Kolem olomouckých jezer a hanáckých božích muk k Litovelskému Pomoraví

Oblast Litovelského Pomoraví patří mezi lidem šumperským k dlouhodobě oblíbeným lokalitám, určeným na pěkný Jarní cyklovýlet, plný krásné přírody, romantických památek, pestrobarevné květeny i dobrých poživatin. Letos jsem to stihl až poslední květnový den a rozhodl jsem se, že tuto cestu pojmu tak trošku netradičně. Směrem i zaměřením. Chtěl jsem si totiž prohlédnout a nafotit pár zajímavých míst i drobných sakrálních památek, zejména božích muk v okolí Příkaz. Počasí vyšlo a kromě pozoruhodných památek a přírodních scenérií jsem potkal také pár zajímavých lidí a navštívil koncert Metallicy. K tomuto momentu však v době startu chybělo pár hodin času a několik desítek vzdálenostních kilometrů. Vyjížděl jsem celkem tradičně od vlakového nádraží ve Štěpánově, kam mě dopravily České dráhy, a společnost mi tentokrát dělala – alespoň na části cesty – pouze kamarádka Marcela.

Hned první zastávka byla příjemným rozptýlením. Různé ornitologické pozorovatelny jsou dnes sice stejně běžnou záležitostí jako desítky nových rozhleden, ale na té u Chomoutovského jezera jsem ještě nebyl. A bylo zde celkem živo ... bohužel jen co se pozorovatelů a rybářů týče. Ptactva vodního i nebeského jsem si moc neužil, a tak jsme celkem brzy pokračovali dále. Kolem malé vodní elektrárny na Mlýnském potoce jsme chvíli zakroužili v prostorách vyhrazených NS Kolem jezera Poděbrady a po nějaké době jsme se ocitli na okraji hanácké metropole, přesněji řečeno v části zvané Řepčín. Tady mě nejprve zaujala barokní kaple sv. Isidora z 18. století a vzápětí stavba, která ze všeho nejvíce připomíná kostel uprostřed areálu bývalého pivovaru. Ve skutečnosti se však jedná o kapli Královny u bývalého kláštera dominikánek, který ovšem opravdu vypadá spíše jako ten komplex pivovarský.

Následně se vydáme ke Křelovu, kde mě na obzoru zaujme výhled na jeden ze zdejších fortů. Ten méně známý nese číslovku XX a dnes zde sídlí motorkářské osvěžovací centrum s názvem Del Fuego a vede kolem něj krásná cyklostezka. To jsem v té chvíli ovšem netušil, a tak jsem Marcelu nechal jet směrem přímým a sám zahnul (tedy otočil řidítky bicyklu Doprava, jinak bych si to, samozřejmě, nedovolil). Vzápětí mě už čekalo - byť nemotorového - první "ranní motorkářské" pivo a prohlídka pevnůstky se zajímavým "ubytovacím muzeem". V každém případě se jednalo o velmi příjemné zpestření cesty.

Po opuštění někdejších vojenských prostor jsem se vydal k Příkazům, kde se nachází překvapivě vysoké množství pamětihodností. Koneckonců se jedná o obec, poprvé písemně zmiňovanou roku 1250 a počet obyvatel tuto číslovku ještě lehce převyšuje. Mým hlavním zájmem byla tentokrát trojice zajímavých božích muk (pokud pominu fakt, že jedny z nich si přivlastňuje Náklo) a hned u těch prvních mě šokoval chybějící smírčí kříž, po kterém zůstala jen ďoura v zemi. Jestli se o něj opřelo nějaké otáčející se těžkotonážní vozidlo nebo někdo potřeboval vhodný doplněk ke svému zahradnímu trpaslíkovi, stále netuším. I tak bylo na co koukat. Pozoruhodná boží muka doplňují např. různé zemědělské usedlosti - někdy i s prostorou silně připomínající pravý hanácky žudr (např. č. 26, které je KP již od roku 1958). Zmínit ovšem musím také hasičskou zbrojnici (KP od r. 1991), velmi zajímavou moderní kapli sv. Cyrila a Metoděje (KP od r. 1958) nebo sochu sv. Jana Nepomuckého (KP 1958). Zaujal i rybníček u jakéhosi areálu s historickou zemědělskou technikou a koncertním pódiem, kde na každém leknínovém listu seděla "hrst" koncertujících žabiček. O fotografování ale, bohužel, moc nestály a rychle zmizely pod zelenou hladinou.

