Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 39. den: hrad Malenovice; Napajedla – městská památková zóna a pivovar Chmelnice; Kostelany - ranč a rozhledna Kostelany; Lubná – Mariánská studánka s kapličkou

Ještě jsme ani neusnuli, opět prší. Vítr však nafoukává kapky i pod zadní dveře. Musíme je zavřít. Nakonec se ale spalo pěkně, v noci už bylo jasno, ochladilo se, v autě bylo ráno 14 stupňů, takže paráda.

Ráno před osmou slyším, jak si pan majitel natahuje kabely a chystá se dělat hradbu. Začíná na tom nejvzdálenějším místě a zlehka, takže Otu vzbudil až po osmé. Je nejvyšší čas. V 10 bych chtěla být ve Zlíně na hradě Malenovice. To jsme včera nezvládli.

Je slunečno, jasno, ale fouká silný čerstvý vítr. Jenže pan domácí je upovídaný, my také, do toho tam pobíhá pes, který by nám nejraději sežral vše, co vidí, takže jsme to nestačili. K hradu jsme přijeli skoro v půl 11. Ale nevadilo to, v ceně prohlídky je i vstup do hájovny, kde je expozice Muzea jihovýchodní Moravy s názvem DŘEVO – PROUTÍ – SLÁMA. Jsou zde výrobky z těchto přírodních materiálů, ale i ukázky tradičních řemesel, které se zpracováním těchto materiálů zabývaly.

V 11 jdeme na prohlídku původně gotického hradu. Byl založen ve 2. pol. 14. století na západním výběžku Tlusté hory. Od okolí byl oddělen hlubokým a širokým příkopem. R. 1427 ho dobyli husité – v hradební zdivu jsou prý z té doby dvě kamenné koule. My je tam samozřejmě neviděli. V 1. pol. 16. století byly provedeny renesanční úpravy, nádvorní trakt byl doplněn renesančními arkádami. Za hraběte Františka Karla z Lichtenštejna po r. 1692 získal konečnou barokní podobu. Byly přistavěny nové obytné budovy s prostorným schodištěm a velkými okny. Hrad se snažili přizpůsobit tehdejším potřebám - vybudovali tak barokní zámek. Gotické prvky byly ponechány hlavně v kapli. V té době byl využíván jako letní rezidence.

Posledními majiteli byli Šternberkové, ale těm scházely finanční prostředky na údržbu a hrad začal chátrat. R. 1945 se stal majetkem ONV v Gottwaldově a sídlem lesní správy.

Po pěti letech se začalo s rekonstrukčními pracemi. Od 1. ledna 1953 byly tady zpřístupněny archeologické a národopisné expozice. Nyní je možno navštívit hradní interiéry. Mezi nejzajímavější patří malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a nápisy z 1. poloviny 16. století nebo domácí kaple. Je zde expozice historických hodin, nábytku a zbraní i zoologická expozice. Zpřístupněna je také hradní věž. Ve sklepení hradu jsou pískovcové sochy. Na nádvoří jsou mimo jiné vidět původní, i když zazděná gotická okna.

Po hodině odcházíme. Vítr neustal. Já už dopoledne na hradě říkala, že se mi motá hlava, Ota se přidal. Ty změny počasí se na nás skutečně podepisují.

Naše cesta směřuje opět k jihu. Jedeme do Napajedel, kde je městská památková zóna, ale také pivovar. Tady parkujeme. To už jsme byli domluveni, že si tady dáme oběd, ochutnáme zdejší pivo a pak půjdeme do města.

Pivovar Chmelnice byl založen v domě, který má bohatou historii. Byl postaven r. 1902 jako Hotel Procházka. Majitel však téhož roku zemřel a manželka dům o rok později prodává. Koupil ho křesťansko-sociální spolek. Hotelu se začalo říkat Jubilejní dům. Hrála se zde divadelní představení, konaly koncerty, své prostory zde měl i sportovní spolek Orel. Od r. 1931 zde byla opět restaurace, která po válce přešla pod RAJ. Když byla na nově postaveném sídlišti otevřena nová restaurace, provoz tady byl uzavřen a dům ponechán vlastnímu osudu. Zchátralý dům byl v restituci vrácen Čs. straně lidové. Následně se majitelé střídali. Byla zde restaurace, i italská pizzerie. V r. 2015 ho koupil současný majitel a až do r. 2018 probíhala kompletní rekonstrukce. Je tady restaurace s tanečním sálem, hotel i penzion, pivovar a pivní lázně.

