Neděle 19. 7. 2020
V noci sprchlo, bylo i teplo, vstáváme do slunečného dne. Ten zahajujeme ranní koupačkou, dokud tam nikdo není. Kolena potřebují rozhýbat, i když vím, že studená voda není to nejvhodnější. Ani plavky nepotřebujeme.
Po snídani odjíždíme na parkoviště Líska, odkud se nechá vyrazit dvěma směry. My jsme odtud naplánovali asi 7,5 km dlouhý okruh s odbočkou na rozhlednu Studenec. Jenže v infocentru jsme zjistili, že na druhou stranu se nechá dojít na Zlatý vrch s velkými čedičovými varhany. Oboje dohromady by to bylo 10 km, to bych mohla zvládnout.
Začínáme cestou
na Zlatý vrch. O kousek dál je ještě vyhlídka. Není to daleko jen něco přes km a jen trochu do kopce. Vede tam i
naučná stezka Okolím Studence. Její celý okruh je 19 km dlouhý, vede dokonce i
na zříceninu Fredevald, kde jsme byli včera. Ani dnes ji celou neprojdeme.
Cestou míjíme zbytky staveb, které byly součástí lomu. Ten zde byl vybudován kolem r. 1870. Vylámané čedičové sloupy až 6 metrů dlouhé se vyvážely do Nizozemí, kde se používaly při stavbě mořských hrází. Těžba byla ukončena r. 1940, ale před válkou obnovena a pokračovala i po válce. I když byl vrch r. 1964 vyhlášen chráněným přírodním výtvorem, později národní přírodní památkou, pokračovala těžba až do 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta dnes viditelná lomová stěna, kterou tvoří až 30 metrů vysoké sloupce olivinického čediče. Jsou až 2,5 x delší než snad nejznámější na
Panské skále.
Tušili jsme, co uvidíme, ale když jsme přišli na plošinku a zahlédli je, žasli jsme. A to jsme netušili, že je to jen začátek. Jak jdeme dál, vidíme čím dál tím větší plochu. Kam se na to hrabe zmiňovaná
Panská skála. Je to trochu do oblouku, obcházíme to a nemůžeme se nabažit. Je to skutečný unikát. Masiv se skládá ze tří částí. Vrchní, tzv. čepice je tvořena sklovitým olivinickým čedičem, nepravidelné sloupce tuhly rychleji. Pod čepicí jsou dlouhé sloupy olivinického čediče, které vznikly v prostředí s pomalým ochlazováním magmatu. Podložní část v severní části lomu tvoří nefelinický bazanit, což je vyvřelá hornina. To jsem se tam dočetla.
Asi o půl km dál je
vyhlídka na čedičovém Stříbrném vrchu. Kousek jdeme po NS, odbočka k ní však značená není. Jdeme podle ťopky v mapy.cz téměř po neviditelné cestičce k dalším čedičovým skalám, výrazně menším, ale také zajímavým. I tady se těžil čedič, jsou tu však vidět jen sloupy krátké a nedokonalé. Z plošiny, na kterou jsme došli, se však otevírají hezké výhledy. Je vidět pěšinku, která vede i nahoru na skálu. Já, stále obě kolena zavázaná, lezu nahoru. Hlavně proto, že to tak vysoko není. Výhledy jsou ještě větší a hlavně vidím vrchol skal zblízka. Už to je zážitek. Otu to neláká, ten si to užil včera, když šplhal
na Střední vrch.
Po stejné cestě se vracíme skoro až k parkovišti. NS jen kousek před ním odbočuje vpravo k rozhledně Studenec. Zpočátku je to jen trochu do kopce, ale z rozcestí Sedlo Pod Studencem vede ještě 0,5 km dlouhá odbočka k rozhledně do skutečně prudkého kopce. Nevím, které koleno víc šetřit. Nakonec to vzdávám to. Nahoru bych to ještě zvládla, ale dolů bych to zase protrpěla. Docházím k názoru, že si kolena potřebují odpočinout.
Ota převzal foťák a já se pomalu vracím zpátky na rozcestí.
