ČESKÝ RÁJ 2005 - 2.Besedice - Malá Skála - Frydštejn - Drábovna

Dnes vstáváme hodně brzy - bus do Besedic nám jede už v 6.13. Za Turnovem stoupáme četnými serpentinami do svahu, pak projíždíme pod dlouhou hradbou Betlémských skal do obce Klokočí. Zde z okna na okamžik zahlédneme krásný, do žluta zbarvený skalní blok Radnici a pak už pokračujeme do kopce až do Besedic. Protože je zatím nebe zatažené, nejdeme hned do skalního bludiště, ale pokračujeme o 2 km dál do vesničky Zbiroh. Cesta tam vede mnoha zákruty stále po vrstevnici anebo mírně klesáme, nalevo máme rozhled snad na polovinu Českého ráje - bohužel počasí stále nic moc - vpravo nad námi skalnatý zalesněný hřeben. Místy z něj po svahu vybíhají pásy a shluky nižších skal až po silničku. A všude kolem nás spousta domků, chalup a rekreačních chat se zahrádkami - to vše velmi rozmanité a malebné, ale kvůli mizernému osvětlení nevyfotitelné...

Na konci vesnice je mezi balvany zasazena obzvlášť krásná pohádková Dřevěnice a to už nevydržíme a oba tasíme foťáky ! Přes loučku s balvany do lesa, tam menší skalní bludišťátko a po značce vystupujeme na spodní nádvoří tajemné zříceniny hradu Zbirohy.

Tento hrad si užil své obytné éry jen krátce : byl založen za vlády Václava IV.,kdy byl u hradů potlačen obranný význam a ve stavěných sídlech z té doby byl kladen důraz na komfort a pohodlné bydlení. Hrad nepatřil králi, ale šlechtici a po husitských válkách zanikl. Pak už sloužil jen loupežníkům a lapkům, v dnešní době je tato méně známá zřícenina opravdovou lahůdkou pro oči romantika. Na první skále se tyčí zbytky hranolové věže, nad ní , na skalnatém ostrohu se dostáváme na nádvoří vnitřního hradu s mohutnými a podsklepenými zbytky hradního paláce. Sem tam už vykoukne slunce a tak už něco fotím, hlavně ale probíhám zříceninu a dělám průzkum sklepů, ve skále vytesanou chodbou pak zpět na nádvoří a za Janou, která už mne čeká dole pod hradem. Je to tady moc hezké a romantické, ale bez slunečních paprsků dosti pochmurné...

Loučíme se se Zbirohy a dál pokračujeme po modré, která nás vede souběžně pod skalnatým hřebenem až k lesnímu rybníčku. Tady odpočinek a konzumace čerstvého pečiva, míjí nás dva houbaři a pak už výstup a kličkování mezi balvany do kopce do centra Besedických skal. Napřed si procházíme kousek bludiště a souběh roklí U Kalicha, já pak chci pokračovat dál, ale Jana hodí "vzpura", že dál nejde a že má závratě a že mne radši počká anebo půjde jinou cestou a tak jí tedy určím směr a vyrážíme každý jinam... Přes několik desítek skal, které stezka zdolává po schodech a ocelových žebřících nebo mezi nimi prokličkuje, se dostávám na konec Dolního bludiště. O kousek dál vidím v lesním průseku postávat Janu a tak na ni zavolám a dál už pokračujeme opět spolu...

Chviličku je to lesem a pak už stojíme před velmi rozsáhlým skalním bludištěm jménem Chléviště. Je sice fakt, že bez slunce to tu není to pravé ořechové, ale i tak je toto skalní seskupení mimořádně zajímavé. Několik krásných vyhlídek na Maloskalsko rozhodně stojí za návštěvu, skály mají fantastické tvary a výzdobu, zaujmou nás spíše svou bizarností než výškou, která nedosahuje výše ani 25 m, všude spousta schodišť a žebříků, nádvoříček a skalních chodeb... Je to tady prostě špica a největší špica je, když se z jedné vyhlídky vracím za Janou zkratkou po skále - batohem se zachytím o skalní výčnělek, vzápětí mi ujede noha a já málem letím z 20 metrové výše dolů do lesa !!!