V pivovaře jsme se výborně najedli. Jídlo bylo na talíři i velmi vkusně upravené. Výborné bylo i pivo. Ota kupuje etikety, získává tácek. V naprosté spokojenosti odcházíme do města, kterým protéká řeka Morava. Údolím řeky vedla obchodní stezka od Baltu do Středomoří. V těchto místech byl brod, tady se napájeli koně. To byl také důvod vzniku osady, která už ve 14. století byla povýšena na městečko, ale až dne 14. listopadu 1898 na město. První písemná zpráva o městečku je z r. 1355.
Z 16. století jsou první zmínky o zdejším léčivém prameni. V 1. pol. 19. století se na pravém břehu dokonce nacházely lázně. Jenže během stavby železnice byly prameny narušeny a postupně se ztrácely. Dnes je tam na povrch vyveden k běžnému užívání minerální pramen Slanice.

My jsme si prošli jen střed města. Od pivovaru jsme sešli k řece, oba jsme nějací zničení, jdeme pomalu. Není důvod spěchat. Na odpoledne naplánovaný 10 km dlouhý výlet jsme odložili na zítra. Dnes bychom to nezvládli. Okolo přístavu jsme došli k sokolovně, která byla otevřena r. 1911. Od r. 1922 zde bylo kino. Až r. 1956 byla prakticky naproti postavena budova s moderním kinem až pro 500 lidí.

Od řeky odcházíme ulicí se zajímavým názvem Na Kapli. Tady v ohybu řeky byl od raného středověku vodní hrad, poč. 17. století tady stávala kaple s hrobkou hraběnky Marie Thurzovny. Kvůli povodním byl hrad koncem 15. století opuštěn a pravděpodobně ho i kapli strhla povodňová vlna. Jen ten název zůstal. Od povodní město chrání ochranná hráze.

My se již blížíme k Masarykovu náměstí. Původně to byla dlouhá trochu širší náves, přes kterou vedla obchodní cesta a kde se konávaly čtyři výročí trhy, které jako městečku povolil český král Karel IV..

Nejdřív nás zaujala budova radnice, i když jsme viděli nejdřív jen zadní část a špičku věže. Nebyla to však 1. radnice. Původní r. 1662 vyhořela a obecní dům, kam se poté radnice přestěhovala, již nestačil, když bylo městečko povýšeno na město. To byl důvod ke stavbě této novorenesanční radnice. Byla postavena v letech 1903 – 1904 v severní části Masarykova náměstí. Hlavní vchod je ze strany náměstí, nad ním je balkon a tři největší okna hlavního sálu. Vpravo mezi okny je pískovcová socha sv. Jiří od známého sochaře Franty Úprky, rodáka ze slováckého Kněždubu. Sv. Jiří je patronem města a je vyobrazen na městském znaku. Na opačné straně je věž s hodinami. Vitráž v okně na hlavním schodišti zobrazuje znak města, ve vitrážích ve třech oknech obřadní síně jsou vidět znaky českého království. Na zdech tam jsou vymalovány erby moravských měst.

Vedle radnice přes ulici Na Kapli je hezky opravený jednopatrový barokní starý zámek, který byl postaven v pol. 17. století. V patře bydlelo panstvo, ve spodní části bylo vězení. Po vzniku nového zámku zde byly byty a kanceláře správy panství, později sýpka, soudní a berní úřad. R. 1925 zámek získává olomoucké arcibiskupství. Dnes je zde hotel.

Naproti je fara – nejstarší stavba na náměstí. Tato barokní patrová budova s mansardovou střechou byla postavena v 80. letech 17. století na místě starší fary z r. 1418. V jedné místnosti byla školní třída.

Okolo fary jdeme ke kostelu s. Bartoloměje. Původní gotický kostel stál hned vedle fary. Byl však malý a proto byl zbourán Tento pozdně barokní kostel byl postaven v letech 1710 – 1712. Vede k němu široké schodiště zdobené hodnotnými sochami světců. V kostele jsou dva renesanční náhrobky Bedřicha a Bartoloměje ze Žerotína z r. 1568 – jsou zasazeny ve zdi vedle hlavního vchodu. Byly sem přeneseny z původního kostela.

V Komenského ulici je infocentrum. My jdeme ulicí dál okolo pomníku Karla Havlíčka Borovského, který byl vytvořen r. 1921 při příležitosti 100. výročí narození tohoto významného českého básníka. Přicházíme k novému zámku. Se stavbou ve stylu francouzského baroka se začalo r. 1764. Pozoruhodný je kruhový zrcadlový sál, který sloužil k přijímání hostů. K zámku přiléhá anglický park, který byl založen ve 2. pol. 18. století. R. 1882 by založen tehdejším majitelem zámku hřebčín – již 140 let trvá tradice chovu anglických plnokrevníků. Jejich pastviny se nachází v jižní částí města v blízkosti rekreačního střediska Pahrbek. R. 1935 zámek získal Baťa jako své reprezentativní sídlo. Dnes je zámek soukromý.