Do nedalekého Nákla nás pak zavede památná lipová alej. I zde je na co se podívat. Zajímavé je určitě zdejší „náměstíčko“ se sochou sv. Floriána (KP 1958) nebo budova sokolovny, ale dominantou obce je bezesporu pozoruhodný kostel sv. Jiří (KP 1958) se vstupní Pannou Marií Lurdskou, který při některých pohledech působí podstatně starším dojmem než ve skutečnosti je. I tak se jedná o krásnou stavbu, která bývá často označována jako renesanční. A nic na tom nemění ani fakt, že většina kostela pochází až ze samého konce 17. století. Patřičně pokoukat, něco nafotit a vyrazit dál. Před námi je první delší občerstvovací pauza u zdejší vodní nádrže a někdejší pískovny. Kromě točeného černohorského je povinností pohrát si se čtyřnohými vodními přáteli a pokoukat na vodní prkna, poskakující po hladině. Jedná se o tzv. wakeboarding a k vidění zde byly – coby spřežení – jak motorové čluny, tak jakýsi šlepr. A mnohým vodním vílám to šlo skoro lépe než vodníkům, kteří i svou vlastní dušičku často stáhli pod „jezerní“ hladinu. Čas ale tlačil, takže znovu do sedel …

Přes nedalekou Lhotu nad Moravou se Litovelské Pomoraví jezdí pravidelně, ale většinou se jen lehce „lízne“ okraj této vesničky. Málokdo proto může ocenit půvab zdejší dřevěné zvoničky (KP 1958) a zajímavá boží muka. A tak se snažím i dál držet cesty, kterou běžně nejezdíme. Projíždíme tedy přes NPR Ramena řeky Moravy, kde se teď nachází množství různých informačně-odpočinkových zastavení, včetně lanové dráhy. No a za nedlouho dorazíme na okraj Litovle. Historické centrum královského města, zvaného mj. Hanácké Benátky, mě tentokrát nezajímá a spokojím se s dalšími božími muky a nevynechám ani zdejší smírčí kříž.

Dalším naším cílem se stává až oblíbené rybářsko-volejbalovo-rekreační areál Sobáčov. A proto, že zde od pradávna stávala stará formanská hospoda, zvolil jsem toto místo jako nejvhodnější pro pozdní oběd. A byla to volba skvělá. Tak libový a dobrý bůček jsem už dlouho nejedl, výborný chléb a pivo jako křen (takže jsem k tomu bůčku vlastně požil křenu dvojnásobně) patřily k vrcholům programu dne. Vzhledem k předchozímu textu už nikoho z čtenářů asi nepřekvapí další tradiční fotopauzy u božích muk v okolí. Poté projedeme Mladčí, poněkolikáté „překročíme“ řeku Moravu a ocitneme se u zámku v Newcastlu, tedy Nových Zámcích u Mladče. Stále zde sídlí sociální ústav, jeho barva se mi po rekonstrukci nelíbí a zastávku jsem zde v žádném případě neplánoval. Jenomže se mi do cesty postavila hluková stěna, která až příliš připomínala kapelu, kterou mnozí dlouhodobě považují za to nejlepší, co současná světová hudební scéna nabízí.

Metallica Revival se od roku 2012, kdy jsem ji viděl naposledy, neskutečně vyhrála a vyzpívala. A tak nezbylo nic jiného než zakoupit pivečko a chvilku "pobejt". Dokonce jsem si mohl poslechnout i vydařenou verzi veleslavné písně o tom, že „Nikdy mě nezajímalo, co říkají / Nikdy mě nezajímaly hry, které hrají / Nikdy mě nezajímalo, co dělají / Nikdy mě nezajímalo, co vědí / A já vím … tedy Nothing Else Matters. Nezapařilo by se tady vůbec špatně, ale na kole se to nesmí přehánět … a čas je neúprosný. Naštěstí stačí šlápnout párkrát do pedálů, minout Rybářskou baštu i historickou vodní elektrárnu Nové Mlýny a jsme na Šumpersku.

Tady musím opět na chvíli odbočit z hlavní trasy. Zahnerovu sochu sv. Jana Křtitele v Mitrovicích u Moravičan mám totiž v plánu už dlouho. Bonusem je otevřená kaple sv. Josefa, před kterou sedí na židličkách a lavičkách - jako slépky na hřadu – snad celá dědina. Asi nějaká velká sláva; krouží zde totiž také početná skupina církevních hodnostářů. Bohužel právě ten, který zrovna inkasoval svých třiatřicet stříbrných, odstavil své motorové přibližovadlo právě na místo, odkud se ona krásná barokní socha fotografuje nejlépe. Když jsem ale viděl natěšené tváře místních babiček a dědoušků, tak jsem mu pod auto plastickou trhavinu neumístil, rozloučil se a pokračoval v cestě. Čekalo mě už jen pár fotografií památek v Moravičanech a dojezd do Mohelnice. Domů jsem se pak svezl vlakem jako pán a pobyt v tomto dopravním prostředku využil k debatě s jednou významnou regionální úřednicí ve výslužbě. Pověděli jsme si toho vzájemně hodně a od mnohých šumperských radních by si poté zvěř ani suchou skývu nevzala …

Vydařený cestovní den byl tradičně zakončen krátkou tiskovkou na Koupáku.

Více fotografií na:

https://www.turistika.cz/cestopisy/kolem-olomouckych-jezer-a-hanackych-bozich-muk-k-litovelskemu-pomoravi