Přicházíme na konec nádherného bludiště, nahoru na Sokol už nejdeme, místo toho provádíme zrychlený přesun po červené značce do Besedic a tady stíháme silniční vyhlídkový vláček. Nasedáme do "vagónku" a prudkými serpentinami pod majestátním "bradlem" Suchých skal sjíždíme k řece Jizeře a jezu v Malé Skále, kde konečná. Oskar už taky konečně dostal rozum a svítí naplno a tak nám zpříjemňuje dnešní 18 km dlouhou túru.

Hrad Vranov a vyhlídka Zahrádka na nás působí fascinujícím dojmem a tak rychle po turist.lávce přes nádherný tok Jizery a naproti za silnicí se stavujeme v bufetu na smažený sýr a květák a na kofolu a na kafíčko... Pak ještě do obchodu se smíšeným zbožím, kde zakoupeny baterie do kapesní svítilny a pohlednice Maloskalska. Už za značného horka a dusna výstup napřed po schodech a pak lesem pod zříceninu skalního hradu Vranova. Zde nechávám Jaňulu vydechnout a jen s foťákem v ruce prchám po odbočce na vyhlídku Zahrádka. Na vlastní vyhlídkovou plošinu je dosti strmý zestup po schodech, jištěných dosti pofiderním zábradlím - jednomu chlapíkovi tu nad 60 metrovou propastí uklouzne noha ! Nad čím ale rozum zůstává stát a nad čím všichni kroutíme hlavou je, když k nám tímto extrémním terénem zestupuje mladý manželský pár, každý s jedním batoletem v náručí ! ( Tak toto bych to klasifikoval jako pokus o vraždu nebo o úmyslné zabití s 20 lety odnětí svobody anebo rovnou doživotím !! )Nicméně vyhlídka sama o sobě je Super ! Je odtud nádherný pohled na hřeben rozježených Kantorových varhan - ( Suchých skal) - ve svahu naproti a dolů na řeku s jezem a na rozlehlou obec Malou Skálu.

Vracím se za Janou a znovu menší odskok : novogotickou brankou na nádvoří a ke kapli hradu Vranov. Tento skalní hrad, který vznikl po husitských válkách a neměl dlouhého trvání, patřil k nejrozsáhlejším skalním hradům u nás - jeho délka na vysoké skalní hradbě dosahovala několik set metrů ! Po roce 1800 na něm proběhly romantické úpravy, bohužel majitelem byl Němec a německé nápisy se později zase nelíbily českým vlastencům, i tak tu ale zůstalo množství pomníčků a nápisů ve skalách romantického Pantheonu.Na další prohlídku hradního areálu bychom museli čekat skoro hodinu a tak od prohlídky Vranova upouštíme a kolem hradní studny a ve skále vytesané světničky začínáme průstup Bradlem Vranovského hřebene. Chodník je místy strmější, než by tomu v tom horku mělo být a tak musíme častěji odpočívat ! Ještě že ta cesta vede lesem...

Míjíme spoustu pomníčků s nápisy a z místa, kde skalní hrad Vranov končí, máme částečný výhled do kraje. O kousek dál musíme z až 20 m vysoké skalní hradby zestupovat po strmých schodech, já to beru zkratkou vlevo, kde je schodiště dřevěné s divokou konstrukcí... Následuje další strmější úsek lesem do hřebene - dolů proti nám jedou nějací švihlí kolaři, pak už vycházíme na louku mezi první domky obce a před námi se objevuje v celé kráse pohádková zřícenina dalšího skalního hradu, hradu Frydštejna, který byl, jak každý dobře ví, sídlem čarodějnic z pohádky O Jasněnce ...

Frydštejn je překrásnou ukázkou symbiózy malebných skal a středověké pevnosti do něj vestavěné. Na špici válcové věže ( bergfritu) vlaje prapor, do daleka oznamující všem turistům a pocestným, že je hrad otevřen a po zaplacení vstupného je vám umožněna prohlídka hradního areálu. Scházíme k ohromné skále, na níž je ruina vystavěna, unavená Jana dovnitř nejde a zůstává mne čekat na lavičce. Já si beru i její foťák a vcházím skalní branou do jeho nitra. Všude kolem jsou ve skalách vytesané místnosti a komůrky, všude samá - ( v měkkém pískovci) - vysekaná schodiště a ocelové schody a lávky. Napřed jdu dolů na průzkum dolního nádvoří, pak na to hlavní a vyhlídkové plošiny. Zlatým hřebem je výstup po velice strmém schodišti k hlavní věži hradu. Po ocelové plošině nad propastí je vstup do útrob věže a točitými schody lze vystoupat až na vynikající vyhlídku na jejím vrcholu !! Některé slabší povahy to psychicky nezvládají - dolů leze německá turistka, místo typického pokřiku a jódlování se křečovitě drží zábradlí. Opravdu na ni není hezký pohled : tváře jak Rusalka bledá a třese se jak startka vyklepaná !!!!!

