Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 5. den – odpoledne: Tyršův most, náměstí 5. května (dětská železnice), třída Karla IV., historické vily na Pražském předměstí, rodinný pivovar 713

Po krátké dopolední procházce se cítím skvěle. Po obědě vyrážíme na naši poslední hradeckou procházku do pivovaru. Mám připravenou jen cca 4 km dlouhou procházku, takže zase pohodička. Deštník nám sice stačil uschnout, ale prší stále, zase ho vytahujeme.

Z domu jdeme tentokrát vlevo a zatáčíme do Divišovy ulice. Labe přecházíme po funkcionalistickém železobetonovém Tyršově mostě, který byl postaven v letech 1932 – 1933 podle návrhu Josefa Gočára. Tvoří ho dva hlavní paralelní oblouky o rozpětí 40 m, na které jsou postaveny svislé podpěry. Mostovka je mírně klenutá.

Vpravo máme parkově upravené náměstí 5. května. Hned na okraji je Eiffelova věž ze stavebnice Merkur. My se jdeme podívat o kousek dál, kde má být atrakce v podobě dětské železnice. Sice je přes zimu zavřená, ale třeba něco uvidíme. Koleje v délce 430 m s rozchodem 5 a 7,25 palce byly položeny tak, že 21.8.2010 mohl být zahájen zkušební provoz této dráhy, kde se mohou svézt děti, ale i dospělí. Vlak je samozřejmě před zimními plískanicemi uschován v malém depu, ale koleje i s výhybkami jsou vidět. Je to paráda.

Pokračujeme třídou Karla IV., hned na rohu je polokulatý historický nárožní nájemní dům Bedřicha Honzáka, primáře královéhradecké nemocnice, který si nechal postavit ve 30. letech 20. století.

 
Potřebujeme se dostat přes Střeleckou ulici. Jenže koukáme po architektuře a nevěnujeme pozornost tomu, kudy se má chodit. Je to asi jako když se venkovan prvně v životě dostane do velkoměsta – možná ještě horší. Ti jsou z toho vykulení, kdežto my jdeme naprosto suverénně. Přecházíme, kde se dá, využíváme toho, že auta mají červenou. Když jsme se pracně dostali tam, kam jsme potřebovali, zjistili jsme, že tu mají podchody. S těmi jsme se tady ve městě ještě nesetkali, tak jsme se ani nesnažili je hledat. Naštěstí nás nic nezajelo, dokonce na nás řidiči ani netroubili. Takže dobrý. Tím jsme se konečně dostali na Pražské předměstí.

V tom všem zmatku jsme opomněli se podívat na zdejší možná unikát dům U skleněné věže, jinak Obchodní a obytný dům firmy Vlček. Dům má střešní terasu a skleněnou nárožní rohovou věž, která dům minimálně o patro převyšuje. Kdybychom tam šli v noci, to bychom ji přehlédnout nemohli, protože prý do noci svítí. V obchodech v  přízemí se postupně prodávalo kde co, dnes je tam herna.

Nepřehlédli jsme však naproti osamoceně stojící vilu Roberta Schmidta, původně rodinný dům postavený v letech 1908 – 09 pro stavitele Roberta Schmidta podle projektu architekta Rudolfa Němce v duchu anglického rodinného domu. Jako vzor si vzal projekty Jana Kotěry z jeho raného období. Nejprve vytvořil funkční vnitřní prostor, a teprve potom navrhoval exteriér domu. Součástí areálu byl i domek pro kočího se stájemi, kočárovnou, kůlnou a kioskem. R. 1929 byl přistavěn ateliér, kde měla své sídlo stavební firma Roberta Schmidta. Dnes je zde pizzeria Casa Mia.

Pokračujeme Střeleckou ulicí. Jen kousek od pro nás problémové křižovatky je kulturní dům Střelnice, dříve známý pod názvy Dělnický dům Střelnice a Kulturní dům ROH. Střelnice tady byla založena r. 1797. R. 1819 a také r. 1838 se tu hrálo divadlo. R. 1846 však shořela a místo zůstalo pusté až do r. 1852. Od r. 1852 do r. 1858 tady stála dřevěná aréna pro divadelní představení. Provoz se nevyplácel, hrálo se tu jen párkrát, proto byla zbořena. R. 1862 se rozhodli místní ostrostřelci pro stavbu nové budovy. Později byla přestavěna na zahradní restauraci. I v dalších letech byly prováděny přístavby a různé úpravy podle toho, k čemu se budova zrovna využívala. Např. během 1. světové války budovu zabralo vojsko a udělali si zde válečnou kuchyň. Zásadní přestavba proběhla v letech 1927–1928 podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Více méně zde byl postaven moderní objekt, kde byly kanceláře pro odborová i politická hnutí, místnosti ke konání přednášek a schůzí, moderně zařízené pokoje, velká společná knihovna, tělocvična DTJ se sprchami, restaurace a velký divadelní sál. Dům je úzce spjat s historií místní sociální demokracie, která zde s ostatními spřízněnými spolky sídlí dodnes.
Na této Střelecké ulici je celá řada historický objektů, převážně vil.

