Přidat Německo mezi oblíbené
Travel blog Německo
UbytováníSeverní Čechy – 10. den: Lužické hory - okruh 14 km přes dva nejvyšší vrcholy: Stožecké sedlo - Pětikostelní kámen - Pěnkavčí vrch (792 m) - skalní hraniční útvar Trojhran - Luž (793 m) - chata Luž (osada Myslivna) – Stožecké sedlo; Jiřetín pod Jedlovou
Neděle 25. 6. 2023
V klidu a v pohodě jsme spali do 9 hodin. K ránu teplota klesla pod 16. stupňů.
Dnes mám narozeniny - kulaté. Ještě jsme nevstali a volá mi 1. gratulantka. Aby byl Ota tím prvním, směje se a honem volá Všechno nejlepší. To mne tak rozesmálo, že jsem ještě cela rozesmátá zvedla i ten telefon. Samozřejmě jsme se zasmály i s kamarádkou.
Během snídaně se to zatahuje, ale stále v rádiu tvrdí, ze pršet dnes nemá. Necháme se překvapit. Dnešní narozeniny chceme oslavit pořádným výletem. Ten včerejší nám nestačil.
Odjíždíme do Stožeckého sedla - od r. 1805 přes sedlo vedla císařská silnice spojující Šluknovský výběžek s vnitrozemím, která tehdy nahradila tehdejší starší Pražskou cestu. V letech 1981–1983 byla silnice rozšířena na tři pruhy. Před 3 lety jsme tudy procházeli pěšky, ale i za tu dobu se to tady změnilo. Tehdy tudy zelená ještě nevedla. Šli jsme po modré, která nás na silnici dovedla kousek pod kopcem a byl tehdy docela problém ji přejít. Od 22. října 2021 vede přes silnici 60,7 m dlouhá lávka na Šébru – tak se přezdívá Stožeckému sedlu podle nedalekého vrcholu Velký Šébr. Je ve výšce 8 metrů. Na obou stranách lávky jsou přístřešky a odpočinková místa. Přes lávku vede zelená i modrá turistická trasa.
Změnu jsme zaregistrovali už při příjezdu ze severu. Podle značení na silnici to vypadá, že by tu mělo být ještě jedno parkoviště na druhé straně. Ale není. Silnice je stále tříproudová. Parkoviště je z našeho pohledu vlevo. Dva pravé pruhy vedou do sedla, v sedle šipka v levém pruhu upozorňuje, že se má přejet do pravého pruhu a pokračovat ze sedla na jih. Tyto dva pruhy jsou od levého odděleny dvojitou čárou. Takže kdo jen trochu zná pravidla, tak je mu jasné, že přes dvojitou čáru nelze přejet a tím pádem se nenechá odbočit na parkoviště vlevo. Jenže co bychom dělali pod sedlem, když zrovna tady na parkovišti chceme auto nechat. Ota na zlomek vteřiny zastavil na té poslední šipce, která mu nařizovala přejet vpravo a jet dál dolů. Auta v protisměru žádná nejela, pravidla také znám, přesto jsem ho podpořila hlasitou myšlenkou: Odboč!. Pak jsme si jen uvědomili, že by tu mohla být kamera, ale to už bylo pozdě. Už parkujeme.
Ještě jsme se šli podívat na most a celou situaci znovu vyhodnotit, ale na nic nového jsme nepřišli.
Když jsem koukala do mapy, tak bychom asi 1 km museli jet ze sedla dolů, tam se v křižovatce otočit a jet zpátky. Takže pěším a cyklistům to zjednoduší, ale auta to mají o to složitější. Jak však na to koukáme z mostu, tak jsme si uvědomili, že vlastně na to parkoviště se teoreticky nesmí odbočit ani z opačného směru, protože na krajnici je plná čára, která ani u parkoviště není malovaná přerušovaně. A jak každý řidič ví, plná čára se přejíždět nesmí. Prostě tohle nemá logiku. Ale z hlediska pěších to tu vypadá pěkně.
Také jsme zjistili, nejsme jediní, kdo tímto způsobem sem zajíždějí. Dál to neřešíme a odcházíme po modré Hřebenovce. Kousek od parkoviště je nové posezení bez přístřešku. O kousek dál – na rozcestí Stožecké sedlo je starší přístřešek, ale posezení tam chybí. Na to asi už nezbylo. Konec kritiky, jdeme se užívat kopečky.
