Čelechovice (kaple sv. Trojice), Kostelec na Hané (radnice), okruh 6 km: Zdětín (Bělecký mlýn) - Přemyslovice (sochy Ohnivý anděl a Kříž Srdce, pozorovatelna) – Bělecký mlýn; Strážisko - křížová cesta a úžasné vily; Vísky – pivovar Ohrada

Dveře jsme zavírali až k ránu, když zesílil provoz na nedaleké silnici. V autě je necelých 20 stupňů, spíme dál – do 9 hodin. V noci bylo polojasno, hvězdičky svítily jen občas. Stejně tak se skoro úplněk schovával za mraky. Podobné je to i ráno.

Než jsme vstali, přijela 2 auta. Turisté vyrazili na výlet. Snídáme pod přístřeškem, bohužel ve stínu. Nejen stříška, ale ani košaté stromy sem sluníčko nepustí. Občas projede cyklista, jinak je tu klid, který ruší občas projíždějící auto po hlavní silnici. Přesto si dávám ranní kávu, jsem závislák, bez ní na výlet jít nemohu.

Po včerejší delší trase máme v plánu dnes kratší - okolo mlýna a přes jednu pozorovatelnu. Přesto tu kávu potřebuji.

 

U přístřešku je informační tabule, která se mimo jiné týká i obce Čelechovice, kam patří i toto parkoviště. Kromě historie obce jsou tu i obrázky zajímavých míst. Tam nás zaujala pravoslavná kaple. O její stavbě bylo rozhodnuto těsně před vypuknutím II. světové války. Základní kámen byl posvěcen r. 1941, stavba byla dokončena v dalším roce těsně před atentátem na Heydricha – krátce na to byla pravoslavná církev zakázána. Její majetek byl zabaven a duchovní byli deportováni na nucené práce do Německa. I když byla pravoslavná církev zakázána, vnitřní výzdoba chrámu vznikala později a v utajení. Byly to převážně nástěnné fresky. Po 2. světové válce byla až do 60. let církev obnovena. Do majetku pravoslavné církve se stavba po třetí vrátila v 80. letech 20. století, církevní obec byla obnovena až r. 2006. R. 2010 byla provedena oprava střechy a venkovní fasády. Pravoslavné bohoslužby se zde konají jen v době významnějších svátků.

Ke kapli se jedeme podívat, takových staveb u nás moc není. Je to jen malá zajížďka.

Další zastávku děláme v Kostelci na Hané, protože potřebujeme chleba. Prohlídkou města se zdržovat nechceme, i když by to za chvilku času asi stálo. I proto, že zde žil Petr Bezruč. V domku, kde bydlel, je muzeum. Jenže pak by se dnešní kratší procházka zase protáhla a to dnes skutečně nechceme. Jen z parkoviště od COOPu jsem zahlédla radnici, která mne zaujala. Její nejstarší část je věž, která pochází z r. 1771, do dnešní podoby byla přestavěna r. 1895. Nad vchodem s podloubím je pamětní deska, která připomíná tuto přestavbu. Nad ní mezi okny v 1. a ve 2. patře je erb města.

Teď už se těšíme na výlet. Přes Zdětín jedeme na parkoviště Bělecký mlýn, které je blízko vlakové i autobusové zastávky Zdětín u Prostějova. Tento mlýn na řece Romži byl postaven r. 1510. R. 1928 vyhořel. Nynější stavba je z r. 1929, byla postavena jako výletní centrum. Před 2. světovou válkou zde nový majitel zřídil hřebčín. Proto po válce byl mlýn součástí Státního plemenného hřebčína v Tlumačově. Nynější majitel objekt vlastní od r. 2003 a zrekonstruoval ho do současné podoby. Je zde hotel s restaurací, děti zaujme ZOO koutek příp. možnost projížďky na koni.

My si zde naplánovali občerstvení před výletem. Jenže to nevyšlo. Pondělí až středa je tu zavřeno. Je krátce před polednem. Začíná být horko, čtvrtek a pátek má být hůř, to znamená ještě tepleji.

U mlýna je informační tabule, kde je mapka 10 různých okruhů, které jsou barevně označeny. Ve skutečnosti však značené nejsou, nejsou značené ani na mapy.com. My si projdeme část oranžového okruhu Bělecký mlýn – Růžov a část zeleného okruhu Na Hluchovskou tvrzi.

Odcházíme po žluté. Zhruba 2,5 km stoupáme. Není to prudké stoupání, ale mě to stačí. Začínat výlet do kopce mi nevyhovuje. Nemám čas se rozdýchat. Mladší ročníky by asi řekli, že to ani není kopec. Je mi jasné, že je to věc názoru a možná i věku. Nejprudší část je, když odbočujeme z hlavní cesty na lesní. Zdá se mi, že jsme už nahoře, ale kdepak, už zase vidíme kopeček. Ostatně tak to je dnes víckrát.