V č. 4 je vila Jana Sixty z let 1908 – 1909, postavená podle projektu Václava Rejchla st. a jeho syna Václava Rejchla ml.. R. 2020 byla nově opravena v původním duchu, fasáda však byla zjednodušena, chybí tu secesní ornamenty, někde i dřevěné okenice.

Vilu Anička na rohu s Gočárovou ulicí jsme obdivovali v den našeho příjezdu.

V č. 6 je modernistická vila Václava Charváta, zbudovaná v letech 1909 – 1910 pro úředníka Rakouské severozápadní dráhy podle návrhu architekta Vladimíra Fultnera. Již r. 1928 si ji nový vlastník štábní kapitán František Košťál nechal přestavět – hlavně zjednodušil fasádu (zrušil ornamenty), přistavěl nové křídlo se střešní terasou nechal udělat dřevěnou nástavbu nad vstupní schodištěm. Od r. 1962 je vila ve vlastnictví státu, který nechal odstranit ostatní zdobné prvky.

Hned ta sousední vila Marie Wünschové patří mezi zdejší historické vily. Jen její stav bohužel není nejlepší. Nechala si ho tu postavit manželka varhaníka Josefa Adela Wünsche a švagrová skladatele Jana Nepomuka Wünsche r. 1909 podle návrhu architekta Jaroslava Pažouta.

Č. 14 je vila manželů Nepasických, která byla vybudována v letech 1923 – 24 pro ředitele České banky Kamila Nepasického a jeho manželku Marii podle projektu architekta Milana Babušky. Tato rodinná vila byla v průběhu let rozdělena na několik menších nájemních jednotek.

Sousední vila – přes Nerudovu ulici je Píšova vila, kterou si nechal postavit ředitel centrály Záložního úvěrního ústavu, nejvlivnější hradecké bankovní instituce, r. 1910 podle projektu Vladimíra Fultnera, který se ve své tvorbě nechal inspirovat Janem Kotěrou. Již r. 1919 ji nechal nový majitel továrník Bruno Ehrenfest, podnikatel v kožedělném průmyslu, přestavět a rozšířit. Radikálně změnilo svůj vzhled hlavní průčelí a vznikl vysoký zalomený štít.

Tady je snad ukázka staveb nejrůznějších projektantů této doby. Hned vedle je vila Karla Jandy, řídícího učitele, z let 1909 – 1910 podle návrhu architekta Václava Rejchla st.. Je to jeden z prvních zde postavených domů, ale patří také mezi nejmenší. Vila je po citlivé rekonstrukci, kdy si zachovala svůj původní ráz.

Na protější straně je v č. 47 živnostenský úřad. Je to však funkcionalistická vila Oldřicha Lisky z r. 1932, významného hradeckého architekta, který ji navrhl pro potřeby své a své rodiny. Byly tam samozřejmě obytné prostory, ale také garáž a projekční ateliér s prosklenými posuvnými stěnami. Vilu r. 1947 prodal, ale o rok později byla znárodněna. Jeden čas zde byla i mateřská školka.

Na stejné straně jen o kousek dál je vila Aloise Švorčíka, ředitele královéhradecké pojišťovny, z r. 1932 podle projektu Oldřicha Lisky. Půdorysně je shodná se sousední vilou projektanta, jen je zrcadlově obrácená. Vila prošla jen menšími úpravami. Stále zde žijí jeho potomci.

Před křižovatkou v Lipkách se vracíme na původní stranu Střelecké ulice, kde v č. 28 je vila Marie Šanderové postavené v letech 1908 – 09 opět podle projektu architekta Oldřicha Lisky. Byl to jeden z jeho prvních místních projektů, kde využil prvky pozdní secese a neoklasicismu. V trojúhelníkovém štítu je dekorativní medailon s Madonou a s Ježíškem.

Pokračujeme ulicí Vrchlického. Hned na rohu – mezi ulicí v Lipkách a Čechovou ulicí je funkcionalistická vila MUDr. Václava a Luisy Tesařových, rodiny primáře nemocnice, postavená v letech 1928 - 1929 podle návrhu arch. B. Waiganta. K vile patří garáže a oplocení se dvěma brankami. I to je původní.