Protože se nám nebe opět na chvíli zatáhlo, výhled není tak stoprocentní, jak by se dalo čekat a tak zpět dolů a za Janou. Jen co k ní přisednu na lavici, začíná krátká, ale " hustá" přeháňka. Po chvilce vysvitne slunce a tak se definitivně loučíme s krásným hradem a pokračujeme dál... Na jednom místě je pod cestou skupina malebných skalisek, vede na ně pěšina a když se po ní vyšplhám na vrchol, tak se mi otevře nejhezčí možný výhled zpět na hrad !!! Obloukem obcházíme lesní rokli, mezi domky obce poslední pokochání se výhledem na Frydštejnskou ruinu a po asfaltové silničce mezi lukami směr Voděrady. U cesty se na trávě pase nějaký nemocný koník, vznáší se kolem něj hejna much, není na něj moc vábný pohled a tak honem pryč. Z Voděrad stoupání silničkou, pak loukou a okrajem lesa a na nejvyšším bodě oddech a svačina.

Nacházíme se pod méně známým skalním městem, jež se zove Drábovna. Mělkou Vondrovou roklí vystoupáme na vrchol kopce s překrásným borovým lesem. Všude kolem se jako koberec na zemi rozprostírají trsy borůvčí, kapradin a šťavnatých mechů a okolo nás nesměle vykukují první, nevysoké, ale nádherně tvarované skály. Místy se z hřebene - po kterém dál kráčíme - do údolí rozbíhají krásné skalnaté rokle. Skal nadále přibývá i kolem pěšiny, všude okolo útvary překrásného skalního městečka, určeného jen fajnšmekrům !!! ( Tak tady ječících návštěvníků určitě nepotkáte, ta krása kolem a ticho je vpravdě balzámem na nervy a raněnou duši..!!!) O kus dál se jdu podívat na okraj skal nad srázem vysoko nad Jizerou - jsou odtud vidět Besedické skály naproti a ve hloubce pod mými nohami se na skalní plošině nacházejí malebně rozhozené domky osady Záborčí...

Přicházíme ke křižovatce turist. cest a skalních roklí a po modré ještě odskok asi 200 m daleko ke zbytkům skalního hradu Drábovny. Cestička mne ze skály svede na překrásné nádvoříčko a odtud jdu po žebříku a po lávkách z oceli na čtyři skalní bloky, které se tyčí nad lesnatým údolím a na kterých patrně stávaly dřevěné budovy středověkého hrádku. Je to tady překrásné a romantické místo, nedá mi to a ještě jednou si celý hradní areál procházím a při návratu s bolavým srdéčkem za Janou si slibuju, že tady se ještě někdy musíme vrátit...!!! Dál už klesáme po stále se zužující pískovcové plošině - ( vlevo stále překrásné skalní útvary a dokonce i jeden 5 m dlouhý skalní tunýlek ) - až na její konec. Pak je to trochu ostřejší zešup dolů lesem na silničku. Procházíme lesem po vysoké plošině vysoko nad tokem Jizery - místy kouzelné výhledy - pak poslední kopeček a louka s výhledem na Turnov, osada Bukovina a opět strmý ( ale naštěstí už poslední), zestup do Dolánek.

Napřed se jdeme podívat na vlakovou zastávku. Nic nám ale brzy nepojede a tak pomalu k překrásné ukázce lidové architektury - Dláskovu statku. Pak se jdeme podívat k řece Jizeře a jezu, kde se koupou nadšenci, po lávce přes tok nádherné řeky a městskými parky a zkratkou kolem řeky k našemu hotelu. Zde si bereme balíčky se snídaní na zítřek a honem pod sprchu a rychle spát a těšit se na zítřejší výlet...