozoruhodných památek. Díky velmi silnému zemětřesení v roce 1755 mezi nimi ty gotické určitě nepatří k nejpočetnějším a nejzachova…
Každý, kdo někdy vstoupil do prostor lisabonské katedrály Panny Marie, nazývané Sé, jistě uzná, že samostatnou kapitolou jejího příběhu je vysoce atraktivní věnec chórových kaplí. Původní románská katedrála přitom …
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace