Jižní Čechy - 1. den: rozhledna – pozorovatelna Hradiště u Písku; Kestřany – Horní tvrz a Dolní tvrz, zámek, kalvárie; Čejetice - pivovar

Máme před sebou přibližně 14 volných dnů. V sobotu 27. 5. musíme být v Chudenicích na akci Jarní prase, kdy se Ota setkává pravidelně se svými bývalými kolegy, ale i s těmi, co to po nich převzali. Je to príma parta a príma akce. I když ty časy, kdy jsme skutečně opékali selátko, jsou už nenávratně pryč. Už léta se kupuje předuzená kýta, která se nechá pěkně prohřát a samozřejmě opéct. Ale to jsem teď zcela jinde.

Takže zpátky do Plzně a připravit se na odjezd.

Po návratu z Bítova jsme zvládli pravidelné lékařské prohlídky a ještě něco vyprat. Část věcí jsem dala do auta už koncem dubna, takže příprava je poměrně rychlá.

Původně jsme chtěli odjet ve čtvrtek odpoledne, jenže již od středy hlásí ochlazení a přeháňky, tak jsme to odložili. Předpovídají to i nyní, ale stále to posouvají a my se už nemůžeme dočkat zahájení naší autosezóny, tj. doby, kdy konečně budeme spát v autě. Vždy se na to těšíme.

Do auta dáváme oblečení a jídlo. Máme novou akumulátorovou ledničku, tak jsme zvědavi, jak se osvědčí.

Ještě máme nějaké popojíždění po městě, musíme také natankovat, takže město opouštíme až okolo 12. hodiny.

 

Jedeme do Písku. Jak jedeme víc na jih, ochlazuje se a také se to zatahuje. Vypadá to, že předpověď jim přece jen vyjde.

Na jihozápadním okraji města – v Hradišti byla letos v lednu otevřena nová malá dřevěná pozorovatelna. O její vybudování se zasloužili místní ochotníci – hlavně chtěli upravit lokalitu bývalé skládky. Současně zde byl vysazen ovocný sad a třešňová alej. Rozhledna z akátového a dubového dřeva byla postavena podle návrhu firmy Hřiště pod Květinou, s.r.o. z Mladotic nedaleko Písku, která také navrhla podobnou dřevěnou rozhlednu U Sovy u Panenské na Vysočině. 

U silnice, zhruba 350 m od pozorovatelny je malé parkoviště tak na jedno auto. Jen jsme vystoupili, honem se vracíme pro bundu. Venku to ledově fouká. Rozhledna je vidět. Ale také jsou vidět černé mraky. Snad budeme rychlejší než ty mraky. Jdeme v trávě čerstvě vysekanou pěšinou, pak kousek vlevo po cestě, kousek vpravo a jsme tam. Dřevo ještě nestačilo ztmavnout, je tady i stolek s lavičkami. Pozorovatelna je vysoká 5,8 metru, na vyhlídkovou plošinu ve výši 4 metry vede lomené schodiště s 9 a 10 schody. To spodní schodiště je pohodlné, ale u toho horního mohli udělat o schod víc. Stupně jsou poměrně vysoké, nepohodlné.

Jsou vidět Písecké hory, nedaleké rozhledny Jarník, Vysoký Kamýk a Velký Kamýk a místní část Písku. Samotné město nevidíme. Dlouho se však nerozhlížíme. Mraky se blíží nebezpečně rychle. Však také k autu přicházíme s prvními malými kapkami.

Původně jsme si tady chtěli ohřát jídlo, ale v tom větru se nám tu nelíbí. Popojíždíme kousek dál a za větrem na pěšině u lesa hřeju jídlo. Taky uklízím v autě věci na své místo. Ty začátky jsou vždy nejnáročnější. Deštík se přehnal a tak i to posezení u opožděného oběda je příjemné.

Další zastávku máme naplánovanou v Kestřanech. Vystupujeme opět za drobného mrholení. Jsme v malé obci, ale historicky hodně zajímavé. Snad nikde jinde nejsou blízko sebe dvě poměrně zachovalé kdysi vodní tvrze a zámek, který byl postaven na místě třetí tvrze. 
Zaparkovali jsme u zdejšího kostela sv. Kateřiny. Jeho stavba asi nebyla dříve nutná, byl postaven až v 16. století. V letech 1712 – 14 bylupravenn a pak ještě v 18. i 19. století. R. 1862 byla přistavěna věž. Interiér si zachoval jednu z nejbohatších barokních výzdob na území Písecka. Za zmínku stojí obraz Černé Madony Kolínské, Panny Marie Karlovské a krásná vyřezávaná křtitelnice. Kostel byl bohužel zavřený, takže jsme z toho nic neviděli.

