Za anděly a svatými do Litomyšle

Kam a jak jedeme?

Jedeme do Litomyšle, z Brna např. rychlíkem do Svitav a poté návazným autobusem.

Za čím jedeme?

Letošní zářijové Dny evropského dědictví jsem se rozhodla využít k návštěvě Litomyšle, konkrétně hlavně tamního nedávno po nákladné rekonstrukci zpřístupněného piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže. Vstup, který je běžně zpoplatněn 30,-, byl v těchto dnech zdarma - a navíc nám, jak také bývá při těchto akcích dobrým zvykem, nikdo nebránil ve fotografování, takže srdce milovníka umění plesalo Ještě před návštěvou tohoto hlavního bodu programu jsme se pro zopakování krátce zastavili v nedalekém děkanském kostele Povýšení sv. Kříže, který otevíral o něco dříve.

Vzdělávací piaristický řád přivedla do Litomyšle Frebonie z Pernštejna roku 1640, a to z jejich staršího mikulovského působiště. Již o 4 roky později tu otevřeli gymnázium a budovali také kolej se školou a kostelem v místech dnešního velkolepého barokního chrámu. Roku 1714 zahájil tehdejší majitel panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu, stavbu nového, většího kostela a škol podle projektu G. B. Alliprandiho, v Litomyšli (v proboštském kostele) dokonce pochovaného. Po architektově smrti roku 1720 se dokončení stavby ujal F. M. Kaňka, jenž je zřejmě autorem interiéru chrámu. Stavba byla dokončena o 2 roky později. Výzdoby se účastnili další význační umělci. Sochař J. F. Pacák z Braunovy dílny vytvořil kolosální skulptury evangelistů v křížení a sochy českých zemských patronů sv. Václava a Prokopa na fasádě. Kupoli vymaloval V. J. Nosek a obraz pro hlavní oltář zhotovil významný italský malíř F. Trevisani. Kostel však značně utrpěl několika požáry, např. v roce 1735, 1775 či 1814. Zvláště při druhém z nich došlo k výraznému poškození vnitřního vybavení včetně hlavního oltářního obrazu, který byl o 3 roky později nahrazen kopií profesora vídeňské akademie V. Fischera. Zařízení bylo doplňováno i během 19. století. Od poloviny 20. století probíhaly nejrůznější, vesměs nepříliš úspěšné snahy o rekonstrukci zchátralého chrámu. Roku 1972 byl převeden do vlastnictví státu. Od té doby jej spravuje Národní památkový ústav, resp. dříve KSSPPOP. V letech 1991-1994 proběhla částečná rekonstrukce. V rámci Revitalizace zámeckého návrší v letech 2010-2014 byl konečně opraven i interiér. Přes transept byla vložena ocelová lávka, umožňující vnímat chrámovou loď z opravdu výjimečného úhlu pohledu. Veškerý mobiliář včetně oltářů byl zrestaurován. Na emporách, ve východní oratoři, kabinetu, sakristii a Očistcové kapli vznikla expozice sakrálního umění královéhradecké diecéze Andělé na návrší. Do jižní věže bylo instalováno schodiště na vyhlídkovou terasu mezi věžemi. Hlavní koncepcí expozice je představení Kristova života a připomenutí významu církve, světců a liturgie. Ačkoli nejsem jako velká milovnice barokního umění zrovna příznivkyní novodobých a současných zásahů do památek z tohoto období, musím přiznat, že i přes všechny mnohdy významné intervence byla pro mne prohlídka chrámu velkým zážitkem, neboť ze všeho nejdůležitější je zachování života památek, tedy jejich přístupnost pro současného člověka a zapojení, nikoli izolace od okolního světa. Jediné, co nám bylo při naší návštěvě odepřeno, byla prohlídka krypty s instalací středověké skulptury Madony z Osíka, údajně v souvislosti s konáním jakéhosi večerního koncertu.. Před odjezdem jsme si tak ještě stihli prohlédnout zdejší Zajímavé muzeum restaurování při restaurátorské fakultě, docela dobře ukryté nedaleko zámku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nikdy neopomeneme navštívit zdejší mléčný bar na samém konci náměstí nedaleko pomníku B. Smetany, kde si nostalgicky pochutnáme na skvělých retro smaženkách, ať už těch slaných sýrových na půlkrajíčku chleba, s kolečkem cibule a kapkou hořčice, nebo na superkalorických tvarohových ze dvou plátků veky obalených v krystalovém cukru

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Litomyšl se v posledních letech skutečně probouzí do krásy, jak pozorujeme s potěšením při každé naší návštěvě, nabízí atrakce všeho druhu od kulturních a uměleckých po kulinářské, a to doslova na každém kroku, i když zároveň i cenová hladina poněkud stoupá

Ostatní informace

Vstupné, jak již bylo výše zmíněno, se ve všech objektech, kam jsme zavítali, se platilo v rámci DED pouze dobrovolné.