Zřícenina glorietu u Malého Boru.

Kam a jak jedeme?

Zcela opomíjených a pozvolna mizejících památek je v naší zemi neuvěřitelně mnoho. Do této kategorie patří i zřícenina raně barokního glorietu u Malého Boru na Horažďovicku. Je to oblast turisty zcela opomíjená, značených turistických cest je tu jako šafránu. Přesto místa, která tu lze navštívit, jsou natolik pozoruhodná, že za cestu určitě stojí. Naším cílem není jen výše uvedený gloriet, ale i hora Stolavec ( 507 m.n.m.) a velmi stará obec Malý Bor. Chceme na této vycházce projít cestu ze železniční zastávky Velký Bor ke glorietu a výlet zakončit v Malém Boru a vrátit se autobusem do Horažďovic.

Za čím jedeme?

Díváme se za odjíždějícím vlakem a zkoumáme v mapě, kudy se dát. Plán cesty je na světě a tak ještě srovnat batoh na zádech a můžeme jít. Přecházíme hlavní silnici, ze které odbočuje okreska na Horažďovickou Lhotu. Po prvních krocích je jisté, že jsme tentokrát vybrali správně. Silnice vede nad údolím Pačejovského potoka, na opačné straně se zvedá návrší s lesíky a loukami. Krajina, která hladí na duši. Hezké výhledy k severu a západu jsou jako z pohádkové knížky. V údolí se objevuje bývalý mlýn a o něco dál se leskne hladina Mlýnského rybníku. Za rybníkem jsou vidět Třebomyslice a Horažďovická Lhota. Tady opouštíme silnici a jdeme lesní cestou k jihu. Tři staré památné lípy a mezi nimi kříž jsou dalším hezkým místem. Navíc celé okolí kvete, desítky trnek a ptáčnic jsou obaleny květy. Vycházíme z lesa, cesta končí a před námi je lán řepky. Za ním je táhlý hřeben Stolavce a tam někde by měl být i gloriet.

Na louce, za lánem řepky, se prohání traktor a při rozhovoru s traktoristou se dozvídáme, že je to trochu jinak, než jsme se domnívali. Z louky procházíme lesem na Stolavci. Někde v zemi pod námi jsou křemenné žíly a v nich ametysty, záhnědy, černé moriony a další zajímavé nerosty. Kopat nehodláme a po dosažení vrcholu scházíme směrem na západ k silnici z Horažďovic do Třebomyslic. Kamenný památník připomínající dělení půdy v roce 1925 je potvrzením správného směru. Za silnicí jdeme cestou po louce, ale ta opět končí u velkého lánu. Jeho výhodou je, že nic nebrání výhledům. Na jihu je vidět Šumava, blíže k nám jsou kopce nad údolím Otavy. Na JV jsou Horažďovice a část Bavorovské vrchoviny. Severu vládne hora Chlum ( 608 m.n.m.) s rozhlednou. Oranici máme za sebou a před námi v lese jsou vidět obrysy něčeho většího. Gloriet je po chvilce před námi.

Gloriet údajně nechal postavit hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, majitel horažďovického panství. Nebylo to nic malého. Ještě dnes stěny sahají do výše patra. Střecha chybí, ale jsou zachovány otvory po oknech a torzo schodiště do prvního patra. Všude kolem kvetou fialky. Les v okolí je smíšený a směrem k západu přechází do smrkového. Kompas určuje další směr, procházíme lesem, krátký úsek údolím potoka střídají louky a za nimi jsou první domky Malého Boru. Ten býval ve středověku městečkem a první písemná zmínka je z roku 1243. Osada tu ale byla o hodně desítek let předtím. Dne 12. října 1420 tady proběhla hodně krvavá bitva mezi husity a vojskem katolické jednoty. Na obou stranách bylo hodně padlých, ale tímto vítězstvím si husité zajistili nadvládu nad jihem Čech. Vypálená byla i zdejší tvrz. Z významného městečka se postupem času stala ves. Vsí protéká Mlýnský potok, který obec dělí na dvě části. Dominantou je původně románský kostel sv. Máří Magdaleny. I když prošel několika stavebními úpravami, patří k nejzajímavějším v celé oblasti. Jižně pod kostelem je hřbitov. Je odtud hezký pohled na pásmo kopců nad řekou Otavou. Z dalších památek obce je to především fara z roku 1668, ale dnešní podobu dostala v 19. století. Patrová budova školy je z roku 1781. Několik bývalých statků má ještě prvky baroka. Na návrší na druhé straně potoka je kaple sv. Jana z Nepomuku. Autobus přijíždí na minutu a náš výlet do této zajímavé oblasti končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Předpokládali jsme, že v Malém Boru bude možnost k občerstvení. Bohužel, hospoda byla uzavřena a tak jsme jídlo nechali na Horažďovice. Tady je výběr restaurací dosti velký a je možné si ve městě najít i ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tento výlet patřil k těm zajímavějším. Kouzelné jsou výhledy především k jihu na Hory Šumavy. Škoda, že polní cesty vzaly za své v dobách scelování lánů. Gloriet, pokud se nestane zázrak, se asi promění v rozvalinu.

Ostatní informace

Jedná se spíše o vycházku, její délka je něco kolem 5 až 6 kilometrů. Jde se většinou po Rovině. Stoupání na Stolavec je mírné. Název kopce je někdy uváděn jako Stohlavec, co platí je tak trochu ve hvězdách. Cesty v mnoha místech chybějí a musí se projít polem. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví.