Jedeme znovu na severovýchod - 33. den - odpoledne: Ústí nad Orlicí - městská památková zóna - cca 4 km dlouhý okruh městem

Cestopisy

Staré nádraží

Gymnázium

V parku u gymnázia

Hernychova vila

Mírové náměstí

Mírové náměstí - bývalá budova Občanské záložny

Mírové náměstí

Mírové náměstí - radnice

Mírové náměstí - bývalá škola, později propojená s radnicí

Mírové náměstí - bývalá škola

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Děkanství

Původní hřbitovní kaple, dnes meditační kaple

Meditační kaple

Původní hřbitov, dnes park

Zastavení křížové cesty

Rozhledna na Kozlovském kopci

Večerní pohled od auta

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Sobota 10. 7. 2021 - odpoledne

Dopoledne jsme si prohlédli rozhledny, odpoledne jedeme do města. Parkujeme na parkovišti železniční stanice Ústí n. O. město, kde se nechá parkovat zdarma. Odtud jsme se vydali na asi 4 km dlouhý okruh městem, jehož centrum bylo vyhlášené městskou památkovou zónou.

Na soutoku řek Tiché Orlice a Třebovky vznikla na přelomu 12. a 13. století malá osada Oustí. Ve 2. pol. 13. století z pověření panovníků Václava I. a Přemysla Otakara II. došlo ke kolonizaci tohoto území. Nové sídliště bylo založeno na ostrohu nad původní osadou, z té doby má město téměř pravidelné čtvercové Mírové náměstí.
První písemná zmínka je z r. 1285. Historie města úzce souvisí s historií hradu Lanšperk, kde jsme dnes ráno byli a odkud bylo celé panství spravováno. Město postupně získávalo různá privilegia - právo várečné (r. 1499), byl podpořen rozvoj cechovní výroby, především plátenictví a soukenictví.

Rozvoj města byl úzce spjat se jménem Hernych. R. 1855 založil Jan Hernych malou tkalcovny s několika ručními stavy. R. 1875 u sebe zaměstnal svého syna Floriana, který r. 1884 převzal vedení firmy. Postupně nakupoval různé objekty i mimo město a budoval v nich moderní tkalcovny. Zařadil se tak mezi nejvýznamnější a nejbohatší české podnikatele. Vyráběl zejména pestré bavlněné látky. Svoje finanční potíže r. 1911 vyřešil tím, že založil společnost s ručením omezeným, r. 1917 pak akciovou společnost, ve kterém měl jen 17% podíl. Zůstal ve vedení výroby, jen už neměl vliv na podnikatelské rozhodování. Po jeho smrti r. 1923 se ředitelem firmy stal jeho syn Emil. Koncem války byla část továren upravena na zbrojní výrobu. Po r. 1945 byla firma zestátněna, Emil Hernych byl ustanoven národním správcem a v r. 1946 ředitelem státního podniku.

Prohlídku města jsme začali u Starého nádraží - památkově chráněné budovy, která byla v empírovém slohu postavena r. 1845. Je to jedna z mála dochovaných nádražních budov, které byly postaveny na tehdy otevřené dráze z Prahy do Olomouce. Dřevěná veranda byla přistavěna r. 1905. Nádraží je moc hezky zrekonstruované.

Přecházíme hlavní silnici a ulicí T. G. Masaryka jdeme do centra. Vpravo za menším parkovištěm je možno zahlédnout impozantní budovu gymnázia v secesním stylu s prvky individualismu. Byla postavena v letech 1910 - 13. Pozemky pro stavbu daroval výše uváděný továrník Florián Hernych. Škola stojí bohužel na nestabilním podloží a tak je nutno ji každých 10 let opravovat.

Jen o kousek blíž k centru je nádherně opravená secesní Hernychova vila. Továrník si ji postavil v letech 1906 - 7 naproti vchodu do jedné ze svých továren jako rodinné sídlo své firmy. Dochovala se téměř v původním stavu. Po 2. světové válce byla zabavena a používána převážně pro školské a vzdělávací účely. Dnes zde sídlí muzeum s vyhlídkovou věží a restaurace. Již od doby svého vzniku byla okolo velká zahrada. Vila mne doslova fascinovala. Bylo už pět hodin, takže muzeum se zavíralo, přesto jsem odhodlaně vstoupila do budovy, abych se podívala alespoň na vstupní halu. Překvapil mne zaměstnanec muzea, který mne pozval dál do sálu (stačila jsem jen zamávat na Otu, aby přišel) a dokonce mi tam nádherný lustr ještě rozsvítil. To byla skutečně nádhera. Tak tomu říkám štěstí.