Původně jsme se chtěli zajít podívat na vrch Kalvárie, kam vede z města vyhlídkový okruh, ale dnes nějak fakt nemáme už sílu někam šplhat do kopců. Vzdáváme to. Zpátky se vracíme centrem – přes Masarykovo náměstí a Palackého ulicí až k pivovaru, kde kupujeme ještě nějaké pivo s sebou.
Dnešní program jsme hodně zkrátili. Jediné, kam ještě musíme je rozhledna na ranči v Kostelanech. Sice bychom to zvládli i zítra, půjdeme prakticky okolo, ale ať má Ota klid. Už o ní tři dny mluví.

Cestou se zastavujeme na parkovišti Lubná, zda by se tam nechalo přespat. Je tam nějaké stavení, ale parkoviště je trochu stranou a v jednom rohu to vypadá dobře. Nebude-li nic lepšího, vrátíme se sem.

Teď už bez starosti, kde dnes hlavu složíme, jedeme do Kostelan. R. 1999 tady byl založen chov koní amerického plemene Quarter Horse. Později tady začali budovat ranč pro milovníky westernu a country. Postavili tady celé westernové městečko. Je možno si zde zajistit pobyty s tematikou divokého západu, je zde poštovní budova a samozřejmě nezbytná banka, k dispozici je restaurace Saloon, 2 bowlingové dráhy, lezecká stěna, westernové divadlo a wellness, fitness centrum i aquacentrum. Umožňují i projížďky na koni. V hotelu Crazy Mary jsou stylové a komfortně zařízené dvoulůžkové pokoje a apartmány, Každý pokoj je originální a jiný. Je možno si zde objednat i soukromé, příp. firemní akce.

R. 2014 tady na nejvyšším místě ve vysazeném třešňové a švestkovém sadu byla postavena dřevěná rozhledna. Není vysoká, celková výška je 5,2 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 4 m vede 18 schodů. Je vidět na celý areál s výběhem pro koně, na jejich pastviny, na nedaleké vrcholky pohoří Chřiby.

Vše je tady volně přístupné, wifi ze saloonu dosahuje i na lavičku ven. Zítra pršet nemá – výlet si snad užijeme. Odpoledne se udělalo hezky, sluníčko stále svítí a vítr už není tak studený. Sedíme na lavičce a mimo jiné pozorujeme paní, jak se učí jezdit na koni. Jak vidíme, je to docela dřina. Kdyby Ota neměl chuť na pivo, tak tu sedíme ještě déle.

Ve 4 se vracíme na parkoviště Lubná a opět brzy končíme s programem. Vždyť už těch aktivit za poslední dobu bylo dost. Asi potřebujeme trochu větší odpočinek.

Jak jsme zaparkovali, dáváme slivovici, potřebujeme si oba zvednout tlak. Mám pocit, že to se mnou brzy šlehne. Ale až po 2. štamprli se cítím skoro normálně. Běžně mám nízký tlak, dnes asi obzvlášť. I doktorka mi kdysi doporučila si občas dát štamprličku. Jen prý na recept to nejde. Bohužel.

Na parkovišti jsme se rychle zabydleli, vytáhli křesílka, otevřeli pivo a je nám fajn. Až když jsme si trochu odpočinuli, jdeme se podívat naproti – tam je pramen Mariánská studánka. Vytéká z kamenné podezdívky malé kapličky s Pannou Marií, kterou prý postavili na přelomu 19. a 20. století dva bratři jako poděkování za uzdravení jejich matky.

Mysleli jsme, že tam doplníme vodu na mytí, ale pramen je tak slabý, že by to trvalo dlouho, než by se kanystr naplnil. Navíc to není tak akutní, zítra večer bychom chtěli být v Otovo rodném Přerově u jeho sestry. Slíbila jsem, že se den předem ozveme, jenže tu není signál.

Nedá se nic dělat. Večeříme, je tu prima klid. Je tu jedno staveni, u toho parkuje jedno auto a pak je tu jedna malá trojúhelníková louka s asi 10 cedulkami Vstup zakázán, soukromý pozemek. Tak tyhle cedule miluji. Aby se jim něco nestalo, kdyby jim tam někdo stoupl. Navíc to není žádný úžasný pozemek.

Ochlazuje se. V 19 hodin klesá teplota pod 19 stupňů. Navíc mi za dnešek už po druhé teče krev z nosu. I tohle je známka prudké změny tlaku, ale už jsem měla dlouho klid. Stěhujeme se do auta. Tam je přece jen tepleji.

Dnes jdeme spát už v 9, venku je 16 stupňů, bude se asi zase dobře spát.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 39. den: hrad Malenovice; Napajedla – městská památková zóna a pivovar Chmelnice; Kostelany - ranč a rozhledna Kostelany; Lubná – Mariánská studánka s kapličkou na mapě