Hromnice - Hromnické jezírko - NS Býkov-Žichlice - NS Okolo břehů - Třemošná u Plzně (trasa 10 km)

Je konec října. Dnes to vypadá na nádherný slunečný podzimní den. Konečně se po roce vydám na výlet s naší partou. Jsem 3 týdny po bioterapii, začínám mít opět víc energie, tak doufám, že to zvládnu. Navíc jsme se dlouho neviděli a stýská se mi po nich. Chlapci tentokrát vybrali trasu poměrně rovinatou jen s jedním malým kopečkem a nepříliš dlouhou. Na trase jsou i odpočívadla, tak to je pro mne naprosto vyhovující.

Sešli jsme se v počtu 7 lidí, to je docela dost. Jen ten nejrychlejší, který nám vždy utíká a honí nás do věší aktivity, s námi dnes nejde. Je jasné, že to bude mít dopad na naši morálku, půjde se pomaleji.
Společně odjíždíme v 11.15 z hlavního autobusového nádraží. Vystupujeme v Hromnicích. Nejstarší dochovaný písemný záznam o této vsí je už z r. 1160. Větší slávy se dočkala až r. 1578, kdy zde Gryspekové založili huť na výrobu kamence, do obce se stěhovali další obyvatelé.

Ráno bylo chladno, ale teď je příjemně, svítí sluníčko a mělo by to tak vydržet do večera.

Kus jdeme po silnici ve směru jízdy. U parkoviště na turistickém rozcestí Hromnice odbočujeme vlevo po zelené turistické značce do mírného kopečka. Tudy vede i naučná stezka Býkov-Žichlice. Je to okruh lesem od zámeckého statku Býkov do Žichlic, který měří 10 km. Na 5 zastaveních jsou informace o zdejší přírodě a historii. Právě tady je její 2. zastavení s informacemi o zdejším dole a o otci a synovi Starckových, kteří zdejší hutě r. 1802 zakoupili a dál rozšiřovali.

Původně jsem si myslela, že vynechám jezírko, kde jsem před lety byla, a zkrátím si to přibližně na 7,5 km. Jenže chlapi nenasadili příliš ostré tempo a já si věřím, že to zvládnu. Jdu s nimi.
Stoupání není dlouhé. Cesta se rovná u sousoší třech svatých (sv. Jan Nepomucký, Ježíš a sv. Jakub starší). Bylo zhotoveno r. 1814 na ochranu dolu a zdejších dělníků, jak dokazuje německý nápis.

Jdu sice poslední, ale chlapi jsou na dohled přede mnou. U rozcestí Hromnické jezírko odbočujeme vlevo, kde už je vidět lavička a vyhlídka. Chlapy toto příjemné místo tak zaujalo, že hned vytáhli placatky a štamprdlátka a museli připít na zdar našeho výletu. Zde je i informační tabule, která se týká původních zdejších dolů. Těžba zde byla zahájena již r. 1578. Z břidlice se nejdřív vyráběl kamenec. R. 1802 zde J. D. Starck zavedl výrobu kyseliny sírové. Zpočátku se jednalo o prvního výrobce této kyseliny, dokonce v Evropě. Konkurence však otevřela v Německu svoji výrobu - levnější. Proto byly tyto doly r. 1896 uzavřeny. Stěny dolu i odvodňovací štola se sesuly a vzniklo tak jezírko asi 15 m hluboké. Vzhledem ke složení vody je zcela bez života. Existují zde jen řasy. Voda není vhodná ani ke koupání, je to však hezký kus krajiny.

Jezero jsme částečně obešli k další vyhlídce a stejnou cestou se vrátili na silnici, po které pokračujeme. Po ní stále ještě vede již zmiňovaná naučná stezka. Procházíme obcí Hromnice, kde naproti radnici je 3. zastavení. Je věnováno generálmajoru Antonínu Liškovi, který se v obci narodil a prožil zde své mládí. Později absolvoval Letecké učiliště, až se dostal do britského královského letectva RAF. R. 1942 byl těžce zraněn. I když už nemohl létat, byl věrný všemu, co s létáním souvisí. Dokonce s ním spolupracovali Zdeněk a Jan Svěrákovi při natáčení filmu Tmavomodrý svět.

Místo abychom koukali po značce, jdeme, povídáme si, až jsme přehlédli rozcestí Žichlice-most, kde jsme měli odbočit vpravo po žluté. Tak moc se nestalo, jen jsem neviděla skalní věž Hromnická plotna. Vracet se se nám nechtělo. Tím jsme plynule přešli do Žichlic, kde jsme měli možnost přečíst si 4. zastavení naučné stezky, které je věnováno bývalému Žichlickému mlýnu. Jeho historie začala již ve 14. století, kdy patřil do panství Plaského kláštera. Majitelé se postupem času střídali, dokonce byla u mlýna postavena i pekárna. I za války se zde ještě mlelo. Provoz byl ukončen v 60. letech 20. století. Následovalo zasypání mlýnského náhonu, v 60. až 70. letech byla zlikvidována mlýnice i mlýnská strouha pod mlýnem. Počátkem 80. let bylo na místě původního mlýna vybudováno fotbalové hřiště.