Hned v dalším bloku jsou ve Vrchlického ulici vedle sebe stojící tři historické vily. Všechny jsou z období let 1912 – 1913, o projekt i stavbu se postarala firma Fňouk-inženýr & Liska-architekt. Je na nich vidět vliv secese, dekorativismu i Kotěry. Nejdřív byla postavena prostřední vila Marie Sálové, manželky učitele. Původní návrh fasády byl střídmější, dnešní fasáda je pod okny zdobená drobným rostlinným ornamentem. Pak byla vlevo přistavena vila Hypiusových, stavitele Jana a jeho ženy Hedviky. R. 1926 se vlastníkem domu stala Svatava Zelená, která si nechala vilu přestavět, opět však podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Přestavbu ale realizovala Hypiusova stavební firma. Jako poslední si vpravo zmiňovaná projekční a stavitelská firma postavila pro sebe rodinný dům s projekční kanceláří. Ta byla postavena ve dvoře jako samostatná přízemní stavba. Je však otázka, zda tam skutečně jejich společná kancelář fungovala, protože jejich spolupráce skončila r. 1914. Ve vile zřejmě bydlel Oldřich Liska až do r. 1923, kdy se přestěhoval do vlastního domu ve Švehlově ulici, okolo kterého jsme šli v neděli.

O kousek dál vpravo je v č. 17 vila Antonína Holečka, strojírenského experta a profesora průmyslových škol v Brně a Hradci Králové podle projektu Františka Valoucha. Město na základě jeho stížností na stav zdejších často podmáčených pozemků zde nechalo vybudovat odvodňovací příkop a zavedlo sem vodovod a kanalizaci. Možná i proto projekt domu byl schválen s podmínkou, že majitel parcely zřídí na vlastní náklady vkusné oplocení s chodníkem ze žulové mozaiky. Dům byl postaven r. 1911, r. 1924 ho koupil Josef Mecl st., majitel kožešnictví, na zahradě postavil dřevěný altánek. Od r. 1973 tu bydlel jeho syn Josef Mecl ml., předpokládám, že zde bydlí stále on nebo jeho potomci.

Tohle čtvrť skutečně nádherných vil, i když ne u všech je označení historická.

Jdeme ulicí až k č. 13, kde je vila Fuchsových, židovského textilního obchodníka Karla a jeho manželky Malči, která byla postavena r. 1935 podle návrhu pražského německého architekta Kurta Spielmanna. Rodina vilu opustila r. 1939, kdy emigrovala do Anglie. Němci si zde pak udělali kasino. Po válce zde bylo sídlo státního statku, od 60. let 20. století odtud vysílal Český rozhlas Hradec Králové, který si zde nechal udělat různé stavební úpravy. Od r. 1999 vilu vlastní nový majitel, který při rekonstrukci v letech 2001 – 2007 vile vrátil její původní podobu, a to uvnitř i vně.

 

To je na naší trase poslední na mapy.cz označená historická vila. Kousek se vracíme a Nerudovou, Wolkerovou ulicí jdeme do Albertovy ulice, kde je v č. 21/713 malý soukromý pivovar 713. Nejdřív majitel zkoušel vařit pivo doma v domácí pivní varně. Svoji první várku již v nově vzniklém pivovaře uvařil r. 2015 a téměř hned začal s plným provozem. Varnu a tanky má ukryty kdesi ve sklepě, ve sklepních prostorách má i malou pivnici, kde téměř pravidelně – aspoň přes zimu má vždy v úterý odpoledne otevřeno. Pivo však po domluvě lze koupit i jindy. V létě doma moc nebývá, jezdí po různých festivalech, akcích apod.

Po telefonu jsme se domluvili, že vrata do zahrady má otevřené, popsal mi, jak se dostanu dovnitř. Byl to trochu problém, protože jsem se nesnažila to moc zapamatovat, došli jsme až na zahradu, ale na druhý pokus jsme již vešli do správných dveří a dál až do pivnice. Je to sympatický pán, krásně se s ním povídalo, na pípě měl 3 druhy piva, dnes jen spodně kvašená, jedno částečně žitné, všechna výborná, takže to byl perfektní závěr dne i našeho zdejšího pobytu. Já jsem sice nejdřív prohlásila, že dám jen jedno malé, že už jsem nějaká přepitá, nakonec jsem chtěla zůstat u dvou malých, ale když si Ota objednal 4. pivo, dala jsem si ještě 3. malé. Ota si koupil velké množství etiket a 6 jeho tácků, já jsem k tomu jako pozornost dostala jeho placku a magnetku.

Odcházíme krátce před šestou, ale spokojení, i když venku snad prší víc než odpoledne. Vzali jsme to domů okolo elektrárny Hučáku, celý objekt byl krásně nasvícený. Pokochali jsme se touto části večerního města a spokojeně došli domů na večeři. Dokonce Ota prohlásil, že na pivo do hospůdky Dám si jedno už nepůjde. Piva měl dost, ráno odjíždíme, tak ať se stačíme trochu zabalit a ráno ať v pohodě vstáváme.

Večeři jsme ještě zapili sedmičkou Klenotem a v 10 šli spát s tím, že jsme skutečně těchto 5 dnů tady využili, jak se nejlépe se dalo.

Hradec Králové - 6 dnů na přelomu roku 2023/2024: 5. den – odpoledne: Tyršův most, náměstí 5. května (dětská železnice), třída Karla IV., historické vily na Pražském předměstí, rodinný pivovar 713 na mapě