Broumovsko podruhé, II. část (Božanov, Ratno Dolne, Vernéřovice, Meziměstí, Ruprechtice, Broumov, Bezděkov nad Metují a Police nad Metují)

Vernéřovice  •  Fotografie (36)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

Božanov

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

Hlavním bodem našeho sobotního programu byla návštěva dalších otevřených zástupců věhlasné barokní – a jednu dobu téměř „unescové“ – Broumovské skupiny kostelů. Ty byly na tento den naplánovány od samého prvopočátku, protože původně mělo být v sobotu 26.7.2025 nejhnusněji a navíc se tentokrát v neděli nikde neotevíralo. Nejvíce jsem se těšil na ty, které jsem ještě nikdy nenavštívil … a hned na úvod mohu prozradit, že se jednalo o den úspěšný.

Za první zastávku byl zvolen kostel Máří Magdalény v Božanově, kde jsme rok předtím na otevření čekali marně. Tentokrát jsme si prohlídku kostela K.I. Dientzenhofera, který byl postaven v letech 1709 až 1743, opravdu a dopodrobna užili. Navíc jsem zde byl kvůli příjemnému hlasu a spisovné mluvě považován za neidentifikovaného herce nebo alespoň známého dabéra.

Z časových důvodů (polední pauzy) jsme si vzápětí – bohužel naprosto zbytečně – na chvíli zajeli do Polska, kde jsem si chtěl prohlédnout zajímavý renesanční zámek ze 16. století, nacházející se v obci Ratno Dolne. Zámek roku 1998 vyhořel, téměř se stal nádhernou zříceninou a dodnes se opravuje. Díky tomu je celý prostor oplocen a má drahá polovička mě do areálu, který za prozkoumání rozhodně stojí, dírou v plotě pustit nechtěla. Takže jen socha sv. Jana Nepomuckého, fotka ze vzdálené louky nad benzinkou a odjezd do centra nedalekých poutních Vambeřic (Wambierzyce). Tady nebylo ani kde zaparkovat a navíc se obloha zatáhla tmavou černí, takže jsme se jen ještě na chvilku zastavili u zámku v Ratnu a nakonec se ve velmi silném dešti vrátili do Broumova.

Po obědové pauze jsme vyrazili směrem na Vernéřovice, ve kterých se nachází zajímavý, pozdně barokní, hřbitovní kostel Kryštofa Dientzenhofera z roku 1720. Tento jednolodní kostel s monumentální nástropní malbou je národní kulturní památkou stojící na místě dřevěného kostela z roku 1540. No a abychom si na chvíli od sakrálních staveb odpočinuli, zajeli jsme si na chvilku do nedalekého Meziměstí. Zde totiž nestojí za pozornost jen zámek, který byl podle plánů K.I. Dientzenhofera dokončen v roce 1750, aby se stal po únoru 1948 součástí JZD, ale také – na malé městečko téměř gigantická – nádražní budova, která je památkou z roku 1875.

Potom již na nás čekaly Ruprechtice a zdejší kostel sv. Jakuba většího. Ten byl postaven v letech 1720 až 1723 na místě svého dřevěného středověkého předchůdce, jsou pod ním podepsání oba Dientzenhoferové a jedná se o jeden z kostelů broumovské skupiny, kde se mi někdejší omšelost líbila více než současná nová fasáda. Interiér zatím na nový háv čeká, ale některé zajímavé záležitosti – jako např. kazatelna nebo vitráže – jsou nepřehlédnutelné. Za prohlídku rozhodně stojí celý hřbitovní areál, který kostel obklopuje a jehož součástí je mj. samostatně stojící průchozí zvonice nebo objekt někdejší márnice.

U parkoviště pod kostelem navíc začíná Stezka Vlasty Hampla s křížovou cestou, ale této atrakce jsme se vzdali a z časových důvodů rychle zamířili k závěrečnému bodu sobotního programu. Tím byl broumovský kostel sv. Václava, do jehož interiéru jsem se předtím ještě nikdy nedostal. Původní zničený protestantský kostel v letech 1728 až 1729 znovu postavil Kilián Ignác Dientzenhofer. V 50. letech minulého století z něj komunisté udělali skladiště a nechali ho zchátrat. Kostel s krásnou Schefflerovou freskou pak byl znovu zprovozněn až na podzim roku 1995. No a kostely vnitřně poprvé viděné a přímo broumovské měly mít své pokračování i dne následujícího, tedy v neděli 27.7.2025.