Začínáme na trase, po které jsme šli už před 3 lety. Jen na dalším rozcestí turistických tras budeme odbočovat na druhou stranu. Ale nejdřív tam musíme dojít.
Stoupáme k rozcestí Pětikostelní kámen a pokračujeme na čedičovou skálu, kde je vyhlídka. Minule jsme odtud viděli věže čtyř kostelů - v Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou, Studánce a na Křížově. Ještě před tím - nyní z rozpadávající lavičky by měl být vidět 5. kostel – v Kytlicích. Je však mlhavo, dalekohled s sebou nemáme. Stačí, že jsme je viděli minule. Jen konstatujeme, že vstup na vyhlídku postupně zarůstá.
Najednou si Ota uvědomí, že v autě zapomněl peněženku i s doklady. Má z toho špatný pocit. Chvíli váhá, ale pak se raději vrací. Chodí rychleji než já, snadno mne dojde. A já aspoň mohu zvolnit.
Cesta ještě kus stoupá a najednou se mění v pohodlnou lesní pěšinu. Z té po čase odbočuje vpravo neznačená cesta na Pěnkavčí vrch (792 m). Je tu jen nenápadná dřevěná šipka. To je asi i důvod, že jsme minule na tento vrchol neodbočili – šipky jsme si nevšimli. Je mi jasné, že ji i Ota v samém spěchu přehlédne. Ale čekat na něj tady se mi nechce – ještě následuje poměrně prudké stoupání. Na cestě dělám výraznou nepřehlédnutelnou šipku ze šišek a stoupám sama.
Vrcholem probíhá hranice mezi okresy Děčín a Česká Lípa. Je to 2. nejvyšší kopec Lužických hor, ale také nejvyšší bod okresu Děčín. Nahoře je hezká náhorní plošinka a kóta s malou mohylkou. Jen výhled tu chybí.
Za chvíli přichází Ota a společně odcházíme. Klesáme k modré Hřebenovce a dál na rozcestí Pod Ptačincem. Vlevo vidíme skálu, vpravo vrchol Luž. Minule jsme odtud šli po červené vlevo, dnes musíme po červené vpravo. Abych pravdu řekla, když vidím ten Luž, skoro se mi tam už nechce. Nevypadá hezky. Tedy ne, že by se mi ten kopec nelíbil, ale to stoupání bude hrozné. Ale když jsem si to vymyslela, nezbývá mi jiného, než mlčet a jít.
Kousek jdeme po červené téměř po rovině. U přístřešku odbočujeme na neznačenou pěšinu na hranici, kde je skalní útvar Trojhran. Do skalky je zasazen žulový sloupek s označením česko-německé hranice. Na kameni z německé strany je umístěna informační tabule s vysvětlením. Tento skalní útvar je starý hraniční kámen. Tady se setkávaly hranice tří panství: Reichstadt, Rumburk a Zittau. Na skále vyryté letopočty jsou dokladem v minulosti provedených hraničních kontrol. Ale některé již příliš čitelné nejsou.
Kousek jdeme po červené téměř po rovině. U přístřešku odbočujeme na neznačenou pěšinu na hranici, kde je skalní útvar Trojhran. Do skalky je zasazen žulový sloupek s označením česko-německé hranice. Na kameni z německé strany je umístěna informační tabule s vysvětlením. Tento skalní útvar je starý hraniční kámen. Tady se setkávaly hranice tří panství: Reichstadt, Rumburk a Zittau. Na skále vyryté letopočty jsou dokladem v minulosti provedených hraničních kontrol. Ale některé již příliš čitelné nejsou.
Kosek se vracíme. Téměř po rovině přicházíme na rozcestí Lužická cesta. Tady přecházíme do Německa a po modré turistické trase začínáme pozvolna stoupat k rozcestí Lauscheborn.
Ještě o chvilku dřív odbočuje vpravo cesta - vede trochu šikmo svahem. Jdeme po ní a po chvíli se připojujeme na zelenou turistickou značku a stoupáme a stoupáme. Stoupáme do prudkého kopce. To, co jsme klesli od Pěnkavčího vrchu, musíme v krátkém úseku vystoupat. Je to dřina, ale jde to. Ostatně mi nic jiného nezbývá. Ani nemám ve zvyku něco vzdávat. Navíc přes vrchol budeme pokračovat, takže tam musím.
Když jsem se konečně dostala na vrchol, Ota už stačil vše prozkoumat. Já se jdu nejdřív posadit a vydýchat se. Dalo mi to přece jen zabrat. Když už sedíme u šikovného stolku, dáváme oběd. Mezitím jsem se vzpamatovala.