První písemná zmínka o obci je z r. 1338.

Horní tvrz je starší, byla založena pravděpodobně již ve 13. století. Až do r. 1491 tam bylo sídlo rodu Kestřanských z Kestřan. Noví majitelé pánové ze Švamberka ji využívali již jen příležitostně a během třicetileté války si postavili nedaleký barokní zámek.

Dolní Barochovskou tvrz postavili na konci 14. století potomci Alberta z Kestřan. Tento rod zde měl sídlo do r. 1475, kdy ji koupili Švamberkové - majitelé horní tvrze, kteří si zde r. 1553 vybudovali pivovar. V 18. a 19. století se zde využívaly hospodářské budovy a tvrz postupně chátrala. V posledních letech byla obnovena. Je však nepřístupná.
Mezi tvrzemi a kostelem bývala třetí tvrz - dnes přestavěná na zámek. Nyní je v soukromém vlastnictví a je částečně opravený. Dp zámecké zdi vpravo od zámku je vestavěná hranatá bašta - památka právě na tu třetí tvrz.
My se jdeme podívat do Horní tvrze, která jako jediná je přístupná. Procházíme pěkně upravenou barokní zahradou, za ní jsou hospodářské budovy. Jenda z nich slouží jako vchod do areálu tvrze. Je tam pokladna a také menší výstava různých starých většinou dřevoobráběcích strojů. Po zaplacení vstupného jsme obdrželi čtyři stránky textu – povídání o histroii obce a této Horní tvrze. Přes zahradu, kde právě vysazovali vinnou révu, a přes kamenný most (v 18. století nahradil původní dřevěný padací most) jsme dostali do bývalého paláce z 1. pol 16. století a na nádvoří. Tam je nejstarší budova z 13. až 14. století, později upravena na purkrabství - bylo to místo, kde se setkávali obyvatelé tvrze a jejich návštěvy. Byla proto nejzdobnější. 
Ze 14. století je na nádvoří i studna. K ní přiléhá nárožní téměř čtvercová věž z pol. 15. století. Z té doby je naproti další hranatá věž a na severním rohu kulatá věž (lidomorna). Kaple byla vestavěna mezi věž a palác na přelomu 15. a 16 století. Tam je nádherná poměrně zachovaná sklípková klenba.
Do patra přístup není. Je pozoruhodné, jak se se klenby i žebroví v některých přízemních místnostech dochovaly. Zvenku jsme viděli prevety na krakorcích. Vše je zatím v dezolátním stavu, přesto je zde několik hodně zajímavých prvků. Až to vše opraví, bude to určitě nádhera.

Prolezli jsme vše, co šlo, a pak jsme celou tvrz ještě obešli. Přes zeď je vidět i již zmíněná Dolní tvrz. U náhonu jsou již vinice založeny, možná lze říct obnoveny, u zámku byly už v 17. století. Tam je i další studna – o ní jsem se však nic nedočetla.

Jsme spokojeni, že jsme si tuto památku mohli projít. Budeme se zde muset za pár let zastavit, abychom viděli, co vše se tady změní. O důvod víc k radosti má ještě Ota. Našel si novou zálibu, resp. navázal na zálibu z mladých let. Tehdy slepil Karlštejn a Staroměstskou radnici. Nedávno slepil rozhlednu U borovice a starou ještě dřevěnou rozhlednu Hýlačku a marně shání další modely. Tady mají vystřihovánku 8 zdejších kapliček. Je nadšený, zase bude mít přes zimu co dělat.

 

Odcházíme. Obdivujeme lidi, kteří si koupí takovouhle ruinu a pomalu jí vdechují nový život. Ale jen díky takovýmto lidem se tyto památky zachovají. Naštětí je jich docela dost. Tak ať se jim to daří.

Ještě jsme se zašli podívat okolo zámku k Dolní tvrzi, ale moc jsme toho přes zeď neviděli. Uprostřed je nejstarší, ale také nejvyšší hranolová obytná věž, kterou ve 2. pol. 15. století doplnila na jižní a východní straně nová palácová křídla a opevnění na rohu s okrouhlou obrannou věží.

Venku poprchává a je zima. Přesto se jdeme ještě podívat do jižní části obce. Jdeme okolo výklenkové kaple sv. Floriána z 1. pol. 19. století. Má obdélníkový půdorys s polokruhovou nikou. Je to jedna z těch osmi kapliček, kterou si Ota slepí.