Dnes nás čeká na trase překvapení. Trasu jsem vybírala tak, abychom udělali okruh přes pozorovatelnu. Ve zdejší oboře Bělecký mlýn (jsou tam jeleni Dybovského, daňci skvrnití a černá zvěř), která byla vybudována r. 2009, je jich několik, ale do obory se nesmí, jsou nepřístupné. Jen k té jedné, která je mimo oboru, se nechá dojít.

Cestou míjíme šipku Zámeček. Nejdeme k němu, ale po čase ho vidíme. Z dálky se nám to zdá spíš jako statek. Je to plně vybavený prázdninový dům, kde je 5 ložnic.

Přicházíme na rozcestí Ohnivý anděl, kde kromě přístřešku je z plechů různých tvarů a velikostí vyrobená socha Ohnivý anděl. Rozpětí křídel má 7 m. Díly jsou z ocele a dalších kovů. Vyrobil ji Jan Dostál r. 2023, sem byla umístěna asi r. 2025, jak je uvedeno na rozcestníku. Vypadá to hodně zajímavě také proto, že uprostřed přírody to nikdo nečeká. Musím se však přiznat, že jsem si to musela delší dobu prohlížet, abych v tom anděla viděla. Asi mám dlouhé vedení. Pak se mi to už líbilo.

Z rozcestí pokračujeme po zelené. Jen nesmíme přehlédnout její odbočku z hlavní cesty.

Po ¾ km stálého stoupání přicházíme ke dřevěné 6 m vysoké pozorovatelně zvěře. Byla vybudována současně s pozorovatelnami v oboře r. 2015 téměř na nejvyšším místě návrší Habrky. I když je vyhlídková plošina, na kterou vede 11 kovových schodů, ve výši 2,5 m, má z ní být pěkný výhled do okolí.

Když jsme k ní dorazili, zarazila nás cedule, že je na rozhlednu zákaz vstupu, že je napadena dřevomorkou. Je to na jednom místě vidět, ale jsme přesvědčeni, že nahoru se nechá vyjít a při troše opatrnosti se nechá napadená část obejít. Jen se nesmí opírat se o zábradlí.

Dopadlo to dobře. Nahoru jsme vylezli, i když to bylo náročnější. Nad schodištěm byl dřevěněný rošt, který měl zabránit vstupu. Nechalo se to však dobře podlézt. Výhledy by byly nádherné, kdyby nebyly obzory zamlžené. Je vidět hlavně východní směrem na Zábřežskou vrchovinu a Velký Kosíř.

Po zelené jen kousek pokračujeme na rozcestí Kříž srdce, odkud je nedaleko vidět od Jana Dostála opět z plechů různých tvarů a velikostí vyrobený velký kříž se srdcem, vysoký zhruba 10 m. Byl vyroben již r. 2016 a sem umístěn také snad až r. 2025. Tohle se mi moc líbí, jen to srdce je poměrně malé. Špatně vidím a tak jsem ho chvilku hledala. Je to dobrý nápad takhle zpestřit krajinu. Jsou to krásné věci uprostřed přírody. Je to naprosto nečekané.

Konečně jsme vystoupali na vrchol a víme, že budeme už jen klesat. Jenže pro kolena je to ještě náročnější.

Ještě kousek jdeme po zelené, ale když zatáčí vlevo, my jdeme po neznačené cestě vpravo. Vpravo odbočujeme i na dalším rozcestí. Všude je tu hezká krajina, pěkné mírně zvlněné okolí. Tady se nám líbí. Tedy až na to počasí. Vítr se uklidnil a je hrozné dusno. Každý sebemenší vánek vítáme. Cestou máme špendlíky, začínají zrát ostružiny, ale stejně se vleču. Takové vedro nemám ráda.

Jdeme stále po neznačené cestě. Jen kousek je společný s Fit stezkou Hluchov. V mapě to kontroluji, nerada bych cestu prodloužila.

Dokud jsme šli v lese, tak to ještě šlo, ale cesta mezi poli je doslova příšerná. Slunce žhne, ani lísteček se nepohne. Zpestřením nám je srnka, která nás z obilí pozoruje, pak si v klidu odběhne.

Před 3. hodinou přicházíme k autu. Chtěla jsem tu uvařit. Ale auto je rozpálené, stín nikde. Ani těsně u auta. Tady se vařit nebude.

Popojíždíme kamsi k lesu, tam vaříme.

Po obědě jsme se rozhodli pro malou vycházku po křížové cestě Strážisko. Je to taková procházka na vytrávení. Jsou to necelé 2 km.

