Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 25. den – Slovácko: Kunovice – prohlídka města a rodokmen majitele; Lhotka – rozhledna; Veletiny – Stará Hora - soubor chráněných búd; Vlčnov – Vlčnovské búdy a rozhledna Hraběcí; Nivnice - rozhledna U Trojice

V noci se ochlazovalo, že se nakonec spalo dobře – asi do půl páté, kdy jel první vlak. Otovi to samozřejmě nevadilo, spal dál, ale já registrovala každou hodinu, že jede vlak. Také proto jsem se probrala až v devět. Venku bylo jasno a sluníčko už zase sálalo. Kde je to ochlazení?

Ještě před snídaní zjišťujeme, že v areálu pivovaru Rotor to už žije. Je otevřený i venkovní výčep. Jdeme s sebou koupit ještě nějakou petku a dokonce drze využíváme i jejich záchod. Ale lidé tu jsou sympatičtí, dokonce se ptali, jak jsme se vyspali, zda nás vlaky nerušili.

Po snídani odjíždíme.

Jedeme jen kousek. V Kunovicích ještě zůstaneme. O obci je zmínka již z r. 1196. Byla založena na cestě do sousedních Uher, kterou měla za úkol střežit.

Jedeme do infocentra, kdyby tam náhodou měli něco nového. Mne samozřejmě zajímají nedaleké domy lidové architektury - Slovácký sklep a Slovácká búda. Kdy byl postaven sklep, to se neví. Vypráví se však, že je to pozůstatek tajných chodeb, které se budovaly proti tzv. tureckému nebezpečí. Je možno si ho pronajmout k různým oslavám. Je tam kuchyňka, sklep má kapacitu 50 osob.

Nedaleko stojí Slovácká búda, kterou využívají folklorní soubory k tréninku. Uvnitř je velký sál pro 100 osob se zrcadly a balkonem. Mají tam i sklad rekvizit. K dispozici mají v podkroví klubovnu. Samozřejmě tam je i vinný sklep.

Čekala jsem, že budou zdobeny slováckými ornamenty, jenže to byl jen můj sen. Mají jen klasický modrý sokl. Co mne nejvíc překvapilo, že jsou uprostřed města - téměř mezi paneláky.

Ještě se jdeme podívat ke kostelu sv. Petra a Pavla, který je dominantou města. Na gotických základech z období vrcholného středověku byl postaven r. 1517. Od přestavby v letech 1759–1761, kdy byl rozšířen, je 38 m dlouhý a 13 m široký. Od té doby má i čtyřbokou věž. Tuto podobu si zachoval do dnešních dnů.

R. 2006 získalo okolí kostela parkovou úpravu. Vznikl zde tzv. Park apoštolů. K sousoší sv. Cyrila a Metoděje přibyly sochy Ježíše Krista a jeho 12 apoštolů. Park tak dostal nový, duchovní rozměr a stal se oblíbeným místem pro odpočinek.

Cestou jsme šli okolo restaurace Panský dvůr. Objekt vypadá zajímavě. Je to statek nebo snad zámek? Jdeme se podívat na nádvoří. Je to skutečně bývalý zámek, který byl založen r. 1596. Ve 3. čtvrtině 17. století byl přestavěn na panský dvůr. Byl to komplex renesančních budov, který až do počátku 20. let 20. století vlastnili Lichtenštejnové. Od r. 1923 ho vlastní země Moravskoslezské a byl používán k zemědělským účelům. Po r. 1989 se dostal do soukromého vlastnictví a od r. 2005 je majetkem města. Po rekonstrukci jsou jeho prostory podnikatelským, kulturním i historickým centrem města. Do areálu patří nedaleká bývalá sýpka, kde je Komunitní centrum, sídlo Městské knihovny, Klub seniorů a Centrum pro matky s dětmi.

S Panským dvorem je těsně spjat rod pánů z Kunovic. Na nádvoří je ohromná tabule s rodokmenem, kde jsou uvedeni potomci Jana Jetřicha z Kunovic, který hrad vlastnil od r. 1609. Zveřejnil ho r. 2016 – k 820. výročí založení obce Radomír Vlk ze Zlína, který má své kořeny na Slovácku a kterého zajímá historie, ale i rodokmeny. Pátráním zjistil zajímavé informace – že potomci majitele Kunovic žijí po celém světě a sedí na evropských trůnech. Bernart, poslední pán z Kunovic, byl nucen emigrovat a dožil v exilu. Jeho syn Jan Jetřich měl pět dcer a jednoho syna, který brzy umírá a rod zemřel po meči.

