Lužické hory, Ještědský hřbet
Popis oblasti
Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách v libereckém kraji. Na severu tvoří státní hranici s Německem a Polskem. Geologicky jsou Lužické hory budované převážně svrchnokřídovými pískovci, jimiž v třetihorách na četných místech proniklo k povrchu žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Protože tyto sopečné horniny jsou odolnější než okolní pískovce, byly následnou erozní činností vypreparovány, čímž vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Na severním okraji hor jsou křídové pískovce tektonicky ohraničeny proti granitoidům lužického masivu tzv. lužickou poruchou, po které došlo k nasunutí starší žuly nad mladší pískovce. Ve čtvrtohorách převládala erozní činnost, při níž vznikla na svazích vulkanických kopců často rozsáhlá suťová pole. Na východním okraji hor jsou zachovány štěrkopísky, uložené kontinentálním ledovcem, který sem pronikl od severu. V minulosti byla na četných místech hor v malém měřítku dobývána nepříliš kvalitní železná ruda a v okolí Jiřetína pod Jedlovou byly těženy drobné žíly sulfidů mědi, olova a zinku s příměsí stříbra. Oblast Lužických hor je přírodovědně velmi cenná a tvarově odlišná od běžného normálu. Ze zalesněné krajiny vystupují pískovcové hřbety s odkrytými vrcholy sopečného původu a tvoří výrazné dominantní hory. Mezi nejvyšší vrcholy patří Luž (793 m), který leží na státní hranici s Německem, dalšími významnými vrcholy jsou například Hvozd (750 m), Jedlová (773 m), Studenec (736 m) a Klíč (760 m). Oblast mezi Lužickými a Jizerskými horami vyplňuje Ještědský hřeben. Nejvyšší hora tohoto hřebene - Ještěd (1012 m) - výrazně dominuje celému kraji. Malebná krajina oplývá množstvím lesů převážně smrkových. Na svazích Ještědu pramení řeka Ploučnice. Přestože nejsou Lužické hory příliš vysoké, tvoří významné klimatické rozhraní, oddělující severní rovinaté kraje od vnitrozemí Čech. Díky hojným srážkám jsou Lužické hory bohaté na vodu. Pramení zde říčka Kamenice se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí a četné přítoky Ploučnice, jako například Sporka, Svitavka nebo Heřmanický potok. Severní svahy hor odvodňuje potok Lužnička. Po hřebeni hor prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Lužické hory řadíme k oblastem mírně teplým. Podnebí je vlhčí s mírnější zimou. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7 oC, roční průměrný úhrn srážek je 700 ? 800 mm. Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou je 60 - 100, počet letních dnů je 20 - 30.Poprvé bylo toto území osídleno již lidem popelnicových polí (12 - 1500 let p. n. l.), později Kelty (4. st. p. n. l.). První osady vytvořily však až kmeny Germánů v 2. století p. n. l. Jejich osídlení vystřídaly v 5. století slovanské kmeny, které se živily především lovem a zemědělstvím. Po celý zbytek 1. tisíciletí však celá oblast byla jen velmi řídce osídlena. Jako hraniční oblast byly České Švýcarsko a Lužické hory často místem bojů a nepokojů. S postupem feudalismu se začaly utvářet první vládnoucí rody a vznikat jednotlivá panství. Jednalo se především o rody Markvarticů, Vartenberků a Berků z Dubé. V této době nastalo druhé, rozhodující období osidlování. Ve 13. a 14. století nastává kolonizační období a v tuto dobu sem přichází velké množství německého obyvatelstva ze Saska. V podpoře kolonizace vynikal především Přemysl Otakar II. Nastává rozmach obchodu a řemesel. Během třicetileté války krajem několikrát prošlo vojsko, které jej vyplenilo. Po vyhlášení tolerančního patentu roku 1781 přichází do kraje protestančtí řemeslníci a obchodníci. K definitivnímu osídlení dochází až po vybudování manufaktur koncem 18. století. Pro Lužické hory a přilehlé okolí se stalo charakteristickým především sklářské řemeslo, které je proslavilo ve světě a v těchto horách nalezlo svůj domov jako jedno z prvních řemesel. V roce 1938 byla oblast připojena k Německu a byla vytvořena tzv. Sudetoněmecká župa. Po druhé světové rozvoj oblasti negativně ovlivnil odsun německého obyvatelstva. Dochází k novému osídlování lidmi z vnitrozemí, kteří neměli k této krajině výrazný vztah. V současnosti dochází k novému rozvoji v této oblasti, především díky turistickému ruchu.