Až u řeky Otavy na prostorném travnatém prostranství u památných jilmů je kalvárie z přelomu 18. a 19. století. Je to zajímavá kaple na čtvercovém půdorysu. Ze tří stran je otevřená polokruhovým obloukem. V kapli bylo sousoší kalvárie - dřevěné plastiky v životní velikosti. Uprostřed na kříži byl Kristus, pod křížem klečela Máří Magdaléna, vlevo byla P. Maria a vpravo sv. Jana Evangelista. Dnes je vše uloženo v depozitáři obce a nahrazeno malbou na zadní straně kaple, kde je oblouk jen naznačený. Na stropě, který tvoří placková klenba, jsou znázorněna nebesa a čtyři evangelisté. Střecha je zakončena malou hranolovou zvoničkou s jednoduchým kovovým křížem.

Tady si všímáme, jak na jižní Moravě je počasí teplejší, jak to tam bylo minulý týden vše zelenější.

Tím jsme ukončili dnešní program. Kdybychom vyjeli podle plánu o den dřív, udělali bychom ještě cca 10 km okruh u Sudoměře. Ten nyní rušíme a odkládáme na někdy jindy. Je už 6 hodin. Je to akorát, abychom stačili návštěvu pivovaru v Čejeticích. Má otevřeno v pondělí, ve středu a v pátek od 15 do 22 hodin. Jedeme se tam podívat. Otevřeno je. Kousek za pivovarem na konci silnice je malé parkoviště, tam by se nechalo přespat. Na přípravu večeře se nám tu však nelíbí. Zajíždíme na jižní okraj obce k Novému rybníku, kde v klidu i když za stálého mrholení večeříme.

Zrovna říkám, že jsme odjezd asi uspěchali. Kdybychom byli blíž, snad bych chtěla jet domů. Po zimě jsem nějaká rozmazlená, zima se mi nelíbí a déšť ještě méně. Musím si však zvyknout, domů nejedeme.

Vracíme se na parkoviště k pivovaru a jdeme na pivo. Mají tady malou hospůdku – 2 větší stoly. Nastěstí se 2 židle uvolnily, nemusíme tedy stát. Je tady příjemně, topí tu dřevem. A točí tu pivo. Pro dnešek víc nepotřebujeme. Jen se netěším, až se budeme v autě převlékat se do spacího.

Majitel pivovaru a sládek v jedné osobě na internetu nabízí pro sběratele sadu 11 etiket a tácek za 100,- Kč. Jenže tato informace je zastaralá. Dnes nemá nic, dostane je příští týden, ale bude jich jen 6. Nejdřív se domlouváme, že nám je pošle, ale nakonec jsme se rozhodli, že se tady cca za 14 dnů zastavíme, až pojedeme domů. Pojedeme přes Písek, sem to už není daleko.

Minipivovar vznikl díky splnění nádherného snu. Majitelé ho vybudovali vlastními silami, vlastní pílí a umíněností. Hezky se tu sedí, hezky povídá. Při tom jsme zjistili, že pan majitel i jeho manželka pochází z Přerova, stejně jako Ota. Jak je ten svět malý. Oba už jsou v Čechách strašně let. Vzpomínali, kam chodili na pivo, dokonce objevili i společné známé. Jen jsme se nějak zapomněli zeptat, jak dlouho tady to výborné pivo vaří. Na budově mají letopočet 2020, ale pivo vařili myslím už dřív.
Na čepu mají nyní 4 druhy piv - světlé, polotmavé, svrchně kvašené a pšenici. Jen ta nás moc nezaujala, ale místní ji hodně pili. U nás je problém, že pšenici vždy porovnáváme s Paulanerem - takže málokteré naše pšeničné pivo se mu rovná. Jsme vša spokojení. Ostatní piva byla výborná.

V půl 10 za stálého drobného mrholení odcházíme, v hospodě to ještě žije. Naštěstí to už nefouká. Pod zadními dveřmi se převlékáme, ani to tak hrozné není. Mizíme do auta, kde je 12 stupňů. A honem pod peřinu. Tam bude fajn. Zítra má pršet, snad to tak hrozné nebude.

Jižní Čechy - 1. den: rozhledna – pozorovatelna Hradiště u Písku; Kestřany – Horní tvrz a Dolní tvrz, zámek, kalvárie; Čejetice - pivovar na mapě