Luž (793 m) je znělcová hora - nejvyšší vrchol Lužických hor. Leží na hranici s Německem a z obou stran je dobře přístupná. Dochované hraniční kameny ze 16. a 17. století jsou tichými svědky toho, že již v té době tudy vedla historická hranice mezi Čechami a Lužicí.
Z hory byly vždy nádherné výhledy, proto byla vyhledávaným cílem českých i německých turistů. Již r. 1823 tady byla postavena německá dřevěná chata. O 10 let k ní přibyla i malá rozhledna. Návštěvnost byla stále větší, proto r. 1882 tady byla postavena velká horská chata. Stála na území dvou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (později českou). Přímo uprostřed byla 10 metrů vysoká vyhlídková věž. Byly zde i dvě poštovní schránky.
Všechno zde přečkalo obě světové války, ale r. 1946 vše shořelo kvůli úmyslně založenému požáru. Zbytky německé části vyhořelé chaty byly upraveny jako vyhlídková terasa, odkud je krásný výhled na Krušné hory a Děčínský Sněžník, České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky, Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš. Jsou vidět města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Jen výhledu východním směrem brání vzrostlé stromy. Na terase jsou panoramatické tabule, které usnadňují orientaci.
Všechno zde přečkalo obě světové války, ale r. 1946 vše shořelo kvůli úmyslně založenému požáru. Zbytky německé části vyhořelé chaty byly upraveny jako vyhlídková terasa, odkud je krásný výhled na Krušné hory a Děčínský Sněžník, České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky, Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš. Jsou vidět města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Jen výhledu východním směrem brání vzrostlé stromy. Na terase jsou panoramatické tabule, které usnadňují orientaci.
Na německé straně stála telekomunikační věž. Během léta 2020 byla obestavěn ocelovou konstrukcí se schodištěm a zastřešenou vyhlídkovou plošinou ve výši 8 m. Vznikla tak zajímavě řešená rozhledna, která je vysoká 14,5 metru. Nahoru vede 55 hodně pohodlných kovových schodů. Vysílače vykukují nad střechou rozhledny. Spodní část rozhledny je obložena kamenem, který připomíná mramor. Je to místní hornina sopečného původu, která zachovává ráz zdejší krajiny. Výhled je samozřejmě ještě dokonalejší než z níže položené plošiny. Je vidět i východním směrem, kde je výrazná hora Hvozd, Ještědský hřbet a vrcholky Jizerských hor a Krkonoš.
Řádně odpočinutá a posilněná jdu i já to tady prozkoumat. Ota jde samozřejmě se mnou již jako průvodce. Jdeme se podívat na vyhlídkovou plošinu. Pak samozřejmě jdeme i na rozhlednu, kam je vstup volný. Schody jsou tak pohodlné, že jsem se ani nezadýchala. To se mi nestává. Výhledy jsou nádherné. Obrysy nejsou úplně zřetelné, ale vidět několik hřebenů za sebou poskládaných, to je zážitek. Jen nevím, zda tu celou krásu dovedou fotky zachytit. Jsme spokojeni. Dnes vyšlo vše. Počasí je na takový výlet ideální. Není horko, neprší. Je sice oblačno, často zataženo, občas vysvitne sluníčko. A mně se jde docela dobře.
Čekala jsem, že dnes v neděli tady bude spousta lidí, zvlášť když se sem nechá jít z několika stran. Kromě dvou značených cest vedou neznačené cesty podél hranice. Ale je tu jen pár lidí – překvapivě i polská rodinka.
Maximálně spokojeni opouštíme vrchol. Jdeme po červené. Cesta je pohodlná, jsou tu serpentiny, takže žádné prudké klesání nás nečekalo. Jdeme stále po červené přes rozcestí Pod Luží. Červená značka nás dovedla k chatě Luž.
Je součástí malé rekreační osady Myslivny, která vznikla patrně jako osada dřevařů a lovců kolem hájovny. Na konci 19. století se stala oblíbeným letním i zimním horským letoviskem. Byla tu i horská chata. Po 2. světové válce zůstala oblast opuštěná. Lyžařský svah zarostl křovinami a chata byla zbořena. V 50. a 60. letech byly zbořeny i další domy a na jejich místě byly později postaveny nové. Dnešní dřevěná chata Luž je jedna z původních, která byla přestavěna a v 80. letech 20. století využívána jako rekreační středisko Uranových dolů. Když byl 1. března 1996 otevřen hraniční přechod, začali oblast navštěvovat i němečtí turisté. Chata Luž mymé nabízí občerstvení i ubytování, je zde ještě penzion Lužická bouda a Lyžařská chata.
