Jedeme na sever - 1. den: Zbiroh - pivovar Švabín, Zdice - cca 4 km dlouhý okruh po NS Zdice - Lesopark Knihov (prohlídka zajímavostí města, hradiště Knihov)

Po 10 dnech doma se opět chystáme na výlety. Tentokrát s veselejší myslí. Na CT jsem se dozvěděla, že moje nemoc ustupuje dobře a že už nebudu muset chodit každý 3. týden na chemoterapii, ale že mne čeká jen každý 2. měsíc bioléčba. Ani to není žádná radost, je to stále omezení, stále nebudu zcela fit, ale je to zlepšení. Abych tu radost neměla tak moc velkou, tak mi objevili nová ložiska na plicích, takže za 3 týdny jdu na plicní kliniku. Mám astma, tak jsem to konzultovala se svojí plicařkou, ale podle ní by to nic vážného být nemělo. Možná mne nechtěla strašit, ale to se uvidí. Myslím, že jsem přežila horší věci. Tak přežiji i tohle. Jsem věčný optimista, na starosti je času dost.

Do auta jsme koupili novou autobaterku, tak už bychom opět mohli v autě poslouchat rádio, nabíjet telefony a přesto startovat bez problémů.

Nikdy neodjíždíme ráno brzy, ale dnes to je opravdu hodně dlouho - až po 13. hodině. Není to jen proto, že jsme pozdě vstávali. Tentokrát to mělo i jiný důvod. Včera večer Ota přinesl od kamaráda batoh letních jablek, z větší části padaných, ale i trhaných. Padaná jsou pěkná, ale dlouho by nevydržela. Je nutno je nějak zpracovat. Ota se pustil do vykrajování a já vařila. Nejdřív dvě nohavice štrůdlu, na cestu se bude hodit. Zbytek jsem rozvařila na povidla. Spát jsem šla po půlnoci. A to jsem se ještě v noci budila, chodila je míchat, aby rychleji vystydla a abych je k ránu mohla dát do lednice. Pak jsem konečně pořádně zabrala. Po snídani jsem je ještě musela dát do krabiček a do mrazáku. Ota mezitím skočil pro chleba. Když byl skoro čas k obědu, odjíždíme.

První zastávku děláme ve Zbiroze, kde je pivovar Švabín. Otevřeno má do 15 hodin, to stačíme. Samozřejmě jsme cestou chytli objížďku, ale i tak jsme na místě ve 14 hodin.

První zmínky o zdejším vrchnostenském pivovaru jsou z r. 1397 - v té době získal Švabín právo vařit pivo. Kde se v té době vařilo, to se neví. R. 1597 byl postaven pivovar na jihozápadním okraji města, v místě, kde stojí dosud. Je možno zde nalézt prvky renesance i baroka. Pivovar při jeho založení vlastnili Lobkovicové. Velkého rozvoje dosáhl za vlastnictví rodiny Colloredo-Mansfeldů koncem 19. století a na poč. 20. století. Byla přestavěna varna na parostrojní pohon a vybavena měděnými nádobami. Pod budovami vznikly hluboké sklepy a nad nimi dvoulískový hvozd. Také zde postavil hotel a hostinec. V areálu pivovaru měli byty zaměstnanci pivovaru, které ještě ve 30. letech byly upravovány. Druhá světová válka dočasně ukončila činnost pivovaru. Po válce přešel pod národní podnik Západočeské pivovary. R. 1952 byla činnost pivovaru definitivně ukončena.

Po r. 1989 se nový majitel areálu rozhodl zde vybudovat hotel, wellness centrum a restauraci s minipivovarem. Začal s rekonstrukcí, leccos historického zde zničil, ale rekonstrukci nedokončil a objekt prodal. R. 2018 areál koupila soukromá firma. Majitel je nadšenec do historie a tak se zdá, že zde obnoví nádherný areál. Jeho elán zbrzdil Covid, takže s rekonstrukcí začal až v lednu 2022. R. 2023 začal vařit pivo ve spřátelených pivovarech jako létající pivovar. Dokonce zde otevřel i letní stánek s výčepem. R. 2024 by chtěl začít s vařením piva ve vlastním prostoru. To se mu bohužel nepovedlo, ale vše je nyní již připraveno a čeká se na kolaudaci.

My jsme chtěli koupit pivo a někam popojet ohřát si oběd. Jenže vše dopadlo jinak. Začalo to však zcela normálně. Z nabídky jsme vybrali po kousku od všeho, co měli, takže 5 plechovek a 3 skleněné lahve 0,75 l. Vaří piva spodně i svrchně kvašená, mají cyklistickou osmičku i kyseláče. Mají i nealko piva. Jsou to kluci šikovní. Máme i tácky. Když jsme odcházeli, pochválila jsem ten nádherný areál. A tím to vše začalo.

