Lisabon – Palác Fronteira (Lisboa - Palazzo dei marchesi di Fronteira)

Lisabonský palác Fronteira je perlou portugalského baroka i rokoka, údajně nejhezčí portugalskou stavbou, pocházející ze 17. století, a také soukromým letním sídlem, které se v roce 1982 stalo národní kulturní památkou. Byl postaven pro významného šlechtice a vojevůdce s honosným jménem João de Mascarenhas, 1.º Marquês de Fronteira, což ovšem neznamená nic jiného než Honza z Hranic. Jeho letní sídlo bylo tenkrát postaveno – coby lovecký zámeček - daleko za hranicemi města v letech 1670 až 1672, některé informační prameny se přiklánějí spíše k dataci rokem 1640. Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Lisabon v roce 1755, byl palác částečně renovován a rozšířen. Dnes už ale i tento poklidný komplex, nacházející se na okrají parku Florestal de Monsanto, obklopuje moderní zástavba.

Palác, kterému významově sluší překlad Hraniční zámek, nabízí svým návštěvníkům zajímavé interiéry, pozoruhodnou „antickou“ terasu, (nejen) modrobílé panely z všudypřítomných azulejos a často s tématikou slavných bitev (úloha markýze Jan Mascarenhas je pochopitelně patřičně zvýrazněna), kapli, vodní plochy i nádherné francouzské zahrady. Jedná se však o soukromý majetek (dnešní markýz už ale není svou číslovkou ani v první desítce, což koneckonců platí také pro autora tohoto článku), takže vše je zpoplatněno a fotografovat se nesmí (v tomto případě ale platí zákaz, naštěstí, pouze pro interiéry) a tentokrát zákaz raději dodržovali opravdu všichni. Můžeme si však v prodejně vstupenek ovšem koupit publikaci, kde je vše zaznamenáno tak, jak má.

Během prohlídky uvidíme vstupní schodiště, Císařský neboli Junin sál s bohatou výzdobou (hlavně je zdůrazněno vítězství Portugalců nad Španěly), kterou vytvořil Domingos Antonio de Sequeira, jídelnu s holandskými dlaždicemi a šlechtickými erby, knihovnu i kapli, pocházející původně z konce 16. století. Ve století 18. pak byla kompletně renovována. Je zdobena kombinací kamene, mušlí a úlomků skla a porcelánu. Na terase mezi kaplí a Císařským sálem najdeme mj. niky se skulpturami, které ztělesňují alegorie vědy a umění i mytologické postavy. Nechybí však ani žertovné zobrazení opic, hrajících na trumpety „zadní bradou“.

V palácových zahradách o celkové rozloze 5,5 hektaru si pro změnu můžeme prohlédnout např. reprezentativní dlaždicové panely se zobrazením venkovských zvyků v jednotlivých ročních obdobích. Nechybí ani fontána (nebo vodní nádrž) s vyobrazením rodinných předků, kteří se odráží na vodní hladině. Schodiště po obou stranách vodní nádrže vede k horní galerii, kde najdeme výklenky s bustami portugalských králů. Velké dlaždicové panely nad velkou nádrži se 14 oblouky pro změnu prezentují tucet jezdců, kterými jsou nevýznamnější předkové rodu. Zahrada je označovaná jako francouzská – ovšem se silnými italskými vlivy – a dělí se na několik částí, např. Centrální nebo Venušina. A právě v té se nachází zajímavá kopulová stavba se třemi studánkami.

Informace o přístupnosti tohoto paláce, ke kterému jezdí – a to nijak často – pouze autobus č. 770, se v různých sdělovacích prostředcích liší, ale v březnu letošního roku platila varianta, že vstupné přijde na 9 euro (samotné zahrady jsou za 4 eura) a nepříliš časté prohlídky určuje roční období. Od června do září probíhají prohlídky paláce v časech 10:30, 11:00, 11:30 a 12:00 hod., od října do května je to dokonce pouze v 11:00, a 12:00 hod. V neděli a ve svátky je zde zavřeno. Samotné zahrady jsou otevřeny pouze od pondělí do pátku, a to v časech od 10:30 do 13.00 hod. a od 14:30 do 17:00 hod. V „zimním období“ se tato doba zkracuje do 16:30 hod. a v sobotu bývají zahrady přístupné od 10:30 do 13:00 hod. Prohlídky probíhají většinou v angličtině, kterou jen občas doplní také portugalština. Mezi domorodci však prý o tuto pozoruhodnou památku, nacházející se na adrese Largo São Domingos de Benfica 1, moc velký zájem není …

Závěrečná poznámka: Vzhledem k tomu, že se autorovi článku toho rána povedlo opomenout přenastavit zrcadlovku z nočního focení, není kvalita některých fotografií právě nejlepší. I proto byly v několika případech použity snímky, které pořídil Braňo z Trenčína. Tímto mu děkuji za "zápůjčku".