Studenec (736 m) je další čedičový vrch, čedičové sloupy tu však nejsou. Historie rozhleden na tomto vrchu sahá až do r. 1854, kdy zde majitel panství kníže Kinský postavil dřevěnou vyhlídkovou věž. Pro špatný stav však musela být r. 1865 stržena. R. 1888 zde Horský spolek pro České Švýcarsko se souhlasem hraběte nechal postavit tuto
kovovou rozhlednu. Je to tedy jedna z našich nejstarších rozhleden. Je 16,2 metrů vysoká a na vyhlídkovou plošinu ve výši 15 m je nutno vystoupat 93 schodů. R. 1890 byla čedičem vydlážděna cesta na vrchol. R. 1893 kníže Kinský u rozhledny postavil chatu. Bylo to tedy dokonalé. Byla zde možnost výhledů, občerstvení i přespání. Během války byla rozhledna využita jako strážní věž, vojáci bydleli v chatě, ale turisté k rozhledně mohli. V pol. 20. století chata vyhořela a již nebyla obnovena. Neudržovaná věž chátrala a výstup na vyhlídkový ochoz začal být nebezpečný. Dokonce měla být r. 1996 stržena. Naštěstí těsně před zahájením demolice byla věž prohlášena za technickou památku a zbourání bylo pozastaveno. Nebyly však vyjasněny majetkové vztahy, rozhlednu ani nyni nikdo neopravoval.
Až na poč. r. 2007 nově založené Občanské sdružení Studený a Lipnice se do toho, jak se říká, obulo. Byla vyhlášena veřejná sbírka, prodávali se jednotlivé schody, byla možnost posílat dárcovské SMSky. Rozhledna byla rozebrána a snesena, některé díly použity, některé byly vytvořeny nové a pak vše nahoře bylo zase pospojováno. Slavnostní otevření opravené rozhledny bylo 21. června 2009. Je volně přístupná. Měly by být vidět Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Ještěd, Bezděz, České Středohoří, Krušné hory. Ota se stále nevrací, sluníčko zalézá, v dálce to bouří. Přichází spokojen, že si může odškrtnout další rozhlednu. Nahoře je i mapa okolí, ale skvělým výhledům brání řada vzrostlých stromů. To prý
včera ze Středního vrchu toho bylo vidět víc.
Na odpoledne hlásí déšť i přívalové srážky. Ota potvrdil, že se sem něco sežene. Ani jednomu z nás se v tomto nejistém počasí nechce jít dalších 5 km okolo vrchu. Vracíme se. Stále jsme v Lužických horách, kde se nám líbí čím dál víc. Já ještě procházím po modré obcí Líska, chci vyfotit nádherné zdejší domy s podsádkou. Je jich tu skutečně hodně a většina jsou krásně opravené. Ota mne vyzvedává na konci obce kousek před hlavní silnicí.
Už cestou k autu jsme se shodli na tom, že se vrátíme
do Kamenického Šenova ke koupališti. Nic lepšího nenajdeme a koupání po horkém dni uvítáme.
Do vody jdeme hned, resp. chceme jít hned. Vracíme se od branky, Ota má na noze klíště. Než stačím říct, že je to vyrovnané, nacházím na ruce také jedno. Naštěstí tohle je hodně malinké.
Po operačních zákrocích se jdeme konečně vykoupat. V dálce bouří, nad námi se to černá, tak ať to stihneme před bouřkou. Voda se mi zdá studenější než ráno. Je to však úžasné osvěžení. Pak rychle chystám oběd. Dokonce spadlo i pár kapek. Deště si však asi užijí jinde. Ota po pozdním obědě jde do nedalekého výčepu na pivo. Zásoby docházejí. Já nemám chuť ani na pivo, ani na procházku. Dávám odpolední siestu. Při bouřce lidi odjeli, teď zase jiní přijíždí, ale stále se tu honí černé mraky.
Večer se blíží, je poměrně teplo, ale tím, že sluníčko nesvítí a trochu to protahuje, pocitově je chladněji. Místo aby mne to probralo, začíná se mi chtít spát. Dnes asi odpadnu hodně brzy.
Po večeři dopíjíme poslední petku piva ALE z litoměřické Labutě. Zatím neprší, lidi odešli, je tu bezvadný klid. Musíme si to ještě užít. Kde budeme spát
zítra? Kdo ví.
Poslední aktualizace: 27.10.2020
Jedeme do severních Čech – 7. den – Lužické hory – výlet cca 6 km dlouhý po části NS Okolím Studence: Líska – jedinečné čedičové sloupy Zlatý vrch – vyhlídka Stříbrný vrch – rozhledna Studenec – Líska a její podstávkové domy na mapě
Kvalita příspěvku:
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Jedeme do severních Čech – 7. den – Lužické hory – výlet cca 6 km dlouhý po části NS Okolím Studence: Líska – jedinečné čedičové sloupy Zlatý vrch – vyhlídka Stříbrný vrch – rozhledna Studenec – Líska a její podstávkové domy
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!