U vchodu postávali 3 chlapi. Jak jsme později zjistili, čekali na prohlídku. Pán nám navrhl, že nás na prohlídku vezme s nimi, chceme-li. Aby ne. Tak to se povedlo. Zase jsme byli ve správný čas na správném místě.

Pán nás nejdřív v krátkosti seznámil s historií objektu i se zdejším vařením piva. Mají zrekonstruovanou část, ale plány mají veliké. Viděli jsme, kde budou vařit pivo, kde chtějí mít pivnici. Tam jsou dokonce zachované původní trámy. Pak nás zavedl do té části, která na rekonstrukci čeká, kde byla sladovna, kde bývali ustájení koně. Prošli jsme si fantastické sklepení. Ty klenby nás fascinovaly. Tenhle objekt nechat dál chátrat, to by byl hřích. Je fajn, že se zde opět bude vařit pivo.

Prohlídka trvala asi 3/4 hodiny. Bylo to perfektní. Odjíždíme skoro ve tři. Jsme řádně hladoví. Máme naštěstí ten štrůdl. Jeden jsme snědli hned na parkovišti u pivovaru.

Ten druhý o půlhodiny později - na parkovišti Vorlova ve Zdicích, odkud chceme vyrazit na výlet. Teplé jídlo si dáme až večer.

Město vzniklo r. 1039 v rámci kolonizace po návratu Břetislava I. z vítězné výpravy z Polska. První písemné zprávy o obci jsou z r. 1148. Ve městě se údajně r. 1045 narodil kronikář Kosmas. 

Zdice byly i průmyslovým městem. Byly zde doly na železnou rudu. Těžba byla zastavena až v pol. 60. let 20. století. Ve 2. pol. 19. století přibyly další průmyslové podniky. R. 1850 tady byl založen cukrovar. Tady jako účetní působil manžel Boženy Němcové Josef Němec.

R. 1874 se obec stala důležitou železniční křižovatkou. R.1872 byla povýšena na městys. Od r. 1994 jsou městem s vlastním znakem a praporem.

Historicky nejhodnotnější je střed města. Tam jsme zaparkovali a odtud vyrážíme na trasu naučné stezky Zdice - Lesopark Knihov. Je dlouhá cca 4 km, vede přes město i jeho okolím, je na ní 8 zastavení a seznamuje s historií i současností města, okolní přírodou a zároveň nabízí krásné výhledy do okolí. Je značena jako zelená turistická trasa.

Hned první dvě zastavení jsou jen kousek od parkoviště. Jsou to nejstarší budovy města.

Před námi vpravo je radnice, bývalá původně gotická budova pošty. Kdy přesně byla postavena, není známo. R. 1424 zde vyjednávali příměří husitští a katoličtí páni. Z té doby se dochovaly gotické sklepy s valenou klenbou. Předpokládá se, že již v 15. století zde byla zájezdní hospoda, později pojmenovaná U krále Václava IV.. R. 1527 byla při ní zřízena poštovní stanice. Zdejší poštmistr Jan Karel Gobes byl r. 1779 za své služby povýšen do šlechtického stavu. Proto je na tepaném zábradlí balkonu jeho monogram JGT. Budova až do r. 1735 byla uváděna jako původní středověký dům. Tohoto roku byla přestavěna barokně, ve 2. pol. 18. století klasicistně. R. 1810 se pošta přestěhovala do jiné budovy. Během 19. století se majitelem hostince stal rod Colloredo-Mansfeldů. R. 1938 jim byl znárodněn. Hostinec tu fungoval do r. 1951, aby pak uvolnil své místo národnímu výboru. Po r. 1990 dům v restituci získal zpátky rod Colloredo-Mansfeldů. Ti ho prodali městu, proto zde je i nyní sídlo městského úřadu. Kromě toho je zde i infocentrum a obřadní a výstavní síň.
Proti radnici je barokní kostel Narození Panny Marie. Byl postaven v pol. 18. století na místě gotického kostela údajně z konce 13. století, který byl postaven z vápence a říkalo se mu Bílý kostel. Samostatně vedle kostela stála zvonice. Zvony byly  přeneseny až do věže nového kostela. Věžní hodiny byly zakoupeny r. 1886. Nejstarší zvon z r. 1492 je umístěn v chrámové lodi. Mezi nejstarší památky v interiéru patří křtitelnice z r. 1552. Okolo kostela byla hradební zeď se vstupní bránou. R. 1961 byla zbourána, aby mohla být rozšířena silnice. Dnes je okolo kostela nižší ohradní zídka, která zpevňuje prostor okolo kostela. Ve věži jsou od r. 1993 čtyři nové zvony ze zvonařské dílny v Brodku u Přerova. Nahradily tak zvony, které byly odstraněny r. 1942. Zajímavostí je, že 11. 5. 1842 se zde ženil K. J. Erben.

