Bulharské a rumunské intermezzo II.

Usedáme do rychlíku, co směřuje až do předaleké Rusi. My však míříme pouze do rumunské Bukurešti. Celou věčnost stojíme v Ruse na hranici. Dlouhou dobu se tu nacházel jediný most přes Dunaj mezi Bulharskem a Rumunskem, než před nedávnem slavnostně otevřeli druhý. Leč v Ruse se zdržujeme především kvůli zpožděným kursům od černomořského pobřeží, co dále míří i do totalitního Běloruska. Milá a velice pohledná bulharská pasová úřednice mi dává razítko do pasu. Na Rumuna to posléze zkouším též, ten však mé přání odmítá vyplnit. Nejspíš naň nechci plýtvat svým šarmem.

Každopádně nás nepřekvapuje, když na Severní nádraží v Bukurešti přijíždíme o 2 hodiny později. Máme rumunskou metropoli za churavou diktátorovými zásahy. Realita tomu vážně odpovídá. Co nás však téměř děsí, je "um" tamějších elektrikářů. Tak skvostně namotané dráty na sloupech elektrického vedení téměř vydají za architektonické skvosty. Zde máme skvosty lidské praktičnosti!

Míříme do hor, rumunských Karpat. Predeal jest naší skutečnou rumunskou destinací. Pro cestování rumunskými vlaky, mimo kategorie personal=osobní, je třeba místenky. Jedeme sic jen acceleratem (tj. spěšným vlakem), ten však vyniká čistotou a pohodlím. Kol Bukurešti se setkáváme jen s širou rovinou Valašské nížiny, hory na sebe však nenechávají příliš dlouho čekat. A brzy se kocháme. Trať prochází rekonstrukcí, jež měla proběhnout před drahnými lety.

Konečně konečná naše a dáváme ztuhlým údům pocítit radost z pohybu. Vše je tak jiné, ten vzduch, teplota. Cítíme hory a je nám hej. Nečeká nás žádný pochod, jen trocha procházky. V krámě zakupujeme nejnutnější a pořádáme malý piknik. Žádní draví toulaví psi se k nám nepřidávají. V metropoli by na nás asi ale nic nezbylo.

Abychom stihli noční rychlík z Bukurešti do Bělehradu, opouštíme toto pohodové hnízdo nedlouho po příjezdu. Přeci jen nám zpoždění trochu zkrouhlo plány. Ale my jsme dosti železničními turisté, proto chápeme situaci. Naše preference brzy přinášejí ovoce. V noci do Bělehradu klábosíme s mladým srbským párem. Diví se rumunským poměrům. Jak tam ti lidi můžou žít? S tak mrzkými platy? Zajímavé srovnání-Rumunsko coby člen evropského společenství, Srbsko nečlen a patrně nadlouho nečlen.

A příště, milí čtenáři, vizte pokračování mých balkánských cest opět v seriálu Z cestování po (bývalé) Jugoslávii. Díky za trpělivost.