Jedna jeho dcera Juliana Luisa z Kunovic měla pět dětí, jejich rodová linie dnes končí v královských a panovnických rodech Holandska, Španělska, Belgie, Lichtenštejnska či Lucemburska. Druhá dcera Charlotte Amalie z Kunovic se provdala za Philippa Karla, hraběte zu Erbach-Fürstenau a jejich rodová linie se dnes objevuje v královských rodinách Švédska, Dánska, Norska, Velké Británie i Severního Irska. Proto na konci rodokmenu je i Philip, vévoda z Edinburgu, jeho syn Charles princ of Wales, současný král Anglie, vnukové William a Henry. Takže i v tomto panovnickém rodě ještě koluje kapička moravské krve. Tak to je překvapivé zjištění.

Je neskutečné vedro, teploměr ukazuje 30 stupňů ve stínu, sluníčko pálí, ale na všech stranách vylézají mraky. Už aby tady byly. Snad přinesou to žádoucí ochlazení.

Popojíždíme 10 km na východ – do Lhotky, kde máme jednu rozhlednu. Nechá se dojet skoro až k ní – musíme jen kousek do skutečně mírného kopečka. Dnes mi ani Ota neutíká, také běduje, jaké je dusno.

Tato železná rozhledna je na vysílači mobilního operátora od r. 2001. Stožár je vysoký 35 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 18 m vede 98 schodů. Jsou vidět Bílé Karpaty, Chřiby. Vstup je volný. Dnes to ani na rozhledně nefouká, ale výhledy jsou pěkné.

Nejlépe se cítíme pod přístřeškem u rozhledny. Tam je aspoň stín. Domlouváme se na další zastávce a nabíráme sílu na cestu k autu. Ještě se zastavujeme v obecním úřadě, kde si Ota kupuje pohlednici rozhledny a odjíždíme.

Vracíme se do Veletin, kde v části Stará Hora je vesnická památková rezervace, která zahrnuje soubor 18 vinohradnických staveb – búd na místě bývalých vinic. Sloužily k lisování a uchovávání vína. Jsou to jedny z nejstarších ukázek lidového stavitelství na Slovácku. Vinohradnictví v této oblasti bylo známo již v období velkomoravském. Největšího rozvoje dosáhlo ve 14. - 16. století. Vinné sklepy se začaly stavět v 18. století, kdy se změnil způsob odvádění vinných dávek. Dříve se daň odváděla přímo při sklizní (rozdrcené hrozny). V této době se však daň začala platit čistým vínem. Tady je nejstarší búda z r. 1774. Ta jediná je krytá doškami.
Koncem 19. století byl k nám z Ameriky zavlečen révokaz, který se dostal až na Moravu. Dílo zkázy zde dokončily mrazy r. 1929. Víno nahradily ovocné stromy, některé búdy zanikly, další byly proměněny v sušírnu ovoce. Búdy jsou tady skoro všechny pohromadě, bohužel i tady pracuje zub času a ne všechny jsou udržované.

Další chráněné búdy jsou ve Vlčnově. Jsou to stavby hliněné, zděné, některé dokonce i hrázděné a všechny mají klasický slovácký modrý sokl, některé jsou i zdobené slováckými ornamenty. Ty se mi samozřejmě líbí nejvíc. Tady se jedná převážně o nadzemní stavby bez sklepů. Tady jich je víc. Z původních 149 búd se jich zachovalo ale jen 35. Na jednom sklepu si někdo postavil i vlastní rozhlednu. Mezi nimi jsou i moderní vilky.

Parkujeme na začátku sklepní uličky u kaple Sv. Rodiny. Je tu dokonce i trochu stínu. Okolo búd vede do mírného kopečka cca 0,5 km dlouhá cesta k dřevěné rozhledně Hraběcí. Víme, že chátrá a je zavřená, ale stejně k ní musíme. Ota ji potřebuje aspoň vidět, aby si ji ve svém seznamu mohl odškrtnout. Já zase ráda uvidím ty búdy.

Tato rozhledna je jedna ze šesti, které byly postaveny podle stejného projektu (jsou to rozhledny Králov v Bánově, Pod Vojanskú v Bystřici pod Lopeníkem, Obecnice v Korytné, U Trojice v Nivnici, U Křížku v Suché Lozi a Hraběcí ve Vlčnově). My jsme r. 2015 navštívili rozhlednu v Bystřici pod Lopeníkem. To ještě byla v pořádku. Dnes už prý se řadí mezi zaniklé. Ty ostatní máme zahrnuté v itineráři, takže bychom je měli letos také ještě navštívit.

Rozhledna byla postavena r. 2011, je cca 13 metrů vysoká a na zastřešenou plošinu ve výšce 10 metrů vede 47 schodů. Shora byl výhled severním směrem značně omezen. Byl vidět Velký Lopeník, Jelenec, Velká Javořina, Mikulčin vrch, Troják, Uherský Brod. Rozhledna ještě stojí, ale vchod je zatlučen prkny. Poměrně slušný výhled je i od paty rozhledny.