Ani tady moc lidí není. Venku mají okénko, u dveří prodávají točenou zmrzlinu. Restaurace se používá asi jen v zimě nebo za nepříznivého počasí. Interiér je však nádherný. Ota se samozřejmě těší na pivo. Do cíle máme 5 km přes jeden kopeček, mám strach, abych po pivu nevytuhla. Dávám si nějakou novinku - nealkoholické ochucené pivo z Budvaru s malinami a ostružinami, bez konzervantů, doplněné vitamíny. Jako vše je i toto pro mne sladké. Ředím to v poměru1:1 s vodou, to se nechá pít, je to osvěžující, ale příště si to dávat nemusím.
Z chaty odcházíme po žluté. Kousek před parkovištěm U Jána míjíme odbočku k sirnému prameni. Dnes se nám tam jít už nechce, i když je to jen kousek. Zítra se tu budeme opět pohybovat, tak tam zajdeme.
Až na rozcestí U Jána to bylo převážně z kopečka, občas po rovině. Šlo se pěkně. Tady nás však čeká stoupání. Není to prudké, ale už mne to nebaví. Dostavuje se přece jen únava. Cestou se kocháme výhledy na Luž, Hvozd, vidíme i Ještěd. Ale také vidíme, jak se to zatahuje. Mne však nic nedonutí zrychlit. V nejhorším zmoknu.
Až na rozcestí U Jána to bylo převážně z kopečka, občas po rovině. Šlo se pěkně. Tady nás však čeká stoupání. Není to prudké, ale už mne to nebaví. Dostavuje se přece jen únava. Cestou se kocháme výhledy na Luž, Hvozd, vidíme i Ještěd. Ale také vidíme, jak se to zatahuje. Mne však nic nedonutí zrychlit. V nejhorším zmoknu.
Ještě z rozcestí Pod Bouřným chvíli stoupáme, tentokrát po zelené. Ale pak už konečně zase jdeme po rovině a trochu z kopečka až na parkoviště. Dokonce neprší, takže pohodička.
Tak jsme to zvládli, ale je půl šesté. Na noc jsme se rozhodli vrátit se na parkoviště, které jsme dnes ráno opustili. Tak daleko to není a byl tam klid.
Cestou se zastavujeme v Jiřetíně pod Jedlovou koupit pivo. Tady jsme byli před 3 lety, ale zdá se nám, že některé domy jsou nově opravené. Ota jde pro pivo, já se tu trochu procházím. V restauraci U Medvídků, kde by měli točit Bernarda, mají zavřeno. Ale nakonec otevřenou hospůdku našel na druhé straně od hlavní silnice.
Konečně jsme na našem parkovišti a už nikam nemusíme. Nejdřív se myji, Ota dává pivo, pak až hřeji večeři. Je skoro stejně jako včera, takže je opět příjemný večer stvořený k relaxaci. Příjemně unaveni jdeme spát v 10 hodin, venku je 19 stupňů.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.849, 14.647)
Poslední aktualizace: 7.11.2023
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Diskuse a komentáře k Severní Čechy – 10. den: Lužické hory - okruh 14 km přes dva nejvyšší vrcholy: Stožecké sedlo - Pětikostelní kámen - Pěnkavčí vrch (792 m) - skalní hraniční útvar Trojhran - Luž (793 m) - chata Luž (osada Myslivna) – Stožecké sedlo; Jiřetín pod Jedlovou
Čumím,kudy chodíte. Fotky mi stále nic neříkají. Nakonec jsem musel na mapu. No ovšem. Není to…
Großschönau
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Severní Čechy – 10. den: Lužické hory - okruh 14 km přes dva nejvyšší vrcholy: Stožecké sedlo - Pětikostelní kámen - Pěnkavčí vrch (792 m) - skalní hraniční útvar Trojhran - Luž (793 m) - chata Luž (osada Myslivna) – Stožecké sedlo; Jiřetín pod Jedlovou
Luž
Hora
Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1,5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z něme…
0.1km
více »
Luž
Tipy na výlet
Co nám může být větší výzvou než nejvyšší vrchol Lužických hor se svými 792 metry? Milovníkům barev ještě mohu prozradit, že dnes budeme putovat po všech odstínech značek, co jich náš Klub…
0.2km
více »
Přes nejvyšší vrchol Lužických hor mezi "Jeptišky"
Tipy na výlet
Z parkoviště v Lesném, u turistického rozcestí, vyrazíme po červené značce vedoucí přes lávku do lesa. Začínáme stoupat lesním úsekem, až dojdeme na lesní cestu, která nás dovede na rozcestí pod Ptačincem. Uhýbáme…
0.3km
více »
Jizerskými horami přes Lužické hory do Pekelných dolů, 7.část. Lužické hory, hora Luž, Neumannův podzemní náhon, Cvikov, Dutý kámen.
