Broumovsko, I. část (první kolo Broumovem a broumovský klášter)

Cestopisy

páteční ráno určitě překonalo ... • Fotografie (60) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

... čtvrteční pozdní odpoledne

kašna na Mírovém náměstí

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Broumovsko je bezesporu jedním ze skutečně krásných koutů naší vlasti a zaslouží si, aby sem člověk čas od času zavítal. Přímo do Broumova se nám to povedlo po šestnácti letech a měl jsem pocit, že se tady toho za tu dobu zase až tak moc nezměnilo. A myslím to spíše v dobrém než jako kritiku. Líbilo se mi například, že mnozí místní se sem natrvalo vrací nebo zde hrdě zůstávají, což platí jak pro ty starší, kteří třeba nějaký čas úspěšně podnikali v Praze, tak pro ty mladší, kteří za sebou čerstvě mají studium architektury. A i jistoty jako hospůdka U Votroka zůstávají …

Broumovsku jsme v srpnu zasvětili prodloužený víkend, na který nám naši meteorologové slibovali slunce, modrou oblohu a vyšší teploty … což nakonec až tak stoprocentně neplatilo. Samotný čtvrteční (8.8.2024) poobědový odjezd provázely drobné komplikace jako porucha navigujícího mobilu nebo v práci následně zapomenutá taška s doklady, ale nakonec jsme vyjeli jen s téměř hodinovou ztrátou. Horší už bylo, když nás v Polsku (přes naše severní sousedy je to nejkratší i nejrychlejší) přepadl přívalový déšť. Během několika minut se ze silnice stala řeka, venku se setmělo a stěrače se staly zcela zbytečnou atrakcí. Takže jsme – jako téměř všichni v osobních vozech – auto odstavili a čekali. Ani další časová ztráta však náš program nijak zásadně neovlivnila a na podvečerní procházku Broumovem už jsme šli téměř suchou nohou. Jen ta jasná obloha se ještě nekonala.

Centrem města je Mírové náměstí, které září barvami nových fasád domů (až na jednu výjimku) a kde se nachází několik zajímavých památek. Zmínit je potřeba alespoň šroubovitý mariánský sloup z roku 1706. Jedná se o dílo barokního sochaře Jana Brokoffa, jen vrcholovou sochu nahradila v roce 1728 oboustranná socha Panny Marie od Gottfrieda Bossewetera. Veselým momentem byla návštěva již zmíněného Votroka. Majitel stále stejný, osazenstvo převážně sparťanské a Březňáka jsem vypil snad podruhé v životě. Svou slávistickou příslušnost jsem ani zde netajil a docela mě překvapilo, když nás jeden ze Sparťanů krátce provedl centrem města, aby nás upozornil na některé jeho zajímavosti a legendy s nimi spojené. Prý se potřeboval trošku protáhnout. Vzhledem k tomu, že už jsme ho pak nepotkali, doufám, že se na něj jeho kolegové za službu nepříteli moc nezlobili ...

Večer jsme se ještě stihli krátce seznámit s Lokálem, kde nám jeho vysoce půvabná obsluha dokonce zapůjčila skleničky na konzumaci ušlechtilých nápojů z hroznů. A potom již nastalo krásné – i když z počátku poměrně chladné – páteční (9.8.2024) ráno. Hned jsme vyrazili zpět na náměstí. To bylo krásně osvícené sluncem, ale my potřebovali hlavně zdejší IC (nějaké materiály, mapky a turistické vizitky). Sluší se podotknout, že jsem se u nás asi ještě nesetkal s „íčkem“, které by svou otevírací dobou bylo turistům tolik nakloněné …

Náš páteční poznávací program jsme pak oficiálně zahájili na Kostelním náměstí, kde se mj. nachází budova fary, která v přízemí nabízí k vidění pozoruhodnou fresku Posledního soudu z I. třetiny 14. století. Jedná se o atrakci nedávno zpřístupněnou a záležitost, která svou unikátností (průvod pěti pošetilých panen je zde zobrazen v řetězech a s ďáblíky za krkem) přímo nadchla i známého historika Jana Royta. Je přístupná denně – na rozdíl od vedlejšího kostela sv. Petra a Pavla, který byl naopak denně neprodyšně uzavřen.

