Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
Po návštěvě hlavní metropole Norska jsme se na noc uchýlili do vísky Geilo. Ráno nás přivítalo typické norské počasí*. Nebe pofňukávalo a občas se i rozplakalo
… Po několikátém dni zakaboněna jsem začala upadat do depresí. Vedoucí zájezdu nám ale sdělil, že je docela fajn, protože Norsko prý dokáže být velmi vytrvalé v mnohem prudším dešti. Zažil zájezdy, kdy nebylo možné v ruce udržet deštník.
Vyrazili jsme směrem na severozápad do vesničky Flåm, ležící na břehu Aurlandsfjordu (ramene Sognefjordu - nejdelšího norského fjordu) ve výšce 2 m nad mořem. Ve vísce se nachází Flåmsbana - prý nejpůsobivější a nejzvláštnější (lokální) železnice celého Norska (samozřejmě spolu s Bergensbane, nejvýše položenou 371 km dlouhou železniční tratí, vedoucí z Oslo do Bergenu, od níž se turistická Flåmsbana ve stanici Myrdal odděluje).
Unikátnost spojnice mezi vískami Flåm a Myrdal je především v její strmosti (max. sklon 55 ‰). Železnice si touto skutečností vysloužila své prvenství na světě. Výškový rozdíl 864 m na vzdálenosti 20,2 km zdolává bez ozubených kol. Dráha s 22 tunely byla vybudována v letech 1923 – 1940 bez jakékoli složité mechanizace (tehdy za účelem spojení flåmského údolí s hlavním železničním tahem Oslo-Bergen). Ještě než byla plně elektrifikována, vagony táhla parní lokomotiva. Celou historii stavby vč. fotografií je možné shlédnout ve Flåmsbana museet (v cílové stanici Flåm).
Horko těžko jsme se ve vláčku uhnízdili, byl tam velký nával (hlavně Japonconával). Ještě složitější bylo chytnout skulinu na objektiv u otevřeného okénka. Necelou hodinku jsme se kochali pěknou okolní krajinou, jejíž tvář se neustále měnila. Zelená údolí barevně kontrastovala s vysokými, sněhem pokrytými horami. Podívanou přerušovaly průjezdy tunely. Železnice má celkem 11 stanic.
Ve stanici Kjosfossen (1,5 km SV od nádraží Myrdal) jsme z vláčku vyskotačili a shlédli mohutný vodopád (93m) stejného jména. Pod vodopádem stojí malá elektrárna, která se využívá k částečné elektrifikaci železnice Flåmsbana. (Norsko má mimochodem díky vodním elektrárnám energie požehnaně).
Pro umocnění zážitku tu za doprovodu reprodukované hudby předvedly svůj taneční um studentky z norské baletní školy, oblečené jako legendární Huldry.
Železnice Flåmsbana a tančící Huldra - VIDEO
HULDRA, příbuzná trolla, je dle skandinávského folklóru bájný lesní duch... spanilá pokušitelka s nevyzpytatelnou a divokou povahou a kravským ocasem pod sukní (tento však pečlivě před nápadníky schovává). Huldry svým vzhledem i krásným zpěvem svádí mladé muže a pak je zavlečou do lesů (nezavlečou - li pánové dámy dřív do kostela
). Pokud se bytost rozhodne provdat za muže (za člověka), její identita mizí a dle některých zdrojů ztrácí Huldra při obřadu i svůj ocas. Divoká povaha jí však zůstává. Není prý radno se k ní nehezky chovat.
Když už jsme u bájných postav severské mytologie, nejznámější ze všech nadpřirozených bytostí v Norsku jsou TROLLOVÉ, potomci obrů. Žijí v temných pralesích, v horách, ve vodopádech, v hlubokých fjordech i v horách. Dožívají se stovek let, ale pokud je osvítí slunce, zkamení. Tito nevzhlední tvorové mají nejrůznější podoby a velikosti, také huňatý ocas, dlouhý hrbatý nos a na rukou pouze 4 prsty. Někteří mají tři hlavy, jiní tři oči… Jsou jednodušší, až hloupí, ale existují i chytré týpky. Někteří jsou mrzouti, jiní výbušní, jedni rádi škodí lidem, druzí jsou dobrodějové a pomáhají. Bylo nám doporučeno při možném setkání přistupovat k těmto tvorům s náležitou úctou. V Norsku jsme shlédli velké množství těchto skřetů - od párcentimetrových pidižvíků (suvenýrů v obchodech) po několika metrové obry, krášlící severské oblasti. (TROLL - VIDEO)
Vláček nás svezl zpět do Flåmu. Následoval průjezd nejdelším tunelem na světě. Lærdalský tunel (Lærdalstunnelen) měří 24,5 km, je součástí silničního tahu E16, který je severní spojnicí mezi Bergenem a Oslem a spojuje Lærdal a Aurland. Obě obce leží na menších ramenech Sognefjordu. Tento tunel, stejně jako mnoho dalších, vypadá velmi surově a neopracovaně (nebýt slabounkých modrých světýlek na stropě, cítila jsem se v něm jako v jeskyni), nicméně je velmi promyšlený a bezpečný, vybavený dokonalým systémem odvětrávání, protipožárním výstražným systémem, odpočívadly a prostory (kde se v případě požáru otočí i několik kamionů). Provrtané skály jsou pevné, tunel není nijak zpevňovaný, je pouze nastříkaný betonem.