Hned ráno jsme totiž vyrazili na Kostelní náměstí, kde se nachází takřka monumentální farní kostel sv. Petra a Pavla. Původně středověký svatostánek byl barokně přestavěn v poslední čtvrtině 17. století, trojlodní interiér je ovšem vybaven mobiliářem pocházejícím z II. poloviny 18. století. Na hradební zdi naproti vstupu do kostela jsou umístěny zajímavé náhrobníky ze hřbitova, který kostel obklopoval do 18. století. Ve chvíli, kdy jsme kostel opouštěli, začalo vytrvale a vydatně pršet, což nám meteorologové slíbili až do pozdnějšího odpoledne. Přesto jsme se zašli ještě projít parkem u domova mládeže, který nabízí i dvě moderní skulptury.

A potom jsme nasedli do auta a vyjeli. Rozhodl jsem se ovšem nejprve pro - původně neplánovaný - pokus s kostelem v Bezděkově nad Metují, který měl otevřeno pouze ve středu a já doufal, že třeba nakoukneme někdy okolo bohoslužby. Nakonec z toho byla naprosto skvělá prohlídka, setkání s příjemnými lidmi a zcela volné focení s ochotným souhlasem prozpěvujícího si faráře, kostelníka i varhanice (ta se mě dokonce snažila přesvědčit, že bychom se ve hře mohli střídat, ale naštěstí jsem jí rychle vysvětlil, že to nebyl nejlepší nápad jejího života). Bezděkovský hřbitovní kostel sv. Prokopa je opět barokem K.I. Dientzenhofera, tentokrát z let 1724 až 1727 a výjimečně i s barokním oltářním plátnem. Za pozornost stojí i sochy vedle kostela – sv. Jan Nepomucký a sousoší s Ukřižovaným.

Déšť zůstával stále vytrvalý a my se – teď již plánovaně a v krátké době podruhé - vydali do nedaleké Police nad Metují. Program byl jasný, stejně jako to, že podobný nápad jako my bude mít skoro každý turista, který se ten den v dané lokalitě pohyboval (alespoň si zdejší muzea trošku přilepšila). Bylo tomu tak a všichni společně jsme doufali, že brzy odpoledne dojde k tomu výraznému zlepšení počasí, které nám slibovali nejen naši meteorologové, ale i aplikace v mobilu. Nakonec i došlo, ale – bohužel – o dost později, než jsme očekávali a potřebovali.

Poličský program jsme odstartovali návštěvou zdejšího kláštera. Ten vznikl jako benediktinský již v roce 1213, později se stal gotickým a v letech 1676 až 1722 byl přestavěn barokně. V částí, kterou původně využíval opat, je dnes umístěno Městské muzeum (součást Muzea Náchodska). Expozici zaměřenou na dějiny kláštera i města doprovází zajímavý audiovizuální program. A protože jsme si koupili kombinovanou vstupenku, po prohlídce kláštera jsme se ještě vydali ke Staré škole známé jako Dřevěnka. Jedná se o původní barokní patrovou roubenku s mansardovou střechou, která byla postavena v roce 1785 a ve které se vyučovalo až do roku 1857. Interiéry už jsou nepůvodní a i expozice (dvě třídy a učitelský byt) odpovídá období konce I. třetiny 20. století. Za návštěvu však Dřevěnka určitě stojí.

A protože déšť ve své činnosti ani v nejmenším neustával, zašli jsme si ještě do Ostaše na oběd. Ani tento trik nám ovšem nevyšel a do Suchého Dolu jsme vyjížděli stále řádně zavlažováni. Moc nás to netěšilo, protože celý zbytek našeho pobytu na Broumovsku už měl být věnován pouze pobytu v přírodě a obdivování jejích krás. A to byl ještě řidič výpravy limitován tím, že se nemohl zahřívat ani obveselovat slivovicí ...

Autor: markyz63

Další články autora: 3900

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli