Vídeňské obří kolo

Mimo chrámu sv. Štěpána patří k atrakcím Vídně obří kolo ( Riesenrad ). U vstupu na tuto atrakci v Prátru vývěska oznamuje: „Vídeň znáte teprve tehdy, jestliže jste ji viděli z obřího kola.“ Tato atrakce je stará více než sto let. Jak tento ocelový kolos vznikl? A jak přečkal tak dlouhou dobu?

První Ferrisovo kolo

Chceme-li sledovat historii obřího kola, musíme se vrátit do 19. století- do období průmyslové revoluce. V té době se ocel stala nejčastěji používaným materiálem pro průmyslové stavby. V různých hlavních městech na světě se objevily odvážně řešené stavební konstrukce z oceli. Například Křišťálový palác v Londýně, zhotovený z oceli a skla, zimní zahrada ve Vídni a Eiffelova věž v Paříži. Touto architekturou se však nejvíce vyznačovalo Chicago, a právě tam u příležitosti Světové výstavy v roce 1893 postavil americký inženýr George Ferris své první obří kolo.

Ferrisovo senzační kolo mělo průměr 76 metrů a neslo 36 gondol, z nichž každá mohla pojmout 40 lidí. Ti se mohli 20 minut těšit z velkolepé vyhlídky na Chicago a jeho okolí. Pro mnoho návštěvníků výstavy to byla rozhodně ta nejpozoruhodnější atrakce. Chicagské Ferrisovo kolo však nakonec ztratilo přitažlivost novinky, bylo dvakrát přemístěno a pak v roce 1906 rozdrceno na šrot. Nicméně nápad postavit obří kolo již začal podněcovat představovat konstruktérů i jinde.

Jak se obří kolo dostalo do Vídně

Jak jsme se zmínili, Ferrisovo obří kolo v Chicagu vyvolalo nadšení. Inženýr Walter Basset byl britský námořní důstojník ve výslužbě. V roce 1894 začal konstruovat velké kolo v areálů Earl´s Court v Londýně, později postavil další kola v Blackpoolu v Anglii a v Paříži.

Ve Vídni byl provozovatelem vídeňského zábavního parku Gabor Steiner. V té době hledal pro Vídeň nové atrakce. Jednou se setkal se zástupcem Waltera Basseta a ten mu navrhl, aby se stali partnery a společně postavili ve Vídni obří kolo. Rychle se spolu dohodli a pro novou senzaci z Anglie se našlo vhodné místo. Problémem bylo získat stavební povolení. Steiner předložil své konstrukční plány městské správě. Úředník se podíval na plány a řekl:

„Pane řediteli, vy si opravdu myslíte, že najdete někoho, kdo vám povolí postavit toto monstrum a převezme za to zodpovědnost?“

„Ale takováhle kola už stojí v Londýně, Blackpoolu a fungují tam bez problémů,“ řekl Steiner.

„Ať si Angličané dělají, co chtějí,“ řekl úředník, „ale já nepůjdu s kůží na trh.“

Steiner to však nevzdal a nakonec povolení získal. Stavba obří ocelové konstrukce se stala senzací Vídně. Na staveništi se denně shromažďovali zvědaví diváci a vzájemně si sdělovali postřehy o průběhu stavby. Za pouhých osm měsíců byla stavba dokončena. Dne 21. června 1897 do ní naposledy několikrát uhodila kladivem manželka anglického velvyslance u vídeňského dvora, lady Horace Rumboldová. O několik dnů později se obří kolo dalo do pohybu. Steiner později vyprávěl:

„Všichni lidé byli nadšeni a hrnuli se do pokladen pro vstupenky.“

Dobrodružný osud obřího kola

Z vrcholu obřího kola se prý na Vídeň rád díval arcivévoda Ferdinand. Když byl v červnu 1914 zavražděn, mělo to vliv i na osud obřího kola. Přišlo o svého slavného návštěvníka, a když se z něho stala armádní pozorovatelna, bylo pro veřejnost uzavřeno. Provoz obřího kola byl obnoven v květnu 1915. Rakousko v té době trpělo nedostatkem železa, a tak se čekalo jen na to, až ho někdo rozmontuje. V roce 1919 bylo kolo prodáno jednomu pražskému obchodníkovi, který ho měl během tří měsíců demontovat. Ale přišlo se na to, že demontáž by byla mnohem dražší než hodnota získaného železa. Obří kolo jen o vlásek uniklo neblahému osudu a mohlo nadále poskytovat zábavu vděčným návštěvníkům.

Po válce a po rozpadu rakousko-uherské monarchie nastaly ve Vídni velké změny. V třicátých letech se hospodářská situace značně zhoršila. Politická situace začala být povážlivá. Steiner, kdysi slavný muž, musel kvůli svému židovskému původu emigrovat. Aby si zachránil život. Navzdory tomu v letech l939 a 1940 obří kolo povozilo rekordní počet návštěvníků. Září 1944 bylo pro obří kolo černým dnem. Obří kolo se ocitlo v plamenech. Ze zkratu na sousední horské dráze vznikl požár, který se rozšířil i na obří kolo a zničil šest gondol. K nejhoršímu však ještě mělo dojít.

Duben l945, poslední dny druhé světové války. Obří kolo znovu vzplanulo. Tenkrát shořelo všech 30 gondol a také ovládací zařízení. Jediné, co z kola zbylo, byla železná rámová konstrukce sežehnutá ohněm. Zatímco bloky domů po válce ležely v troskách, obří kolo tam vzdorovitě stálo dál. Ačkoli z něj zbyla pouze skeletová konstrukce z oceli.

Opět se uvažovalo o demontáži, a zase se zjistilo, že by byla příliš drahá. Kolo bylo znovu opraveno, ale z bezpečnostních důvodů tam byla znovu umístěna jen každá druhá gondola. Od května 1947 až do dnešních dnů obří kolo stále vykonává své vyhlídkové jízdy. Díky filmům jako byl The Third Man ( Třetí muž), ve kterém zazníval nezapomenutelný hudební motiv hraný na citeru, se toto obří kolo známým také daleko od Vídně.

Dlužno dodat, že ze všech kol, která byla postavena v Chicagu, Londýně, Blacpoolu a Paříží, se stal železný šrot, ale vídeňské kolo přetrvalo. Navíc zůstává svědectvím toho, že si poválečná generace prosadila, aby bylo znovu opraveno a stalo se jedním ze symbolů Vídně. A pokud do metropole na Dunaji zavítáte, určitě si obří kolo nenechte ujít.