Cestopisy
Ráno na Myslivnách pod horou Luž, nad námi již žádná duha není. Jen se z horské chaty vyrojil chumel lidí a čeká na odvoz. My si zatím chystáme snídani. Budík v přírodě nepoužíváme. Buďto…
0.3km
více »
Luž - ŽST Jedlová - přes Horní Svělou - Ledovou jeskyni/ Lužické hory
Trasa
Další trasa Lužickými horami, tentokrát z jejího vrcholu Luže až k železniční stanici Jedlová. Výhledy na okolní vrchy se nenabízí jen ze samotné Luže ale i při procházení trasy samotné.Od Horní Světlé je nádherně…
0.3km
více »
Výlet na horu Luž
Tipy na výlet
Jedeme autem z Mělníka do Lužických hor do obce Horní Světlá, na krátkou dovolenou. Jedeme do Lužiských hor , jedním naším cílem je i hora Luž.
Hora Luž je nejvyšší vrchol Lužických hor. Lužické hory jsou tak tr…
0.5km
více »
Brazilka
Zajímavost
Brazilka je mokřinová louka, ležící asi 1,5 km severně od Dolní Světlé pod Luží, nedaleko hraničního přechodu do Waltersdorfu. Pojmenována byla podle zaniklé samoty v její blízk…
0.9km
více »
Myslivny
Vesnice
Malá rekreační osada na jihovýchodním úpatí Luže je součástí Horní Světlé. Původně se jmenovala Jägerdörfel a vznikla jako osada dřevařů a lovců kolem výsta…
1.7km
více »
Ukryté Krkavčí kameny
Tipy na výlet
Téměř na hranicích s Německem se v Lužických horách nachází skalní útvary, které dostaly název Krkavčí kameny. Jedná se o shluk několika kamenů, které jsou bohužel až na jejich vrcholky schovány za vzrostlými stro…
1.8km
více »
Horní Světlá
Vesnice
Vesnice Horní Světlá spadá správně pod obec Mařenice v Lužických horách. Je nejvýše položenou obcí Lužických hor (osídlná část cca 650 m.n.m.). Nachází se tam významné středisko zimní turistiky. Je vý…
1.8km
více »
Trojhran
Skalní útvar
Asi 150 m západně od vrcholu Ptačince je nad závěrem údolí Milířky nevelká skalka Trojhran (673 m), která již několik století vyznačuje důležité zalomení státní hranice. Ta sem přichází z východu po hlavním hřeben…
1.9km
více »
Krkavčí kameny
Zajímavost
Asi 1 km severně od Dolní Světlé je těsně u státní hranice s Německem nevýrazný zalesněný hřbet s pozoruhodnou skupinou pískovcových skal. Z vrcholové plošiny skalního suku (532 m), spadajícího k západu asi 12 m vysokou stěnou, vyčnívá malá skalní věž se dvěma vrcholovými "palicemi" o výšce asi 5 a 8 m nad plošinou. Tyto bizarní útvary byly známy již ve 14. století a lidská fantazie v nic…
1.9km
více »
Světlá pod Luží
Vesnice
Světlá pod Luží je malebné horské letovisko, ležící na jihovýchodním svahu Luže a v údolí horního toku Svitávky, asi 3 km severně od Mařenic. Osada patrně vznikla při kolonizaci…
2km
více »
Via Ferrata v Jonsdorfu
Tipy na výlet
Via Ferrata v Jonsdorfu neboli Nonnesteig je nedaleko hranic s Českou republikou, nedaleko hraničního přechodu Petrovice. Auto můžete nechat na velkém parkovišti v Jonsdorfu. Pozor, je dobré s sebou mít Eura, parkoviště je totiž placené a bere opravdu jen Eura. Českoku 5Kč ani 10Kč to vyplyvne zpět. Od parkoviště se vydáte okolo hospody a jezírka po lesní cestě směrem do lesa,…
2.2km
více »
Na dvě vyhlídky Lužických hor, Luž a Jánské kameny
Tipy na výlet
Obě vyhlídky, které jsme navštívili se nachází přímo na hranici s Německem.První z nich byla vybudována na nejvyšším bodu tohoto pohoří, na vrcholu Luž.Druhá vyhlídka, Jánské kameny, vznikla na výrazném skalním bl…
2.2km
více »
Vrch Luž
Kopec
Vrch Luž.