Za potokem Třemošná opouštíme naučnou stezku a odbočujeme po louce vpravo. Jdeme podle potoka až k jezu, kde je brod, ale je tam i lávka. Za vodou je posezení. Tady na sluníčku si dáváme svačinku a chlapi další štamprdličku.

Teď už nás čeká cesta téměř po rovině po žluté turistické značce. Jdeme podle potoka, vpravo občas míjíme skaliska. Kousek jdeme i po silnici, po které se dostáváme na druhou stranu potoka. Ale jen na chvilku. Na rozcestí Černobřízský mlýn opět scházíme k potoku. Snad to stavení vpravo od cesty býval mlýn. To je jen moje domněnka. Těžko říct. Psáno  nikde nic není. Po lávce vedle brodu se opět dostáváme na levý břeh potoka. Vpravo v kopci je několik chat.

Přicházíme na planinu, nahoře vidíme hráz a odpočívadlo. Jdeme se tam podívat. Zjistili jsme, že jsme se dostali na trasu jednosměrně naučné stezky Okolo břehů. Vede z východního okraje Třemošné okolo Nového rybníka k Mysliveckému rybníku údolím potoka Třemošná a Bílého potoka. Na 1,5 km je 7 zastavení. Tady jsme u 3. zastavení. Tato malá vodní nádrž s názvem Nový rybník vznikla v letech 2013 - 2014 na místě nevyužívané podmáčené louky, přes kterou protékal Bílý potok. Při jeho východním břehu se vypíná skalní věž Kvočna. Dnes je nádrž vypuštěná.

My jsme si projití stezky podle Bílého potoka nechali na někdy jindy. Po krátkém odpočinku pokračujeme podle stezky - v opačném směru - do Třemošné. Míjíme 2. zastavení stezky, kde se dozvídáme další informace o Hromnickém jezírku a zpracování vytěžené břidlice.

Přicházíme k prvním domkům Třemošné a k 1. úvodnímu zastavení stezky. Je věnováno malíři Václavu Brožíkovi, který se narodil v domě na druhé straně potoka v Brožíkově ulici č. 57.

My pokračujeme po žluté do centra, kde je dům sdružení Exodus - poskytují zde mimo jiné pomoc zdravotně postiženým, umožňují jim sociálně-rehabilitační pobyty, provozují chráněnou dílnu. V parčíku naproti je čtyřboká klasicistní kaplička se zvoničkou, která byla postavena v letech 1853 - 1855.

Žlutá značka na rozcestí Třemošná - Exodus odbočuje vlevo a směřuje přes potok k nádraží. Stejně tak jdeme i my. Jsme příjemně unavení, hladoví a žízniví. Na vlak zatím nejdeme. Pokračujeme po hlavní silnici ještě kousek, kde po pravé straně je restaurace Albion. Je to příjemné prostředí s krbem. Tady se nám líbí.

Musím říct, že jsem byla ráda, že končíme a čeká mne po skoro 10 km delší odpočinek. Je vidět, že nejsem ještě úplně fit, ale zvládla jsem to. Také díky tomu, že ani chlapi nenasadili ostřejší tempo, dost možná i kvůli mně. Určitě by mne nikde na trase nenechali samotnou odpočívat. Vím, že by mne neopustili. Jsou to prostě kamarádi.

Když jsme do restaurace dorazili, byli jsme tu skoro sami, na některých stolech byly však cedulky s rezervací.

Než jsme se najedli, bylo tu plno. Náš stůl měl rezervaci od 18. hodiny, my jsme odešli na vlak, který jel v 17,35 hodin a odjeli jsme společně do Plzně. Venku už se docela silně ochladilo.

Chlapi samozřejmě během 10minutové chůze a půl hodinové jízdy dostali hroznou žízeň. Museli tedy zajít do nádražní restaurace, kde točí pivo plzeňského minipivovaru Proud. To máme rádi. Na závěr dne jsem si dala malé pivo, ale vypila jsem raději jen půlku. Mám občas malé pivo povolené, ale bylo to silnější pivo, raději jsem opatrná. Hlavně ať se uzdravím a zbavím se všech problémů. Tady jsme zhodnotili náš bezvadný výlet a po jednom pivu jsme se rozešli do svých domovů.

Hromnice - Hromnické jezírko - NS Býkov-Žichlice - NS Okolo břehů - Třemošná u Plzně (trasa 10 km) na mapě