Na druhé straně ulice 17. listopadu ještě stojí dnes chátrající bývalá tovární budova, později přejmenována na bavlnářský závod Perla.

Procházíme nejkratší cestou do centra města na téměř čtvercové historické Mírové náměstí. V 18. století tady nová zděná zástavba nahradila původní dřevěné domky, které byly zničeny požáry. Stejně jako ty původní dřevěné, tak i ty nové mají podloubí, kde byly kupecké krámky a kde své výrobky vystavovali a prodávali místní řemeslníci. Od. r. 1737 je uprostřed náměstí mariánský sloup se sochou Panny Marie.

Na severozápadním rohu náměstí stávala radnice pravděpodobně již od založení města. Dnešní budova byla postavena v letech 1721 - 23, kdy nahradila původní dřevěnou budovu. R. 1873 byla na druhém konci bloku (směrem ke kostelu) postavena škola. R. 1850 byla stavebně propojena s radnicí.

Snad nejvyšší budovou náměstí je bývalá budova Občanské záložny, dnes budova České spořitelny. Byla postavena r. 1868.

Okolo školy procházíme k baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1770 - 76 na místě, kde již dřív postupně stály dva dřevěné kostely. Ten první pamatoval ještě r. 1297.

Děkanství - barokní obdélníková dvoupodlažní budova s arkádami s křížovou klenbou - bylo postaveno v letech 1742 - 1748. Od kostela je odděleno parčíkem, který vznikl na místě bývalého hřbitova. Nedaleko je ještě bývalá původně hřbitovní kaple z r. 1787, postupem času chátrala. V letech 2017 - 2018 byla upravena na meditační kapli sv. Jana Pavla II..

Z parčíku odcházíme přímo k zajímavé budově Roškotova divadla, které bylo postaveno ve funkcionalistickém stylu v letech 1935 - 1936.cSvé jméno má podle architekta Kamila Roškota.

Z Husovy ulice (vila foto 863) odbočujeme do Zahradní ulice, kde jsou tzv. Tkalcovské domky, soubor několika zachovalých chalup tehdejších tkalců. V takových domech až do konce 19. století žila velká část obyvatelstva, která se živila tkalcovstvím. Byly to dřevěné přízemní chalupy s vysokou sedlovou střechou s velkou světnicí. Po požáru byly postaveny zděné. Velká část těchto chalup byla zbourána během 60. a 70. let, kdy se budoval silniční průtah městem.

Okolo soutoku Třebovky a Tiché Orlice se jdeme podívat na ještě jednu historicky cennou budovu na hlavním ústeckém nádraží - na Nové nádraží. Byla postavena r. 1874, když byla stavěna trať do Letohradu a dál do Polska. Na poč. 20. století ji využíval i c. k. poštovní a telegrafní úřad. Hrozila jí demolice, když se trať na poč. 21. století modernizovala také z důvodu, aby tady Pendolíno mohlo jezdit rychle. Naštěstí ji místní aktivisté koupili a plánují její další využití. Zatím se zdá, že jako nepoužívaná chátrá dál.

Cestou k autu se jdeme ještě podívat aspoň na jednu kapličku zdejší křížové cesty, která vede z města směrem k Andrlovu Chlumu, kde jsme dnes také už byli. Původní křížová cesta byla postavena v letech 1753 - 1755 podle staré cesty do Litomyšle. Dochovala se z ní jen jediná kaplička v blízkosti rozcestí Křížová cesta - boží hrob. Je součástí této nové křížové cesty, která byla postavena v letech 1852 - 1853. Na ní je celkem 11 výklenkových kaplí. Dál už nestoupáme, vedlejšími uličkami se vracíme k autu.

Ve městě bylo liduprázdno, o to víc se nám tam líbilo. Všechno je tu pěkně popsané.

Je už večer a tak řešíme, kde spát. Zítra si chceme nedaleko České Třebové udělat delší výlet po NS Údolím Skuhrovského potoka a také se zajet podívat na chaloupku Maxe Švabinského, na kterou jsme vloni zapomněli. Jedeme tedy dál k jihu k rozhledně na Kozlovském kopci, kde jsme už vloni spali a odkud to budeme mít už blízko. Tam je to jistota.

Po večeři kupodivu nejdeme do nedaleké chaty na točené pivo. Máme ho dost. Zůstáváme u auta. Celý den jsme chladili, tak je i pěkně vychlazené. Dnes dáváme pivo z Rýmařova z pivovaru Excelent - medovou 11 a polotmavou 13. Je to příjemné pití.

Večer je docela chladno, to se bude nádherně spát.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.972, 16.400)

Poslední aktualizace: 21.11.2021

Vyhledání vlakového spojení na výlet