Vrch Luž je nejvyšším vrcholem Lužických hor a je vysoký 793 m. Nejlépe se k němu jde z malé obce Horní Světlá, kudy vede státní silnice,ale dá se jít i z Varnsdorfu. Na…
2.6km
více »
Pěnkavčí vrch
Kopec
Pěnkavčí vrch je mohutná znělcová hora (792 m), ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží. Její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2…
2.7km
více »
Pětikostní kámen
Skalní útvar
Na jihozápadním svahu kopce, asi 0,5 km nad Stožeckým sedlem je ještě jedna nevelká kupa se starým lomem, z jejíhož vrcholku vyčnívá čedičová skalka, zvaná Pětikostelní kámen (689 m). Z úpatí skalky je pěkný výhle…
2.8km
více »
Sirný pramen
Pramen
Nedaleko od rozcestí je na levém břehu Hamerského potoka vydatné okrouhlé prameniště železité vody se žlutohnědým povlakem, podle něhož je tradičně nazýváno Sirný pramen, ačkoliv jev se sírou nijak nesouvisí. V železité vodě žije bakterie Leptothrix ochracea, která shromažďuje železité sloučeniny a vytváří rezavé kašovité shluky. K prameni vede po dřevěných můstcích upravená…
2.9km
více »
Romantika u přehrady Naděje
Tipy na výlet
Hledáte-li místo k relaxaci a odpočinku v Lužických horách, vřele doporučujeme navštívit přehradu Naděje, která se nachází zhruba 2 kilometry na jih od Horní Světlé.
Přestože přehrada nepatří mezi ty největší, po…
2.9km
více »
Ledová jeskyně Naděje - ochlazení v parném létě
Tipy na výlet
Není mnoho míst v České Republice, kde zůstává led či sníh po celý rok. Jedním z takovýchto míst je Ledová jeskyně Naděje, která se nachází na úpatí Suchého vrchu v Lužických horách. Pravda, na led si tu sáhnout n…
3.1km
více »
Jizerskými horami přes Lužické hory do Pekelných dolů, 6.část. Německá část Lužických hor, Jonsdorfské skalní město.
Cestopisy
Z Oybinu se po ránu přesouváme na parkoviště pod Kurort Jondorsfem na jeho okraji, odkud to do skalního města bude blíž. Samozřejmě náš plán má v záloze hromadu dalších parkovacích možností…
3.2km
více »
Ledová jeskyně
Jeskyně
Malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje vznikla mrazovým zvětráváním hornin, při němž došlo k rozpukání znělcové skály a jejímu překrytí rozsáhlým suťovým polem. Jes…
3.3km
více »
Bouřný
Kopec
Široký znělcový kopec (703 m) s plochým vrcholem, porostlý bučinami a smíšeným lesem, leží asi 1 km východně od Nové Huti. Na starších mapách je uváděn jako Bedřichovský vrch …
3.8km
více »
Milštejn
Zřícenina
Zřícenina hradu Milštejn stojí na pískovcové skále pod Suchým vrchem na Českolipsku v Libereckém kraji. Z hradu se dochoval zbytek zdi s bývalou bránou. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.
Historie
Hrad založili v 1. polovině 14. století na ochranu významné Žitavské stezky Berkové z Dubé. První písemn…
4.6km
více »
Jedlová a Luž, nejvyšší vrcholy Lužických hor
Trasa
Když už jsme se konečně dostali na pár dní do Lužických hor, chtěli jsme pochopitelně navštívit jejich nejvyšší vrcholy. Čtvrtý nejvyšší Klíč se nám povedl hned po příjezdu (viz zde), druhý …
4.7km
více »
Jiřetín pod Jedlovou
Vesnice
Jiřetín jak název napovídá leží pod Jedlovou horou, která je součástí Lužických hor. Městečko najdeme v Severních Čechách, jihozápadně od Vansdorfu. Jiřetín je pohorské městečko hojně…
6km
více »
Vrch Jedlová
Hora
Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných Jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly po…
6.3km
více »
Oybin
Zřícenina
Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela v…
6.7km
více »