Vracíme se k autu. I odtud jsou pěkné výhledy. Také vidíme, že mraky trochu ztmavly a přiblížily se.
Využíváme stínu a přilehlého stolku s lavičkami a jdu dělat oběd. Aby se nám vařilo lépe, otvíráme ráno koupenou osmičku. Ještě je pěkně studená. Než uvařím oběd a najíme se, alkohol se vstřebá.

Nepospícháme a skoro se nám to nevyplatilo. Nevypnuli jsme chlazení naší ledničky, k tomu dobíjíme mobil. Když jsme chtěli odjet, auto jen zachrochtalo.

Naštěstí máme novou startovací powerbanku, co nám koupil syn. Zachránila nás. Za chvilku si auto spokojeně přede a můžeme odjet. Musíme být opatrní, nemáme vyzkoušeno, kolikrát jde pomocí powerbanky nastartovat. Za jízdy ji raději budeme dobíjet i když ukazuje, že je skoro stále plně nabitá.

Trochu měníme plán. Chtěli jsme zajet do Uherského Brodu a tam si projít městskou památkovou zónu. Jenže v tom vedru a dusnu se mezi domy pohybovat nechceme. Prohlídku necháváme na zítra. Snad to vyjde.

Město objíždíme a jedeme do Nivnice k rozhledně U Trojice, kde mám zapsáno, že by se u ní mohlo přespat. V závislosti na počasí si buď uděláme ještě výlet nebo tam dnešní den zakončíme.
Jak opouštíme naše polední stanoviště, vidíme, že se vzdalujeme od těch největších mraků. Půjdou za námi?

Tato rozhledna patří k těm šesti, které byly postaveny podle jednoho projektu. Před chvílí jsme byli u jedné z nich - u Hraběcí. Tato zatím drží. Také byla postavena r. 2011, je cca 13 metrů vysoká a na zastřešenou plošinu ve výšce 10 metrů vede o schod méně – jen 46 schodů. Své jméno získala podle moc hezké kaple Nejsvětější trojice, která byla postavena na poč. 20. století a stojí nedaleko a dokonce paní uvnitř uklízí. Můžeme se podívat i dovnitř.

U rozhledny je to vynikající. Nechá se dojet až nahoru a hlavně se nechá zaparkovat tak, že jsme na rovině a nejsme pod stromy. Ani nic velkého v naši blízkosti není, tak snad na nás nic nespadne. Jediný problém je nedaleká skládka trávy, kterou sem místní vyváží a když to nešťastně foukne, tak to slibně nevoní. Naštěstí to není často a auto funguje trochu jako clona. Dveře máme na straně od hromady vzdálené.

Jdeme na rozhlednu, zvedá se vítr, ale moc zataženo už zase není. Schody na rozhlednu jsou prudké. Výhledu trochu brání vzrostlé stromy. Je ještě vidět Velká Javořina, Jelenec, Uherský Brod, Nivnice, Vizovické vrchy, po opadání listí i Velký Lopeník. Panoramatické tabule nám umožňují lepší orientaci.

Shodli jsme se na tom, že pro dnešek končíme. Okruh přes 3 rozhledny si necháme na zítra. Je to skoro 12 km, to bychom přišli skutečně pozdě a jsme nějací leniví a zase už je dusno. V dálce párkrát zahřmělo a to je vše.

Aspoň v autě trochu uklidíme, Ota dělá pořádek v prospektech.

Konečně se večer trochu ochladilo a začíná být příjemně. Mluvili jsme s Jurou ze Znojma, kde jsme byli před 14 dny. Tam prý už 3 dny prší a prý se má oteplovat. Tolik deště zase nepotřebujeme. Uvidíme tedy, co nás čeká.

Večeříme, dopíjíme v neděli načaté víno, dopíjíme i pivo pivovaru Louka, ať si Ota může odlepit etikety. Mezitím stále vyhlížím mraky, protože jsem si naplánovala, že až bude pršet, že se nechám dešťovkou osprchovat. Místo k tomu je příhodné. Nikde nikdo není. Jenže se pouze ochlazuje, v půl deváté je 19 stupňů. Aspoň se bude dobře spát. Na déšť to stále nevypadá. Nakonec se jdu umýt zase až skoro za tmy. A pak hned spát.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 25. den – Slovácko: Kunovice – prohlídka města a rodokmen majitele; Lhotka – rozhledna; Veletiny – Stará Hora - soubor chráněných búd; Vlčnov – Vlčnovské búdy a rozhledna Hraběcí; Nivnice - rozhledna U Trojice na mapě