Na kopci nad obcí Strážisko byl pravděpodobně ve 2. pol 13. století postaven hrad, který hlídal zemskou stezku vedoucí od Prostějova do oblasti Boskovicka a dále do Čech. První písemná zmínka o něm je z r. 1288. R. 1728 nový majitel - klášter Hradisko u Olomouce nechal na jeho místě zbudovat barokní kapli. Při stavbě použil zdivo hradu, čímž hrad zcela zanikl. Kopec nazval Kalvárií. R. 1854 byla na svazích kopce vybudována křížová cesta, která má 14 výklenkových kaplí s obrazy, které jsou namalovány na plechu. Přibližně ve dvou třetinách cesty z obce je Lurdská jeskyně, která byla postavená r. 1895.

Jen 0,5 km odtud, prakticky po rovině, je vila herce Ladislava Peška. Chtěli jsme se tam zajít podívat pěšky, ale to horko nás ničí. Jedeme tam autem. Vilu herec pojmenoval Pampeliška a nechal si ji postavit na přelomu 19. a 20. století ve stylu staveb Dušana Jurkoviče. Herec zde měl letní sídlo, jezdíval sem na prázdniny. Vila vypadá moc pěkně, ale chtělo by sem zajet v zimě, když stromy ztratí listí. Dnes z různých úhlů vždy vidíme jen kousek. Pravděpodobně zde nikdo nebydlí, zahrada je dost zarostlá.

Jak jsme ji obcházeli, zjistili jsme, že vily v této uličce (vede tudy modrá turistická značka) kolmé na hlavní silnici, po které vede červená turistická značka, jsou naprosto úžasné, skoro jako zámečky. Přitom k nim nevede silnice, ale jen zatravněná cesta. Až později jse se dočetla, že se jedná o vilovou kolonii šesti vil z přelomu 19. století, kdy se obec stala oblíbeným letoviskem zámožných prostějovských měšťanů. Tu nejmonumentálnější si zde nechal postavit tehdejší starosta Prostějova. Která z nich to je, těžko říct. Vily vynikají zejména svými řezbářskými prvky. Jsou postaveny ve stylu historizující lidové architektury podle vzoru Dušana Jurkoviče. Zajímavé je i užití hrázděného zdiva. Řadí se k nim i 7. vila, která stojí naproti Pampelišky na té hlavnější silnici a je již stylově pokročilejším projevem moderny. Většina vil se zachovala v původním stavu, jen dvě vily mají od 80. let nevhodné březolitové omítky.

Pak ještě jedeme k vile Otto Wichterleho, která stojí na silnici, vedoucí do Konice. Tu nelze v kopci přehlédnout. Tento světově proslulý český vědec a vynálezce profesor Otto Wichterle, který se věnoval zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček, se proslavil také objevem umělého polyamidového vlákna – silonu. Tvrdí se, že řadu objevů vymyslel právě zde a až později si je ověřil v pražských laboratořích. Tady trvale žil na sklonku života. Tady i zemřel v r. 1998 ve věku nedožitých 85 let.

Teď koukáme a hledáme, kam hlavu složíme. Času je docela dost, zhruba ¾ hodiny jízdy naším směrem je ve Vískách vesnický pivovar Ohrada. Je to velký areál, který byl slavnostně otevřen v květnu 2013. Kromě minipivovaru je jeho součástí restaurace a penzion, ale také farma s možností jízdy na koních. Je zde relaxační centrum, nabízí masáže i pivní koupele. Jedeme tam. Ota si kupuje 6 litrových petek, má i tácek. Spokojeni odjíždíme.

Asi 10 km je to ke kapli s rozhlednou na kopci Borek v Babolkách. Je to sice odbočka z našeho směru severním směrem, ale měla by to být jistota. Před dvěma lety jsme tam chystali oběd. Dnes tam přespíme. Až na vrchol ke kapli se ani nyní nesmí zajet. Je tam zákaz, protože pozemek ke soukromý. S tím jsme však počítali. Máme ji však na dohled.

Dole bylo teplo, dusno, tady to fouká a je tu docela chladno. Konečně se můžeme umýt beze strachu, že někdo přijde. Tady bychom každého uviděli dřív.

Pak už sedíme v kabině, tam je nám fajn. Výhledy odtud nejsou daleké, ale okolní kopečky jsou nádherné. Na pole se přišly pást srnky. Je hezké je pozorovat, jak jsou v klidu. Auto jim vůbec nevadí.

Poměrné rychle se ochlazuje. Akorát před námi vychází měsíc. Zítra je úplněk, ale i dnes vypadá, že je skoro kulatý. Pozorujeme ho, jak rychle stoupá oblohou.

Jdeme spát v půl 10, venku teplota klesla na 18. V autě je sice přes 20, ale je jasno, určitě se ochladí. Přesto dveře nedovíráme, ať to trochu větrá.

Čelechovice (kaple sv. Trojice), Kostelec na Hané (radnice), okruh 6 km: Zdětín (Bělecký mlýn) - Přemyslovice (sochy Ohnivý anděl a Kříž Srdce, pozorovatelna) – Bělecký mlýn; Strážisko - křížová cesta a úžasné vily; Vísky – pivovar Ohrada na mapě