Kokořínskem přes Čap a Vlhošť

Cestopisy

01 Čapský důl • Fotografie (32) • Foto: Seventy

Vstoupit do fotogalerie (32 fotografií)

02 Na Čap

03 Na Čap

Vstoupit do fotogalerie (32 fotografií)

Kokořínskem přes Čap na Vlhošť.
Dnešní sobotní trasu Kokořínskem začínáme na malém parkovišti na kraji obce Pavličky, necelých pět kilometrů východně od Dubé. Soukáme se poněkud ztuhle z Karlova a Majčina auta, rovnáme si obstarožní kostry a za raního slunce vyrážíme hned od parkoviště po modré turistické cestou s hezkými výhledy na okolní louky a zalesněné kopce k rozcestí Čapský důl.
Tam dorážíme asi po jednom kilometru, odbočujeme se žlutou Doprava a po dalším kilometru stále strmějšího stoupání přicházíme na skalní vyhlídku Čap s nedostižným polokruhovitým výhledem a tolikrát už zvěčněnou Čapskou palicí. Počasí nám přeje, výhled od východu přes Hazmburk, Milešovku a Kletečnou, přes Sedlo až téměř k západu na Ralsko a za ním siluetu Ještědu je prostě fantastický. Jen výhled na Vlhošť, další cíl naší cesty je ukryt mezi stromy rostoucími na Čapu.
Kocháme se, fotíme a jen neradi opouštíme vyjímečné místo za tak příznivého počasí. Vracíme se k odbočce a pokračujeme po zelené k rozcestí Pod Čířem. Tam přicházíme po kilometrové cestě lesem vystlané spadaným jehličím a borovými šiškami a dál společně se zprava se připojivší červenou stejně pohodově dorážíme na rozcestí Velká Řebčice.
Tady chvíli posedíme u turistického přístřešku a jelikož je málo před jedenáctou, posvačíme z vlastních zásob a po krátkém odpočinku pokračujeme po červené k dalšímu místu hodnému pozornosti, Martinským stěnám. Už od Čapu je cesta často lemována borůvčím sporadicky promodralým drobnými plody které občas lákají k zastavení a sběru. Efektivita nevalná, navíc mám obavy že při častějším shýbání bych se taky nemusel narovnat. Ale chutnají dobře.
Zanedlouho procházíme po Ochozu Martinské stěny, prudce se svažující do Komářího údolí. Pískovcový skalní komplex, v jehož puklinách úporně bojují o přežití pokroucené zakrslé borovice a na jehož svahu živoří ostrůvky vřesu. Navíc je stěna vystavena za jasného počasí plnému žáru poledního a odpoledního slunce. Výhled přes údolí nabízí pohledy na zalesněnou stráň Přírodní rezervace Kostelecké bory.
Tudy už naše dnešní cesta nevede. Za stěnou odbočujeme po zelené s červenou dál k severu k pomníku velikána naší historie. Na tomto místě tragicky skonal dosud nepřekonaný fenomenální všestraný umělec, sportovec a vynálezce Jára Cimrman. Jeden z jeho vynálezů stal se mu na tomto místě osudným. Minutou ticha vzdáme hold tomuto gigantovi ducha a plni hrdosti na jednoho z nejlepších Čechů pokračujeme po červené k odbočce na Husu. Odbočujeme až k vrcholu ke kamenné huse. Zajímavý útvar jakých jsou na Kokořínsku spousty kdy erozi svrchní vrstvy pískovce zabraňuje obsah odolnějších sloučenin železa. I v okolí Husy jsou útvary připimínající mísy a drobné sopouchy. Výhled bohužel kvůli vzrostlým borovicovým porostům nevalný.
Vracíme se k rozcestí odbočky a jdeme dál k severu obloukem k zelené, po které bychom mohli jít od pomníku kdybychom byli vynechali Husu. Prudkým sešupem do Dlouhého dolu, naštěstí jsou na nejprudších místech dřevěné turistické schody které sestup usnadňují. Dál lesem a loukou k Vlhošťskému dolu. Už z dálky obdivujeme majestátní skalnatý zalesněný vrch Vlhoště a z rozcestí Pod Vlhoštěm stoupáme po žluté abychom obešli vrchol kopce a sestoupili k bývalé hájovně Vlhošť. Stoupání je perné ale cesta po vrstevnici kolem vrcholu je už v pohodě. Stavujeme se na vyhlídce a mezerami mezi větvemi se snažíme fotit výhledy. Znovu výhledy na Ralsko a Ještěd, Starý Bernštejn a Bezděz. Po sestupu se od bývalé hájovny vracíme na zpáteční cestu až za Vlhošťský důl a ze zelené odbočujeme doleva po cyklo 0059 k Heřmánkám. Nejdřív cesta lesem a pak loukou se zpátečními pohledy na Vlhošť.
Cesta kolem luk a polí, zažloutlá tráva a luka bez kvítí připomíná neodbytně že totam je jarní hýření přírody a že i léto co nevidět bude mít na kahánku. Co naděláme, čas nezastavíš.
Za Heřmánkami asi kilometr po silnici na Dřevčice, před nimi na rozcestí u křížku Doprava ze silnice po pěšině se zelenou do lesa k rozcestí Velká Řebčice. Pak asi kilometr k rozcestí Pod Čířem. Ten už jsme dopoledne šli, odbočujeme pro změnu doleva po červené a vracíme se po ní zpět k Pavličkám. Cesta lesem lemovaná skalní stěnou později vede kolem luk a nakonec nás z lesa vyvede na silnici na opačný konec Pavliček. Tady neodoláme krátkému posezení v sympatické restauraci, je to koneckonců dnešní první a poslední, byla to odborně řečeno "suchá trasa". Ne že bych toho litoval, počasí se vydařilo, výhledy nádherné, těch asi pětadvacet kiláků letním Kokořínskem se určitě vydařilo. Takže jedno dobré pivečko, šofér samozřejmě limonádu a všichni čtyři, věřím že spokojeni ujíždíme k domovu.
Toť vše. Zdrávi došli, zase někdy. Seventy