Již r. 1352 se uvádí, že vedle kostela stála fara. Současná nevýrazná budova je z r. 1810. V letech 1835 - 1874 zde působil páter Josef Vorel, mimo jiné i skladatel písní (Pijme pivo s bobkem..., Nad Berounkou pod Tetínem ...). Díky němu se na faře setkávali významné osobnosti tehdejší doby, např. Chmelenský, Jungmann, Hněvkovský, bratři Nejedlí, Erben a další. Zemřel 19. 12. 1874. Pochován je na zdejším hřbitově. R. 1882 mu byla na budově fary odhalena pamětní deska z kararského mramoru. Této slavnosti se zúčastnilo mnoho hostů z okolí i z Prahy.

Procházíme mezi historickými budovami a pokračujeme městem po zelené turistické značce. Je to zatím po rovině, je to příjemné. Přicházíme ke kubistickému kinu, o jehož stavbu v letech 1926 – 1927 se zasloužila družina válečných invalidů. Hlavní průčelí zdobí plastika ženy s květinami. R. 1945 se tehdejší Bio invalidů dostalo do státní správy jako Kino republika. Od 1. 4. 1957 je ve správě města. Velkým svátkem byl 4. březen 1959 - v kině se po rekonstrukci začaly promítat širokoúhlé filmy. Exteriér i interiér si zachoval původní podobu. Jako kino se však již nevyužívá.

Značka městem trochu kličkuje, aby se návštěvníci dostali ke všem zajímavým stavbám. Mezi ně patří i dnešní Společenský dům, dříve sokolovna. Slavnostně byla otevřena r. 1914 v bývalé tovární budově. Za války v ní byl vojenský lazaret. Až po válce začala být používána ke svému účelu. R. 1938 byla přechodným domovem pro uprchlíky z pohraničí. Během války zde bydleli němečtí vojáci. Dnes se tam konají různé kulturní pořady.

Za chvíli opouštíme město dostáváme se do lesoparku Knihov a začínáme stoupat. Tento kopec byl původně bez lesů. Až v pol. 19. století došlo k postupnému zalesňování stromky, které obci věnoval kníže Colloredo-Mansfeld. V 10. století bylo na vrcholu nevelké slovanské hradiště, které pravděpodobně navazovalo na ještě starší osídlení. Bylo v místech stále nezalesněná plochy na vrcholu kopce. Dodnes se zachovaly pozůstatky příkopu v severní části nebo val ve východní části. Byly zde nalezeny i části keramiky. Na jihovýchodním svahu se v 18. a 19. století těžil pískovec. Používal se do základů domů ve městě a v okolí. Prý se tam těžil i kvalitní jemnozrnný pískovec, který byl dále zpracováván na brusivo pro sklárny.

V r. 1923 byl kopec upraven na lesopark a využíván občany k odpočinku. Ještě v 50. letech to tady žilo. Bylo zde přírodní divadlo, kde se v létě konala ochotnická divadelní představení i mnoho tanečních zábav. Pak se o lesopark přestali starat. Zarůstal náletovými dřevinami, lavičky trouchnivěly. Až po r. 2000 došlo k obnově parku, náletové dřeviny byly odstraněny, byly obnoveny hlavní cesty a lavičky, mezi stromy vytvořeny průzory s výhledem na město. To vše vydrželo 10 let. Vegetace se zde opět rozmáhala, ničení napomohla i lidská síla. Co šlo zničit, to se jim povedlo. Ale již r. 2011 byla otevřena první část zrekonstruovaného parku. Myslím, že po rekonstrukci je nyní i ta druhá část parku, jenže bohužel vegetaci se neporučí.

Mysleli jsme, že cesta lesoparkem povede po širších cestách. Zhruba uprostřed stezky se šlo po uzoučké travnaté cestě. Po naučné stezce jsme vyrazili v protisměru. Nahoru to bylo do prudkého kopce, zpátky jdeme po schodech. Je tady však pěkně.

Když se blížíme k silnici a k městu, procházíme zajímavým dětským areálem. Je tady i dlouhá nerezová skluzavka, prolézačky a jiné atrakce. Zatím co si děti hrají, mohou dospělí využít venkovní posilovnu. Je tady i hřiště na pétanque. Tady míjíme památník zakladateli Sokola dr. Miroslavu Tyršovi. Byl tady r. 1934 - tehdy uprostřed lesoparku odhalen u příležitost jeho 100. narozenin. Při rekonstrukci parku byl opraven vč. jeho okolí.