Po výjezdu z Lærdalského tunelu jsme se nalodili na malý trajektík a pluli přes Sognefjord (též Sognefjorden) - největší a nejdelší norský fjord ( a zároveň druhý největší na světě), rozkládající se v kraji Sognog Fjordane - v centru západního Norska. Fjord je dlouhý 220 km, široký průměrně 5 km. Vybíhá z něj šest hlavních a desítky menších ramen. Na obrovské (slané) vodní ploše jsme si připadli jako mravenci. Kochali jsme se strmými skalními stěnami, tyčícími se do výšky až 1 km. (To samé je i pod vodní hladinou.) Podívanou částečně zahaloval pás husté mlhy.
Norsko je fjordy proslulé. Úzké mořské zálivy, nacházející se v hornatých oblastech v blízkosti moře, vzniklé prohloubením údolí řek, vykouzlily ledovce ve spolupráci s časem.
K tomu největšímu „kouzelníkovi“ následovalo naše další putování.
Stejně jako ostatní, ubývá i Jostedalsbreen, král mezi evropskými pevninskými ledovci (rozloha třpytivě modré ledové masy je 487 km2, tloušťka až 600 m a délka 60 km). Přestože byl díky vysokým srážkám pozorován u některých ramen ledovce nepatrný nárůst, každoročně se mohutný obr zmenší asi o 400 000 tun hmoty. Ledovec zabírá největší část vrchoviny v kraji Sogn og Fjordane.
Dostavníkem jsme projeli obcemi Sogndal, Skei, Byrkjelo a Innvik (na chvíli jsme lemovali Innvikfjorden). Ve vísce Olden jsme odbočili doprava (do jedné z mnoha ledovcových trhlin ramene ledovce Jostedalsbreen) a silničkou vedoucí údolím Oldedalen se vnořili do NP Jostedalsbreen (vznik 1991, plocha 1310 km2). Nejvyšším vrcholem v oblasti je Lodalskåpa 2083 m.n.m. (nejvyšší bod ledovce se nachází ve výšce 2018 m.n.m.).
Z parkoviště jsme se pak po svých vydali vzhůru podél zpěněné divoké říčky. Míjeli jsme vodopád. Výstup k cíli nebyl vůbec náročný. Horší to bylo s viditelností. Briksdalsbreen, odnož ledovce Jostedalsbreen, se nám schovával v mracích. Nabrala jsem si z jezírka, nad kterým končil splaz tohoto ledovce, do petky vzorek…. a koštla vody ledové archivní (dle průvodce dočista mrtvé).
Do 15 minut se na chvilenku otevřel pohled na ledovec. Rychle jsem si ho zvěčnila a pak už jsme upalovali zpět k autobusu, který nás odvezl do nedaleké obce STRYN. (Až do této vísky Jostedalsbreen zasahuje.) Ubytovaní jsme byli v krásném kempu, v kytičkových domečcích. Travnaté plochy střech tradičních skandinávských obydlí (rostoucí na několika vrstvách březové kůry, slepené k sobě dehtem, který střechy činí voděodolnými) mají mnoho výhod – zabraňují přehřívání, fungují jako výborné tepelné a zvukové izolace, pokládají se za nehořlavé, mají neomezenou životnost a hlavně vypadají pěkně.
Probudili jsme se do uplakaného rána. Průvodce nám sdělil, že někdy prší ze dvou vrstev mraků. Vrstvy x nevrstvy, déšť opět způsobil velký nelad… Z jiného úhlu pohledu musím uznat, že i přes nevlídno byl pohled na horami sevřené a mlhovinou ozdobené jezero Oppstrynsvatnet (hloubka 230 m), nacházející se pod kempem, úchvatný. Jedním z cílů dne byl nejvyšší bod našeho skandinávského putování – vyhlídka Dalsnibba a dále pak Fjord Geiranger, Orlí cesta a cesta Trollů (viz následující článek).
Články s výletem ve Skandinávii související:
* Ledovec Svartisen, Narvik, Vesterály, Lofoty - Svolvær. Laponci
*LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ
*Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
*Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen
ŠVÉDSKO - Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra
Červenec 2015
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Stryn
Půjčovna autPříspěvky z okolí Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