A potom již nastal čas navštívit zdejší klášter. Ten se naopak změnil hodně, protože při minulé návštěvě byl ještě renovován jen velmi částečně. Teď září barvami a stal se docela komerční záležitostí. Nabízí zde např. zážitkové ubytování v bývalých mnišských celách Domu hostů, možnost pořádání svateb i konferencí nebo služby restaurace U Tří růží a kavárny Café Dientzenhofer. Tím hlavním ale pro většinu návštěvníků zůstávají prohlídky někdejšího benediktinského kláštera.

My vyrazili hned na tu první a mé rozhodnutí neotálet se více než vyplatilo. Šli jsme jen ve třech (+ průvodce), bylo to skvělé a na následující skupiny o několika desítkách účastníků jsme se tak mohli dívat s „poťouchlým despektem doktora Sheldona Coopera“. Vstupné 220 Kč dnes není žádná hrůza, jen nás mrzelo, že se nedostaneme do knihovny se 17 tisíci svazky. Ta se rekonstruuje a zřejmě ještě min. 1-2 roky rekonstruovat bude (cena vstupného se kvůli tomu nesnížila, ale při koupi vstupenky jste na tento fakt férově upozorněni).

Hlavními body prohlídky se tak stávají refektář s kopií kopie Turínského plátna a skvostně vyzdobený klášterní kostel sv. Vojtěcha. Broumovská kopie Turínského plátna pochází z roku 1651, byla objevena v roce 1999 a je jednou z přibližně 40 takových kopií na světě. V klášterním refektáři je dnes už ale vystavena pouze její novodobá kopie. Klášterní kostel pochází z počátku II. poloviny 14. století, ale jeho dnešní podoba je již barokní. Výzdoba interiéru je spojována převážně s freskařem Janem Jakubem Stevensem ze Steinfelsu, sochařskou dílnou Matěje Václava Jackela a malířem Václavem Vavřincem Reinerem. Ten vytvořil plátna oltářů v bočních kaplích a náš průvodce o něm zjistil, že prý svého času vydělával až 10x tolik, co mnohem slavnější Petr Brandl (i jeho plátna kdysi klášter zdobila).

Rozsáhlý klášterní komplex byl původně gotický, ale v době baroka byla jeho přestavba svěřena věhlasnému Kryštofu Dientzenhoferovi. V jeho díle pak pokračoval jeho syn Kilián Ignác. Za zmínku jistě stojí fakt, že zde více než století „přebývala“ tzv. Ďábelská bible a že se dnes jedná o národní kulturní památku, kterou je škoda nenavštívit. Což platí i pro Muzeum Broumovska, které v klášteře také sídlí a které nabízí k vidění mnoho velmi zajímavých a atraktivních exponátů, včetně gotických skulptur.

Závěr obsahu prvního broumovského cestopisu je zaměřen na klášterní zahrady, které jsou skutečnou oázou klidu a zřejmě i budoucím hlavním vstupem do klášterního areálu. Najdeme tady například galerii moderního umění, památník opata Jakuba II. Chmela, kašnu, sochu sv. Josefa, vodárenskou věž nebo repliku dřevěné kuželny. A také informační budky popisující život broumovských cikánů. Prostě zdejší nabídka je opravdu přepestrá …

Další část našeho broumovského pobytu bude obsahem druhého dílu cestopisu. Ten už bude zaměřen spíše na broumovské předměstí a počátek celodenní výpravy za hranice města. A hlavně na několik pozoruhodných sakrálních památek ...

(psáno v srpnu L.P. 2024)

Poslední aktualizace: 1.5.2025

Broumovsko, I. část (první kolo Broumovem a broumovský klášter) na mapě