Stále se držíme zelené značky. Stále klesáme, až k hlavní silnici. Tady je provoz poměrně silný, je tady přechod, ale stejně je nutná opatrnost. Za silnicí už vidíme zajímavou dřevěnou lávku pro pěší a cyklisty přes potok. Dostáváme se zase do města a pokračujeme po rovině, stále po zelené značce.

U budovy moderní obecné školy jsou opět dvě zastavení. Jedno se týká právě budovy školy. Nejdřív se vyučovalo v přízemní budově čp. 37 nad kostelem, kde byly 2 učebny. V 80. letech 19. století došlo k rozvoji obce, ale až r. 1933 se začalo s výstavbou této školy. Vyučovalo se zde již od 1. září 1934, ale slavnostní otevření bylo až 28. září na svátek patrona české země sv. Václava. V budově bylo 11 učeben, tělocvična, sborovna, ředitelna, kabinety a byt pro školníka. Ve své době patřila k nejmodernějším školám. Stále funguje jako škola - dnes do ní chodí žáci 1. stupně.

Před školou jsou 2 pomníky obětem světových válek. R. 1919 byl odhalen Kámen svobody v parčíku před farou. R. 1926 na tento kámen byla umístěna deska se jmény 46 padlých vojínů, kteří pocházeli odtud a z blízkého okolí. Pomník tam byl až do r. 1948, kdy byl přemístěn do prostoru před novou školou. To již před školou byl od r. 1947 pomník obětem 2. světové války. Mezi pomníky je památník obětem politických procesů 50. let. Byl odhalen na městském hřbitově při příležitosti 20. výročí Sametové revoluce dne 17. 11. 2009. Má tvar otevřené knihy. Je věnovaný všem popravený a nevinně zavřeným občanům naší republiky, kteří se v 50. letech 20. století stali oběťmi nezákonných politických procesů. Sem byl přemístěn r. 2021.

V kopci nad cestou je městský hřbitov se hřbitovní kaplí. Byl založen r. 1776. Svůj hrob zde mají významné osobnosti, např. kněz, skladatel a buditel Josef Vorel, cukrovarník a vynálezce ing. Karel Prokš, hudebník, skladatel a dirigent Josef Poncar.

To už se dostáváme zpátky do centra. Jdeme okolo fary a kostela k autu. Tím jsme ukončili dnešní aktivitu, teď už jen kde spát. 

Pokračujeme v našem směru na sever - přes Beroun, Nižbor. Na všech odbočkách, které by se nám líbili, je zákaz vjezdu. Však také projíždíme Křivoklátskou pahorkatinou. Podle mapy.com by se mělo nechat odbočit vpravo na rozcestí Skalka a dojet až k lesu na odbočku ke zřícenině hradu Jenčov. Tam se chystáme zítra. Jenže skutečnost je jiná. U rozcestí je malé parkoviště, dál je zákaz vjezdu. Na ohřáti večeře by to šlo, ale na spaní se nám tu nelíbí. Ota se jde podívat po červené na druhou stranu silnice. Tam je to podobné. Před zákazem vjezdu je odbočka na malé parkoviště u lesa. Tedy jako parkoviště to vypadá, jedno auto tam stojí - už hodně dlouho. Od silnice i od zvědavých pohledů místo kryjí stromy. Tady se mu  líbí. Zajíždíme tam. Sice na nás vidí z nedaleké hájovny, ale snad problém nebude. Zůstáváme tu.

Přes den bylo teplo, chodili jsme v kraťasech, ale v sedm už je zima. Je 20 stupňů a rychle to klesá. Ohřívám jídlo, přitom to upravuji v autě. Většinu věcí jsme tu už měli, dokonce i postele jsme si čistě převlékli, když jsme ukončili minulý výjezd. Takže uklizeno je hned. Večeříme v půl osmé. Nějak jsme to dnes natáhli.

Po večeři sedíme v autě, venku už je zima. Koštujeme dnes zakoupené pivo. Já jen trošku. Smím si dát občas jen třetinku. Nechci to porušovat. Otevřeli jsme desítku a polotmavou jedenáctku. Jsou vynikající.

Spát jdeme v půl 10, venku klesá teplota už k 10 stupňům, v autě je necelých 13. Tak to je na peřinu. Letos jsme si těch letních nocí moc neužili.

Jedeme na sever - 1. den: Zbiroh - pivovar Švabín, Zdice - cca 4 km dlouhý okruh po NS Zdice - Lesopark Knihov (prohlídka zajímavostí města, hradiště Knihov) na mapě